ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.3.2019.1
sp. zn. 7 Td 3/2019-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 23. 1. 2019 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněného K. T. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 5/2017, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře podala dne 16. 1. 2017 u Okresního soudu v Táboře obžalobu na obviněného K. T.
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 7. 2017, sp. zn. 3 T 5/2017 , byl K. T. uznán vinným v bodě I přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, v bodě II pokračujícím přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, v bodě III pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a v bodě IV pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Na základě odvolání obviněného a poškozené Gigas CZ, s. r. o., Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 14 To 224/2017 , napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, o způsobu jeho výkonu a ve výroku o náhradě škody týkajícího se uvedené společnosti a nově uložil obviněnému úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Poškozenou společnost s nárokem na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tdo 268/2018 , podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 14 To 224/2017, v části týkající se výroku o vině v bodě III rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 7. 2017, sp. zn. 3 T 5/2017, a v části týkající se celého výroku o trestu a o náhradě škody. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 14 To 224/2017 , ad I. s odkazem na výrokovou část usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tdo 268/2018, podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněných výrocích o vině ad I, II, IV a na ně navazujících výrocích o náhradě škody z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 7. 2017, sp. zn. 3 T 5/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 14 To 224/2017, obviněnému uložil trest a rozhodl o náhradě škody, dále ad II. s odkazem na výrokovou část usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tdo 268/2018, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 7. 2017, sp. zn. 3 T 5/2017, zrušil v bodě III výroku o vině včetně navazujících výroků o náhradě škody, podle §259 odst. 1 tr. ř. věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 30. 11. 2018, sp. zn. 3 T 5/2017 , podle §231 odst. 1 tr. ř., §223 odst. 2 tr. ř. a §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného pro skutek uvedený pod bodem ad III. obžaloby (č. l. 1209 tr. spisu).
Podáním ze dne 14. 11. 2018 (které se nachází na č. l. 1161 tr. spisu v písemné podobě) předaném Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře při veřejném zasedání dne 14. 11. 2018 a ústně do protokolu o veřejném zasedání z téhož dne (na č. l. 1155 p. v. tr. spisu) učinil obviněný návrh na delegaci podle §25 tr. ř. Obviněný navrhl odnětí věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ve věci 14 To 224/2017 a její přikázání krajskému soudu v obvodu Nejvyššího soudu. Důležité důvody spatřuje především v tom, že jsou podle jeho názoru vyloučeni všichni soudci uvedeného krajského soudu, a to z toho důvodu, že byl obviněný údajně předem informován, jak bude znít nový rozsudek v jeho věci, když toto znění bylo údajně výrazně červeně zvýrazněno v meritu rozhodnutí Nejvyššího soudu, které mu bylo soudem zasláno. Takový postup je podle obviněného nepřípustný. Obviněný je přesvědčen, že barevným vyznačením v rozhodnutí Nejvyššího soudu mu bylo soudkyní Mgr. M. Vránkovou dopředu sděleno, jak senát ve věci nově rozhodne. Takový postup obviněný považuje za striktně nezákonný. Obviněný dále vyjadřuje svůj nesouhlas se způsobem rozhodování odvolacího soudu o vazbě v jeho věci. Uvedl, že po vazebním zasedání dne 29. 8. 2018 soud záměrně bránil dodržování jeho procesních práv tím, že před uplynutím stížnostní lhůty předložil věc stížnostnímu soudu, nevyčkal uplynutí třídenní lhůty všem oprávněným osobám. K tomu obviněný dodal, že dne 3. 9. 2018 vypověděl plnou moc svému obhájci Mgr. Stanovi (č. l. 1099 tr. spisu), který z opatrnosti podal blanketní stížnost, když nevěděl, zda se bude rozhodnutí o vazbě doručovat též nově ustanovenému obhájci. Dne 3. 9. 2018 mu Mgr. M. Vránková ustanovila jako obhájce JUDr. J. Káru (č. l. 1103 tr. spisu), který usnesení o vazbě přijal až dne 18. 9. 2018. Podle názoru obviněného měla soudkyně ponechat též JUDr. J. Károvi třídenní lhůtu k podání stížnosti proti rozhodnutí, které mu bylo doručeno až dne 18. 9. 2018. To však neučinila a spis předložila stížnostnímu soudu již dne 11. 9. 2018, čímž podle obviněného uvedla v omyl Vrchní soud v Praze. Vrchní soud v Praze pak dne 17. 9. 2018, kdy jednal o stížnosti, podle obviněného jednal za stavu, kdy neměl žádného obhájce, ačkoli v jeho případě šlo o důvod nutné obhajoby. Došlo tím podle obviněného k porušení zákona a prokazuje to úmyslné nerespektování jeho práv. Dalším důvodem pro postup podle §25 tr. ř. je podle obviněného samotný postoj soudu k vazebnímu zasedání v jeho věci. Ze strany krajského soudu došlo údajně k bezdůvodným průtahům, kdy po vazebním zasedání dne 31. 10. 2018 měl soud povinnost do 5 dnů doručit usnesení, učinil tak však až 8. 11. 2018. Obviněný uvedl, že do dnešního dne (myšleno 14. 11. 2018) nebyla jeho stížnost postoupena stížnostnímu soudu – Vrchnímu soudu v Praze. Obviněný se domnívá, že krajský soud tímto postupem kryje jeho nezákonné vazební stíhání. Obviněný poukazuje na další údajné pochybení krajského soudu v jeho věci, kterým podle něj nebylo respektováno jeho právo na zvoleného obhájce. Uvedl, že mu osobou oprávněnou byla dne 12. 11. 2018 zvolena advokátka (plná moc doručena soudu dne 13. 11. 2018, č. l. 1151 tr. spisu). Obhájkyně zažádala o možnost nastudovat spis. Krajský soud však toto neakceptoval a nechal se slyšet, že veřejné zasedání dne 14. 11. 2018 bude přesto konat. Tento krok považuje obviněný za neakceptovatelný, vyvolávající nedůvěru v nestrannost soudu v jeho věci, avšak také obecně nedůvěru v řádné fungování justice vůbec. Obviněný je přesvědčen, že krajský soud je ovlivněn svým předchozím právním závěrem a nebude chtít zpochybnit své předchozí procesní postupy, což povede k zamítnutí jeho odvolacích námitek. Za zásadní považuje obviněný také to, že krajský soud byl v rozhodnutí Nejvyššího soudu vyzván, aby dodatečně požádal nizozemské království o dodatečný souhlas s trestním stíháním, kdy podle obviněného, se krajský soud o jeho získání ani nepokusil, čímž nerespektoval závazný pokyn Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněného na delegaci věci, shledal však, že nejsou dány zákonné důvody vyžadované ustanovením §25 tr. ř. pro odnětí věci a její přikázání.
Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Z obsahu podání obviněného vyplývá návrh na přikázání věci některému z krajských soudů v obvodu Nejvyššího soudu tedy, pro něž je Nejvyšší soud příslušný k rozhodnutí o jeho návrhu na delegaci. Nejvyšší soud je nejblíže společně nadřízeným soudem Krajskému soudu v Českých Budějovicích a Krajskému soudu v Brně či Krajskému soudu v Ostravě a je tak příslušným soudem k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci.
Postup podle §25 tr. ř. je přitom výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodnily průlom do výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.
Obviněný požaduje delegaci své věci jinému odvolacímu soudu. V posuzované věci je z hlediska rozhodnutí o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci však podstatné, že soudem druhého stupně již bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 14 To 224/2017, kterým bylo rozhodnuto o odvolání obviněného tak jak je výše uvedeno (viz rozsudek na č. l. 1168 tr. spisu) a trestní věc obviněného se u odvolacího soudu již nenachází. Nastala tak procesní situace, kdy příslušný soud již meritorně ve věci rozhodl a řízení, které obviněný navrhoval delegovat k rozhodnutí jinému odvolacímu soudu, je tak u soudu příslušného již skončeno. Za této procesní situace návrh obviněného na odnětí věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře nelze meritorně projednat, neboť v době rozhodování Nejvyššího soudu bylo řízení u příslušného soudu (tj. u soudu, jemuž má být věc odňata) již skončeno . Nejvyšší soud již v minulosti konstatoval (např. usnesení sp. zn. 11 Nd 416/2000, 7 Td 31/2014, 7 Td 70/2014), že pokud v době rozhodování nejblíže nadřízeného soudu, bylo již skončeno řízení u příslušného soudu, jemuž má být věc podle §25 tr. ř. odňata, nelze již o návrhu na delegaci rozhodnout , protože zde není věc, kterou by bylo možno příslušnému soudu odejmout.
Nejvyšší soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Pouze nad rámec tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud uvádí, že důvody, které obviněný uvedl ve svém návrhu, by ani nebylo možno považovat za důležité důvody k vyhovění tohoto návrhu na delegaci.
Je zcela zjevné, že obviněný důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř. odůvodňuje zejména svým přesvědčením o neschopnosti všech soudců krajského soudu nestranně v jeho věci rozhodovat. Toto přesvědčení však postavil evidentně na svém subjektivním vnímání průběhu trestního řízení u odvolacího soudu proti jeho osobě, na svém nesouhlasu se způsobem rozhodování soudu o jeho vazbě. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že ve věci bylo odvolacím soudem opakovaně nařizováno veřejné zasedání, jehož termín byl opakovaně odročován (a to celkem 4 x – č. l. 1073, 1107, 1120, 1132 tr. spisu) z důvodů na straně obhájců obviněného, rovněž se konala vazební zasedání ve věci obviněného. Obviněný nevyjádřil své pochybnosti, přičemž až v den konání veřejného zasedání dne 14. 11. 2018 předložil návrh na postup podle §25 tr. ř. Ze způsobu obhajoby a taktiky (jak vyplývá z obsahu trestního spisu), kterou obviněný zvolil, pak je zjevná spíše snaha obviněného o oddálení rozhodnutí v jeho věci.
Přitom obviněný zcela pomíjí, že na všechny jeho námitky, které jsou součástí také jeho návrhu na delegaci věci, bylo již v průběhu trestního řízení reagováno a jím vznesené pochybnosti byly odstraněny. V rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 14 To 224/2017 (č. l. 1168 tr. spisu) byl odůvodněn postup odvolacího soudu ve vztahu k výrokům ad I., II. (včetně pokynu pro nalézací soud k zajištění dodatečného souhlasu s trestním stíháním obviněného od příslušného orgánu holandské strany, č. l. 1172 tr. spisu). Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 14 To 224/2017 (č. l. 1166 tr. spisu) bylo k námitce obviněného rozhodnuto, že soudci Mgr. M. Vránková, JUDr. J. Roubíčková a Mgr. Z Pořízek nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného vedené krajským soudem pod sp. zn. 14 To 224/2017. V usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2018, sp. zn. 9 To 53/2018 (č. l. 1115 tr. spisu), byla shledána výtka obviněného týkající se údajné nezákonnosti postupu soudu při vazebním zasedání dne 29. 8. 2018 nedůvodnou. Nejvyšší soud poukazuje na odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 5 To 66/2018 (č. l. 1216 tr. spisu), z nějž vyplývá, že u obviněného po celou dobu vazby trvaly vazební důvody podle §67 písm. a), c) tr. ř. a byly splněny i všechny další podmínky vazby. V neposlední řadě je potřeba poukázat na usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 11. 2018, sp. zn. 3 T 5/2017 (č. l. 1209 tr. spisu), kterým bylo zastaveno trestní stíhání obviněného pro skutek pod bodem III. obžaloby.
Nejvyšší soud považuje za potřebné, k námitce obviněného ohledně neschopnosti celého krajského soudu v jeho věci nestranně rozhodnout, pouze v teoretické rovině uvést, že v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Taková situace v posuzované věci není dána. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 14 To 224/2017 (č. l. 1166 tr. spisu), bylo k námitce obviněného rozhodnuto, že soudci Mgr. M. Vránková, JUDr. J. Roubíčková a Mgr. Z Pořízek nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného vedené krajským soudem pod sp. zn. 14 To 224/2017.
Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám [např. proti všem soudcům určitého kraje; srov. ŠÁMAL Pavel, ŠÁMALOVÁ Milada. §30 (Podjatost). In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, NOVOTNÁ Jaroslava, PÚRY František, RŮŽIČKA Miroslav, ŘÍHA Jiří, ŠÁMALOVÁ Milada, ŠKVAIN Petr. Trestní řád I, II, III, 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 371].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 1. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu