ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.4.2019.1
sp. zn. 7 Td 4/2019-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněného P. N. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 T 139/2015, projednal v neveřejném zasedání dne 30. 1. 2019 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Ostravě neodnímá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 11 T 139/2015, byl obviněný P. N. uznán vinným přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §208 odst. 2 tr. zákoníku a přečinem útisku podle §177 odst.1 tr. zákoníku. Za toto jednání mu byl uložen trest a bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání obviněný a poškozené. Věc obviněného se nyní nachází ve fázi řízení před soudem druhého stupně a je u Krajského soudu v Ostravě vedena pod sp. zn. 3 To 198/2018.
Podáním ze dne 9. 10. 2018 (č. l. 1680 tr. spisu) učinil obviněný návrh na odnětí věci Krajskému soudu v Ostravě a její přikázání jinému krajskému soudu v obvodu Vrchního soudu v Praze. Uvedl, že byl soudem prvního stupně uznán vinným přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru a přečinem útisku, kdy mezi poškozenými je N. P. a M. W., které jsou jako tlumočnice zapsané v seznamu znalců a tlumočníků u Krajského soudu v Ostravě a aktivně vykonávají svou tlumočnickou činnost ve službách Krajského soudu v Ostravě i Okresního soudu v Ostravě, ale také pro PČR, OSZ a KSZ v Ostravě. Podle obviněného je absurdní, aby v jeho věci od počátku vystupovaly orgány činné v trestním řízení, které 30 let využívaly služeb těchto tlumočnic, schvalovaly jejich odměnu. Obviněný poukázal na mnohost případů (v řádech tisíců), ve kterých poškozené tlumočily. Podle jeho názoru z toho lze usoudit až na nepostradatelnost těchto tlumočnic a že vůči nim nemohou být orgány činné v trestním řízení nestranné. Z tohoto důvodu lze podle obviněného pochybovat o nestrannosti soudců (poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu popisující nároky na nestrannost soudců). Obviněný poukázal na to, že senát 11 T, který rozhodoval v jeho věci, sám po poškozených v jiných kauzách požadoval úkony, musí tak mít k poškozeným kladný a přátelský vztah, poškozené osobně zná a dával jim zakázky a schvaloval odměny. Pokud tedy JUDr. Y. Křepelková Barhoňová zná osobně osoby poškozených, byla povinna se vyloučit, neboť lze podle obviněného důvodně pochybovat o její nestrannosti. Obviněný dále poukázal na to, že na den 12. 10. 2018 je u Krajského soudu v Ostravě nařízeno veřejné zasedání o jeho odvolání. Vzhledem k podjatosti tohoto soudu, obviněný navrhuje postup podle §25 tr. ř.
Dne 9. 1. 2019 byl Nejvyššímu soudu Krajským soudem v Ostravě předložen trestní spis Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 11 T 139/2015, k řízení o návrhu obviněného na postup podle §25 tr. ř.
Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Nejvyšší soud je v tomto případě příslušný k rozhodnutí o delegaci.
Postup podle §25 tr. ř. je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodnily průlom do výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.
V uvedené věci je zřejmé, že trestní řízení obviněného se aktuálně nachází ve stadiu řízení před odvolacím soudem. Nejvyšší soud se tedy zabýval důvody uvedenými v návrhu na delegaci řízení a shledal, že nejsou dány důvody vyžadované ustanovením §25 tr. ř. pro odnětí věci a její přikázání.
Důvodem návrhu obviněného na odnětí věci Krajskému soudu v Ostravě je jeho přesvědčení, že tento soud (jako celek) není schopen ve vztahu k jeho osobě nestranně rozhodnout. Pro zaujatost soudu podle něj svědčí skutečnost, že v jeho věci jsou poškozenými dvě osoby – tlumočnice zapsané do seznamu znalců a tlumočníků u Krajského soudu v Ostravě a soudy (krajský i okresní, jakož i další orgány činné v trestním řízení) jejich služeb mnohokrát v jiných kauzách využívaly. Obviněný se tak domnívá, že k těmto osobám soudci chovají přátelský a kladný vztah, a tím nemohou v jeho věci nestranně rozhodnout.
Důležité důvody pro navrhovaný postup podle §25 tr. ř. obviněný v podstatě shledává v domnělých osobních vazbách soudců Krajského soudu v Ostravě (jakož i v předcházejícím řízení soudců Okresního soudu v Ostravě) k osobám poškozených v jeho trestní věci, které jsou zapsány v seznamu tlumočníků vedeného u tohoto krajského soudu. Nejvyšší soud však v těchto argumentech neshledal důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř. Znamenalo by to v takovýchto případech, a to nejen tlumočníků, ale také znalců, automatické vyloučení všech soudců a soudů působících v obvodu určitého krajského soudu, včetně soudu krajského, aniž by byly zvažovány zákonné důvody vyloučení podle §30 tr. ř.
Z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. se lze v zásadě domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám [např. proti všem soudcům určitého kraje; srov. ŠÁMAL Pavel, ŠÁMALOVÁ Milada. §30 (Podjatost). In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, NOVOTNÁ Jaroslava, PÚRY František, RŮŽIČKA Miroslav, ŘÍHA Jiří, ŠÁMALOVÁ Milada, ŠKVAIN Petr. Trestní řád I, II, III, 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 371].
Je nutno zdůraznit, že činnost tlumočníka je činností specializovaného odborníka, který stojí mimo samotnou strukturu justice, nepůsobí na straně obžaloby ani soudu. V trestním řízení naopak umožňuje realizaci práva obviněného na spravedlivý proces, realizaci jeho práva na obhajobu. Není zde tedy ani zaměstnanecký či služební poměr k danému soudu, který naopak vyplývá z případů, které obviněný uvedl jako příklady ve svém návrhu. Pokud obviněný v návrhu na delegaci uvedl, že poškozené poskytovaly své služby ve formě překladů v jiných věcech, tak tlumočník ani nesmí provést tlumočnický úkon tehdy, jestliže lze mít pro jeho poměr k věci, k orgánům činným v trestním řízení, k účastníkům nebo jejich zástupcům pochybnosti o jeho nepodjatosti, tedy o objektivním a nestranném zajištění výkonu tlumočnické činnosti.
Pokud jde o řízení před soudem prvního stupně (jehož nestrannost obviněný také namítá), vyplývá z usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 11 T 139/2015, že samosoudkyně JUDr. Y. Křepelková Barhoňová není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného vedené tímto okresním soudem pod sp. zn. 11 T 139/2015. Z odůvodnění daného rozhodnutí je zřejmé, že soudkyně za zcela nedůvodnou považovala pochybnost obviněného o její nestrannosti právě z důvodu údajné namítané „osobní známosti“ s osobami poškozených. Soudkyně přitom apelovala na požadavek profesionální a nezávislé rozhodovací činnosti soudce vyplývající z právních předpisů, kterému ona dostála.
Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu k projednání věci podle §25 tr. ř. nemůže být pouhá ničím nepodložená nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování celého soudu (resp. všech soudců daného soudu) z toho důvodu, že soudy využívají služeb tlumočnic a rozhodují o výši jejich náhrady a odměně. Z uvedených skutečností nelze obecně dovozovat, že k těmto osobám mají soudci z tohoto důvodu osobní vazby, které by mohly vyvolávat pochybnosti o jejich nestrannosti ve věci obviněného.
V této souvislosti lze poukázat také na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, podle kterého subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotně právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat. Vztah soudce k věci nebo účastníkům, příp. jejich zástupcům, je třeba posoudit ze dvou vzájemně se prolínajících hledisek, a to jaká je povaha tohoto vztahu a zda se jedná o zjevně intenzivní, např. bezprostřední, určitým způsobem individualizovaný vztah.
Nejvyšší soud proto neshledal důležité důvody k rozhodnutí o odnětí věci příslušnému Krajskému soudu v Ostravě a její přikázání jinému soudu téhož stupně v obvodu Vrchního soudu v Praze. Proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 1. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu