ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.44.2019.1
sp. zn. 7 Td 44/2019-124
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 2. 7. 2019 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněného Š. K. , nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 47/2019, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, podal dne 3. 4. 2019 u Obvodního soudu pro Prahu 4 obžalobu na obviněného Š. K. pro přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Přečinu podvodu se měl podle obžaloby dopustit tím, že (zkráceně) dne 25. 1. 2017 v Praze uzavřel Smlouvu o vytvoření jazykového překladu a o poskytnutí práv autora k překladu se společností R. R. T.-R., se sídlem XY, Praha 13 – Stodůlky, tedy v období od 25. 1. 2017 do 31. 7. 2017 na dosud nezjištěném místě, v úmyslu obohatit se, podvodně vytvořil účelovou emailovou komunikaci, ve které uváděl nepravdivé skutečnosti týkající se zhotovení překladu knihy „Maybelline“, ke kterému se smluvně zavázal termínem do 31. 7. 2017, avšak dosud tento překlad knihy nedodal, přičemž požadoval uhrazení odměny za provedený překlad ve výši 53 300 Kč, jež mu byla stanovena společností P. T., se sídlem XY, Praha 13 – Stodůlky, čímž se pokusil tuto společnost uvést v omyl a obohatit se, přičemž tímto jednáním se poškozená společnost dostala do prodlení s vydáním knížky, avšak nevznikla žádná přímá škoda, neboť k uhrazení částky ve výši 53 300 Kč za údajný překlad, nedošlo.
3. Usnesením ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 1 T 47/2019, předložil Obvodní soud pro Prahu 4, podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. , věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu. Podle soudu z obsahu spisového materiálu nevyplývá, že by byl trestný čin spáchán v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4, obviněný zde nebydlí ani se zde nezdržuje. Z obsahu spisu vyplývá, že smlouva o překladu se společností mající sídlo v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 5, byla uzavřena v Praze. Obviněný má bydliště v Kroměříži a zdržuje se na adrese XY, Olomouc, v Olomouci také studuje. V Olomouci též požádal o sepsání notářského zápisu k verifikaci emailové korespondence. Ačkoliv bylo podáno oznámení zástupcem poškozené dne 3. 4. 2018 na MOP Praha Jižní Město, má soud za to, že je na místě primárně uplatnit pravidlo podle §18 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud je soudem nejblíže společně nadřízeným Obvodnímu soudu pro Prahu 4, Obvodnímu soudu pro Prahu 5, Okresnímu soudu v Kroměříži a Okresnímu soudu v Olomouci.
4. Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k závěru, že lze přisvědčit důvodům uvedeným v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4.
5. Ustanovení §18 tr. ř. v odstavci 1 a 2 uvádí hlediska, podle nichž se místní příslušnost určuje. V odstavci 1 je uvedeno jako základní místo spáchání činu a v odstavci 2 další hlediska, jimiž jsou místo kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, která jsou rovnocenná, anebo místo, kde trestný čin vyšel najevo. Tato hlediska jsou vzájemně v poměru subsidiarity, a to v pořadí, v jakém jsou obsažena v tomto ustanovení. Příslušnost podle místa spáchání má přednost před ostatními pravidly, která nastupují hierarchicky v případě, že nelze použít předchozí kritérium.
6. Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sbírky rozhodnutí a stanovisek NS). Místem spáchání trestného činu podvodu jako distančního deliktu, je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil. Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 53/1994).
7. Obviněný se měl podle obžaloby dopustit přečinu podvodu v podstatě tím, že ačkoli uzavřel smlouvu o překladu knihy, v němž mu byl stanoven termín dokončení překladu a stanovena odměna, tento překlad nezhotovil, klamavě vytvořil emailovou komunikaci, v níž měl uvádět nepravdivé skutečnosti ohledně překladu knihy, překlad knihy nedodal, avšak uhrazení odměny za provedený překlad po poškozené společnosti požadoval, přičemž tato mu poškozenou společností nebyla vyplacena. Obviněný tak měl v podstatě předstírat vyhotovení překladu (k němuž se smluvně zavázal), ačkoli tento neprovedl, měl vyhotovit účelovou emailovou komunikaci s nepravdivými informacemi o překladu a ačkoli žádný překlad nedodal, měl požádat o vyplacení odměny.
8. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že uvedená smlouva byla obviněnému zaslána poškozenou společností prostřednictvím emailu (viz úřední záznam o podaném vysvětlení P. T. na č. l. 18 tr. spisu). Obviněný ji měl podepsat a zaslat zpět poškozené společnosti. Obviněný přitom nebyl v průběhu řízení dotazován, kde se nacházel, když předmětnou smlouvu podepisoval ani nebyl dotazován, kde se nacházel, když odesílal podle obžaloby klamavou emailovou korespondenci s nepravdivými skutečnostmi ohledně překladu knihy. Bydliště má přitom obviněný v Kroměříži a přechodně se zdržuje v místě studia v Olomouci. Zástupce poškozené společnosti také dosud nebyl dotazován, kde se nacházel, když měl být obviněným uváděn v omyl ohledně vyhotovení překladu knihy. Tyto skutečnosti jsou přitom podstatné pro určení místní příslušnosti soudu. Jde-li o tzv. distanční delikt, který měl být spáchán prostřednictvím internetu za situace, kdy osoba uváděná pachatelem v omyl se nachází na jiném místě, než je místo, kde se nachází pachatel, jsou obě tato místa místem spáchání trestného činu. Pro určení místa spáchání trestného činu je tedy podstatné nejen místo, kde se nachází pachatel (při zadávání klamavé zprávy), ale také místo, kde se nachází poškozený v době, kdy je uváděn v omyl. Toto místo pak může být odlišné od místa vzniku následku trestného činu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 7 Td 42/2013).
9. Je pravděpodobné, že poškozená společnost, se prostřednictvím svých zaměstnanců seznámila s klamavým emailem nebo komunikací s obviněným prostřednictvím emailu, v místě svého sídla v Praze 5 (adresa sídla společnosti je v Praze 13 a korespondenční adresa se nachází v Praze 5, obě tato místa se nachází v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 5). Jednoznačně je ale zřejmé místo, kde mělo dojít ke vzniku následku trestného činu, tedy ke vzniku škody. Toto místo se nachází v sídle poškozené společnosti na adrese XY, Praha 13 – Stodůlky, v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 5. Žádné z míst, kde měl být trestný čin spáchán (§18 odst. 1 tr. ř.) se nenachází v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4.
10. Ačkoli by v úvahu přicházela místní příslušnost více soudů k projednání věci, po zvážení všech dosud známých okolností případu shledal Nejvyšší soud vhodným, aby věc projednal příslušný Obvodní soud pro Prahu 5, kde mělo dojít ke vzniku následku trestného činu.
11. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 2. 7. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu