ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.46.2019.1
sp. zn. 7 Td 46/2019-244
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 7. 2019 v trestní věci obviněného J. Š., nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 25 T 24/2019, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 3.
Odůvodnění:
1. Dne 22. 5. 2019 podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3, u Obvodního soudu pro Prahu 3, obžalobu na obviněného J. Š. pro přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016.
2. Obviněný se tohoto jednání měl dopustit tím, že „jako odpovědný zástupce společnosti Y. C., se sídlem XY Praha 3, vedené u Městského soudu v Praze, v pozici statutárního orgánu – jediného člena představenstva společnosti ad 1) neplnil svou zákonnou povinnost a v rozporu s ustanovením §38 h zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, neodvedl úhrn sražených záloh na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za své zaměstnance za zdaňovací období let 2013 a 2014 přesto, že příslušné zálohy na daň byly zaměstnancům sraženy z jejich hrubé mzdy, kdy tímto jeho úmyslným jednáním vznikla České republice, zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, územní pracoviště pro Prahu 3, IČ: 72080043, se sídlem Drahobejlova 945/48, 190 21 Praha 9 , pohledávka za uvedené období v celkové výši 133.057 Kč, ad 2) neplnil svou zákonnou povinnost a v rozporu s ustanovením §8 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, neodvedl předepsané pojistné na sociální zabezpečení za období od 1. 5. 2013 do 31. 12. 2015 za zaměstnance společnosti přesto, že povinné částky byly sraženy z jejich mzdy, kdy tímto jeho úmyslným jednáním vznikla Pražské správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 8, Trojská 13a, pohledávka za uvedené období v celkové výši 79.444 Kč, ad 3) neplnil svou zákonnou povinnost a v rozporu s ustanovením §5 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, neodvedl předepsané pojistné na zdravotní pojištění za zaměstnance společnosti přesto, že povinné částky byly sraženy z jejich hrubé mzdy, kdy tímto jeho úmyslným jednáním vznikla: České průmyslové zdravotní pojišťovně, se sídlem Jeremenkova 161/11, 703 00 Ostrava-Vítkovice, pohledávka za období od 1. 5. 2013 do 23. 3. 2015 ve výši 6.683 Kč, přičemž tuto pohledávku obviněný následně dne 6. 3. 2019 zcela uhradil, Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, , se sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3, pohledávka za období od 1. 5. 2013 do 30. 1. 2015 ve výši 21.636 Kč, přičemž tuto pohledávku obviněný následně dne 6. 3. 2019 zcela uhradil, a tímto svým jednáním, kdy si byl vědom toho, že měl dostatek finančních prostředků na úhradu povinných plateb vůči oprávněným subjektům, způsobil výše uvedeným subjektům celkovou škodu ve výši 240.820 Kč.“
3. Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl usnesením ze dne 24. 5. 2019, sp. zn. 25 T 24/2019 tak, že podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. a §188 odst. 1 písm. a) tr. ř., předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti s tím, že Obvodní soud pro Prahu 3 není místně příslušný k projednání této věci. Uvedl, že podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení primárně soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Ze spisového materiálu pak podle soudu vyplývá, že sídlo společnosti Y. C., v Praze 3, XY bylo pouze formální, aniž by na této adrese byla za společnost prováděna jakákoli činnost. Z výpovědí B. K. a M. T., bývalých zaměstnanců uvedené společnosti, podle soudu vyplývá, že faktická činnost společnosti byla vykonávána v XY, v XY, okres Brno-venkov, kde měla společnost své zaměstnance, z jejichž mezd nebyly povinné platby odváděny. Soud má tedy za to, že obviněný nemohl trestný čin spáchat v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 3, nýbrž ho mohl spáchat v obvodu Okresního soudu Brno-venkov, konkrétně v XY, kde fakticky uvedená společnost svou činnost provozovala, a kde z vůle obviněného docházelo sice ke srážkám prostředků na povinné platby z mezd zaměstnanců, avšak nikoli již k jejich odvodům oprávněným subjektům. Nejvyšší soud je pak podle soudu nejblíže společně nadřízeným soudem Obvodnímu soudu pro Prahu 3 a Okresnímu soudu Brno-venkov.
4. Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k závěru, že Obvodní soud pro Prahu 3 je příslušný k projednání věci.
5. Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je přitom považováno jak místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícího objektivní stránku daného trestného činu, tak i místo kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu.
6. Obviněný se měl podle tzv. právní věty dopustit přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 tr. zákoníku, když jako zaměstnavatel ve větším rozsahu nesplnil svoji zákonnou povinnost odvést za zaměstnance daň, pojistné na sociální zabezpečení a pojistné na zdravotní pojištění.
7. Tato skutková podstata se zaměřuje na případy, kdy zaměstnavatel nebo plátce (fyzická nebo právnická osoba) neskrývá svou povinnost odvést uvedené sražené platby za zaměstnance či jiné osoby nebo v jejich prospěch ani jejich výši, ale z nejrůznějších důvodů tuto povinnost úmyslně nesplní.
8. Nesplněním zákonné povinnosti zaměstnavatele nebo plátce odvést za zaměstnance nebo jinou osobu daň, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistné na zdravotní pojištění se tedy rozumí neodvedení těch uvedených povinných plateb, resp. jejich částí, které je povinen platit zaměstnanec (poplatník) z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků nebo jiná osoba jako tzv. srážkovou daň a které mu byly zaměstnavatelem nebo plátcem sraženy při výplatě mzdy, platu, popř. jiného podobného příjmu. Zaměstnavatel (plátce) je totiž tyto sražené platby, resp. jejich části, povinen podle příslušných zákonů odvést správci daně (finančnímu úřadu), zdravotní pojišťovně, popř. správě sociálního zabezpečení (srov. rozhodnutí publikované pod č. 53/2000 Sb. rozh. tr.). Jinými slovy nesplněním zákonné povinnosti odvést za zaměstnance nebo jinou osobu výše uvedené povinné platby tedy spočívá v opomenutí zaměstnavatele, který si úmyslně nepočíná v souladu s příslušnými zákony a za tyto osoby příslušné povinné platby, přestože je srazil, neodvede správci daně, správě sociálního zabezpečení nebo zdravotní pojišťovně, a to buď vůbec, nebo v celé výši. Jednání pachatele se nemusí týkat všech uvedených plateb, ale postačí neodvedení jen jedné z nich za podmínky, že tím bude naplněn větší rozsah (srov. ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, HERCZEG Jiří, KRATOCHVÍL Vladimír, PÚRY František, RIZMAN Stanislav, ŠÁMALOVÁ Milada, VÁLKOVÁ Helena, VANDUCHOVÁ Marie. Trestní zákoník (EVK). 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 2443).
9. Z dostupného spisového materiálu a z výpovědi obviněného (př. č. l. 76, č. l. 93 tr. spisu), vyplývá, že obviněný se k trestné činnosti kladené mu za vinu doznává. Společnost Y. C., měla v období, kdy se měl obviněný dopouštět trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, sídlo na adrese Praha 3 – Žižkov, XY (sídlo zapsáno v roce 2012 a dosud nezměněno).
10. Pokud jde o jednání obviněného, jímž měla být naplněna skutková podstata uvedeného přečinu spočívající v tom, že obviněný neodvedl daň, Nejvyšší soud konstatuje, že daní se zde podle současné právní úpravy rozumí jen daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků, resp. tato daň vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně, ve smyslu zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů. Plátce daně je povinen sraženou daň odvést svému místně příslušnému správci daně. Z hlediska místní příslušnosti je u tohoto trestného činu rozhodující sídlo příslušného finančního úřadu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 11 Nd 340/2001). Místní příslušnost správce daně, není-li stanoveno jinak, se řídí u právnické osoby jejím sídlem [§13 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád]. V daném případě obviněný podle obžaloby neodvedl úhrn sražených záloh na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za své zaměstnance, a to Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, územní pracoviště pro Prahu 3, se sídlem Drahobejlova 945/48, Praha 9, v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 9 [jednání ad 1) obžaloby].
11. Další povinné platby pak nebyly podle obžaloby odvedeny v místě sídla Pražské správy sociálního zabezpečení, Praha 8, Trojská 13a, [jednání pod bodem ad 2) obžaloby], v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 8 . U jednání pod bodem ad 3) obžaloby nebyly povinné platby odvedeny v místě sídla České průmyslové zdravotní pojišťovny, Jeremenkova 161/11, Ostrava-Vítkovice, v obvodu Okresního soudu v Ostravě , v místě sídla Všeobecné zdravotní pojišťovny, Orlická 2020/4, Praha 3, v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 3 .
12. Z výše uvedeného je zřejmé, že v předmětné věci přichází v úvahu více soudů příslušných k projednání věci, a to Obvodní soud pro Prahu 9, Obvodní soud pro Prahu 8, Obvodní soud pro Prahu 3 a Okresní soud v Ostravě, tedy jde o soudy, v jejichž obvodech byl trestný čin spáchán (byla naplněna objektivní stránka uvedeného přečinu) tím, že obviněný neodvedl povinné platby příslušným subjektům. Pokud byla obžaloba podána u Obvodního soudu pro Prahu 3, byla podána u místně příslušného soudu.
13. Z uvedených důvodů bylo o příslušnosti podle §24 tr. ř. rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
14. Podle §24 odst. 2 tr. ř. může soud, který rozhoduje o příslušnosti soudu, současně rozhodnout o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v §25 tr. ř.
15. Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
16. V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal. V uvedené trestní věci je obviněna jedna osoba, která nemá bydliště v obvodu příslušného soudu, což ovšem není nijak výjimečná skutečnost. Z dostupného spisového materiálu vyplývá, že se obviněný ke spáchání uvedeného přečinu doznává a snaží se nahradit škodu, kterou svým jednáním způsobil. Z trestního spisu nevyplývají skutečnosti, které by obviněnému bránily v účasti u hlavního líčení u příslušného Obvodního soudu pro Prahu 3. Pokud jde o důvody, které mohou být na straně obviněného v konkrétním případě důvodem pro postup podle §25 tr. ř. může jít zejména o značně vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy obviněného, které výrazně omezují jeho mobilitu. Takové skutečnosti však Nejvyšší soud na základě dostupného spisového materiálu neshledal. Obžalobou jsou navrhovány 4 osoby ke slyšení u hlavního líčení (všechny žijící mimo obvod příslušného soudu), popř. čtení úředních záznamů o podaném vysvětlení těchto osob, přičemž nutnost slyšení těchto osob nelze předem předjímat a tuto otázku bude řešit výhradně soud. Tato skutečnost však není v tomto případě důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř.
17. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 24. 7. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu