ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.5.2019.1
sp. zn. 7 Td 5/2019-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněného J. S. , nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 2 T 78/2018, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 2. 2019 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Kutné Hoře neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře podala dne 21. 8. 2018 návrh na potrestání (č. l. 42 tr. spisu) obviněného J. S. pro přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 2 tr. zákoníku.
Trestním příkazem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 8. 2018, sp. zn. 2 T 78/2018 (č. l. 45 tr. spisu) byl obviněný uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 2 tr. zákoníku a byl mu za to uložen trest. Trestní příkaz nenabyl právní moci, neboť proti němu obviněný podal odpor.
Přečinu podle §196 odst. 2 tr. zákoníku se obviněný měl dopustit tím (zkráceně uvedeno), že od září 2016 do srpna 2018, s výjimkou plateb uvedených v návrhu na potrestání, se úmyslně vyhýbal plnění své vyživovací povinnosti k nezletilému synovi AAAAA (pseudonym), bytem u matky L. S., Vrdy, okr. Kutná Hora, a podle rozsudku Krajského soudu v Brně, sp. zn. 16 Co 380/2016, který nabyl právní moci dne 12. 10. 2017, je povinen platit výživné na syna ve výši 1 500 Kč měsíčně k rukám matky nezletilého, za uvedené období dluží na výživném částku 32 210 Kč, v době od října 2016 do srpna 2018 bylo v nabídce ÚP ČR, kontaktní pracoviště Žďár nad Sázavou, 56 vhodných volných pracovních míst, v uvedeném období byl v evidenci ÚP do 14. 11. 2016, kdy byl sankčně vyřazen a od 5. 12. 2017 do 14. 1. 2018, od 1. 2. 2018 do 31. 3. 2018 byl zaměstnán u společnosti T-mobile, kde s ním byl ukončen pracovní poměr ve zkušební době.
Podáním ze dne 17. 12. 2018 (č. l. 93 tr. spisu) učinil obviněný návrh na postup podle §25 tr. ř. Navrhl odnětí věci Okresnímu soudu v Kutné Hoře a její přikázání Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou. Důvod pro takový postup obviněný spatřuje v tom, že převážná většina svědků (pravděpodobně všichni svědci), které navrhl ke slyšení, jsou z jiného obvodu, konkrétně z okresu Žďár nad Sázavou a Jihomoravského kraje. Podle obviněného jde o potenciální zaměstnavatele, u kterých se ucházel o zaměstnání v době, kdy je mu kladeno za vinu úmyslné vyhýbání se placení výživného. Obviněný uvedl, že soudu navrhl důkaz výslechem 56 svědků, podle jeho slov jsou všichni z Jihomoravského kraje. Účast těchto svědků (včetně navržených úředníků z úřadů práce ve Žďáru nad Sázavou a Novém Městě na Moravě) u příslušného soudu v Kutné Hoře je podle obviněného spojena s dlouhým cestováním 100 – 200 km k tomuto soudu, časovou a finanční zátěží. Obviněný zdůrazňuje rovněž komplikace v trestním řízení při různých omluvách svědků, nehledě na vysoké náklady řízení. Rovněž poukázal na to, že také pro něj by cesta k Okresnímu soudu v Kutné Hoře znamenala nárůst nákladů na řízení. V další části obviněný poukázal na řízení, které je vedeno u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 13/2016, které se nyní nachází, po zrušení rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou Krajským soudem v Brně jako soudem odvolacím, podle obviněného na samém počátku řízení. Uvedl přitom, že se jedná o trestní věc shodného charakteru – přečin podle §196 odst. 2 tr. zákoníku – jiné je pouze období, kdy se měl vyhýbat placení výživného. Odnětím věci Okresnímu soudu v Kutné Hoře a přikázáním věci Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou podle obviněného dojde ke zrychlení věci, udržení maximální hospodárnosti, k úspoře nákladů. Uvedl, že v řízení vedeném u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sp. zn. 2 T 13/2016, mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a ustanoven advokát ze sociálních důvodů, a tedy by odpadla nutnost pro řízení sp. zn. 2 T 78/2018 mu znovu přiznávat osvobození a ustanovení advokáta. Obviněný doplnil, že bude určitě zkoumán i zájem poškozeného, který sice není mezi navrženými svědky, ale i pokud by byl předvolán, má poškozený, podle slov obviněného, v okrese Žďár nad Sázavou prarodiče, za kterými údajně 2x – 3x měsíčně s matkou jezdí. Obviněný uzavřel, že má zájem na bezchybném zjištění skutku a jinak se obžaloby nezprostí, než že si prosadí předvolání co největšího počtu svědků. Obává se, že u Okresního soudu v Kutné Hoře mohou být jeho návrhy zamítány právě pro značnou vzdálenost bydlišť svědků z Jihomoravského kraje do Kutné Hory. Podle obviněného by bylo možno nalézt i další důvody pro postup podle §25 tr. ř., např. jeho dlouhodobý vážný zdravotní stav, který ho údajně limituje v delším cestování. Obviněný se však domnívá, že pro odůvodnění postupu podle §25 tr. ř. postačují výše uvedené argumenty.
Okresní soud v Kutné Hoře předložil dne 25. 1. 2019 trestní spis, sp. zn. 2 T 78/2018, Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu obviněného J. S. na odnětí a přikázání věci.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci Nejvyšší soud však takové důvody neshledal.
Především není pochyb o tom, že Okresní soud v Kutné Hoře je místně příslušný k projednání věci obviněného. V obvodu jeho působnosti totiž bydlí u své matky jeho nezletilý syn, k němuž má obviněný vyživovací povinnost. U tohoto soudu byl dne 21. 8. 2018 podán návrh na potrestání a tento soud se tak stal místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle hledisek uvedených v ustanovení §18 tr. ř. mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 53/1994).
Nejvyšší soud je také soudem příslušným k rozhodnutí o návrhu soudu na delegaci, neboť je soudem nejblíže společně nadřízeným Okresnímu soudu v Kutné Hoře a Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou, jemuž by měla být věc podle návrhu přikázána.
Trestní věc obviněného se nyní u Okresního soudu v Kutné Hoře, sp. zn. 2 T 78/2018, nachází ve stadiu po podání návrhu na potrestání a po hlavním líčení ze dne 29. 11. 2018, kterého byl obviněný přítomen. Obviněný postavil svou argumentaci návrhu na delegaci především na hledisku hospodárnosti a rychlosti trestního řízení. Navrhuje delegaci k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou, v jehož obvodu bydlí, a kde pod sp. zn. 2 T 13/2016, probíhá trestní řízení proti jeho osobě pro shodnou trestnou činnost, spáchanou pouze v jiném období. Obviněný posuzuje hledisko hospodárnosti a rychlosti trestního řízení zejména z hlediska svých nákladů a z hlediska nákladů na dopravu svědků, které soudu navrhl k provedení důkazu, k příslušnému soudu v Kutné Hoře z jejich, podle obviněného, vzdálených bydlišť v Jihomoravském kraji.
Nejvyšší soud však v těchto argumentech neshledal důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř.
Je nutno trvat na tom, že jde o postup zcela výjimečný a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi. Skutečnost, že obviněný má bydliště v obvodu jiného soudu, než soudu příslušného k projednání věci, není nijak výjimečná. Vzdálenost místa bydliště obviněného k Okresnímu soudu v Kutné Hoře přitom není nikterak velká (cca 82 km). V trestním spise Okresního soudu v Kutné Hoře, sp. zn. 2 T 78/2018, na základě něhož Nejvyšší soud rozhoduje, se nenachází žádné zprávy, zejména konkrétní lékařské zprávy o tom, že by obviněný nebyl schopen se dostavit ve své trestní věci k příslušnému soudu do Kutné Hory (hlavního líčení dne 29. 11. 2018 se ostatně účastnil). Přičemž důvodem takové neschopnosti dostavit se k příslušnému soudu na straně obviněného může být zejména jeho značně vysoký věk nebo závažné zdravotní problémy, které např. výrazně omezují jeho mobilitu. Z dosud dostupného spisového materiálu vyplývá, že o takový případ v této věci nejde. Poukaz obviněného na jeho údajně dlouhodobě špatný zdravotní stav, tak není podložen žádnými konkrétními lékařskými zprávami. Vyhověním návrhu by se naopak případné komplikace spojené s cestou k soudu fakticky nedůvodně přenesly z obviněného na matku jeho nezletilého syna, která je podle návrhu na potrestání navrhována ke slyšení u hlavního líčení.
Pokud obviněný argumentuje tím, že přikázáním věci Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou by odpadla nutnost pro řízení sp. zn. 2 T 78/2018, přiznávat jeho osobě osvobození od soudních poplatků a ustanovování obhájce ze sociálních důvodů (jak je tomu v řízení ve věci sp. zn. 2 T 13/2016), Nejvyšší soud poukazuje na usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. 2 T 78/2018, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2018, sp. zn. 11 To 382/2018, jimiž byl zamítnut návrh obviněného na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu.
Pokud jde o svědky, skutečnost, že větší počet svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení má bydliště nikoli v obvodu příslušného soudu, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu §25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o zcela běžnou skutečnost. V tomto konkrétním případě je v návrhu na potrestání navržen výslech pouze jedné osoby, a to matky nezletilého syna obviněného. Bude samozřejmě otázkou dokazování, které svědky bude nutno ve věci vyslechnout, přičemž řešení této otázky náleží toliko příslušnému soudu. Podstatné je, že tyto skutečnosti nejsou nikterak výjimečné a nemohou tak opodstatňovat postup podle §25 tr. ř.
Nejvyšší soud v tomto konkrétním případě neshledal důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř. ani s ohledem na skutečnosti uváděné obviněným, které vyplývají rovněž ze spisového materiálu (č. l. 107 a násl. tr. spisu), že u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou je pod sp. zn. 2 T 13/2016 vedeno řízení pro shodnou trestnou činnost obviněného – přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 2 tr. zákoníku – jiné je pouze období, kdy se měl vyhýbat placení výživného na svého nezletilého syna. Uvedené řízení se nyní nachází ve fázi řízení u soudu prvního stupně po zrušení rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 2 T 13/2016, usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 7 To 432/2017.
Ustanovení §20 odst. 1 tr. ř. stanoví požadavek společného řízení proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu, pokud tomu nebrání důležité důvody. O jiných trestných činech se koná společné řízení tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení. Citované ustanovení se neuplatní bezvýhradně v každé situaci, ale je třeba v každé konkrétní věci zjišťovat, zda určité důležité důvody takovémuto postupu nebrání. Nejvyšší soud v uvedeném případě shledal, že konání společného řízení v této věci brání stav řízení, ve kterém se obě trestní věci obviněného nachází.
Ze spisového materiálu vyplývá, že obě trestní věci se u uvedených soudů nacházejí ve fázi řízení před nalézacím soudem, které ale již provedly řadu důkazů. Zatímco řízení u Okresního soudu v Kutné Hoře se nachází ve stadiu po podání návrhu na potrestání (21. 8. 2018) a po konaném hlavním líčení dne 29. 11. 2018, trestní řízení u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou je nyní, po zrušení rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 2 T 13/2016, usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 7 To 432/2017, ve stadiu, kdy nalézací soud již podstatnou část důkazů provedl a pouze doplní dokazování podle pokynu odvolacího soudu.
V daném případě odnětí věci Okresnímu soudu v Kutné Hoře a její přikázání Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou, za účelem konání společného řízení, ale vzhledem ke stavu projednání věcí u obou soudů není vhodné z hlediska rychlosti ani hospodárnosti trestního řízení, které by se tím ještě víc neúměrně prodlužovalo.
Nejvyšší soud tedy shledal, že obviněný ve svém návrhu neuvedl žádné důležité skutečnosti, které by byly natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly výjimečný postup ve smyslu ustanovení §25 tr. ř.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 2. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu