ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.54.2019.1
sp. zn. 7 Td 54/2019-6797
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněných I. T., nar. XY, občana Slovenské republiky, bytem XY, M. Š., nar. XY, občana Slovenské republiky, bytem XY, P. H., nar. XY, občana Slovenské republiky, bytem XY a S. W. , se sídlem XY, vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 5/2019, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. 9. 2019 návrh soudu na určení místní příslušnosti a rozhodl takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Městský soud v Praze.
Podle §25 tr. ř. se věc odnímá Městskému soudu v Praze a přikazuje Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně.
Odůvodnění:
1. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně podala dne 15. 4. 2019 u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně obžalobu na výše uvedené obviněné. U všech obviněných pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Jednání obviněných je popsáno ve skutkové větě obžaloby. V podstatě mělo spočívat v tom, že obvinění v úmyslu všech zkrátit daň z přidané hodnoty a obohatit se tak ke škodě České republiky, nejméně v období od 21. 2. 2014 do 23. 3. 2015 ve Zlínském kraji, případně na jiných místech, uskutečňovali prostřednictvím obchodních společností T. G., se sídlem XY, Praha a S. W., se sídlem XY, Praha, spekulativní nákupy a prodeje zboží (barevných kovů – zejména zinku v ingotech – a hutního materiálu), které nesloužily k jejich ekonomické činnosti, ale jejichž jediným cílem a účelem bylo neoprávněné snížení daně z přidané hodnosty u společnosti S. W., jež fakticky pořizovala zboží z jiného členského státu Evropské unie (od slovenských a polských společností), avšak ve svých daňových přiznáních, podaných v daném období, která nechal zpracovat P. H., která byla podána u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1, společnost S. W., vykazovala nárok na odpočet daně z přidané hodnoty z přijatých zdanitelných plnění od tuzemského dodavatele – společnosti T. G., která dle vystavovaných fakturačních dokladů byla tím, kdo obchodované zboží od jinočlenských dodavatelů odbíral a obratem dodával společnosti S. W., avšak do obchodních vztahů byla zařazena pouze proto, aby na ni byla přenesena daňová zátěž vyplývající z pořízení zboží z jiného členského státu a jeho dodání tuzemskému odběrateli, když ani tato společnost T. G., navíc ve svých daňových přiznáních pořízení zboží z jiného členského státu nepřiznala a přináležející daň z přidané hodnoty tedy neodvedla. Zboží bylo přitom od slovenských a polských společností ve skutečnosti dodáváno vždy přímo společnosti S. W., a to do jí užívaného skladu v Uherském Brodě na ulici XY, ve kterém docházelo k vykládce, uskladnění či okamžité překládce zinku, případně do skladu v XY (okres Uherské Hradiště, Zlínský kraj), kam byl dodáván hutní materiál a následně toto zboží společnost S. W., prodala dalším tuzemským odběratelům, když ve svém účetnictví tuzemský původ zboží deklarovala v obžalobě uvedenými fakturami.
2. Usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 68 T 5/2019, byla věc podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložena Nejvyššímu soudu (dne 9. 7. 2019) k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu s tím, že Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně není místně příslušný k projednání věci, když tímto soudem je Městský soud v Praze. Podle soudu, podle dosavadních skutkových zjištění ke spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, který je obviněným kladen za vinu, došlo v posuzovaném případě v Praze, neboť místem, kde byl trestný čin spáchán je místo, kde byl vykonán trestný čin, tj. především místo, kde došlo k jednání pachatele naplňující objektivní stránku trestného činu. Z podané obžaloby vyplývá, že k jednání došlo v sídle Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1, kde obžalovaní I. T. jako jednatel společnosti T. G., M. Š. vystupující jménem této společnosti, P. H. jako jednatel společnosti S. W., a právnická osoba S. W., jednající jednatelem P. H., podali daňová přiznání za období od 1. čtvrtletí roku 2014 do měsíce března 2015. V sídle tohoto finančního úřadu tak podle soudu nastal následek zločinu v podobě zkrácení daně, přičemž toto místo se nenachází v obvodu Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně.
3. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně ve vyjádření k návrhu soudu uvedla, že ačkoli ve výsledku ke spáchání uvedeného zločinu skutečně došlo v Praze 1 (podle sídla správce daně společnosti S. W.) neodmyslitelnou součástí jednání obviněných byly především jednotlivé úkony obviněných směřující k provádění obchodních transakcí a zastírací úkony, které měly zamezit odhalení krácení daňových povinností, přičemž k těmto faktickým úkonům docházelo na území Zlínského kraje. Podle státní zástupkyně bylo sídlo společnosti S. W., pouze formální, společnost tam nikdy svou činnost neprovozovala. Svou činnost provozovala ve Zlínském kraji. Státní zástupkyně dodala, že účetní doklady společnosti byly umístěny v kanceláři společnosti E., v Uherském Hradišti (č. l. 2991 – 3001, 3010 tr. spisu), kde byly nalezeny v rámci prohlídky jiných prostor a pozemků. I. H. – jednatelka společnosti E., uvedla, že účetnictví společnosti S. W., vedli, a to na základě smlouvy uzavřené s P. H., který dodával podklady k zaúčtování (asi v měsíčních intervalech). Další písemnosti společnosti S. W., byly nalezeny v bydlišti P. H. ve Slovenské republice. Provedeným sledováním, bylo podle státní zástupkyně zjištěno, že k převzetí obchodovaného zboží P. H. docházelo v areálu v Uherském Brodu (na adrese XY, Zlínský kraj; např. č. l. 3650-3654, 3658 – 3661 tr. spisu). Státní zástupkyně dále uvedla, že všichni obvinění jsou občany Slovenské republiky, kde mají trvalý pobyt a kde se aktuálně zdržují. Pokud jde o svědky, ti jsou většinou ze Zlínského kraje, či ze Slovenské republiky. S ohledem na právě uvedené státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že je Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně příslušný k projednání věci ať již podle §24 tr. ř. nebo podle §25 tr. ř.
4. Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru. Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je přitom třeba považovat především místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, avšak i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu.
5. V posuzované věci se měli všichni obvinění ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku dopustit zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016. V uvedené věci daňová přiznání (kladená obviněným za vinu) byla podávána podle (formálního) sídla společnosti S. W., XY, Praha 1, u místně příslušného správce daně Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1.
6. Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že ke spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku může dojít jak aktivním jednáním (podáním daňového přiznání s nepravdivými údaji), tak i opomenutím jednání, ke kterému byl daňový subjekt povinen. Objektivní stránka žalovaného trestného činu měla být naplněna jednáním obviněných, kteří ve velkém rozsahu zkrátili daň a vylákali výhodu, a k tomuto jednání došlo v sídle příslušného finančního úřadu, kam byla podle popisu skutku v obžalobě podána daňová přiznání s uvedenými nepravdivými údaji. V případě trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku je tedy rozhodujícím z hlediska místní příslušnosti sídlo příslušného finančního úřadu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 11 Nd 340/2001, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 13/2002, číslo judikátu T 338). Daňová přiznání byla v tomto případě podávána podle sídla společnosti S. W., XY, Praha 1, u místně příslušného správce daně Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1, nacházející se v obvodu působnosti Městského soudu v Praze, který je tak podle výše uvedených kriterií místně příslušným soudem k projednání věci obviněných.
7. Proto Nejvyšší soud rozhodl, že podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Městský soud v Praze.
8. Podle §24 odst. 2 tr. ř. soud, který rozhoduje o příslušnosti soudu, může současně rozhodnout o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v §25 tr. ř. V daném případě Nejvyšší soud existenci důležitých důvodů pro takový postup shledal.
9. Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zajišťují též nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Delegace přitom nikdy nesmí být prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci.
10. Jak již bylo řečeno výše, je zřejmé, že k zamýšlenému a plánovanému krácení daní, které je podstatou trestné činnosti kladené obviněným za vinu obžalobou, ve výsledku docházelo u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1, jenž je místně příslušným správcem daně daňového subjektu S. W., jehož sídlo v Praze mělo podle obsahu spisového materiálu pouze formální povahu bez provádění jakékoliv faktické činnosti v tomto místě a pouze z tohoto formálního důvodu byla podáním daňových přiznání založena místní příslušnost Městského soudu v Praze. Jak uvádí také státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně, neodmyslitelnou a podstatnou součástí v obžalobě uvedeného organizovaného jednání všech obviněných, však byly právě jednotlivé zastírací úkony a dohody obviněných, které měly umožnit krácení daně a zamezit jeho odhalení a které se měly odehrávat převážně na Zlínsku (k tomu z obsahu trestního spisu např. č. l. 5711 – výpověď obviněného I. T. o vykládkách zinku a setkáních s obviněným P. H. ve skladu v Uherském Brodu, č. l. 5839 – výpověď dopravce, svědka R. J., č. l. 3650 a násl. – záznam ze sledování osob a věci provedené Celním úřadem pro Zlínský kraj, a další). Daňová přiznání byla podle obžaloby v podstatě výsledkem společného faktického postupu všech obviněných vedených společným úmyslem. Podstatná část jednání obviněných, se tedy podle obsahu spisu a také podle znění obžaloby místně fakticky odehrávala v obvodu Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně a nikoliv v obvodu formálně místně příslušného Městského soudu v Praze.
11. V dané věci jsou obviněny kromě jedné právnické osoby, také 3 fyzické osoby, občané Slovenské republiky s trvalým pobytem ve Slovenské republice, tedy v podstatně bližší dojezdové vzdálenosti ke Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně. Obžalobou je navrhováno čtení výpovědí 18 osob, nelze dopředu předjímat, které z nich bude potřeba osobně slyšet u hlavního líčení. Nejvyšší soud však dodává, že většina z těchto osob má bydliště ve Zlínském kraji (8 osob), Jihomoravském, či Moravskoslezském kraji či na Slovensku. Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal vhodným, aby věc projednal Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Td 25/2019, sp. zn. 7 Td 50/2019).
12. Odnětím trestní věci Městskému soudu v Praze a jejím přikázáním Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně, v jehož obvodu probíhala faktická a účetní činnost společnosti S. W., která měla vyústit v podání uvedených daňových přiznání u příslušného správce daně (podle sídla společnosti), v jehož blízkosti bydlí obvinění, bude nejlépe zabezpečena účast těchto osob u hlavního líčení. Tím bude dosaženo možného zkrácení doby trvání trestního řízení. Tento postup je v tomto konkrétním případě vhodný jak z hlediska řádného objasnění věci, tak i z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení. Žalovaná trestná činnost přitom nemá v podstatě žádný vztah k obvodu Městského soudu v Praze, jehož místní příslušnost byla založena pouze formálně sídlem dané obchodní společnosti a podáním daňového přiznání.
13. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 9. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu