ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.58.2018.1
sp. zn. 7 Td 58/2018-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněného P. F. , nar. XY, trvale bytem XY, okres Kutná Hora, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 195/2018, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. 1. 2019 návrh Okresního soudu v Olomouci na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Olomouci neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci podal dne 13. 11. 2018 u Okresního soudu v Olomouci obžalobu na obviněného P. F. pro ad I) přečin podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku dílem spáchaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a ad II) přečin podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku dílem spáchaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Přečinů se měl podle obžaloby dopustit v podstatě tím, že v době od 3. 4. 2017 do 1. 6. 2017 a v době od 8. 6. 2017 do 5. 3. 2018 z nezjištěného místa v České republice, pravděpodobně z místa bydliště v Čáslavi, okres Kutná Hora zadával inzeráty na internetových stránkách XY , v nich lživě nabízel k nákupu elektroniku, kterou však prodat nehodlal ani ji nevlastnil, od poškozených (konkrétně uvedených v obžalobě) vylákal nebo se pokusil vylákat finanční částky konkretizované v obžalobě.
Okresní soud v Olomouci předložil Nejvyššímu soudu trestní spis sp. zn. 4 T 195/2018 k rozhodnutí o návrhu tohoto soudu na delegaci. Uvedl, že u Okresního soudu v Olomouci byla podána obžaloba na obviněného P. F. pro dva přečiny podvodu. Podle soudu pouze 2 poškození (č. 18, 32 obžaloby) z celkového množství 100 poškozených jsou z obvodu Okresního soudu v Olomouci, což je podle soudu jediné místní pojítko s tímto soudem. Obviněný má bydliště v Čáslavi, okres Kutná hora, má t. č. XY, jeho obhájce má rovněž sídlo v Kutné Hoře. U Okresního soudu v Kutné Hoře je navíc proti obviněnému vedeno trestní řízení pro obdobnou trestnou činnost pod sp. zn. XY, přičemž ve věci dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. S ohledem na dobu spáchání a povahu jednání by se mělo jednat o pokračování ve smyslu §116 tr. zákoníku a podle soudu přichází v úvahu přidělení věci témuž soudci, který je již ve věci činný a vedení společného řízení. Vzhledem k výše uvedenému předložil Okresní soud v Olomouci Nejvyššímu soudu ke zvážení návrh na postup podle §25 tr. ř.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh na delegaci věci a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněného v době rozhodování Nejvyššího soudu o návrhu Okresního soudu v Olomouci na delegaci, nachází ve stadiu řízení před soudem prvního stupně po podání obžaloby. Není sporu o tom, že Okresní soud v Olomouci je místně i věcně příslušným soudem k rozhodnutí ve věci obviněného sp. zn. 4 T 195/2018, což ostatně ani Okresní soud v Olomouci nesporuje. Dále je zřejmé, že Nejvyšší soud je příslušný k rozhodnutí o návrhu okresního soudu na odnětí věci příslušnému soudu, neboť je soudem nejblíže společně nadřízeným Okresnímu soudu v Olomouci a Okresnímu soudu v Kutné Hoře, kam má být věc podle návrhu delegována.
Okresní soud zmínil především vhodnost odnětí věci vedené u tohoto soudu a přikázání soudu jinému, a to spojení věci s věcí vedenou u Okresního soudu v Kutné Hoře proti témuž obviněnému pro obdobnou trestnou činnost (pokračování v trestné činnosti).
Ustanovení §20 odst. 1 tr. ř. stanoví požadavek společného řízení proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu, pokud tomu nebrání důležité důvody. O jiných trestných činech se koná společné řízení tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení.
Citované ustanovení se neuplatní bezvýhradně v každé situaci, ale je třeba v každé konkrétní věci zjišťovat, zda určité důležité důvody takovémuto postupu nebrání. Nejvyšší soud však v uvedeném případě neshledal důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř.
Nejprve je nutno zdůraznit, že skutečnost, že je proti obviněnému současně vedeno více trestních řízení u různých soudů České republiky není nijak výjimečná. U Okresního soudu v Kutné Hoře – soudu pro mládež, u soudu příslušného v trestní věci obviněného sp. zn. XY, bylo však Nejvyšším soudem zjištěno, že uvedená věc již není u tohoto soudu projednávána, resp. byla, byť nepravomocně, rozhodnuta a dne 12. 11. 2018 předložena Krajskému soudu v Praze k řízení o odvolání obviněného.
Za tohoto stavu pak Nejvyšší soud nepovažuje za vhodné ani z hlediska rychlosti a hospodárnosti trestního řízení, odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému za účelem konání společného řízení, a to vzhledem ke stavu projednání této věci u Okresního soudu v Kutné Hoře. Důvody uváděné okresním soudem tak neodpovídají požadavku ustanovení §20 odst. 1 tr. ř. o konání společného řízení ani nejsou důležitými důvody pro postup podle §25 tr. ř.
Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že z trestního spisu ani nevyplývají žádné skutečnosti, které by opravňovaly k tak zásadnímu a výjimečnému postupu podle §25 tr. ř. Ve věci je obžalována jedna osoba, která má bydliště mimo obvod soudu příslušného k projednání věci, což obecně není důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Z trestního spisu nejsou zřejmé (a ani soud v návrhu na delegaci neuvádí) žádné důležité důvody, proč by se nemohl obviněný účastnit soudního řízení u místně příslušného soudu v Olomouci, přičemž na straně obviněného to může být zejména značně vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho mobilitu. O takový případ se ale nejedná. Pokud jde o svědky, jejichž náklady hradí stát, obecně lze uvést, že ani větší počet svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení z různých částí republiky, a nikoli z obvodu příslušného soudu, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu §25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o zcela běžnou skutečnost, zvlášť u trestných činů spáchaných prostřednictvím internetu. V tomto konkrétním případě není obžalobou navržen žádný svědek ke slyšení u hlavního líčení. Bude samozřejmě otázkou dokazování, zda bude nutné ve věci některé osoby, jako svědky, vyslechnout.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 1. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu