ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.62.2019.1
sp. zn. 7 Td 62/2019-237
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 11. 9. 2019 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného V. K. , nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 82/2019, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Chrudimi.
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chrudimi podal dne 22. 5. 2019 u Okresního soudu v Chrudimi obžalobu na obviněného V. K. pro jednání, jímž se měl dopustit přečinu podvodu podle §209 odst.1, 3 tr. zákoníku.
2. Uvedeného přečinu se měl podle obžaloby dopustit tím, že (zkráceně uvedeno) dne 31. 8. 2016 jako jednatel společnosti A. P. (pozn. se sídlem XY, Chrudim), objednal u V. A. (pozn. místem podnikání XY, okres Brno-venkov) zhotovení a dodání 3 přípojek plynu a montáž 3 skříní HUP pro tři rekreační objekty v k. ú. XY, a to za částku 85 953 Kč, kterou mu však po zhotovení díla nezaplatil, přičemž již v době učinění objednávky věděl, že závazek vůči panu A. nebude moci uhradit, neboť společnost A. P., byla v té době předlužena, čímž poškozenému V. A. způsobil škodu ve výši 85 953 Kč.
3. Usnesením Okresního soudu v Chrudimi (dále též jen „soud“) ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 2 T 82/2019, byla podle §314c odst. 1 písm. a) a §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. trestní věc obviněného předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti s tím, že Okresní soud v Chrudimi není místně příslušný k jejímu projednání, když tímto soudem by měl být Okresní soud Brno-venkov. Podle soudu obviněný, který má bydliště v XY, okres Ústí nad Orlicí, nesdělil údaje o svém místu pobytu v současné době ani v době spáchání trestného činu. Z obsahu spisu nevyplývá, z jakého místa měla být objednávka (prostřednictvím emailové pošty) ze dne 31. 8. 2016 učiněna. Nebylo podle soudu ani zjištěno, kde se obviněný obohatil, když podle soudu to nemohou být místa, kde obviněný přebíral zálohy od společnosti SR invest, s. r. o., neboť zde měl pouze realizovat zisk z dokonané trestné činnosti a navíc ani tato místa nebyla zjištěna. Není tak zjištěno, kde se obviněný zdržuje a jeho trvalé bydliště v okrese Ústí nad Orlicí je pouze evidenčního charakteru. Podle soudu je tedy rozhodující místo, kde došlo k následku trestného činu, popřípadě, kde čin vyšel najevo. K následku pak podle soudu došlo v místě zbudování přípojek plynu – v Bílovicích nad Svitavou a trestná činnost vyšla najevo u poškozeného, který za příslušné dílo nedostal zaplaceno (XY, okres Brno – venkov). Obě tato místa se nacházejí v okrese Brno-venkov. Okresní soud se domnívá, že by byla příslušnost Okresního soudu v Chrudimi dána pouze tehdy, že by byla podána obžaloba na právnickou osobu A. P., která má sídlo v Chrudimi.
4. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chrudimi ve vyjádření k usnesení Okresního soudu v Chrudimi shrnul, že jednáním obviněného (jako zástupce společnosti A. P.) došlo k uvedení v omyl a následnému poškození subjektu V. A. a současně k obohacení společnosti A. P., která se obohatila tím, že pro ni bylo provedeno v rámci subdodavatelského vztahu dílo (zhotovení přípojek), v důsledku čehož bylo společnosti A. P., poskytnuto peněžité plnění od společnosti SR Invest, s. r. o., která figurovala jako objednatel celého díla, které zhotovovala společnost A. P., prostřednictvím subdodavatelů (i prostřednictvím V. A.). K obohacení podle státního zástupce došlo v místě sídla společnosti A. P., v Chrudimi. Podle státního zástupce je proto Okresní soud v Chrudimi věcně i místně příslušný k projednání věci.
5. Ustanovení §18 tr. ř. v odstavci 1 a 2 uvádí hlediska, podle nichž se určuje místní příslušnost. V odstavci 1 je uvedeno jako základní místo spáchání činu a v odstavci 2 další hlediska, jimiž jsou místo kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, která jsou rovnocenná, anebo místo, kde trestný čin vyšel najevo. Tato hlediska jsou vzájemně v poměru subsidiarity, a to v pořadí, v jakém jsou obsažena v tomto ustanovení. Příslušnost podle místa spáchání má přednost před ostatními pravidly, která nastupují hierarchicky v případě, že nelze použít předchozí kritérium.
6. Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele, naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sb. rozh. tr.). Místem spáchání trestného činu podvodu, jako distančního deliktu, je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel (nebo někdo jiný) obohatil. Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 53/1994).
7. V předmětné věci jde tedy o spáchání tzv. distančního deliktu podvodu, jehož místem spáchání je jak místo, kde došlo k trestně právně relevantnímu jednání pachatele, tak místo, kde došlo k následku, stejně jako místo obohacení pachatele nebo někoho jiného, přičemž obohacením došlo i k dokonání posuzovaného trestného činu. Nutno zdůraznit, že obviněný vystupoval jako jednatel společnosti A., viz obžaloba, dále objednávka na č. l. 32, či faktura na č. l. 33.
8. Podle obžaloby se měl obviněný, jako jednatel společnosti A. P., dopustit vůči poškozenému přečinu podvodu tím, že v úmyslu sebe obohatit, poškozeného uvedl v omyl a způsobil tak na jeho majetku větší škodu. Obviněný tak měl učinit tím, že u poškozeného, prostřednictvím emailové objednávky, objednal zhotovení díla (přípojek), ačkoli měl vědět, že za vypracované dílo poškozenému nezaplatí. Z výpovědí obviněného založených v trestním spisu nelze zjistit, kde se obviněný nacházel v době, kdy měl podvodně u poškozeného objednávat provedení díla (kde se nacházel, když odeslal objednávku ze dne 31. 8. 2016, č. l. 32 tr. spisu). Obviněný nebyl na tuto skutečnost konkrétně dotazován, ačkoliv zjištění místa, odkud obviněný s poškozeným komunikoval (prostřednictvím emailu v podvodném úmyslu), je podstatné pro určení místní příslušnosti soudu k projednání věci. Obviněný sám se k místu svého pobytu a místu podnikání odmítl vyjádřit. (např. č. l. 10, 14 tr. spisu). Výslovně uvedl, že se na adrese trvalého bydliště nezdržuje (č. l. 17 tr. spisu). Ani poškozený nebyl dotazován a ani se sám nevyjadřoval k místu, kde se měl nacházet, když přijímal od obviněného klamavou objednávku, na základě, které pak vyhotovil dílo.
9. Za situace, kdy nebylo jednoznačně zjištěno místo (popř. místa) podvodného jednání obviněného ve vztahu k poškozenému, tak oproti tomu je zřejmé místo, kde došlo k následku posuzovaného přečinu podvodu. Škoda jako následek protiprávního jednání obviněného nastala v sídle poškozeného V. A., (podnikatel se sídlem podnikání XY) v okrese Brno-venkov (obvod Okresního soudu Brno-venkov), který neobdržel za vyhotovení díla na základě klamavé objednávky peněžní plnění (viz faktura na č. l. 33 tr. spisu ze dne 2. 9. 2016, se splatností dne 16. 9. 2016). Je však také zřejmé místo, kde v důsledku jednání obviněného mělo dojít na úkor poškozeného k obohacení. Obohacením se přitom rozumí neoprávněné rozmnožení majetku (majetkových práv) pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy. Obviněný jako jednatel společnosti A. P., objednal zhotovení díla u V. A., kterému však za vyhotovení díla nezaplatil a podle obžaloby tak od počátku ani neměl v úmyslu učinit. Fakturováno přitom bylo vyhotovení díla společnosti A. P. (viz faktura na č. l. 33 tr. spisu), za kterou jednal obviněný. V místě sídla společnosti A. P., v Chrudimi, tak mělo dojít k obohacení této společnosti v důsledku jednání obviněného jako jejího jednatele, když nedošlo k odeslání finančních prostředků za objednané a provedené dílo. Tím mělo dojít k obohacení subjektu odlišného od obviněného, a tedy k dokonání posuzovaného přečinu podvodu.
10. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1060/2012, uvedl, že „ trestný čin podvodu podle §209 tr. zákoníku lze spáchat v alternativách, podle kterých pachatel obohatí sebe či jiného. Jestliže se tohoto trestného činu dopustí v postavení osoby jednající jménem právnické osoby nebo za ni, pak obohacenou osobou je tato právnická osoba, a nikoli on sám. V takovém případě se proto použije alternativa spočívající v obohacení jiného“.
11. Ačkoliv by v úvahu mohla přicházet místní příslušnost více soudů k projednání věci, tak s ohledem na výše uvedené není pochyb o příslušnosti Okresního soudu v Chrudimi, neboť v obvodu tohoto soudu mělo dojít k obohacení. U tohoto soudu podal státní zástupce obžalobu, čímž byla založena jeho příslušnost k projednání věci (§22 tr. ř.).
12. Z těchto důvodů bylo o příslušnosti soudu podle §24 tr. ř. rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 11. 9. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu