ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.63.2019.1
sp. zn. 7 Td 63/2019-1056
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 11. 9. 2019 v neveřejném zasedání, ve věci obviněných D. S. , nar. XY, trvale bytem XY a R. B. (rozeného L.) , nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 73/2019, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Liberci.
Odůvodnění:
1. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně podala dne 24. 5. 2019 u Městského soudu v Brně obžalobu na výše uvedené obviněné. U obou pro přečin krádeže podle §205 odstavec 1 písmeno d), odstavec 2, odstavec 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu podle §21 odstavec 1 tr. zákoníku a pro přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odstavec 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
2. Uvedených přečinů se měli podle obžaloby dopustit tím, že (zkráceně uvedeno) v období od února do dubna 2018 v různých městech na území Slovenské republiky a v Liberci na území České republiky využívali nepozornosti nakupujících žen a zcizovali jejich kabelky či z kabelek peněženky, v úmyslu získat tak finanční prostředky pro svou potřebu anebo platební karty, které pak používali či se snažili použít k výběrům finanční hotovosti či různým bezhotovostním platbám, kdy takto postupovali vůči 12 poškozeným způsobem konkrétně uvedeným v obžalobě, z toho v 11 případech na území Slovenské republiky a v jednom případě v Liberci.
3. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 3 T 73/2019, bylo rozhodnuto podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., za použití §188 odst. 1 písm. a) tr. ř., o předložení věci Nevyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti s tím, že Městský soud v Brně není místně příslušný k jejímu projednání. Příslušným soudem je podle městského soudu Okresní soud v Liberci. Podle soudu všechny útoky, vyjma bodu 7 obžaloby, byly spáchány na území Slovenské republiky, přičemž následky těchto trestných činů vznikly tamtéž, kdy adresy trvalého pobytu jsou následovné: poškozená D. P. (bod 1) – Prašice, SK; poškozená M. M. (bod 2) – Križovany nad Dudváhom, SK; poškozená Z. G. (bod 3) – Vinohrady nad Váhom, SK; poškozená B. K.(bod 4) – Partizánske - Veľké Bielice, SK; poškozená Z. J. (bod 5) – Trnava, SK; poškozená H. S. (bod 6) – Topoľčany, SK; poškozená A. M. (bod 7) – Liberec, ČR; poškozená A. S. (bod 8) – Maňa, SK; poškozená A. V. (bod 9,10) – Ružomberok, SK; poškozená A. H. (bod 11) – Ružomberok, SK; poškozená J. K. (bod 12) – Nové Mesto nad Váhom, SK. Toliko jediný útok, a to útok pod bodem 7 obžaloby tedy nebyl spáchán na území Slovenské republiky, nýbrž v Liberci, a to i s tamním následkem. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že Městský soud v Brně není příslušný k projednání předmětné trestní věci, neboť ani jeden z útoků pokračujících trestných činů podle ustanovení §116 tr. zákoníku, popsaných v předmětné obžalobě, nebyl spáchán v jeho obvodu, přičemž naopak útok pod bodem 7 obžaloby byl spáchán na území České republiky, a to v obvodu Okresního soudu v Liberci, kde zároveň nastal i jeho následek. Právě tato skutečnost je pro stanovení příslušnosti soudu nadřazena skutečnosti spáchání zbylé trestné činnosti v cizině, neboť základní a prvotní je příslušnost určená podle místa spáchání činu podle ustanovení §18 odstavec 1 tr. ř., která má přednost před příslušností určenou podle ostatních hledisek podle ustanovení §18 odstavec 2 tr. ř. Z toho důvodu je podle městského soudu k projednání posuzované trestní věci příslušný právě Okresní soud v Liberci. Dále soud konstatoval, že ze spisového materiálu, z důkazů a i z vyjádření obviněných je zřejmé, že není nutné vyslýchat poškozené, na což soud poukazuje s ohledem na ustanovení §25 tr. ř.
4. Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.
5. Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení zákona, nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Ustanovení §18 tr. ř. v odst. 1 a 2 uvádí tři hlediska, podle nichž se místní příslušnost určuje. Tato tři hlediska jsou vzájemně v poměru subsidiarity, a to v pořadí, v jakém jsou obsažena v tomto ustanovení. Základní a prvotní je příslušnost určená podle místa spáchání činu, která má přednost před příslušností určenou podle ostatních hledisek.
6. Za místo spáchání trestného činu podle §18 odst. 1 tr. ř. je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Podle §20 odst. 1 věta první tr. ř. proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. Podle §21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu.
7. V daném případě je obviněným obžalobou kladeno za vinu spáchání dvou trestných činů ve spolupachatelství, a to přečinu krádeže podle §205 odstavec 1 písmeno d), odstavec 2, odstavec 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu podle §21 odstavec 1 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odstavec 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Nejtěžším trestným činem je trestný čin s nejpřísnější trestní sazbou, v tomto případě jde o přečin krádeže. U obou obviněných jde o pokračující trestný čin s tím, že obviněný R. B. se podle obžaloby nedopustil se spoluobviněnou všech útoků.
8. Aplikujeme-li výše uvedené zásady §18 tr. ř. na tento případ je zřejmé, že pokračující přečin krádeže kladený za vinu obviněné D. S. byl spáchán zčásti v cizině (11 útoků na území Slovenské republiky) a v jednom případě také na území České republiky (útok pod bodem 7 obžaloby). Trestný čin tedy nebyl spáchán v cizině zcela a nelze při určení místní příslušnosti soudu postupovat podle §18 odst. 2 tr. ř. (srov. komentář §18. In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, NOVOTNÁ Jaroslava, PÚRY František, RŮŽIČKA Miroslav, ŘÍHA Jiří, ŠÁMALOVÁ Milada, ŠKVAIN Petr. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 298.). Místem spáchání uvedeného trestného činu podle §18 odst. 1 tr. ř. je evidentně obvod Okresního soudu v Liberci, neboť obviněná se útoku pod bodem 7 obžaloby dopustila v Liberci. K žádnému jednání obviněných ve smyslu §18 odst. 1 tr. ř. nedošlo v obvodu Městského soudu v Brně.
9. Proto Nejvyšší soud rozhodl, že podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Liberci.
10. Podle §24 odst. 2 tr. ř. soud, který rozhoduje o příslušnosti soudu, může současně rozhodnout o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v §25 tr. ř. V daném případě Nejvyšší soud existenci důležitých důvodů pro takový postup neshledal.
11. Na základě těchto důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 11. 9. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu