ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.64.2018.1
sp. zn. 7 Td 64/2018-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 9. 1. 2019 v neveřejném zasedání, ve věci obviněných A. J., nar. XY, trvale bytem XY, D. D. , nar. XY, trvale bytem XY, M. K. , nar. XY, trvale bytem XY, J. C. , nar. XY, trvale bytem XY a J. L. , nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 11/2018, o návrhu soudu na delegaci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze podala u Městského soudu v Praze dne 19. 9. 2018 obžalobu na výše uvedené obviněné. U všech obviněných pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku ve znění platném do 30. 6. 2016. U A. J. a D. D. pod bodem I. až IV., M. K. pod bodem I. a II., J. C. pod bodem III. a J. L. pod bodem IV.
Nejvyššímu soudu byl dne 28. 11. 2018 předložen trestní spis Městského soudu v Praze sp. zn. 57 T 11/2018, s návrhem tohoto soudu na delegaci. Městský soud v Praze uvedl, že je místně i věcně příslušným soudem k projednání věci obviněných. Ve věci je stíháno 5 fyzických osob. Všichni obvinění jsou slovenské národnosti, mají trvalé bydliště na Slovensku a podle spisového materiálu se na Slovensku také zdržují. Obviněná A. J. a D. D. mají obhájce Mgr. M. Péliho, AK se sídlem v Uherském Brodě (okres Uherské Hradiště, Zlínský kraj), ostatní obvinění jsou zastupování obhájci, advokáty se sídlem AK v Praze. Obžaloba navrhuje výslech 7 svědků u hlavního líčení. Svědek P. B., trvale bytem Nová Dubnice, Slovenská republika, zdržující se ve Žďáru nad Sázavou (Zlínský kraj), L. B., trvale bytem Uherské Hradiště, zdržující se v Luhačovicích (Zlínský kraj), L. F. zdržující se v Dubnici nad Váhom (Slovenská republika), V. G. zdržující se v Dubnici nad Váhom (Slovenská republika), V. L. zdržující se v Nové Včelnici (Jihočeský kraj), M. O. zdržující se v Kunovicích (Zlínský kraj) a P. Z. zdržující se v Trenčíně (Slovenská republika). Dále státní zástupkyně navrhuje číst protokoly o výslechu celkem u 35 svědků, přičemž pouze svědci H. a M. mají bydliště v Praze, svědkyně H. v Milíně (cca hodina od Prahy) a všichni ostatní svědci mají bydliště poblíž Brna, případně pobývají ve Slovenské, Rumunské nebo Maďarské republice. Pokud by nebyl dán souhlas s postupem podle §211 odst. 1 tr. ř., bylo by nutné i tyto svědky vyslechnout. Ve výše uvedeném shledává Městský soud v Praze důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř., neboť všichni obvinění a i téměř všichni svědci mají bydliště blíže k obvodu Krajského soudu v Brně. Je zde tedy podle soudu reálný předpoklad, že projednání věci u tohoto soudu povede ke značnému urychlení řízení a hospodárnějšímu procesu. Nadto je Krajský soud v Brně nejen věcně ale také místně příslušný (viz body III./1-12 a IV./1-2 obžaloby). U Krajského soudu v Brně jsou podle městského soudu dány také podmínky pro náležité objasnění věci.
Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu soudu na delegaci a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal.
Lze konstatovat, že není pochyb o místní příslušnosti Městského soudu v Praze k projednání věci. Obvod tohoto soudu je totiž také místem spáchání zločinu kladeného obviněným za vinu (viz daňová přiznání podávaná za společnosti Divata, s. r. o., a KENZENO, s. r. o., u příslušných finančních úřadů v Praze). Ostatně ani městský soud svou místní příslušnost k projednání věci nesporuje. U tohoto soudu byla také podána obžaloba a tento soud se tak stal místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 53/1994). Nejvyšší soud je příslušný k rozhodnutí o návrhu soudu na delegaci, neboť je soudem nejblíže společně nadřízeným Městskému soudu v Praze a Krajskému soudu v Brně (jemuž má být věc podle návrhu přikázána).
Nejvyšší soud konstatuje, že v dané trestní věci byla obžaloba podána proti 5 obviněným fyzickým osobám. Nejedná se tedy o žádný mimořádně velký počet obviněných ve věci. Dále je nutno zdůraznit, že skutečnost, že obvinění a jejich obhájci mají bydliště nebo sídlo mimo obvod soudu příslušného k projednání věci obecně není důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Soud v návrhu na delegaci neuvádí žádné důležité důvody, proč by se nemohli obvinění účastnit soudního řízení u místně příslušného soudu v Praze.
Městský soud svými argumenty toliko do budoucna předjímá možné obtíže při konání hlavního líčení z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení. Takové ničím nepodložené domněnky však nemohou být důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Je nutno trvat na tom, že jde o postup zcela výjimečný a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi.
Ani skutečnost, že větší počet svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení je z různých částí republiky a nikoli z obvodu příslušného soudu, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu §25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžnou skutečnost. V dané věci obžaloba navrhuje ke slyšení u hlavního líčení 7 osob, jejichž náklady hradí stát, a kteří mají bydliště jinde než je sídlo soudu příslušného k projednání věci. Bude samozřejmě otázkou dokazování, zda a jaké svědky bude nutné vyslechnout. Výjimečné okolnosti dovolující učinit průlom do výše uvedeného ústavního principu ale nelze založit na srovnání vzdáleností mezi bydlištěm možných svědků a sídlem soudu, ke kterému se mají na základě předvolání dostavit nebo na porovnání počtu svědků s kratší či s větší vzdáleností k sídlu příslušného soudu. Takové poměřování by vybočovalo z ústavního i zákonného vymezení příslušnosti soudů.
Odnětím trestní věci Městskému sudu v Praze a jejím přikázáním Krajskému soudu v Brně, nebude výrazně lépe zabezpečeno řádné objasnění věci, ani rychlost a hospodárnost řízení. Nelze akceptovat argumentaci městského soudu, neboť se nejedná o zcela výjimečnou situaci. Postup podle §25 tr. ř. je zcela výjimečný a musí tedy být odůvodněn zcela výjimečnými okolnostmi.
Po pečlivém zvážení okolností tohoto konkrétního případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky §25 tr. ř., které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je nepochybné, že trestní věc obviněných bude u příslušného Městského soudu v Praze řádně objasněna a nestranně a zákonně projednána.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 9. 1. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu