ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.70.2019.1
sp. zn. 7 Td 70/2019-122
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 9. 10. 2019 v neveřejném zasedání, ve věci obviněné V. H., nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 T 97/2019, o návrhu soudu na určení místní příslušnosti takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Českých Budějovicích.
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích podal dne 10. 7. 2019 u Okresního soudu v Českých Budějovicích obžalobu na obviněnou V. H. pro přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku.
2. Přečinu se měla obviněná podle obžaloby dopustit tím, že „v přesně nezjištěné době dne 6. 8. 2015 v areálu vlakového nádraží „Olomouc hlavní nádraží“ na adrese XY, Olomouc, jednajíc se záměrem zastřít výši svých skutečných příjmů a opatřit si tak neoprávněný majetkový prospěch spočívající v poskytnutí úvěru, uzavřela jako úvěrovaný se společností ESSOX, s. r. o., se sídlem České Budějovice, ul. F. A. Gerstnera č. 52, jako úvěrujícím, smlouvu o úvěru č. 90134219 s předmětem financování nákupu osobního motorového vozidla tovární značky Renault Mégane Coupé, VIN: XY, v kupní ceně 259 000 Kč, když podpisem smlouvy se zavázala k řádnému splácení úvěru ve výši 269 101 Kč včetně provizí obchodním partnerům a užívání vozidla dle platných obchodních podmínek smlouvy, když se konkrétně zavázala k úhradě 84 měsíčních splátek ve výši po 3 838 Kč, přičemž do žádosti o úvěr – smlouvy o úvěru uvedla, že je zaměstnána u podnikatelského subjektu D. N., a že její čistý měsíční příjem činí 18 900 Kč, což doložila nepravdivým potvrzením zaměstnavatele a dvěma nepravdivými výplatními páskami, když ve skutečnosti v dané době nebyla zaměstnancem tohoto podnikatelského subjektu a její příjmy se sestávaly toliko z dávek nemocenského pojištění ve výši přibližně 114 Kč na den, kdy po poskytnutí úvěru byla ve splátkách úvěrujícímu uhrazena částka v celkové výši pouze 100 340 Kč, kdy jejím jednáním byla způsobena společnosti ESSOX, s. r. o., se sídlem České Budějovice, ul. F. A. Gerstnera č. 52, škoda v celkové výši 269 101 Kč.“
3. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 7 T 97/2019, byla podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. a §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. trestní věc obviněné předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti s tím, že Okresní soud v Českých Budějovicích není místně příslušný k jejímu projednání. Podle soudu již ze samotného popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné, jakož i popisu skutku v podané obžalobě se podává, že skutek, kterého se měla obviněná dopustit, byl spáchán v areálu vlakového nádraží v Olomouci. Mimo to obviněná při svém výslechu dne 17. 6. 2019 uvedla, že smlouvu o úvěru č. 90134219 s předmětem financování nákupu daného osobního motorového vozidla v kupní ceně 259 000 Kč, podepsala v Olomouci, a dále se v podstatě k protiprávnímu jednání doznala. Státní zástupce okresního státního zastupitelství v odůvodnění podané obžaloby v závěru uvádí, že z hlediska místní příslušnosti státního zástupce vychází ze skutečnosti, že následek trestného činu se promítá v místě sídla poškozené obchodní společnosti, tj. v Českých Budějovicích. Okresní soud však má za to, že místní příslušnost Okresního soudu v Českých Budějovicích není dána, neboť místně příslušným k projednání a rozhodnutí této trestní věci by měl být Okresní soud v Olomouci. Soud vychází z těchto zjištění a skutečností: dne 2. 10. 2018 byly zahájeny úkony trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř. pro podezření ze spáchání přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku a to Policií ČR, KŘP Jihočeského kraje, Územní odbor České Budějovice, Obvodní oddělení Suché Vrbné. Usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné vyhotovil policejní orgán Policie ČR, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územní odbor Olomouc, oddělení hospodářské kriminality Olomouc, který též obviněnou k věci vyslechl. Obviněná jednoznačně uvedla, že k podpisu předmětné smlouvy o úvěru došlo na vlakovém nádraží v Olomouci. K věci byla vyslechnuta též M. Š., pracovnice společnosti G-car, s. r. o., se sídlem Poříčí č. 851, Boršov nad Vltavou, okres České Budějovice, která se shodně vyjádřila k otázce podpisu smlouvy o úvěru obviněnou s tím, že k němu došlo v Olomouci (viz vyjádření na č. l. 55 a kopie zápisníku s poznámkou o podpisu smlouvy na č. l. 56). Podle soudu tak není pochyb, že smlouva byla podepsána obviněnou dne 6. 8. 2015 v Olomouci, když obviněná svým podpisem stvrdila nepravdivé údaje týkající se jejího aktuálního příjmu a osoby zaměstnavatele. Obecně lze podle soudu definovat jako místo spáchání trestného činu místo, kde byl vykonán trestný čin, tj. místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, ale i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. V souzeném případě obžaloba vychází z teze o následku trestného činu a místu, kde vyšel najevo, a ztotožňuje jej se sídlem poškozené společnosti ESSOX, s. r. o., se sídlem České Budějovice, ul. F. A. Gerstnera č. 52, který má zakládat místní příslušnost nejen orgánů činných v přípravném trestním řízení, ale i místní příslušnost soudu k rozhodování o podané obžalobě. S tímto právním názorem se však okresní soud neztotožnil, a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 15 Td 36/2017. Podle přesvědčení soudu není trestný čin úvěrového podvodu podle §211 tr. zákoníku distančním deliktem jen proto, že poškozený má sídlo v jiném místě, než ve kterém došlo k jednání obviněné spočívajícím v podpisu úvěrové smlouvy obsahující nepravdivé údaje. Obviněná tak činila v Olomouci a žádná ze stran tohoto trestního řízení tuto skutečnost nezpochybňuje. Na základě shora uvedeného je podle soudu zřejmé, že Okresní soud v Českých Budějovicích není místně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí trestní věci obviněné.
4. Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.
5. Ustanovení §18 tr. ř. v odstavci 1 a 2 uvádí hlediska, podle nichž se místní příslušnost určuje. V odstavci 1 je uvedeno jako základní místo spáchání činu a v odstavci 2 další hlediska, jimiž jsou místo kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, která jsou rovnocenná, anebo místo, kde trestný čin vyšel najevo. Tato hlediska jsou vzájemně v poměru subsidiarity, a to v pořadí, v jakém jsou obsažena v tomto ustanovení. Příslušnost podle místa spáchání má přednost před ostatními pravidly, která nastupují hierarchicky v případě, že nelze použít předchozí kritérium.
6. Pravidlo uvedené v §18 odst. 2 věta první, podle kterého, nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, se v případech, kdy byl čin spáchán v cizině, uplatní jen tehdy, pokud byl čin z hlediska určení příslušnosti spáchán v cizině zcela, tedy tak, že v České republice nenastaly žádné skutkové okolnosti, které jsou významné pro určení příslušnosti podle místa spáchání. O takový případ však v této věci evidentně nejde.
7. Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sbírky rozhodnutí a stanovisek NS.). Místem spáchání trestného činu podvodu jako distančního deliktu, je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil.
8. V dané věci, je obviněné kladeno za vinu spáchání přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Toho se měla dopustit tím, že měla při sjednávání úvěrové smlouvy uvést nepravdivé údaje, konkrétně o výši svých příjmů a osobě zaměstnavatele. Tím měla uvést v omyl úvěrovou společnost ESSOX, s. r. o., a způsobit takovým činem (úvěr byl obviněné vyplacen) větší škodu, která vznikla na majetku společnosti ESSOX, s. r. o.
9. Nutno nejprve uvést, že za sjednávání úvěrové smlouvy je třeba považovat postup při uzavírání úvěrové smlouvy (srov. R 6/2004-I.), včetně všech souvisejících jednání, která uzavírání úvěrové smlouvy provázejí. Sjednávání úvěrové smlouvy nelze totiž chápat zúženě a považovat za něj jen vlastní uzavření úvěrové smlouvy, neboť za její sjednávání je třeba považovat i jednání, které uzavření takové smlouvy předchází (ŠÁMAL Pavel. §211. In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, HERCZEG Jiří, KRATOCHVÍL Vladimír, PÚRY František, RIZMAN Stanislav, ŠÁMALOVÁ Milada, VÁLKOVÁ Helena, VANDUCHOVÁ Marie. Trestní zákoník (EVK). 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012).
10. Nejvyšší soud v uvedené věci zjistil, že samotnému podpisu úvěrové smlouvy dne 6. 8. 2015 v Olomouci (o tom není sporu) předcházela komunikace obviněné s paní M. Š. (č. l. 57 a násl. tr. spisu), zaměstnankyní společnosti G-car, s. r. o., s místem zaměstnání Poříčí 851, Boršov nad Vltavou, okres České Budějovice, která byla obviněnou oslovena se žádostí o zajištění financování vozidla. Tato svědkyně požádala obviněnou o zaslání potřebných údajů (včetně potvrzení o výši příjmů). Tyto doklady (zřejmě již v té době klamavé) od obviněné také obdržela a dále na základě uvedených podkladů vyplnila elektronickou žádost, kterou postoupila společnosti ESSOX, s. r. o. (se sídlem České Budějovice, ul. F. A. Gerstnera č. 52) ke schválení. Že byl úvěr schválen telefonicky, oznámila obviněné. Skutečnost, že byla úvěrová smlouva podepsána v Olomouci, záležela na domluvě s obviněnou, které se tímto vyšlo vstříc.
11. Nejvyšší soud konstatuje, že nebylo zjišťováno, kde na jakém místě společnost ESSOX, s. r. o., přijímá žádosti klientů o úvěry, kam tedy byla společnosti doručena žádost obviněné s údajně nepravdivými údaji. Svědkyně M. Š. nebyla konkrétně dotazována, kde se nacházela, když přijímala od obviněné údajně nepravdivé podklady pro získání úvěru (ačkoli z výpovědi této svědkyně se lze domnívat, že tak činila z místa svého zaměstnání v okrese České Budějovice). Tyto konkrétní skutečnosti nebyly zjišťovány, ačkoli jsou pro určení místní příslušnosti k projednání věci podstatné.
12. V uvedené věci však lze dospět k závěru, že ke spáchání ve smyslu §18 odst. 1 tr. ř. uvedeného přečinu úvěrového podvodu došlo v obvodu Okresního soudu v Českých Budějovicích. Jednak se lze podle výpovědí M. Š. důvodně domnívat, že k jednání obviněné naplňujícímu objektivní stránku uvedeného přečinu tak mělo podle obsahu spisového materiálu dojít v obvodu Okresního soudu v Českých Budějovicích, když tato zaměstnankyně společnosti G-car, s. r. o., s místem zaměstnání Poříčí 851, Boršov nad Vltavou, okres České Budějovice, měla přijímat na základě telefonické domluvy od obviněné klamavé podklady, na základě nichž žádala o úvěr pro obviněnou u společnosti ESSOX, s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích (pozn. úvěr byl schválen a došlo k podpisu úvěrové smlouvy).
13. V obvodu tohoto soudu však také došlo k následku trestného jednání obviněné, tedy ke škodě společnosti ESSOX, s. r. o. Pokud okresní soud poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 15 Td 36/2017, jednalo se o zcela odlišný trestný čin, a to o objektivní stránku trestného činu zpronevěry.
14. Nejvyšší soud proto rozhodl, že Okresní soud v Českých Budějovicích je místně příslušný k projednání věci, neboť v jeho obvodu mělo dojít k následku trestného jednání obviněné, vzniku škody společnosti ESSOX, s. r. o., v podobě vyplacené částky ze schváleného úvěru. V obvodu tohoto soudu však také mělo dojít k jednání obviněné naplňujícímu objektivní stránku přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku.
15. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 9. 10. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu