ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.74.2019.1
sp. zn. 7 Td 74/2019-656
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. 10. 2019 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného J. L. , nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 62/2019, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Bruntále.
Odůvodnění:
1. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále podala dne 11. 6. 2019 u Okresního soudu v Bruntále obžalobu (č. l. 628 tr. spisu) na obviněného J. L. pro přečin poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného podle tzv. právní věty uvedené v obžalobě tak, že částečně zmařil uspokojení svých věřitelů tím, že zcizil část svého majetku a způsobil tím na cizím majetku škodu nikoli malou.
2. Přečinu se měl podle obžaloby dopustit tím, že (zkráceně) nejméně v období od 7. 11. 2014 do 13. 12. 2016 v Bruntále ani nikde jinde, po zjištění úpadku a schválení oddlužení Krajským soudem v Ostravě, s vědomím, že jeho splatné závazky činí nejméně 4 797 395,67 Kč, se záměrem zbavit se svých závazků v rámci oddlužení a současně minimalizovat rozsah úhrady svých závazků a zamezit, aby veškeré jeho příjmy byly užity k uspokojení věřitelů, neoznámil Krajskému soudu v Ostravě, Mgr. Ing. I. Zálešákové (insolvenční správkyně) ani věřitelskému výboru ad 1) sjednání v obžalobě uvedených dohod o provedení práce a existenci příjmů od uvedených zaměstnavatelů a stejně tak uvedeným zaměstnavatelům zatajil okolnost, že je vůči němu vedeno insolvenční řízení, v důsledku čehož v období trvání těchto dohod insolvenční správkyně nemohla u zaměstnavatelů uplatnit nárok na provedení srážek z jeho odměn ve prospěch věřitelů, odměny mu byly v plné výši vypláceny a sám je také k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře nepoužil; ad 2) neoznámil sjednání pracovního poměru u společnosti Bohdan Bolzano, s. r. o., které také přes výslovný dotaz zatajil, že je vůči němu vedeno insolvenční řízení, v důsledku čehož od 20. 4. 2016 do 1. 10. 2016 insolvenční správkyně nemohla u této společnosti, která mu žádné srážky ze mzdy neprováděla, uplatnit nárok na provedení srážek z jeho odměn ve prospěch věřitelů, přičemž obviněný sám své příjmy také k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře nepoužil; tímto jednáním zapříčinil bezdůvodné snížení uspokojení svých věřitelů (uvedených v obžalobě) o celkovou částku 189 131 Kč.
3. Trestním příkazem Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 4 T 62/2019, byl obviněný J. L. uznán vinným přečinem poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl mu za to uložen trest (č. l. 640 tr. spisu). Trestní příkaz nenabyl právní moci, neboť proti němu obviněný podal odpor. Ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na den 17. 10. 2019 (č. l. 644 tr. spisu). Podáním, které bylo Okresnímu soudu v Bruntále doručeno dne 6. 9. 2019 (č. l. 646 tr. spisu) vznesl obviněný námitku místní nepříslušnosti soudu a zároveň požádal o odročení hlavního líčení. Obviněný v obsahu podání nejprve předeslal, že se necítí být vinen přečinem, který je mu kladen obžalobou za vinu. Dále odcitoval ustanovení §18 tr. ř. a citoval z rozhodnutí Nejvyššího soudu týkajícího se pojmu „důležité důvody“ ve smyslu §25 tr. ř. Uvedl, že má za to, že v jeho věci rozhoduje místně nepříslušný soud, když v dané věci měl podepsat dohodu o provedení práce se společností Agentura student, s. r. o., která sídlí v Praze a se společností Bohdan Bolzano, s. r. o., která sídlí v Kladně. Doplnil, že dlouhodobě bydlí v Kladně s celou svoji rodinou, přičemž zde pečuje o své dvě děti. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby byla věc postoupena Okresnímu soudu v Kladně.
4. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 4 T 62/2019 (č. l. 649 tr. spisu), byla trestní věc obviněného podle §314c odst. 1 a §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu s tím, že námitku místní nepříslušnosti vznesl obviněný dne 6. 9. 2019. Podle soudu je zřejmé, že obžaloba byla podána u Okresního soudu v Bruntále s ohledem na trvalé bydliště obviněného. Podle soudu ale je nutné přihlédnout k tvrzení obviněného, že v Bruntále již dlouhodobě nežije, když je se svou rodinou v Kladně. Doručovací adresu si podle soudu zvolil již v přípravném řízení v XY, okr. Praha-západ. Podle názoru soudu přichází v úvahu místní příslušnost Okresního soudu v Ostravě s ohledem na místo, kde měla být vykonávána činnost, jejíž opomenutí zakládá trestný čin. Případně, pokud by bylo dáno obviněnému za pravdu, by přicházela v úvahu příslušnost Okresního soudu Praha-západ podle jeho faktického místa bydliště. Z důvodu uvedených pochybností předložil Okresní soud v Bruntále věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu.
5. V podání ze dne 3. 10. 2019, obviněný uvedl, že upřesňuje „svůj návrh na změnu místní příslušnosti“ tak, že dlouhodobě žije na adrese XY, okr. Praha-západ společně se svou manželkou a dvěma syny, kteří stále navštěvují školské zařízení. Adresu trvalého bydliště nezměnil z toho důvodu, že v XY bydlí v nájemním bytě, nikoli ve vlastním.
6. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o příslušnosti soudu zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.
7. Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sbírky rozhodnutí a stanovisek NS). Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 53/1994).
8. Obviněný se měl podle obžaloby dopustit přečinu poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného podle tzv. právní věty uvedené v obžalobě tak, že částečně zmařil uspokojení svých věřitelů tím, že zcizil část svého majetku a způsobil tím na cizím majetku škodu nikoli malou.
9. Podstatou trestného činu poškození věřitele podle §222 tr. zákoníku je poškozovací jednání směřující sice vůči majetku dlužníka, ale v konečném důsledku poškozující majetek věřitelů, do něhož se nedostane odpovídajícího plnění z majetku dlužníka. Objektivní stránka zahrnuje dvě formy jednání, které jsou spolu s dalšími znaky samostatnými skutkovými podstatami (viz §222 odst. 1 a §222 odst. 2 tr. zákoníku). Jednání pachatele trestného činu poškození věřitele podle §222 odst. 1 tedy směřuje proti pohledávce věřitele , jímž je osoba, která má vůči pachateli, popřípadě vůči jiné osobě, za niž pachatel jedná, právo na plnění zejména na základě existujícího závazkového právního vztahu, bez ohledu na to, zda důvodem vzniku takového vztahu je smlouva (občanskoprávní, obchodní, pracovní) nebo jiná v zákoně uvedená skutečnost. Pachatel jako dlužník zcela zmaří uspokojení pohledávky svého věřitele tím, že jednáním vůči svému majetku některou z forem podle §222 odst. 1 způsobí stav, v jehož důsledku věřitel nemůže ani částečně dosáhnout uspokojení své pohledávky. Uspokojení pohledávky věřitele je částečně zmařeno, jestliže dlužník takovým jednáním jen omezí tuto možnost a věřitel v důsledku toho nedosáhne úplného uspokojení své pohledávky, kterého by jinak dosáhl, kdyby zde nebylo mařícího jednání pachatele. Uspokojením pohledávky věřitele se rozumí poskytnutí takového plnění ve prospěch věřitele, které je obsahem závazkového právního vztahu mezi ním a dlužníkem podle důvodu vzniku tohoto vztahu, např. zaplacení kupní ceny, vrácení půjčených peněz nebo cenných papírů, poskytnutí náhrady škody, vyplacení vkladu z účtu u banky, zaplacení směnečné sumy. Trestný čin poškození věřitele podle §222 odst. 1 je dokonán, tedy uspokojení pohledávky věřitele je alespoň částečně zmařeno, jestliže pachatel (dlužník) v důsledku majetkových dispozic či jiných jednání uvedených v §222 odst. 1 již není schopen poskytnout věřiteli plnění v celém rozsahu v souladu s obsahem závazkového právního vztahu a dlužník již nemá vliv ani na to, zda byl nebo bude jeho závazek vůči věřiteli splněn jinak než z dlužníkova majetku (viz PÚRY František. §222. In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, HERCZEG Jiří, KRATOCHVÍL Vladimír, PÚRY František, RIZMAN Stanislav, ŠÁMALOVÁ Milada, VÁLKOVÁ Helena, VANDUCHOVÁ Marie. Trestní zákoník 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 2206).
10. Skutková podstata trestného činu poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku podmiňuje trestní odpovědnost vznikem škody nikoli malé . Zpravidla půjde o škodu na majetku dotčeného věřitele spočívající v tom, že neobdržel od dlužníka plnění k uspokojení své pohledávky, tj. nedošlo k důvodně očekávanému přírůstku na majetku věřitele, kterého by bylo možno dosáhnout, kdyby si pachatel nepočínal způsobem uvedeným v §222 odst. 1 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí publikované pod č. 45/2008 Sb. rozh. tr.).
11. Objektem trestného činu poškození věřitele je zájem na ochraně majetku v užším rozsahu než např. u trestného činu podvodu, protože jde o majetek věřitele v podobě jeho pohledávek vůči dlužníkovi (tj. vůči pachateli, resp. osobě, za niž pachatel jedná). Pachatel trestného činu poškození věřitele neútočí na tento chráněný majetek věřitele přímo, ale jen prostřednictvím v ustanovení §222 tr. zákoníku uvedených dispozic s vlastním majetkem dlužníka. Následkem je pak škoda na cizím majetku, která spočívá v tom, že nedojde k důvodně očekávanému přírůstku majetkových hodnot ve prospěch věřitele, tj. nedojde k uspokojení jeho pohledávky, ale ke vzniku škody dochází již okamžikem naložení s majetkem dlužníka a tedy v místě, kde se tak stalo.
12. Jednání obviněného, v němž obžaloba spatřuje naplnění znaků přečinu poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, spočívá v podstatě v tom, že obviněný, ačkoli bylo Krajským soudem v Ostravě schváleno jeho oddlužení, neoznámil Krajskému soudu v Ostravě, Mgr. Ing I. Zálešákové (ustanovené insolvenční správkyni), ani věřitelskému výboru, sjednání (v obžalobě uvedených) dohod o provedení práce a sjednání pracovního poměru a zejména existenci příjmů z toho plynoucích, čímž měl snížit uspokojení svých věřitelů o celkovou částku 189 131 Kč. Trestné jednání tak nespočívá v tom, že obviněný měl sjednávat dohody o provedení práce s různými společnostmi či uzavřel pracovní poměr se společností Bohdan Bolzano, s. r. o., jak v podstatě namítá obviněný. Za vinu je mu kladeno, že neoznámil své skutečné příjmy Krajskému soudu v Ostravě (insolvenčnímu soudu), ani insolvenční správkyni či věřitelskému výboru a také zaměstnavatelům zatajil, že je vůči němu vedeno insolvenční řízení (jak je uvedeno ve skutkové větě obžaloby).
13. Podle §412 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, je dlužník povinen nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení. Z hlediska místní příslušnosti soudu k projednání věci jsou tak podstatná i místa, kde obviněný měl povinnost oznámit existenci svých skutečných příjmů a neučinil tak, když takovým jednáním (§112 tr. zákoníku – opomenutím konání ) měl podle obžaloby částečně zmařit uspokojení svých věřitelů a tím, spíše však zatajit než zcizit (jak uvádí v tzv. právní větě obžaloba) část svého majetku, v důsledku čehož nedošlo k důvodně očekávanému přírůstku majetkových hodnot ve prospěch věřitelů. Podle tzv. skutkové věty obžaloby obviněný existenci svých příjmů neoznámil ani insolvenčnímu soudu ani insolvenční správkyni ani věřitelskému výboru. Z obsahu spisu pak vyplývá, že obviněnému byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. KSOS 14 INS XY (č. l. 102 tr. spisu) ustanovena jako insolvenční správkyně Mgr. Ing. I. Zálešáková, které rovněž neoznámil existenci svých příjmů a která má sídlo kanceláře v okrese Bruntál. Obvod Okresního soudu v Bruntále je tak s ohledem na výše uvedené místem, kde také došlo k naplnění objektivní stránky žalovaného přečinu, tedy místem spáchání trestného činu ve smyslu §18 odst. 1 tr. ř.
14. Nejvyšší soud proto rozhodl, že příslušným k projednání věci je Okresní soud v Bruntále, kde také byla podána obžaloba.
15. Nejvyšší soud nad rámec tohoto rozhodnutí uvádí, že nerozhodoval podle §24 odst. 2 tr. ř. o odnětí a přikázání věci, neboť neshledal existenci důležitých důvodů ve smyslu §25 tr. ř. Obviněný ve svém podání ze dne 6. 9. 2019 (č. l. 649 tr. spisu) uplatnil námitku místní nepříslušnosti Okresního soudu v Bruntále a zároveň poukázal na skutečnost, že se již dlouhodobě zdržuje se svou rodinou v Kladně (ačkoli uvedl adresu pro doručování XY, okr. Praha-západ, kterou následně upřesnil jako své bydliště) a z tohoto důvodu navrhuje postoupení věci Okresnímu soudu v Kladně. Z argumentace obviněného vyplývá, že sice formálně namítá místní nepříslušnost Okresního soudu v Bruntále, ale v podstatě se domáhá delegace věci k soudu, v jehož obvodu měl bydlet, toto bydliště následně upřesnil, ale návrh nezměnil. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že v obecné rovině skutečnost, že obviněný má bydliště v obvodu jiného soudu než soudu příslušného k projednání věci, není nijak výjimečná a sama o sobě nemůže být důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Pokud jde o důvody, které mohou být na straně obviněného v konkrétním případě důvodem pro postup podle §25 tr. ř., může jít zejména o značně vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy obviněného, které výrazně omezují jeho mobilitu. Takové skutečnosti však Nejvyšší soud na základě dostupného spisového materiálu neshledal a ani obviněný takové skutečnosti neuvádí.
16. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 30. 10. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu