ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.83.2019.1
sp. zn. 7 Td 83/2019-2096
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 13. 11. 2019 v neveřejném zasedání, ve věci obviněných M. P. , nar. XY, trvale bytem XY, a A. V. , nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 90/2019, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Semilech.
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 podal dne 6. 9. 2019 u Obvodního soudu pro Prahu 2 obžalobu (č. l. 628 tr. spisu) na obviněné M. P. a A. V. pro zločin poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku (u obviněného M. P.) a pro zločin poškození věřitele podle §222 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku (u obviněné A. V.) spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Podle právní věty měl obviněný M. P. zmařit uspokojení svého věřitele tím, že společným jednáním odstranil svůj majetek, a tímto činem způsobil škodu velkého rozsahu. Obviněná A. V. měla podle obžaloby společným jednáním zmařit uspokojení věřitele jiné osoby tím, že zatajila, zcizila nebo jinak odstranila majetek dlužníka a tímto činem způsobila značnou škodu [pozn. podle právní kvalifikace uvedené v obžalobě odst. 4 písm. a) škodu velkého rozsahu].
2. Zločinů se měli podle obžaloby dopustit tím, že (zkráceně) „M. P. vědom si svých závazků vůči věřitelům a probíhajících soudních řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Cm 20/2006 a 49 Cm 193/2008, ve kterých se J. K. domáhá zaplacení čistého výnosu ze svého podílu na zisku malé vodní elektrárny (dále jen MVE) za období od 1. 11. 2002 do 31. 12. 2006 a za období od roku 2007 do 31. 12. 2012, ve snaze ztížit či zcela znemožnit uspokojení svých splatných i ještě nesplatných, avšak očekávatelných závazků, po vzájemné dohodě s A. V. (roz. B.), svou družkou, zakoupili dne 4. 4. 2011 obchodní společnost EUREMAD SECONDA SE, kterou s účinností ke dni 3. května 2011 přejmenovali na E. R. G. S., se sídlem Praha, XY, A. V. se stala dne 4. 4. 2011 členem představenstva a dozorčí rady společnosti, přičemž obviněný M. P. byl v období od založení bankovního účtu společnosti č. XY dne 6. 4. 2011 do 22. 2. 2016 jeho disponentem,
dále v blíže nezjištěné době před 30. 6. 2011 avšak již po založení společnosti E. R. G. S., uzavřel M. P. se společností A – Consulting, a. s., coby dražebníkem, smlouvu o provedení dvou samostatných dobrovolných dražeb s cílem dosáhnout příklepu a tedy originárního způsobu nabytí vlastnického práva k jeho nemovitostem na osobu od něho odlišnou, avšak jemu spřízněnou, přičemž majetek dražený v první dražbě tvořily nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrálním pracovištěm XY, na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY, konkrétně pozemky uvedené v obžalobě v celkové hodnotě 9.974.508 Kč, a majetek dražený v druhé dražbě byl tvořen nemovitostmi zapsanými v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrálním pracovištěm XY, na listu vlastnictví č. XY pro obec XY a katastrální území XY, konkrétně nemovitosti uvedené v obžalobě v celkové hodnotě 468.770,- Kč,
načež dne 30. 6. 2011 ve veřejné dobrovolné dražbě konané dle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, v tehdy platném znění, účelově v obci XY v areálu XY, okres Šumperk, bylo vlastnické právo k nemovitostem draženým v první dražbě, jež byla zahájena ve 13:00 hodin a ukončena ve 13:15 hodin, na základě příklepu J. P., licitátora dražebníka, společnosti A – Consulting, a. s., za cenu nejnižšího možného podání, jež činila 8.500.000 Kč, převedeno na vydražitele a současně jediného účastníka dražby, společnost E. R. G. S., a dále vlastnické právo k nemovitostem draženým v druhé dražbě, konané totožný den na totožném místě v době od 14:00 do 14:18 hodin bylo též na základě příklepu J. P., licitátora dražebníka, společnosti A – Consulting, a. s., za cenu nejnižšího možného podání, jež činila 450.000 Kč, převedeno na vydražitele a současně jediného účastníka dražby, společnost E. R. G. S., jejímž jediným statutárním orgánem byla v předmětném období A. V., družka M. P.,
přičemž kupní cena vydražených nemovitostí byla uhrazena pouze fiktivně, kdy každému splacení části dražební ceny ze strany vydražitele předcházel zpravidla týž den výběr hotovosti z některého z bankovních účtů obviněného, konkrétně z osobního bankovního účtu č. XY, případně z podnikatelského účtu č. XY vedených u Československé obchodní banky, a. s., načež po vkladu takovéto částky ze strany vydražitele, tedy společnosti E. R. G. S. na bankovní účet č. XY dražebníka A – Consulting, a. s., byla okamžitě část této dražební ceny poukázána zpět na účet obviněného M. P., který následně peněžní prostředky opětovně vybral v hotovosti z některého ze svých účtů, předal je A. V. a vydražitelem byla týž den uhrazena další část dražební ceny ve prospěch účtu dražebníka, přičemž uvedeným jednáním došlo k postupnému uhrazení dražební ceny, v důsledku čehož obviněný M. P. neobdržel za vydražené nemovitosti žádné protiplnění, a došlo tím k faktickému zmenšení jeho majetku,
čímž oba obvinění zmařili alespoň částečné uspokojení věřitele J. K., který má za M. P., pohledávku ve výši 17.369.309,37 Kč, jež jako věřitel. č. 2 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka M. P., vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS XY a rovněž zmařili uspokojení věřitele A. J., který má za M. P., pohledávku ve výši 7.509.764,38 Kč, kdy celkově způsobili poškozeným škodu ve výši nejméně 10.443.278 Kč.“
3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 6 T 90/2019 (č. l. 2089 tr. spisu), byla trestní věc obviněných podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu, když Obvodní soud pro Prahu 2 není příslušný k projednání věci. Obviněný je podle soudu stíhán za zločin spočívající v tom, že jako dlužník měl zmařit uspokojení pohledávky svého věřitele tím, že odstranil svůj majetek a tímto způsobil škodu velkého rozsahu (obviněná A. V. měla jednat ve vztahu k věřiteli jiné osoby – ve vztahu k věřiteli obviněného). V daném případě měl být trestný čin spáchán zcizením majetku obviněného M. P. ve vztahu k věřitelům J. K. a A. J. tím, že obviněný M. P. společně s obviněnou A. V. účelově zakoupili obchodní společnost EUREMAD SECONDA SE, kterou přejmenovali na E. R. G. S. se sídlem Praha 4, kdy následně mezi obviněným M. P. a společností A – Consulting, a. s., co by dražebníkem, došlo k uzavření smlouvy o provedení dvou samostatných dobrovolných dražeb s cílem dosáhnout originálního způsobu nabytí vlastnického práva k jeho nemovitostem na osobu od něho odlišnou, avšak jemu spřízněnou, přičemž dražba se konala dne 30. 6. 2011 v areálu XY, okres Šumperk, kdy společnost E. R. G. S., jehož jednatelkou byla obviněná A.V., vydražila v první dražbě předmětné nemovitosti za částku 8.500.000,- Kč a ve druhé dražbě konané tentýž den další nemovitost za nejnižší podání za částku 450.000,- Kč, přičemž kupní cena vydražených nemovitostí byla uhrazena pouze fiktivně. Podle obvodního soudu došlo k naplnění znaků zažalovaných zločinů, především provedením fiktivní dražby, kdy ani jeden z kroků vedoucích k této formě zcizení majetku neproběhl v obvodu Prahy 2. K uzavření smlouvy mezi obviněným M. P. a společností A – Consulting, a. s., dražebníkem, došlo dne 25. 5. 2011 v XY, okres Semily domluvená dražba pak proběhla dne 30. 6. 2011 v obci XY, okres Šumperk. S ohledem na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2018, sp. zn. 7 Td 38/2018, podle soudu ke vzniku škody došlo již okamžikem naložení s majetkem dlužníka některým ze způsobu uvedeným v ustanovení §222 tr. zákoníku, tedy v místě, kde se tak stalo. Pro případ, že by místo bydliště poškozených bylo pro určení místní příslušnosti i tak relevantní, soud uvedl, že poškozený J. K. má bydliště v obvodu Prahy 3 a poškozený A. J. v obvodu Prahy 8.
4. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o příslušnosti soudu zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru. Především lze konstatovat, že z obsahu spisového materiálu vyplývají skutečnosti uváděné Obvodním soudem pro Prahu 2 v usnesení, jímž byla věc předložena Nejvyššímu soudu.
5. Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sbírky rozhodnutí a stanovisek NS). Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 53/1994).
6. Obviněný (obviněná tak jednala vůči věřiteli obviněného) se měl podle obžaloby ve spolupachatelství dopustit přečinu poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného podle tzv. právní věty uvedené v obžalobě tak, že zmařit uspokojení svého věřitele tím, že společným jednáním odstranil svůj majetek, a tímto činem způsobil škodu velkého rozsahu.
7. Podstatou trestného činu poškození věřitele podle §222 tr. zákoníku je poškozovací jednání směřující sice vůči majetku dlužníka, ale v konečném důsledku poškozující majetek věřitelů, do něhož se nedostane odpovídajícího plnění z majetku dlužníka. Objektivní stránka zahrnuje dvě formy jednání, které jsou spolu s dalšími znaky samostatnými skutkovými podstatami (viz §222 odst. 1 a §222 odst. 2 tr. zákoníku). Jednání pachatele trestného činu poškození věřitele podle §222 odst. 1 tedy směřuje proti pohledávce věřitele , jímž je osoba, která má vůči pachateli, popřípadě vůči jiné osobě, za niž pachatel jedná, právo na plnění zejména na základě existujícího závazkového právního vztahu, bez ohledu na to, zda důvodem vzniku takového vztahu je smlouva (občanskoprávní, obchodní, pracovní) nebo jiná v zákoně uvedená skutečnost. Pachatel jako dlužník zcela zmaří uspokojení pohledávky svého věřitele tím, že jednáním vůči svému majetku některou z forem podle §222 odst. 1 způsobí stav, v jehož důsledku věřitel nemůže ani částečně dosáhnout uspokojení své pohledávky. Uspokojení pohledávky věřitele je částečně zmařeno, jestliže dlužník takovým jednáním jen omezí tuto možnost a věřitel v důsledku toho nedosáhne úplného uspokojení své pohledávky, kterého by jinak dosáhl, kdyby zde nebylo mařícího jednání pachatele. Uspokojením pohledávky věřitele se rozumí poskytnutí takového plnění ve prospěch věřitele, které je obsahem závazkového právního vztahu mezi ním a dlužníkem podle důvodu vzniku tohoto vztahu, např. zaplacení kupní ceny, vrácení půjčených peněz nebo cenných papírů, poskytnutí náhrady škody, vyplacení vkladu z účtu u banky, zaplacení směnečné sumy. Trestný čin poškození věřitele podle §222 odst. 1 tr. zákoníku je dokonán, tedy uspokojení pohledávky věřitele je alespoň částečně zmařeno, jestliže pachatel (dlužník) v důsledku majetkových dispozic či jiných jednání uvedených v §222 odst. 1 tr. zákoníku již není schopen poskytnout věřiteli plnění v celém rozsahu v souladu s obsahem závazkového právního vztahu a dlužník již nemá vliv ani na to, zda byl nebo bude jeho závazek vůči věřiteli splněn jinak než z dlužníkova majetku (viz PÚRY František. §222. In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, HERCZEG Jiří, KRATOCHVÍL Vladimír, PÚRY František, RIZMAN Stanislav, ŠÁMALOVÁ Milada, VÁLKOVÁ Helena, VANDUCHOVÁ Marie. Trestní zákoník 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 2206).
8. Skutková podstata trestného činu poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku podmiňuje trestní odpovědnost vznikem škody velkého rozsahu . Zpravidla půjde o škodu na majetku dotčeného věřitele spočívající v tom, že neobdržel od dlužníka plnění k uspokojení své pohledávky, tj. nedošlo k důvodně očekávanému přírůstku na majetku věřitele, kterého by bylo možno dosáhnout, kdyby si pachatel nepočínal způsobem uvedeným v §222 odst. 1 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí publikované pod č. 45/2008 Sb. rozh. tr.).
9. Objektem trestného činu poškození věřitele je zájem na ochraně majetku v užším rozsahu než např. u trestného činu podvodu, protože jde o majetek věřitele v podobě jeho pohledávek vůči dlužníkovi (tj. vůči pachateli, resp. osobě, za niž pachatel jedná). Pachatel trestného činu poškození věřitele neútočí na tento chráněný majetek věřitele přímo, ale jen prostřednictvím v ustanovení §222 tr. zákoníku uvedených dispozic s vlastním majetkem dlužníka. Následkem je pak škoda na cizím majetku, která spočívá v tom, že nedojde k důvodně očekávanému přírůstku majetkových hodnot ve prospěch věřitele , tj. nedojde k uspokojení jeho pohledávky, ale ke vzniku škody dochází již okamžikem naložení s majetkem dlužníka a tedy v místě, kde se tak stalo .
10. Podstatou trestného činu poškození věřitele podle §222 tr. zákoníku je sice jednání pachatele směřující vůči majetku věřitele, tento majetek ale poškozuje zprostředkovaně jednáním směřujícím vůči majetku dlužníka, tedy v důsledku různých způsobů jednání uvedených v tomto zákonném ustanovení, kterým zcela nebo jen částečně zmaří uspokojení svého věřitele. Závěr, že jde o distanční delikt, ovšem nelze vyvozovat ze samotné skutečnosti, že poškozený má sídlo nebo bydliště v jiném místě, než ve kterém došlo k jednání. Odlišnost těchto míst sama o sobě nemůže být důvodem k závěru, že následek vznikl v místě sídla nebo bydliště poškozeného. Podstatné je, na kterém místě se v důsledku jednání pachatele majetek dlužníka stal pro věřitele nedostupným , mimo jeho dosah, tedy věřitel již nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky, protože ke vzniku škody dochází již okamžikem naložení s majetkem dlužníka některým ze způsobů uvedených v ustanovení §222 tr. zákoníku, a tedy v místě, kde se tak stalo. Následek tak nenastane v bydlišti nebo sídle věřitele a toto místo není místem spáchání činu ani místem vzniku škody, pokud v tomto místě nebylo ani zčásti provedeno jednání pachatele (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td 38/2018, sp. zn. 7 Td 33/2019).
11. Jednání obviněného, v němž obžaloba spatřuje naplnění znaků přečinu poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, spočívá v podstatě v tom, že obviněný M. P. s obviněnou A. V. společným jednáním popsaným podrobně v obžalobě odstranili majetek obviněného, který se tak stal pro věřitele obviněného nedostupným a na jejich majetku měla vzniknout zákonem předpokládaná škoda. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že obvinění měli společně činit kroky k tomu, aby z vlastnictví obviněného M. P. vyvedli nemovitosti (prodejem v dobrovolné dražbě), tedy s majetkem dlužníka naložili tak, že v konečném důsledku došlo ke škodě na majetku poškozených – věřitelů obviněného, kterým se učiněnou majetkovou dispozicí obviněného nedostalo důvodně očekávaného přírůstku majetkových hodnot.
12. Aplikujeme-li výše uvedené zásady na tento případ, lze za součást přímého jednání obviněného naplňujícího objektivní stránku uvedeného zločinu, jednání jehož cílem mělo být poškození věřitelů obviněného, považovat podepsání tzv. dražební vyhlášky (č. l. 139, 140 tr. spisu) obviněným, a to dne 25. 5. 2011 v XY, okres Semily. Tímto podpisem obviněný dal najevo svůj záměr prodat nemovitosti, které vlastnil (nacházející se v katastrálním území XY) ve veřejné dobrovolné dražbě a ze své strany tím učinil vše potřebné. Uskutečněné dražby se dne 30. 6. 2011 v obci XY, okres Šumperk, účastnila pouze A. V. jako jediný účastník dražby (č. l. 141) a zároveň vydražitel. S ohledem na spolupachatelství obviněných tak na obou těchto místech došlo k jednání naplňujícímu objektivní stránku žalovaných zločinů a v úvahu by přicházela místní příslušnost Okresního soudu v Semilech i Okresního soudu v Šumperku. Místem spáchání trestného činu však není obvod Obvodního soudu pro Prahu 2 a obžaloba tak byla podána u místně nepříslušného soudu (řízení bylo v obvodu tohoto soudu vedeno zřejmě pouze s ohledem na bydliště obviněného).
13. Z výše uvedeného vyplývá, že ačkoli by v úvahu přicházelo více soudů k projednání věci, obvod Okresního soudu v Semilech je jednak místem, kde své jednání uskutečnil přímo obviněný (viz ověřený podpis obviněného na dražební vyhlášce, na č. l. 140 tr. spisu) a jednak se v obvodu tohoto soudu nacházejí zcizené nemovitosti.
14. Nejvyšší soud proto rozhodl, že příslušným k projednání věci je Okresní soud v Semilech, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 13. 11. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu