ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.84.2019.1
7 Td 84/2019-
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněného P. N. , nar. XY, trvale bytem XY, vedené nyní u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 To 22/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 81 T 1/2017, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2019 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Olomouci neodnímá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 12. 2017, č. j. 81 T 1/2017-2978, byl obviněný P. N. uznán vinným přípravou zločinu vraždy podle §20 odst. 1, §140 odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a trest propadnutí věcí v rozsudku vyjmenovaných.
2. K odvolání obviněného rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 5. 2018, č. j. 5 To 22/2018-3295 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém výroku o trestu a nově rozhodl tak, že obviněnému podle §140 odst. 2 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, a trest propadnutí věci.
Proti tomuto rozhodnutí podali dovolání obviněný a v neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupce.
4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 7 Tdo 395/2019, podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. k dovolání nejvyššího státního zástupce částečně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 5 To 22/2018, a to v celém výroku o trestu. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl.
5. Trestní věc obviněného se nyní znovu nachází ve fázi řízení před odvolacím soudem, který z důvodu zrušení svého rozhodnutí Nejvyšším soudem bude v trestní věci obviněného nově rozhodovat, toliko však o trestu pro obviněného, když ve výroku o vině byl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, potažmo rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, v trestní věci obviněného shledán správným.
6. Podáním ze dne 22. 9. 2019 (předaným obviněným dne 25. 9. 2019 u veřejného zasedání u Vrchního soudu v Olomouci) učinil obviněný návrh na odnětí věci Vrchnímu soudu v Olomouci a její přikázání Vrchnímu soudu v Praze.
7. V obsáhlém podání obviněný vyjadřuje svou nedůvěru v nestranné a objektivní rozhodování nejen ze strany ve věci rozhodujících soudců senátu 5 To Vrchního soudu v Olomouci, ale celého Vrchního soudu v Olomouci. V úvodu podání vyjmenoval důvody, které považuje za důležité pro postup podle §25 tr. ř. Důležité důvody shledává ad A) v ignoraci zásadních porušení práva na obhajobu, ad B) v ignoraci zásadních procesních vad ve věci, ad C) v ignoraci zásadní deformace důkazů nalézacím soudem a ad D) v ignoraci zákonů a judikatury. Poté obviněný, již bez přiřazení argumentů k jednotlivým bodům, obsáhle vyjmenovává procesní pochybení, která ve věci shledává, zejména soudů při provádění dokazování, ale také policejních orgánů. Své argumenty doplňuje citací z mnoha rozhodnutí soudů (včetně rozhodnutí Ústavního soudu) v jiných věcech s tím, že jsou tato rozhodnutí přiléhavá na jeho případ a mělo být podle nich rozhodováno. Jeho právo na obhajobu bylo podle obviněného porušeno tím, že mu nebylo umožněno nahlížení do trestního spisu, a to v období od 24. 4. 2017 až do 9. 5. 2018, dále tím, že mu nebyla poskytnuta nezfalšovaná výpověď G. S., jakož ani přepis její návštěvy u J. S. Za zásadní procesní vady považuje nezákonné zahájení trestního stíhání, neukončení přípravy ve skutkové větě, nevyčerpání obžaloby a zmatečnost věci. Podle obviněného nebyla v jeho věci postavena najisto role G. S. a má za to, že v dané věci nejde o trestný čin. Obviněný dále poukázal na úpravu skutkové věty, čímž podle něj došlo k „nevyčerpání obžaloby“. Popis skutku považuje za vadný také z toho důvodu, že nebylo ukončeno jeho „připravování“. Dále se obviněný domnívá, že v jeho věci rozhodovala místně nepříslušná soudkyně a důkazy zajištěné při domovní prohlídce, kterou nepříslušný soud povolil, byly získány procesně nepřípustným způsobem. V jeho případě mělo být aplikováno rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/14. Obviněný se dále domnívá, že v jeho případě byly zásadním způsobem deformovány důkazy (např. při stanovení počátku přípravy, při stanovení času, kdy si G. S. měla pořídit paruky). Ignoraci zákonů a judikatury spojuje obviněný s rozhodnutími v přípravném řízení místně nepříslušného Okresního soudu v Olomouci (když trestný čin vyšel najevo v Přerově a podle zákona o soudech a soudcích byla dána místní příslušnost tohoto soudu) o nařízení domovní prohlídky, vzetí do vazby, účast při výslechu G. S., ustanovení obhájce. V této souvislosti obviněný ze svého pohledu rozebírá rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/14, zejména se domnívá, že je zpětně aplikovatelný. Neaplikováním uvedeného nálezu došlo k libovolnému určování soudů ze strany žalobců. Kromě výše uvedeného obviněný brojí proti způsobu protokolace hlavního líčení v jeho věci, kdy se podle něj rozhodně nejedná o doslovnou protokolaci. V závěru soudům vytknul, že nijak neřešily námitku podjatosti policisty L. M. Odnětí a přikázání věci je podle obviněného nezbytné pro spravedlnost řízení. Opakované ignorace závažných námitek proti zákonnosti řízení, vedou u obviněného k závěru, že chybí objektivní nestrannost ve věci rozhodujících soudců, když toto jednání považuje obviněný za typické pro celý Vrchní soud v Olomouci.
8. Nejvyšší soud, jako soud příslušný, projednal návrh obviněného na delegaci, avšak v uvedené věci neshledal existenci žádných důležitých důvodů opodstatňujících postup podle §25 tr. ř.
9. Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
10. Nutno konstatovat, že uvedená trestní věc se nyní nachází ve stadiu po zrušení rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 5 To 22/2018, a to pouze ve výroku o trestu, kdy se trestní řízení nachází ve fázi řízení před odvolacím soudem, který bude znovu rozhodovat pouze o trestu pro obviněného, když ve výroku o vině byl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, potažmo rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ve věci obviněného Nejvyšším soudem shledán správným. O příslušnosti Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, potažmo Vrchního soudu v Olomouci není pochyb.
11. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že obviněný obsahem svého návrhu na delegaci učinil shodné námitky, jaké byly obsahem také jeho mimořádného opravného prostředku – dovolání a Nejvyšší soud v usnesení ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 7 Tdo 395/2019 (č. l. 3683 tr. spisu), ačkoli z podstatné části nespadaly pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se jimi zabýval a vyjádřil se k nim (viz odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu k provedenému dokazování, k aplikovatelnosti nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14, v návaznosti na námitku obviněného, že v jeho věci rozhodoval místně nepříslušný soud, atd.). Uzavřel především, že neshledal žádné vady důkazního řízení, jež by mohly mít za následek porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Nejvyšší soud na toto rozhodnutí v plném rozsahu odkazuje, jakož i zdůrazňuje, že nemá důvod se od závěrů z něj plynoucích odchylovat.
12. Nejvyšší soud dále uvádí, že obviněný shodné námitky uplatňoval prakticky od počátku trestního řízení a zabýval se jimi již soud prvního stupně (viz odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 81 T 1/2017, ke shodným námitkám obviněného). Nejvyšší soud na toto rozhodnutí plně odkazuje, neboť je obviněnému nepochybně známo. Pokud jde o námitku obviněného, že mu nebylo v období od 24. 4. 2017 do 9. 5. 2018 umožněno nahlédnutí do spisu, Nejvyšší soud poukazuje, že námitka obviněného není v souladu s obsahem trestního spisu a pouze příkladmo uvádí, že na č. l. 3036 tr. spisu se nachází úřední záznam o nahlížení do spisu Mgr. R. Frommera, obhájce obviněného, ze dne 2. 2. 2018. Opakováním totožných námitek obviněný dává najevo toliko svou nespokojenost se způsobem, jak soudy v jeho věci rozhodly a argumenty soudů nadále považuje za nedostatečné.
13. Z návrhu obviněného je patrné, že postavil své přesvědčení o neschopnosti Vrchního soudu v Olomouci k zajištění nestranného a zákonného projednání jeho trestní věci, na zcela subjektivním posouzení jeho věci, na svém vlastním výkladu ustanovení trestního zákoníku, dalších zákonů a rozhodnutí různých soudů v jiných věcech. Svůj výklad považuje za správný a má za to, že soudy (ale také i další orgány činné v trestním řízení) nesprávně v jeho věci aplikovaly procesní i hmotněprávní předpisy. Je především zřejmé, že obviněný založil tyto argumenty v podstatě na své nespokojenosti a nesouhlasu s postupem soudů v jeho věci. Nutno zdůraznit, že řešení této otázky však není předmětem řízení o delegaci u Nejvyššího soudu.
14. Pokud obviněný má pochybnosti o objektivní nestrannosti ve věci rozhodujících soudců senátu 5 To Vrchního soudu v Olomouci, nutno poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 11 Tvo 22/2019, jímž byla zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 5 To 22/2018 (č. l. 3918 tr. spisu), podle kterého bylo k námitce podjatosti obviněného rozhodnuto, že předseda senátu JUDr. V. Šlapák, soudci JUDr. R. Sobalová a JUDr. I. Lajda nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 To 22/2018. Pokud nejsou ve věci obviněného vyloučeni soudci senátu 5 To (senát rozhodující ve věci), nelze pak akceptovat námitku obviněného, podle které v podstatě celý Vrchní soud v Olomouci není schopen v jeho věci nestranně rozhodnout.
15. Z konstantní judikatury vyplývá, že způsob rozhodování soudu (soudců) nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr., a rozhodnutí publikované pod označením T 339 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck). Takovým důvodem by dokonce nebylo ani zjištění, že soud v minulosti porušil některé z ústavně zaručených základních práv obviněného. Ani tato skutečnost sama o sobě nestačí k závěru, že objektivita řízení není u tohoto soudu zaručena a že je tak dán důvod k odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod označením T 398 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck).
16. Nejvyšší soud tedy ve výše uvedených opakovaných argumentech obviněného neshledal důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř.
17. Je nutno trvat na tom, že jde o postup zcela výjimečný a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi. Nutno zopakovat, že Vrchní soud v Olomouci bude nově rozhodovat toliko o trestu obviněného, když výrok o vině byl shledán správným.
18. Po pečlivém zvážení okolností případu dospěl tedy Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou dány důležité důvody ve smyslu §25 tr. ř., které by odůvodňovaly výjimečný průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
19. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 11. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu