ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.93.2019.1
sp. zn. 7 Td 93/2019-971
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněného P. V. , nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 81/2018, nyní u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 67 To 400/2019, projednal v neveřejném zasedání dne 4. 12. 2019 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze neodnímá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 7. 2019, sp. zn. 29 T 81/2018, byl obviněný uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku. Za toto jednání mu byl uložen trest a bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody a nemajetkové újmy.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání. Věc obviněného se nyní nachází ve fázi řízení před soudem druhého stupně a je u Městského soudu v Praze vedena pod sp. zn. 67 To 400/2019.
3. Podáním ze dne 23. 10. 2019 (č. l. 918 tr. spisu) učinil obviněný prostřednictvím obhájce návrh na odnětí věci Městskému soudu v Praze a její přikázání Krajskému soudu v Brně. Návrh na delegaci obviněný doplnil řadou příloh [př. kopie notářského zápisu – prohlášení M. U., kopie rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 11. 12. 2017, č. 31767/13, kopie části výroční zprávy Bílého kruhu bezpečí (dále jen BKB), kopie nálezu Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 4068/14, a další]. Obviněný především uvedl, že obhajoba nepovažuje Městský soud v Praze v kauzách tzv. domácího násilí za nezávislý a nestranný a má za to, že se mu u tohoto soudu nedostane spravedlivého procesu. Má to být zejména z důvodu personálních propletenců a vazeb mezi soudci Městského soudu v Praze a osobami angažujícími se v BKB. Podle obviněného je neakceptovatelné, že soudci Městského soudu v Praze působí jako dobrovolní a poradci BKB a dokonce někteří působili či působí jako funkcionáři tohoto spolku. Jako příklad obviněný uvedl předsedu trestního senátu Městského soudu v Praze JUDr. T. Durdíka, který podle něj od roku 2012 působil jako dobrovolný právní poradce a člen představenstva BKB. Podle obviněného je takových dobrovolníků, kteří radí údajným obětem trestné činnosti jak postupovat proti osobám, které se dříve nebo později mohou objevit před Městským soudem v Praze v postavení obžalovaných, z řad soudců Městského soudu v Praze patrně více. Podle obviněného se sám BKB mediálně vyjadřoval, že takových „poradců“ z řad soudců působí v BKB více. Obviněný uvedl, že žádné transparentní seznamy spolupracujících soudců však BKB nezveřejňuje. Podle názoru obviněného s tím úzce souvisí i zapojení soudců Městského soudu v Praze do neprůhledné organizace související s BKB, a to Sdružení rodinněprávních a opatrovnických soudců v České republice. V tomto sdružení byla výraznou osobností K. a její kamarádky psycholožka A. U. a advokátka I. S. Podle obviněného nejen tyto vazby dokazují, že BKB má nejsilnější vazby v Praze, kde má sídlo a ústředí. Zopakoval, že seznamy soudců Městského soudu v Praze, kteří jsou členy některé z organizací jako BKB a další není veřejnosti znám. Podle obviněného existuje svědectví řady mužů, obviněných z domácího násilí, kteří tvrdí, že byli ženami za součinnosti BKB účelově kriminalizováni. Obviněný v této souvislosti poukazuje na jakýsi obdobný způsob modu operandi, kdy žena vyhledá spřáteleného psychologa, ten poskytne poradenství, následně je iniciováno trestní stíhání domnělého tyrana, policie zadá znalecké posudky u prověřených psychologů, kteří učiní závěr o posttraumatické stresové poruše, čímž je de facto stvrzen osud manžela a dovršen proces účelové kriminalizace, která je paralelně zneužita v řízení rozvodovém a v řízení o děti. Na obdobný průběh poukazuje obviněný také ve své věci, kdy BKB působil i v této kauze. Podle zkušeností obhájce obviněného údajně v kauzách domácího násilí, kde figuruje BKB, nelze u Městského soudu v Praze očekávat skutečně spravedlivý proces (konkrétně poukázal na věc vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 To 409/2011). Obhájce obviněného označil kauzu obviněného za absurdní stejně jako uvedenou jinou kauzu, když místo toho, aby se manželka obviněného, inteligentní vzdělaná žena, s obviněným rozvedla, přičemž měla k dispozici nejen volný byt, ale i finanční prostředky z dědictví, si po mnohaletém manželství uvědomila, že je obětí domácího násilí a na radu advokáta začala docházet k psychologovi a dokonce se snaží účelově vymámit více než 550 000 Kč za ztížené společenské uplatnění. Dalším problematickým bodem je podle obviněného skutečnost, že odvolací senáty Městského soudu v Praze v oblasti domácího násilí nejsou genderově vyvážené, rozhodovací většinu mají zpravidla ženy, které mohou mít sklony k podpoře žen. Obviněný sice uznává, že v jeho věci je třetím členem senátu Mgr. Hovorka, podle zkušeností obhájce obviněného však tento soudce není zárukou spravedlivého řízení (obviněný poukázal v této souvislosti na pochybení tohoto soudce v jiné trestní věci jiného obviněného – nález Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 4068/14). Obviněný uzavřel, že u něj s ohledem na uvedené absentuje elementární důvěra, že bude v jeho věci u Městského soudu v Praze zajištěn spravedlivý proces.
4. Dne 19. 11. 2019 byl Nejvyššímu soudu Městským soudem v Praze předložen trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 29 T 81/2018, k řízení o návrhu obviněného na postup podle §25 tr. ř.
5. Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Nejvyšší soud je v tomto případě příslušný k rozhodnutí o delegaci.
6. Postup podle §25 tr. ř. je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodnily průlom do výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.
7. V uvedené věci je zřejmé, že trestní řízení obviněného se aktuálně nachází ve stadiu řízení před odvolacím soudem. Nejvyšší soud se tedy zabýval důvody uvedenými v návrhu na delegaci a shledal, že nejsou dány důvody vyžadované ustanovením §25 tr. ř. pro odnětí věci a její přikázání.
8. Důvodem návrhu obviněného na odnětí věci Městskému soudu v Praze je jeho přesvědčení, že tento soud (jako celek) není schopen ve vztahu k jeho osobě nestranně rozhodnout, resp. přesvědčení, že Městský soud v Praze jako celek není schopen nestraně rozhodovat v trestních věcech týkajících se tzv. domácího násilí. Pro zaujatost soudu (neschopnost celého Městského soudu v Praze ve věci spravedlivě rozhodnout) podle něj svědčí skutečnosti shora uvedené, spočívající zejména v jakési zcela nekonkrétní spolupráci soudců (neznámo jakých) se spolkem BKB a dalšími spolky, která by snad měla podle obviněného ovlivňovat rozhodování soudců ve věcech tzv. domácího násilí u Městského soudu v Praze. Dále je pak neschopnost městského soudu spravedlivě rozhodovat odvozována od subjektivních zkušeností obhájce obviněného v jiných věcech jiných obviněných vedených u tohoto soudu. Obviněným uvedené argumenty však nelze akceptovat jako důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř. Pro řízení o návrhu na delegaci jsou především bezpředmětné námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudu a poukaz na údajnou účelovost jeho trestního stíhání či podrobné popisování možností poškozené v manželství s obviněným, když tyto otázky jsou řešeny v rámci trestního řízení a obviněný může tyto námitky uplatnit v odvolacím řízení.
9. Podle Nejvyššího soudu rovněž (jako důvody ve smyslu §25 tr. ř.) nelze akceptovat námitky obviněného týkající se jakési nekonkrétní propojenosti či spolupráce soudců Městského soudu v Praze se spolky jako je BKB s tím, že tato spolupráce by snad měla mít vliv na rozhodování soudců v trestních věcech tzv. domácího násilí. Nejvyšší soud tyto argumenty zcela odmítá a považuje za nutné zdůraznit, že o vině a trestu rozhodují nezávislí soudci na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů v souladu s trestními předpisy. Námitky obviněného týkající se genderové nevyváženosti senátů Městského soudu v Praze s tím, že ženy soudkyně mají sklony stranit v obdobných kauzách ženám, považuje Nejvyšší soud za zcela nepřípustné. Nelze přistoupit ani na námitku ohledně nejsilnějších vazeb spolků jako je BKB k pražským soudům, když právě v Praze mají tyto spolky sídlo. Dovedeno do důsledku by to znamenalo v takovýchto případech automatické vyloučení všech soudců a soudů působících v Praze, kde mají většinou sídlo spolky jako BKB a další, aniž by byly zvažovány zákonné důvody vyloučení podle §30 tr. ř.
10. Nejvyšší soud uvádí, že z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. se lze v zásadě domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám [např. proti všem soudcům určitého kraje; srov. ŠÁMAL Pavel, ŠÁMALOVÁ Milada. §30 (Podjatost). In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, NOVOTNÁ Jaroslava, PÚRY František, RŮŽIČKA Miroslav, ŘÍHA Jiří, ŠÁMALOVÁ Milada, ŠKVAIN Petr. Trestní řád I, II, III, 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 371].
11. Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu k projednání věci podle §25 tr. ř. nemůže být pouhá ničím nepodložená nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování celého soudu (resp. všech soudců daného soudu).
12. V této souvislosti lze poukázat také na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, podle kterého subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotně právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat. Vztah soudce k věci nebo účastníkům, příp. jejich zástupcům, je třeba posoudit ze dvou vzájemně se prolínajících hledisek, a to jaká je povaha tohoto vztahu a zda se jedná o zjevně intenzivní, např. bezprostřední, určitým způsobem individualizovaný vztah.
13. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené neshledal v argumentech obviněného důležité důvody k rozhodnutí o odnětí věci příslušnému Městskému soudu v Praze a její přikázání Krajskému soudu v Brně. Proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 12. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu