ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1002.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1002/2019-513
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 9. 2019 o dovolání obviněného M. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 8 To 110/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 58/2018 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2019, č. j. 1 T 58/2018-329, byl obviněný M. P. uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a sbíhající se přečin porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle §227 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. 2 T 92/2017, byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let se zařazením do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 20 denních sazeb po 400 Kč, celkem tedy 8 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z citovaného trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou včetně rozhodnutí obsahově navazujících. Poškozená AAAAA (pseudonym) byla s nárokem na náhradu škody odkázána podle §229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Trestné činnosti se podle zjištění Městského soudu v Brně obviněný dopustil v podstatě tím, že nejméně od května 2016 do konce roku 2016 v XY v domě na ulici XY pohlavně zneužíval svou dceru AAAAA, nar. XY, která tam v dané době jezdila dvakrát do měsíce na návštěvu a on ji měl v péči, a to tak, že se s ní chodil koupat a v koupelně po ní požadoval, aby ho umývala po celém těle včetně penisu a dále aby mu penis masturbovala, zprvu jí ukázal, jak to má dělat, což poškozená opakovaně učinila, neboť z něj měla strach, a umývala ho a rukou masturbovala jeho pohlavní úd až do ejakulace, opakovaně ji i on umýval po celém těle a přitom ji hladil na prsou, osahával na přirození a konečníku, kdy jí sahal prsty do vagíny a konečníku, což poškozenou velmi bolelo, a takto jednal přesto, že si byl jako otec poškozené plně vědom jejího věku.
Odvolání obviněného podané proti výrokům o vině i trestu rozsudku soudu prvního stupně bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2019, č. j. 8 To 110/2019-353, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že v dané věci je stěžejní výpověď poškozené AAAAA, která je vnitřně rozporná, což u tak zásadního důkazu je zcela nepřípustné. Dodal, že neměl možnost jí klást otázky, čímž bylo porušeno jeho právo na obhajobu, které je součástí práva na spravedlivý proces. Dále namítl, že soudy nedoplnily dokazování spisem týkajícím se P. S., který mohl objasnit vztah mezi poškozenou, P. S. a H. P., matkou poškozené. Rovněž soudy nevyhověly důkazním návrhům obhajoby stran výslechu poškozené a výslechu P. P. Uvedl, že tyto argumenty byly součástí odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, avšak odvolací soud k nim zaujal zcela nekompromisní stanovisko. S těmito závěry odvolacího soudu nesouhlasí, neboť považuje za zarážející, že poškozená zapomene, že se svěří kamarádce, a následně si po půl roce vzpomene na další detaily. Za mylné pak považuje tvrzení soudu, že se jeho obhájce účastnil obou výslechů poškozené, neboť první výslech proběhl dne 19. 9. 2017 a obhájce mu byl ustanoven až 21. 12. 2017. U druhého výslechu obhájce neměl možnost položit poškozené všechny otázky, jelikož výslech byl předčasně ukončen a následně již tuto možnost nikdy nedostal. V tom vidí porušení práva na spravedlivý proces a práva na řádnou obhajobu a práva na rovnost zbraní, poněvadž policejní komisařka položila všechny své dotazy.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a věc vrátil Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání nejprve shrnul dosavadní řízení a dále uvedl, že obviněný v dovolání opakuje námitky, které uplatnil v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy bezezbytku vypořádaly. Námitky obviněného nelze pod uplatněný ani žádný jiný důvod dovolání podřadit. Obviněný pouze zpochybňuje hodnocení provedených důkazů soudy a popírá učiněná skutková zjištění. Státní zástupce dodal, že nalézací soud provedl dokazování v dostatečné míře, důkazy hodnotil řádně bez jakékoli známky deformace; vycházel z výpovědi poškozené, která byla podporována dalšími důkazy. Ve věci nejsou tzv. opomenuté důkazy, soudy se s návrhy na doplnění dokazování vypořádaly. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř., bylo však podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se liší od odvolání kromě jiného i tím, že ho nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Jde o taxativní výčet zákonných dovolacích důvodů, takže podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu, jen pokud obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je nesprávná aplikace hmotného práva, především trestního zákoníku, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Námitky, kterými se dovolatel snaží dosáhnout změny skutkových zjištění soudů, proti nimž staví svou vlastní verzi skutkového stavu, jsou mimo rámec ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takové námitky se týkají aplikace procesního práva, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, a již tím se míjejí s hmotně právní povahou zmíněného dovolacího důvodu. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
V posuzované věci obviněný uplatnil námitku, že se trestné činnosti nedopustil, že je celé řízení postaveno na výpovědi poškozené, které neměl možnost položit všechny své otázky, a z toho důvodu došlo k porušení jeho základních práv. K tomuto je třeba dodat, že poškozená byla vyslýchána celkem dvakrát, z toho jednou bez přítomnosti obhájce v době, kdy nebylo zahájeno trestní stíhání obviněného. Druhý výslech byl konán v přítomnosti obhájce, který měl možnost klást otázky. Ukončení výslechu z důvodu psychického stavu poškozené nezakládá žádné zásadní porušení práv obviněného, neboť obhájce měl i přes předčasné skončení výslechu dostatečný prostor k pokládání otázek. Uvedená námitka je procesní povahy a jako taková není pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod podřaditelná.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
Žádnou z těchto vad důkazního řízení Nejvyšší soud v dané věci neshledal. Obviněný namítal existenci tzv. opomenutých důkazů, jelikož v řízení navrhoval provedení důkazů opětovným výslechem poškozené a dále výslechem P. P. a spisem ve věci P. S. V neprovedení těchto důkazů spatřuje porušení jeho práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu. K tomuto je třeba uvést, že soudy nemají povinnost provést veškeré důkazy, které strany navrhnou, avšak svůj postup musí řádně odůvodnit. Soud v dané věci nijak nepochybil, poněvadž zdůvodnil, proč považoval další dokazování za nadbytečné. K výslechu P. P. uvedl, že se jedná o hledanou osobu, kterou se k hlavnímu líčení nepodařilo sehnat, a shrnul, že podle provedeného dokazování P. P. z bytu na XY odjížděl v době, kdy tam byla poškozená a jeho výpověď by do věci nic nového nepřinesla. Stran spisu týkajícího se P. S. nalézací soud uvedl, že se dotázal orgánu sociálněprávní ochrany dětí v XY, kde poškozená se svou matkou a P. S. žila, a nebyly zjištěny žádné informace o problémovém chování ze strany jmenovaného.
Ohledně návrhu na další výslech poškozené nalézací soud důvodně poukázal na to, že byla vyslechnuta v přípravném řízení dne 23. 2. 2018 za přítomnosti obhájce obviněného, který měl možnost jí položit dostatečné množství otázek. Byla tedy vyslechnuta dostatečně podrobně a soud nepovažoval za nutné ji opětovně vystavovat psychické zátěži tím, že by byla vyslýchána v hlavním líčení. Právo na obhajobu ani na spravedlivý proces obviněného nebylo daným postupem nijak dotčeno.
Pokud jde o hodnocení důkazů, není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry, natož pak závěry, jichž se v očividném rozporu s důkazy dožadoval obviněný svou vlastní skutkovou verzí postavenou proti skutkovým zjištěním soudů. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně, především Městský soud v Brně jako soud nalézací, hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, přehledně a logicky přijatelně vysvětlily. To, že obviněný se zjištěními, učiněnými na základě provedeného dokazování nesouhlasí, není dovolacím důvodem.
Lze shrnout, že soudy se důsledně zabývaly všemi dostupnými důkazy, neprovedení důkazů řádně zdůvodnily a důvodně hodnotily výpověď poškozené jako věrohodnou, přičemž ta je podložena dalšími důkazy, především znaleckým posudkem z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, a výpověďmi svědků.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 9. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu