ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1013.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1013/2019-313
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 9. 2019 o dovolání obviněného D. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 67 To 5/2019, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 116/2018 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný D. K. podal dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2019, č. j. 67 To 5/2019-263, jímž byl z podnětu odvolání státní zástupkyně ve výrocích o trestu a o náhradě škody zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 12. 2018, č. j. 8 T 116/2018-227, jímž byl obviněný uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. O trestu a o náhradě škody odvolací soud nově rozhodl sám tak, že obviněného odsoudil podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a poškozenou Všeobecnou fakultní nemocnici v Praze odkázal s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení.
Dovolání obviněný zaměřil proti výroku o vině pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví a proti výroku o nepodmíněném trestu odnětí svobody a odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Uplatněnými námitkami vyjádřil nesouhlas s právní kvalifikací skutku podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že absentuje subjektivní stránka tohoto trestného činu. Skutek měl být podle jeho názoru kvalifikován nanejvýš jako trestný čin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle §146a tr. zákoníku, případně ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku.
V závěru dovolání obviněný také namítl, že s ohledem na polehčující okolnosti mu neměl být ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody. Přitom poukázal na to, že setrval na místě činu a spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, k jednání se doznal a projevil lítost. Čin spáchal ve věku blízkém věku mladistvých a v rejstříku trestů má jediný záznam.
Dovoláním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pokusem trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku a ve výroku o trestu a sám aby rozhodl tak, že uzná obviněného vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a uloží mu podmíněný trest odnětí svobody.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání poukázal na to, že dovolání proti výroku o viněn je nepřípustné, protože směřuje proti výroku, který nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu, a v části směřující proti výroku o trestu dovolání není podřaditelné pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod. Státní zástupce navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak zčásti je nepřípustné, zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Z hlediska přípustnosti Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí, protože není určeno k univerzálnímu přezkumu a k nápravě všech tvrzených vad. Přípustnost dovolání je vymezena v §265a odst. 1, 2 tr. ř., který stanoví, proti jakým rozhodnutím a za jakých podmínek je dovolání přípustné. Z tohoto ustanovení plyne, že rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí současně splňovat kumulativně stanovené podmínky, a to že jde o pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští . Taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, je uveden v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř.
Na základě těchto zákonných podmínek je dovolání nepřípustné , jestliže je jím napadeno jiné rozhodnutí, než je rozhodnutí soudu ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř., anebo když jím dovolatel napadá takovou část rozhodnutí, kterou nepřezkoumával nebo nebyl povinen a oprávněn přezkoumat ve druhém stupni ani odvolací soud. Rozhodnutí soudu druhého stupně lze totiž dovoláním napadat pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně podle hledisek vymezených v §254 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003, uveřejněné pod č. T 666 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu).
Výše uvedená zásada vychází z principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky, neboť podle §254 odst. l tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto – pokud nenastane situace předpokládaná v §254 odst. 2, 3 tr. ř. – přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je např. výrok o trestu. Jiné výroky a jim předcházející řízení odvolací soud nesmí zásadně přezkoumávat, i kdyby šlo o výroky, proti nimž by odvolatel mohl podat odvolání, avšak odvolání nepodal.
Nepřípustným je proto dovolání směřující proti výroku o vině za situace, pokud bylo odvolání podáno pouze proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom oprávněn přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.). Platí totiž, že dovolatel může napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl oprávnění a povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud připomíná, že odvolání v této věci proti rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. 8 T 116/2018, podala pouze státní zástupkyně, a to v neprospěch obviněného a výhradně proti výroku o trestu, který považovala za nepřiměřeně mírný s poukazem na spáchání činu ve zkušební době podmíněného odsouzení za předchozí trestnou činnost rovněž násilného charakteru. Odvolací soud se v rámci své přezkumné činnosti podle ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. soustředil a musel soustředit výhradně na posouzení správnosti výroku o trestu, protože státní zástupkyně v odvolání nenamítla takové vady, které by odůvodňovaly, aby odvolací soud podle §254 odst. 2 tr. ř. přezkoumával i výrok o vině.
Obviněný proto mohl dovoláním napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen ohledně výroku o trestu, nikoli i ve vztahu k výroku o vině. V té části, jíž napadl výrok o vině, ve skutečnosti napadl rozhodnutí soudu prvního stupně, respektive tu jeho část, která nemohla být v řízení o odvolání přezkoumávána. Proto je v této části dovolání nepřípustné.
Naproti tomu přípustné je dovolání, pokud směřuje proti výroku o trestu rozsudku odvolacího soudu. Tyto dovolací námitky obviněného však nejsou podřaditelné pod uplatněný důvod dovolání.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tomuto dovolacímu důvodu (ani žádnému z dalších zákonných dovolacích důvodů) neodpovídají námitky proti výroku o trestu, v nichž je poukazováno na jeho údajnou nepřiměřenost. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §37 a násl. tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Jen pro úplnost Nejvyšší soud – aniž by byl oprávněn přezkoumávat výrok o konkrétním uloženém trestu z pozice jakéhosi dalšího odvolacího soudu – dodává, že výrok o trestu uloženém obviněnému netrpí ani ústavním deficitem extrémní přísnosti, tj. nelze uvažovat o porušení ústavního principu proporcionality trestní represe a zásahu do ústavně zaručeného práva obviněného na ochranu před zasahováním do jeho soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, což by odůvodňovalo případný zásah dovolacího soudu. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby, ba dokonce na její spodní hranici, která je stanovena rozpětím od tří do deseti let. Při stanovení jeho druhu a výměry měly soudy na paměti zákonná kritéria stanovená pro ukládání trestů v trestním zákoníku a výrok o trestu náležitě odůvodnily.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného D. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 9. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu