ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1020.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1020/2019-242
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2019 ve věci dovolání obviněného F. H. , nar. XY, trvale bytem XY, podaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 4 To 85/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 105 T 5/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného F. H. odmítá.
Odůvodnění:
I
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 28. 2. 2019, č. j. 105 T 5/2019-103, byl obviněný F. H. uznán vinným pod bodem 1 výroku přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 2 přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl mu za tyto přečiny a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 103 T 108/2018, uložen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu ze zmíněného rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 22. 1. 2019 včetně rozhodnutí obsahově navazujících.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání pouze státní zástupce, a to v neprospěch obviněného a výlučně do výroku o trestu. V odvolání namítl a odůvodnil, že obviněnému neměl být uložen trest souhrnný, nýbrž úhrnný. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č. j. 4 To 85/2019-159, z podnětu tohoto odvolání zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a za použití §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o trestu tak, že obviněného odsoudil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let.
II
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání uvedl, že napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě „v rozsahu, kterým byl nezměněn rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, ze dne 28. 2. 2019, č. j. 105 T 5/2019-103, čímž napadá i výrok o trestu uvedený v rozsudku Krajského soudu v Ostravě…“ Obsahově rozsudek odvolacího soudu napadl výlučně ve výroku o vině (žádné námitky proti výroku o trestu v dovolání zmíněny nebyly). Namítl, že jeho jednání nemělo být kvalifikováno jako trestný čin krádeže, nýbrž jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku, neboť motorové vozidlo hodlal vrátit. Právní kvalifikaci podle §234 odst. 1 tr. zákoníku vytkl, že platební kartu obsaženou v peněžence poškozeného si neopatřil úmyslně. Rozsudky soudů obou stupňů označil za nesprávné z toho důvodu, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Poté navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a přikázal věc některému z nich k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám ve věci rozhodl rozsudkem.
4. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
III
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda je dovolání obviněného přípustné. Přípustnost dovolání je vymezena v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř., které stanoví, proti jakým rozhodnutím a za jakých dalších podmínek je dovolání přípustné. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, a proto ho nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí, neboť není určeno k univerzálnímu přezkumu a k nápravě všech tvrzených vad a všech rozhodnutí. Pravomocné rozhodnutí lze napadnout dovoláním, jestliže soud rozhodoval ve druhém stupni ve věci samé a zákon to připouští. Rozhodnutí ve věci samé pak vymezuje ustanovení §265a odst. 2 tr. ř.
6. Z uvedených ustanovení plyne, že rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí současně splňovat kumulativně stanovené podmínky, a to že jde o pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští . Taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, je uveden v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř.
7. Na základě těchto zákonných podmínek je dovolání nepřípustné , jestliže je jím napadeno jiné rozhodnutí, než je rozhodnutí soudu ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř., anebo když jím dovolatel napadá takovou část rozhodnutí, kterou nepřezkoumával nebo nebyl povinen a oprávněn přezkoumat ve druhém stupni ani odvolací soud. Rozhodnutí soudu druhého stupně lze totiž dovoláním napadat pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně podle hledisek vymezených v §254 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003, uveřejněné pod č. T 666 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu).
8. Výše uvedená zásada vychází z principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky, neboť podle §254 odst. l tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
9. Podle §254 odst. 2 tr. ř. však mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený rozsudek navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání. Podle §254 odst. 3 tr. ř. jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání.
10. Odvolací soud tedy - pokud nenastane situace předpokládaná v §254 odst. 2, 3 tr. ř. - přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je například výrok o trestu. Jiné výroky a jim předcházející řízení odvolací soud nesmí zásadně přezkoumávat, i kdyby šlo o výroky, proti nimž by odvolatel mohl podat odvolání, avšak odvolání nepodal.
11. Dále platí, že pokud odvolání bylo podáno jen proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr., obdobně též č. 68/2013 Sb. rozh. tr.).
12. Nejvyšší soud připomíná, že odvolání v této věci proti rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 28. 2. 2019, č. j. 105 T 5/2019-103, podal pouze státní zástupce, a to v neprospěch obviněného a výhradně proti výroku o trestu s tím, že neměl být ukládán trest souhrnný. Odvolací soud se tak v rámci své přezkumné činnosti podle ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. měl soustředit výhradně na posouzení správnosti výroku o trestu, protože státní zástupce v odvolání nenamítl takové vady, které by odůvodňovaly, aby odvolací soud podle §254 odst. 2 tr. ř. přezkoumával i výrok o vině (viz také Nález Ústavního soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 2337/16).
13. Přesto odvolací soud zjevně nesprávně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „přestože bylo odvolání státního zástupce zaměřeno výhradně proti výroku o trestu, přezkoumal krajský soud i výrok o vině, ovšem jen potud, zdali popis skutků, jimiž byl obžalovaný uznán vinným, je v souladu s použitou právní kvalifikací“. Dále uvedl, že „při přezkumu správnosti výroku o vině, jakožto výroku předcházejícímu na odvoláním napadený výrok o trestu podle §254 odst. 2 tr. ř., takovéto vady a nesprávnosti podstatného charakteru nebyly odvolacím soudem zjištěny. V tomto směru okresní soud na zjištěný skutkový stav správně aplikoval příslušnou právní normu…“
14. Nejvyšší soud připomíná zásadu, že odvolací soud se na základě §254 odst. 2 tr. ř. zabývá dalším výrokem, který není odvoláním napaden, jen v případě, že v přezkoumávaném výroku skutečně zjistí vytýkanou vadu, jež má původ v jiném výroku, než který byl napaden odvoláním (a za předpokladu, že odvolatel mohl podat odvolání i proti tomuto výroku, byť tak neučinil). Bylo by vybočením z principu vázanosti soudu obsahem podaného odvolání, kdyby odvolací soud přezkoumával navazující (nenapadený) výrok rozsudku přímo bez dalšího a zjišťoval existenci případných vad tohoto výroku či předcházejícího řízení. Podmínkou přezkoumání nenapadeného výroku je právě vada zjištěná ve výroku napadeném, která spojuje svým původem oba výroky (Šámal, P. a kol. Trestní řád II. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3039). Lze dodat, že zákonné důvody k přezkoumání výroku o vině odvolacím soudem na podkladě odvolání státního zástupce podaného proti výroku o trestu podle §254 odst. 2 tr. ř. jsou dány tehdy, lze-li učinit závěr, že vytýkaná nepřiměřená mírnost uloženého trestu má svou příčinu v nesprávné právní kvalifikaci skutku (viz rozh. č. 74-I./2013 Sb. rozh. tr.). Taková situace zde zjevně nenastala.
15. Podrobněji byla tato otázka řešena v rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaném pod č. 32/2014 Sb. rozh. tr. se závěrem, že z ustanovení §253 a §254 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že odvolací soud je vázán v přezkumné činnosti zásadně tím, který výrok rozsudku odvolatel napadl a jaké vady v jeho rámci vytýká. Toto výchozí vymezení (a omezení) přezkumné pravomoci odvolacího soudu ve vztahu k napadeným výrokům však rozšiřuje ustanovení §254 odst. 2 tr. ř., a to pro případy, když vada, která je vytýkána napadenému výroku rozsudku, má svůj původ v jiném výroku, který nebyl napaden odvoláním. Pak je odvolací soud povinen přezkoumat i tento jiný (odvoláním nenapadený) výrok za předpokladu, že odvolatel mohl též proti němu podat odvolání, i když tak neučinil. Přesah přezkumné povinnosti odvolacího soudu podle §254 odst. 2 tr. ř. je podmíněn vztahem původu (příčiny) a projevu zjištěné vady nenapadeného výroku rozsudku, jestliže důvodně vytknutá vada napadeného výroku má původ v jiném než napadeném výroku rozsudku. Oba výroky musí na sebe navazovat, a proto z toho vyplývá, že nestačí zjištění vady v jiném nenapadeném výroku rozsudku bez toho, že by zároveň byla dána uvedená návaznost na výrok napadený odvoláním, tedy že by důvodně vytknutá vada jednoho výroku měla původ v jiném nenapadeném výroku.
16. Citované rozhodnutí dále připomíná, že výrok o trestu sice obecně vždy navazuje na výrok o vině, to však k naplnění podmínek ustanovení §254 odst. 2 tr. ř. nestačí, neboť odvolací soud se může a je povinen se zabývat dalším výrokem, který není odvoláním napaden, jen v případě, že v takto přezkoumávaném výroku skutečně zjistí vytýkanou vadu, jež má původ v jiném výroku, než který byl napaden odvoláním (např. v odvolání státního zástupce podaném v neprospěch obžalovaného je napaden výrok o trestu odnětí svobody jako nepřiměřeně mírný a tato vada zjištěná odvolacím soudem má svůj původ v mírnější právní kvalifikaci použité soudem prvního stupně, která by odůvodňovala přísnější trest odnětí svobody).
17. Nejvyšší soud uzavírá, že odvolací soud v dané věci nebyl povinen ani oprávněn přezkoumávat výrok o vině. Jestliže tak činil, postupoval v rozporu se zákonem.
18. Obviněný proto mohl dovoláním napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen ohledně výroku o trestu, napadl však výlučně výrok o vině, čímž ve skutečnosti napadl rozhodnutí soudu prvního stupně, respektive tu jeho část, která nemohla být v řízení o odvolání přezkoumávána. Proto je dovolání obviněného nepřípustné.
19. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že pokud obviněný F. H. podal své dovolání proti výroku odsuzujícího rozhodnutí, který nebyl povinen přezkoumávat odvolací soud, nelze považovat jeho dovolání za přípustné. Proto bylo podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného jako nepřípustné odmítnuto, přičemž vzhledem k tomuto závěru Nejvyšší soud dále nezjišťoval, zda je v podaném dovolání řádně uplatněn některý dovolací důvod, případně jestli námitky obviněného je vůbec možné podřadit pod určitý zákonem stanovený dovolací důvod.
20. Nejvyšší soud takto rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 9. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu