ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.104.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 104/2019-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 13. 2. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. B. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2018, sp. zn. 11 To 278/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 4 T 55/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. 6. 2016, č. j. 4 T 55/2016-169, byl obviněný uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin a sbíhající se přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 7. 4. 2016, č. j. 4 T 13/2016-206, byl odsouzen podle §178 odst. 2, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku [správně v době rozhodování soudu prvního stupně podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku], zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu ve sbíhající se trestní věci. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že dne 2. 12. 2015 v obci XY, v úmyslu získat pro sebe neoprávněné majetkové obohacení, vylákal pod smyšlenou záminkou dodání palivového dřeva v množství 25 m³ od P. K. zálohu ve výši 10 000 Kč a následně dne 4. 12. 2015 na stejném místě převzal od J. V. doplatek ve výši 7 000 Kč, přičemž palivové dřevo nedodal, vylákanou finanční hotovost nevrátil, použil ji pro svoji vlastní potřebu a posléze byl nekontaktní a styku s poškozeným se vyhýbal, čímž způsobil poškozenému P. K. škodu v celkové výši 17 000 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4. 10. 2018, č. j. 11 To 278/2018-266, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g), l) tr. ř. Namítl, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, když nebyla řádně přezkoumána jeho příčetnost a způsobilost.
Odvolacímu soudu předložil lékařské zprávy, ze kterých vyplývá, že již od roku 1998 lze u něj konstatovat přítomnost duševní poruchy a jedná se o trvalý stav. Proto navrhoval znalecké zkoumání k posouzení jeho příčetnosti a schopnosti být účasten trestního řízení. Odvolací soud se však odmítl těmito informacemi zabývat a sám posoudil jeho zdravotní stav a způsobilost, přestože mu to nepřísluší. Soud si přisvojil posouzení otázek, které jsou v kompetenci znalce.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že jeho námitky lze podřadit pod uplatněné dovolací důvody, avšak postrádají opodstatněnost. Přítomnost duševní poruchy sama o sobě příčetnost nevylučuje. Je nezbytné, aby k duševní poruše přistoupil nedostatek rozpoznávacích nebo ovládacích schopností. Odvolací soud spolehlivě vysvětlil, proč nejsou pochybnosti o tom, že volní a rozumové složky obviněného v době spáchání projednávaného skutku byly zachovány a že je schopen účasti v trestním řízení. Tento závěr pro konstatování zachované příčetnosti je dostačující. Při svých úvahách vycházel odvolací soud z lékařských zpráv a není tedy pravda, že by se sám uchýlil k posouzení zdravotního stavu obviněného. Následné navazující vyhodnocení otázky příčetnosti je otázkou právní a orgány činné v trestním řízení ji posuzují na základě skutečností vyplývajících z provedených důkazů. V situaci, kdy nebyly žádné pochybnosti o příčetnosti obviněného, nebylo nutno tuto otázku nechat zkoumat znaleckým posudkem.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spočívá v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Tento dovolací důvod je dán jen tehdy, jestliže bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv ve věci existoval některý z důvodů jeho nepřípustnosti uvedených v §11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo v §11a tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. tedy spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1, §188 odst. 1 písm. c), §223 odst. 1, §231 odst. 1, §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., ani podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Jde o to, že místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku) a které je rozhodnutím ve věci samé podle §265a odst. 1, 2 tr. ř. Dovolací důvod se tedy týká jen takové nepřípustnosti trestního stíhání, která je založena podle §11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo §11a tr. ř., neboť trestní řád výlučně v těchto ustanoveních taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitka obviněného stran zpochybnění jeho příčetnosti je s to naplnit jak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tak podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spatřoval v tom, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, když bez spolehlivého zjištění jeho příčetnosti a způsobilosti nelze v řízení konat. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zdůvodňoval tím, že nesprávnost hmotně právního posouzení může spočívat i v chybně posouzené předběžné otázce o jeho příčetnosti. Namítl, že soud sám posoudil jeho zdravotní stav a způsobilost, přičemž zamítl jeho návrh na znalecké zkoumání. Zdůraznil, že soudu nepřísluší hodnotit otázky zdravotního stavu, zachování schopností ovládacích a rozpoznávacích a schopnost účastnit se trestního řízení a přisvojil si tak k rozhodnutí otázky, které měly být posouzeny znalcem. Příčetnost obviněného, k jejímuž posouzení se soustředily námitky obviněného, je jednou z podmínek trestní odpovědnosti. Ustanovení §26 tr. zákoníku stanoví, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Přítomnost duševní poruchy sama o sobě příčetnost nevylučuje, neboť je nezbytné, aby k duševní poruše přistoupil nedostatek rozpoznávací schopnosti nebo schopnosti ovládací. Nelze se ovšem ztotožnit s námitkou obviněného, že by se odvolací soud odmítl zabývat informacemi o duševním zdraví obviněného a sám posoudil jeho zdravotní stav. Z rozhodnutí odvolacího soudu je totiž patrno, že tento se otázkou zdravotních indispozic obviněného zabýval. Sám přitom neposuzoval zdravotní stav obviněného, ale vycházel z lékařských zpráv a dospěl k závěru, že z nich vyplývající skutečnosti nezakládají pochybnosti o příčetnosti obviněného v době páchání projednávané trestné činnosti a ani o jeho schopnosti účastnit se a chápat smysl trestního řízení (odst. 7 usnesení odvolacího soudu). K tomuto závěru dospěl s přihlédnutím k dalším podstatným okolnostem, jako bylo vystupování obviněného vůči svědkům a další relevantní projevy jeho chování. Vyhodnocení otázky příčetnosti, je přitom otázkou právní a soudy ji posuzují na základě skutečností vyplývajících z provedených důkazů, což odvolací soud učinil. Obviněný v rámci odvolání navrhoval vypracovat znalecký posudek k posouzení jeho příčetnosti a schopnosti účastnit se trestního řízení. Tento návrh odvolací soud zamítl jako nadbytečný s tím, že nejsou žádné objektivní pochybnosti o tom, že volní a rozumové složky obviněného v době jednání byly zachovány a že je schopen účasti v trestním řízení. Tento postup přitom odpovídá zásadě zakotvené v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Podle něj orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí, což se týká i nutnosti vyřešit otázku, zda je pachatel trestně odpovědný. V duchu této zásady tedy soud není vázán návrhy stran na doplnění dokazování. Trestní řád nestanoví žádné případy, kdy by vyšetření duševního stavu obviněného bylo obligatorní. Je proto na orgánech činných v trestním řízení, aby vždy s ohledem na konkrétní zjištěné poznatky k osobě obviněného a jednání, kterého se měl dopustit, vážily, zda jsou dány pochybnosti o jeho příčetnosti, a dospějí-li k takovým pochybnostem, přibraly podle §105 odst. 1 tr. ř. k vyšetření jeho duševního stavu znalce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 7 Tdo 613/2004). V situaci, kdy nebyly žádné důvodné pochybnosti o vyloučení příčetnosti pro nedostatek rozpoznávací nebo volní složky, pak nebylo nutno nechat vypracovat znalecký posudek. Nelze také přehlédnout, že obviněný byl v letech 2007 až 2016 již sedmkrát soudně trestán (převážně pro úmyslnou majetkovou trestnou činnost) a ani v jednom z těchto trestních řízení nebyla jeho příčetnost a schopnost účastnit se a chápat smysl trestního řízení zpochybněna. Nad rámec uvedeného je namístě uvést, že s totožně koncipovanou námitkou ohledně příčetnosti obviněného se již spolehlivě vypořádal odvolací soud (odst. 7 usnesení odvolacího soudu), přičemž Nejvyšší soud se s jeho závěry plně ztotožnil a pro stručnost na ně odkazuje. Na základě výše uvedeného shledal Nejvyšší soud námitky obviněného zjevně neopodstatněnými z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. i podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněným i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněný obdobné námitky uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 2. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu