ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1053.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1053/2019-647
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 9. 2019 o dovolání, které podal obviněný P. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 4 To 40/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 170/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2019, č. j. 89 T 170/2016-540, byl obviněný P. H. uznán vinným za jednání pod bodem 1) výroku o vině tohoto rozsudku pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §145 odst. 1 tr. zákoníku a za jednání pod bodem 2) výroku o vině tohoto rozsudku přečiny porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Za výše uvedené trestné činy a rovněž za sbíhající se zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným v jiné věci rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně (obě rozhodnutí ve výroku specifikována), byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Zároveň byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu ze zmíněných rozhodnutí ve věci Okresního soudu v Prostějově včetně rozhodnutí obsahově navazujících. Výroky podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně vyjádřených pod bodem 1) výroku o vině dopustil v podstatě tím, že dne 15. 9. 2016 v době kolem 17:30 hod. v XY, XY, v kuchyni v bytě své matky, poté, co poškozený A. R. od něj odmítl koupit jízdní kola s tím, že jsou kradená, jej jednou bodl kuchyňským nožem do pravé strany hrudníku, čímž mu způsobil poranění popsaná ve výroku rozsudku s možností závažnějšího až vážného poranění pro život důležitého orgánu, přičemž mohlo dojít i ke smrti poškozeného. Přečinů porušování domovní svobody a krádeže [viz skutková zjištění uvedená pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně] se dopustil téhož dne ve stejném domě tak, že se vloupal do čtyř sklepních kójí a z jedné z nich odcizil dvě horská jízdní kola v celkové hodnotě 3 000 Kč, celkem tímto jednáním způsobil škodu 3 800 Kč a takového jednání se dopustil i přes předchozí pravomocné odsouzení pro přečin krádeže.
Odvolání obviněného podané proti všem výrokům tohoto rozsudku Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 3. 2019, č. j. 4 To 40/2019-583, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný P. H. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a c) tr. ř. K prvnímu jmenovanému důvodu dovolání uvedl, že se soudy nevypořádaly s otázkou jeho příčetnosti v době spáchání skutku. Zdůraznil, že si předmětné jednání nepamatuje, přičemž do stavu nepříčetnosti se přivedl aplikací návykové látky, které ovlivnily a následně vyloučily jeho ovládací či rozpoznávací schopnosti. Dále se vyjádřil ke specializaci a erudovanosti znalce MUDr. Pavla Vaneka, který podal znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, i k délce vyšetření znalcem. Dodal, že žádným zkoumáním nebylo určeno přesné množství pervitinu v jeho krvi v době spáchání skutku, nemohl být proto ani učiněn závěr o vlivu drogy na jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti. Kromě toho mělo být přihlédnuto k vyjádření jeho ošetřujícího lékaře I. W. I když znalec MUDr. Pavel Vanek mj. uvedl, že nemá pochybnosti o věrohodnosti obviněného, nebyla tato skutečnost nijak reflektována v předmětných rozhodnutích. Ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný namítl, že došlo k porušení jeho práva na obhajobu, jelikož mu nebylo umožněno uplatňovat námitky a vyjadřovat se k formulaci otázek ustanoveného znalce prostřednictvím obhájce JUDr. Ladislava Pauluse. Byl čtyři dny držen ve vazbě bez obhájce, ke kterému by měl důvěru, přičemž k obhájci JUDr. Ladislavu Paulusovi takovou důvěru neměl.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů zrušil a poté ve věci sám rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby, eventuálně aby věc přikázal Městskému soudu v Brně v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření konstatoval, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán v případě, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Takovou vadu však dovolatel nenamítal, pouze vytýkal skutečnost, že byl po určitou dobu obhajován obhájcem, ke kterému neměl důvěru. Tyto námitky se nacházejí zcela mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný nenamítal nesprávnou aplikaci ustanovení §26 tr. zákoníku na zjištěný skutkový stav, nýbrž odmítal závěry znaleckého posudku MUDr. Pavla Vaneka a brojil proti způsobu, jakým soudy tento posudek hodnotily. Mimoto podle jednoznačných závěrů uvedeného posudku byly v době činu rozpoznávací schopnosti na straně obviněného plně zachovány a ovládací schopnosti byly sníženy pouze nepodstatně až maximálně středně, přičemž taková zjištění vylučují závěr o nepříčetnosti obviněného ve smyslu §26 tr. zákoníku. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), bylo však podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud připomíná, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jen za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů ani k rozsahu dokazování. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Pokud jde o první z uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, Nejvyšší soud připomíná, že podstatou tohoto ustanovení je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů a v jakém rozsahu provedly dokazování, se míjejí s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. již proto, že je jimi vytýkáno porušení procesního práva, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., zatímco zákonným dovolacím důvodem je porušení hmotného práva, tj. trestního zákoníku.
Ve vztahu k výše uvedenému dovolacímu důvodu bylo dovolání obviněného založeno pouze na námitkách, které spočívaly v jiném hodnocení provedených důkazů, především znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který zpracoval znalec MUDr. Pavel Vanek, případně se výhrady týkaly znalce samotného, resp. jeho specializace a patřičné odbornosti. V úvodu dovolání sice obviněný vznesl výhradu týkající se nesprávného posouzení jeho příčetnosti soudy, přičemž otázka nepříčetnosti je otázkou právní, jednalo se však ryze o obecnou proklamaci, a následně uvedené konkrétní námitky dovolatele směřovaly pouze do hodnocení závěrů znaleckého posudku, s nimiž obviněný nesouhlasil. Jedná se tak o procesní námitky stojící mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pouze pro přehlednost Nejvyšší soud připomíná, že předmětný rozsudek Městského soudu v Brně je již druhým rozhodnutím v této věci. Dovolací soud předchozí rozsudek zrušil (stejně jako navazující usnesení odvolacího Krajského soudu v Brně) s tím, že soudy nedostatečně uvážily zjištěné okolnosti činu i skutečnosti týkající se samotného obviněného, jež vzbuzovaly pochybnosti o jeho duševním stavu, zejména o míře schopností rozpoznat protiprávnost předmětného činu a ovládat své jednání. Soudy proto měly na výše uvedenou situaci reagovat opatřením znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, na jehož podkladě by mohla být zodpovězena otázka příčetnosti obviněného.
Vázán právním názorem dovolacího soudu proto soud prvního stupně opatřením ze dne 2. 10. 2018 přibral soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Pavla Vaneka (č. l. 411). Předně nelze souhlasit s výhradami obviněného stran specializace znalce. Zvolený znalec jakožto specialista na návykové nemoci obecně splňuje nezbytné a pro tento případ požadované odborné předpoklady pro řádné posouzení věci a podání znaleckého posudku. Opakovanou námitkou dovolatele týkající se okolnosti, že nebylo zjištěno přesné množství pervitinu v krvi obviněného a znalec proto nemohl učinit závěr o pouze „nepatrném snížení“ jeho ovládací schopnosti, se dostatečně zabýval odvolací soud na straně 4 odůvodnění napadeného usnesení, Nejvyšší soud proto na tuto část odůvodnění odkazuje.
Obviněný P. H. rovněž opakovaně namítl, že nebylo přihlédnuto k vyjádření jeho ošetřujícího lékaře – psychiatra I. W., a nemohl tak být zjištěn reálný stav věci ohledně jeho duševního stavu. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že soudy obou stupňů podrobně vyložily důvody, pro které nepřistoupily k provedení navrhovaného výslechu I. W. (srov. odstavec 5 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a strana 5 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Nejedná se tak o tzv. opomenutý důkaz ve smyslu judikatury Ústavního soudu. O takovou vadu důkazního řízení by šlo, pokud by soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. V této věci však nedošlo k situaci, kdy by soudy bez dalšího zamítly návrh obhajoby na provedení výše uvedeného důkazu, aniž by takový postup řádně odůvodnily. Dostatečné a logické odůvodnění obou soudů při odmítnutí provedení důkazu navrženého obhajobou tak vylučuje závěr, že by bylo porušeno ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces.
Kromě toho není pravdou, že vyjádření ošetřujícího lékaře obviněného – psychiatra I. W. – nebylo vůbec vzato v úvahu. Jak uvedl odvolací soud v odůvodnění svého usnesení, soudní znalec MUDr. Pavel Vanek měl k vypracování znaleckého posudku od psychiatra I. W. telefonické informace a následně měl možnost prostudovat zdravotnickou dokumentaci, která mu byla dodána před konáním hlavního líčení. Na svých závěrech vyjádřených ve znaleckém posudku setrval. Následně byl s názorem I. W. konfrontován i při hlavním líčení dne 12. 11. 2018, v rámci kterého byl soudem vyslechnut, kde logickým způsobem vysvětlil, proč se k názoru psychiatra I. W. týkajícího se duševního stavu obviněného nemůže přiklonit (srov. odstavec 5 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Je tak patrné, že obviněný své námitky směřuje nikoli do oblasti právního posouzení skutku či jiného hmotněprávního posouzení, jak předpokládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž pouze nesouhlasí se závěry znaleckého posudku, které vyznívají v jeho neprospěch (tj. vyvrací jeho obhajobu, že v době spáchání činu nebyl příčetný), takové výhrady však deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Tento dovolací důvod se vztahuje zejména na případy, kdy v řízení byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř., tzn. obviněný musel mít v řízení obhájce, ať již zvoleného (§37 tr. ř.) nebo ustanoveného (§38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl. Lze sem zahrnout i případy, kdy obhájci nebyla umožněna účast na úkonech trestního řízení.
Nejvyšší soud připomíná, že opatřením ze dne 4. 10. 2018 byl obviněnému ustanoven obhájce JUDr. Ladislav Paulus, jelikož byl dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a tr. ř. a obviněný nevyužil práva obhájce si zvolit a nebyl mu zvolen ani jinou k tomu oprávněnou osobou. Námitka dovolatele, že vůči tomuto obhájci neměl důvěru, a proto došlo k porušení jeho práva na obhajobu, nespadá pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obecně vzato, pokud je obviněný nespokojen s obhájcem, který mu byl ustanoven, má vždy možnost zvolit si obhájce podle vlastního výběru podle §37 tr. ř., případně může poukazem na konkrétní důležitý důvod požádat soud, aby ustanoveného obhájce povinnosti obhajování zprostil a ustanovil obhájce jiného (srov. §40 tr. ř.). Zda se jedná o důležitý důvod, posuzuje soud, nejedná se však o obligatorní opatření. V tomto případě obviněný dne 16. 10. 2018 požádal soud o zproštění JUDr. Ladislava Pauluse povinnosti obhajování. Městský soud v Brně této žádosti vyhověl, opatřením ze dne 29. 10. 2018 jmenovaného obhájce – při akceptaci i jeho stanoviska o ztrátě důvěry – této povinnosti zprostil (opatření o zproštění bylo obhájci doručeno do datové schránky dne 1. 11. 2018) a následně byl opatřením ze dne 1. 11. 2018 ustanoven obhájce nový – Mgr. et Bc. Pavel Skřipec (opatření bylo obhájci doručeno do datové schránky téhož dne). Nedošlo tudíž k situaci předpokládané ustanovením §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tj. že by obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že nebylo ani porušeno právo obviněného na obhajobu ve vztahu k možnosti uplatnění námitek proti znalci MUDr. Pavlu Vanekovi, popřípadě zadání znaleckého posudku. Tento znalec byl k podání znaleckého posudku přibrán dne 2. 10. 2018 a znalecký posudek podal dne 1. 11. 2018. Jak uvedl Krajský soud v Brně na straně 3 napadeného usnesení, obviněný měl možnost prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ladislava Pauluse (ale i sám) uplatnit námitky proti osobě znalce i proti formulaci otázek (viz §105 odst. 3 tr. ř.), nicméně tak neučinil. Navíc byl znalec následně v rámci hlavního líčení konaného dne 12. 11. 2018 vyslechnut a obviněný měl opět možnost uplatnit námitky proti osobě znalce i formulaci otázek a rovněž klást znalci otázky, přičemž tohoto práva sám i prostřednictvím svého obhájce Mgr. et Bc. Pavla Skřipce využil (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 484 a násl.); jeho právo na obhajobu tak nebylo nijak zkráceno.
Jestliže dovolatel namítal, že po čtyři dny byl držen ve vazbě bez takového obhájce, k němuž by měl důvěru (a nemohl tak – podle jeho představ – uplatňovat námitky, resp. se vyjadřovat k osobě znalce), není jednak ze zvolené argumentace zcela jasné, jaké období měl na mysli, jednak nespokojenost s osobou obhájce, respektive způsob výkonu obhajoby, není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Z hlediska hypotetické námitky, že obviněný vůbec neměl obhájce, tak ve vztahu k době, kdy byly prováděny relevantní úkony trestního řízení, lze dodat, že v období mezi zproštěním JUDr. Ladislava Pauluse a ustanovením Mgr. et Bc. Pavla Skřipce (jedná se o pouhé dva dny, přičemž obě opatření byla obhájcům oznámena týž den), tudíž takový postup ani nemohl mít žádný vliv na uplatnění práva na obhajobu ve výše uvedeném smyslu.
Námitky obviněného uvedené v dovolání nejsou podřaditelné pod uplatněné (ani žádné jiné) v zákoně vyjmenované dovolací důvody. Nejvyšší soud dovolání obviněného P. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 9. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu