ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1135.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1135/2019-424
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 17. 9. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. Š. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 61 To 242/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 28/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 4. 2016, č. j. 2 T 28/2016-242, byl obviněný uznán vinným pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1, §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za což byl podle §178 odst. 2, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním do výroku o trestu, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 7. 2016, č. j. 61 To 242/2016-256, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c) a d) tr. ř. a domáhá se, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a zdůraznil, že je nutno zabývat se jeho přípustností, přičemž z hlediska přípustnosti dovolání je podstatné, že napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 61 To 242/2016 již není existujícím rozhodnutím, neboť bylo podle §278 odst. 1 tr. ř. zrušeno pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 2 T 28/2016. Za tohoto stavu je namístě považovat podané dovolání za nepřípustné, neboť ve věci za současného stavu neexistuje rozhodnutí soudu druhého stupně ve smyslu §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Státní zástupce tedy navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud nejdříve zkoumal, zda je v posuzované věci přípustné dovolání a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., a dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé.
K přezkumné činnosti dovolacího soudu, k posouzení důvodnosti podaného dovolání a k věcnému rozhodnutí o něm, je nezbytné, aby v době rozhodování dovolacího soudu existovalo pravomocné rozhodnutí ve věci samé, které bylo napadeno dovoláním.
Ve smyslu těchto zákonných podmínek je dovolání nepřípustné také tehdy, směřuje-li proti již zrušenému rozhodnutí.
Nejvyšší soud ze spisu zjistil, že napadené rozhodnutí bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 1. 2017, č. j. 2 T 28/2016-300 podle §278 odst. 1 tr. ř. zrušeno a ve věci byla povolena obnova řízení. Obviněný i státní zástupce se vzdali práva stížnosti proti tomuto rozhodnutí a rozhodnutí tak nabylo právní moci dne 11. 1. 2017. Protože bylo napadené rozhodnutí tímto pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 1. 2017, č. j. 2 T 28/2016-300 zrušeno, nelze jej považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., když již neexistuje. Obviněný svým dovoláním tedy napadl neexistující rozhodnutí a dovolání proti takovému rozhodnutí tak není přípustné.
Obiter dictum Nejvyšší soud uvádí, že kromě toho, že obviněný podal dovolání proti rozhodnutí, které bylo pravomocně zrušeno, bylo dovolání podáno i opožděně. Jak vyplývá z č. l. 279 verte, napadené usnesení bylo obhájci doručeno již 1. 12. 2016, proto obviněný nemůže odvozovat lhůtu pro podání dovolání od opětovného doručení napadeného usnesení obhájci dne 13. 5. 2019 a tím usuzovat na včasnost podání dovolání dne 15. 7. 2019. Tato skutečnost však nemá v posuzovaném případě právní relevanci, neboť jak bylo uvedeno výše, dovolání bylo podáno proti neexistujícímu rozhodnutí.
Nejvyšší soud proto bez věcného přezkoumání rozhodnutí podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl dovolání, neboť není proti napadenému rozhodnutí přípustné.
Rovněž obiter dictum je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 20. 7. 2016, avšak věc byla i s ohledem na den podání dovolání (dne 15. 7. 2019) předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 6. 9. 2019 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 9. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu