ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1141.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1141/2019-271
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 10. 2019 o dovolání obviněného M. P. , nar. XY, bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 5. 2019, sp. zn. 50 To 149/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 3 T 71/2018 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 3. 2019, č. j. 3 T 71/2018-203, byl obviněný M. P. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Poškozená společnost Penny Market byla s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 10. 6. 2018 kolem 19:30 hodin v XY, v prodejně Penny Market, XY, odcizil ke škodě této společnosti balení tabáku v prodejní ceně 169 Kč tak, že ho vzal z regálu u pokladny a uložil do batohu, načež uhradil pouze zboží vyložené na prodejním pásu, a za pokladnou byl zadržen ostrahou. Takto jednal přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 6. 2016, č. j. 33 T 21/2016-85, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, který vykonal dne 28. 2. 2017.
Odvolání obviněného (kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu) Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 5. 2019, č. j. 50 To 149/2019-233, podle §253 odst. 1 tr. ř. odmítl jako podané opožděně.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu, a odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Namítl, že byl od 4. 4. 2019 zadržen Policií České republiky a následně dne 7. 4. 2019 předán do výkonu vazby do Věznice Plzeň. Po celou tuto dobu zadržení neměl k dispozici psací potřeby a tedy možnost odvolání sepsat a odeslat. Obviněný nebyl doposud ve výkonu vazby nebo trestu a neznal tak pravidla pro odesílání korespondence z věznice. Teprve dne 8. 4. 2019 se dozvěděl, že korespondenci lze předávat pouze při raním nástupu v 6:00 hodin a následujícího dne bude předána k poštovní přepravě. Dopis se svým odvoláním tak mohl předat až dne 9. 4. 2019.
Dále obviněný poukázal na svůj psychický stav. Podle znaleckého posudku má problém s přizpůsobením novým situacím. Je proto v souladu se zásadou in dubio pro reo nutné vycházet z toho, že nevěděl, jak má situaci řešit, na koho se obrátit a podání odvolání zajistit. Obviněný včas požádal o prominutí lhůty podle §61 odst. 1 tr. ř., ale nebylo mu vyhověno. Se závěry Krajského soudu v Plzni uvedenými v bodě 7 usnesení sp. zn. 7 Nt 802/2019 nesouhlasí. Při zadržení jsou obviněnému odebrány veškeré věci a není také zakotvena povinnost policie vyřizovat jeho poštu ani povinnost poskytnout mu součinnost při zjišťování spisové značky, adresy soudu apod. Obviněný také odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4037/16, s tím, že za den podání opravného prostředku u vězněných osob je třeba brát den, kdy došlo k předání dopisu vězeňské službě. Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že odvolání bylo podáno opožděně. Posledním dnem odvolací lhůty byl 8. 4. 2019, obviněný však předal odvolání vězeňské službě až dne 9. 4. 2019. Důležité důvody k navrácení lhůty ve smyslu §61 odst. 1 tr. ř. státní zástupce v případě obviněného neshledal. Uzavřel, že obviněnému nic nebránilo včas podat odvolání, například požádat o zapůjčení psacích potřeb ještě v průběhu svého zadržení, případně při vazebním zasedání. Mohl také o podání odvolání požádat svého obhájce. Argumentaci nezkušeností obviněného označil státní zástupce za poněkud nepatřičnou vzhledem k jeho trestnímu rejstříku. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: Dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho první alternativě, jeho námitkám však nelze přisvědčit.
Podle §248 odst. 1 tr. ř. se odvolání podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku. Podle §248 odst. 2 tr. ř. jestliže se rozsudek doručuje jak obviněnému, tak jeho obhájci a opatrovníku, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
Podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolací soud zamítne odvolání m. j. tehdy, bylo-li podáno opožděně.
Ze spisového materiálu je zřejmé, že po vyhlášení rozsudku se obviněný v hlavním líčení (v přítomnosti, respektive „ústy“ obhájkyně) k možnosti podat opravný prostředek nevyjádřil, tj. ponechal si osmidenní lhůtu k podání odvolání od doručení rozsudku. Rozsudek soudu prvního stupně, který obsahoval řádné poučení o možnosti podat odvolání včetně zákonné lhůty, byl obviněnému doručen dne 28. 3. 2019, jeho obhájci dne 29. 3. 2019. Od pozdějšího doručení, tedy doručení obhájci, by poslední den odvolací lhůty připadal na sobotu 6. 4. 2019, posledním dnem lhůty tak bylo podle §60 odst. 3 tr. ř. pondělí 8. 4. 2019.
Obviněný byl pak v jiné trestní věci dne 4. 4. 2019, tedy v průběhu lhůty pro podání odvolání, zadržen a posléze byl usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 7. 4. 2019, sp. zn. 10 T 38/2019, vzat do vazby. Dne 11. 4. 2019 bylo Okresnímu soudu Plzeň-město ve věci sp. zn. 3 T 71/2018 doručeno blanketní odvolání obviněného proti rozsudku ze dne 13. 3. 2019 (označené jako „stížnost proti rozsudku“). To sice nebylo blíže odůvodněno, nicméně vyplynulo z něho, že si je obviněný vědom opožděného podání opravného prostředku a žádá o navrácení lhůty. Tuto žádost odůvodnil právě tím, že po část lhůty k podání odvolání byl omezen na osobní svobodě. Později bylo soudu doručeno ještě podrobnější odůvodnění odvolání, jež bylo zpracováno obhájcem obviněného. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 5. 2019, sp. zn. 7 Nt 802/2019, žádost obviněného o navrácení lhůty k podání odvolání podle §61 odst. 1 a contrario tr. ř. zamítl.
Lze připustit, že při omezení osobní svobody je ztížena také možnost podat opravný prostředek. To ale neznamená, že by omezení osobní svobody (zadržením, vazbou, výkonem trestu apod.) bylo důležitým důvodem k povolení navrácení lhůty k podání opravného prostředku, jestliže nenastaly jiné závažné, výjimečné okolnosti, respektive překážky, které zabránily obviněnému opravný prostředek podat. I obviněný, který je omezen na svobodě, musí především sám vyvinout dostatečnou a včasnou iniciativu k podání opravného prostředku, jak to ostatně vyplývá i z konstantní judikatury (viz např. rozhodnutí č. 63/1980 Sb. rozh. tr.).
Obviněný si byl vědom běžící lhůty k podání odvolání. Neučinil však žádná opatření, aby odvolání včas podal. Ve svém dovolání neuvádí nic o tom, že by v průběhu svého zadržení, při vazebním zasedání či po předání do výkonu vazby požádal o psací potřeby či se pokusil navázat kontakt se svým obhájcem a udělil mu příslušný pokyn. Z jeho dovolání není zřejmé ani to, že by vězeňskou službu upozornil, že pondělí 8. 4. 2019 je posledním dnem odvolací lhůty, a že by se domáhal předání dopisu mimo standardní postup a toto mu bylo odmítnuto. Lze se přitom domnívat, že orgánům vězeňské služby by nic nebránilo dopis ani později v průběhu dne převzít, čímž by byla lhůta zachována, a zásilka by přitom mohla být k poštovní přepravě předána standardně následujícího dne.
Skutečnost, že byl obviněný omezen na svobodě, nelze považovat automaticky za vylučující jeho možnost aktivní komunikace s příslušnými orgány a s obhájcem. Jen pokud by byla obviněnému ze strany policie či vězeňské služby odepřena součinnost či dokonce mu bylo zabráněno v podání odvolání, byl by namístě závěr o nemožnosti obviněného podat odvolání v zákonné lhůtě. Taková situace však v posuzované věci zjevně nenastala. A je třeba ještě dodat, že argumentace nezkušeností obviněného je zjevně nepravdivá, obviněného lze z tohoto hlediska naopak označit za osobu zkušenou, která má za sebou opakované výkony trestů odnětí svobody.
Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud dovolání obviněného M. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 10. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu