ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1152.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1152/2019-256
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 10. 2019 o dovolání, které podal obviněný K. Ch. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2019, sp. zn. 7 To 91/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 80/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 26. 11. 2018, č. j. 3 T 80/2018-206, byl obviněný K. Ch. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit poškozenému D. R. 64 302 Kč na náhradu škody, přičemž se zbytkem nároku byl poškozený podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán na občanskoprávní řízení. Na řízení ve věcech občanskoprávních byli podle §229 odst. 1 tr. ř. se svými nároky na náhradu škody odkázáni i další dva poškození.
Uvedeného trestného činu se obviněný podle zjištění Okresního soudu v Břeclavi dopustil v podstatě tím, že nejprve uzavřel jako zhotovitel dne 31. 10. 2017 s poškozeným D. R. dohodu o dokončení plynofikace a o provedení dalších prací při rekonstrukci rodinného domu v obci XY a za tímto účelem převzal od poškozeného ve dvou zálohách celkem částku 130 000 Kč, k nimž vystavil uznání dluhu, z těchto záloh však zakoupil pouze otopné radiátory ceně 52 144,36 Kč a zhotovil plynové rozvody a provedl další práce „v částce“ (míněno zřejmě v hodnotě) 6 054 Kč a 7 500 Kč a následně přestal s poškozeným komunikovat, a takto jednal, ačkoli věděl již při převzetí záloh, že požadované práce a dodávky neprovede, přičemž tímto jednáním způsobil poškozenému D. R. škodu ve výši 64 302 Kč (viz jednání pod bodem 1 tzv. skutkové věty). Dále (pod bodem 2) počátkem měsíce ledna 2018 kontaktoval revizní techniky J. B. a M. K. a požadoval po nich provedení revizí ve výše uvedeném rodinném domě s tím, že při vyzvednutí revizních zpráv u J. B. uhradí částku 5 700 Kč, a takto jednal, ačkoli věděl, že jim nebude schopen zaplatit sjednanou částku za revize, následně si tyto zprávy nevyzvedl a peníze neuhradil, čímž způsobil J. B. škodu ve výši 4 500 Kč a M. K. škodu ve výši 1 200 Kč.
Odvolání obviněného směřované do všech výroků rozsudku soudu prvního stupně bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2019, č. j. 7 To 91/2019-231, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Nejprve v obecné rovině namítl, že výrok o vině je nesprávný, protože nebyly naplněny pojmové znaky trestného činu – protiprávní jednání, příčinná souvislost mezi jednáním a škodlivým následkem a zavinění. Uvedl, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno v důsledku porušení procesních pravidel a soud neučinil přesvědčivá skutková zjištění a rovněž právní závěry nejsou logicky zdůvodněny (zde obviněný citoval ustanovení §125 odst. 1 tr. ř.). Zdůraznil, že soud prvního stupně se ve svém rozsudku žádným způsobem nevypořádal s jeho návrhem na vypracování znaleckého posudku, a jedná se tak o opomenutý důkaz. Oba soudy postupovaly v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a bylo tím dotčeno jeho právo na spravedlivý proces. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, aniž pro to byly splněny podmínky.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a zprostil jej obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že výhrady obviněného uplatněné v úvodu dovolání lze sice formálně podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak s ohledem na jejich vysokou míru obecnosti není možné se k nim kvalifikovaně vyjádřit. Námitky týkající se porušení práva na spravedlivý proces, nerespektování ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. atd. pod výše uvedený důvod dovolání nespadají. Dodal, že soudy sice měly v řešeném případě věnovat větší pozornost odůvodnění zamítnutí důkazního návrhu, na druhou stranu z odůvodnění jejich rozhodnutí lze dovodit, proč mu nevyhověly a důkaz neprovedly. Dále konstatoval, že z odůvodnění dotčených rozhodnutí je zřejmé, že závěr o vině soudy postavily na pečlivém hodnocení provedených důkazů, nedopustily se jejich deformace a skutková zjištění mají na tyto důkazy logickou vazbu. Skutečnost, že dostatečně nereagovaly na všechny námitky obviněného, nelze bez dalšího považovat za zásah do jeho práva na spravedlivý proces. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e tr. ř.), obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se liší od odvolání kromě jiného i tím, že ho nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Jde o taxativní výčet zákonných dovolacích důvodů, takže podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu, jen pokud obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení.
Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů a v jakém rozsahu provedly dokazování, se míjejí s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. již proto, že je jimi vytýkáno porušení procesního práva, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., zatímco zákonným dovolacím důvodem je porušení hmotného práva, tj. trestního zákoníku.
Obviněný namítl, že bylo dotčeno jeho ústavně garantované základní právo na spravedlivý proces, konkrétně tím, že soudy zamítly návrh obhajoby na provedení znaleckého posudku, aniž by to jakýmkoli způsobem odůvodnily. Jedná se tak podle něj o vadu tzv. opomenutého důkazu. Na tomto místě je možné připomenout, že podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
Dovolatel svou námitkou poukazoval na údajnou existenci tzv. opomenutého důkazu, nicméně tuto (ani žádnou jinou) vadu důkazního řízení Nejvyšší soud v předmětné věci neshledal. Obecně vzato soudy nemají povinnost provést veškeré důkazy, které strany navrhnou, avšak svůj postup musí řádně odůvodnit. Námitkám obviněného lze dát za pravdu v tom směru, že soud prvního stupně usnesením návrh na provedení znaleckého posudku zamítl, aniž by tento postup jakkoli zdůvodnil (viz protokol o hlavním líčení ze dne 26. 11. 2018 na č. l. 196 trestního spisu), přičemž se k tomu blíže nevyjádřil ani v odůvodnění svého rozsudku. I když na to obviněný následně poukazoval ve svém odvolání (srov. č. l. 215 p. v.), krajský soud tuto námitku zcela přešel, respektive jen obecně uvedl, že ve věci není nutno provádět nějaké další důkazy a že soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. Soud prvního stupně tedy pochybil, pokud nezdůvodnil, proč považoval provedení znaleckého posudku, jak navrhovala obhajoba, za nadbytečné, a krajský soud tuto vadu nenapravil.
Na druhou stranu nahlédnutím do trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že před tím, než byly strany soudem dotázány na další návrhy na doplnění dokazování, vypovídal svědek T. Ch. ml. k jarní zakázce firmy H. L. na stavbě domu ve XY, a to ve vztahu k hodnotě tohoto díla, délky jejího provádění apod. Následně na dotaz soudu obhajoba navrhla „jen z pouhé procesní opatrnosti ... znalecký posudek na hodnotu díla, které provedla stavební firma H.“ (viz protokol o hlavním líčení ze dne 26. 11. 2018 na č. l. 195). Soud prvního stupně však několikrát ve svém rozsudku zdůraznil, že předmětem trestního stíhání není jarní, nýbrž podzimní zakázka z roku 2017, kterou prováděl sám obviněný, nikoli stavební firma jeho syna. Tato skutečnost ostatně vyplývá ze samotného znění tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný přitom založil svou obhajobu především na tom, že zaměňoval tyto dvě zakázky s tím, že uváděl určité fiktivní náklady týkající se provedených prací. Jarní zakázka prováděná na nemovitosti poškozeného svědka D. R. však byla z účetního hlediska uzavřena a finančně vyrovnána. Stejně tak bylo provedeným dokazováním prokázáno, že podzimní zakázku prováděl sám obviněný, nikoli stavební firma jeho syna, přičemž jeho obhajoba byla vyvrácena především na základě výpovědí svědka D. R. i svědků M. K. aj. B., kteří se svědkem K. Ch. ml. nikdy nemluvili. Skutečnosti tvrzené poškozeným svědkem D. R. byly také v souladu s obsahem audiovizuálního záznamu, který zachycoval rozhovor mezi tímto poškozeným a svědkem K. Ch. ml. (k tomu více viz odstavec 14 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
Z výše uvedeného je tak zřejmé, že znalecký posudek na zjištění hodnoty díla navrhovala obhajoba ve vztahu k jiné zakázce, než která byla předmětem tohoto trestního řízení. Logicky tak soud prvního stupně návrh obhajoby na provedení znaleckého posudku zamítl a vzhledem k tomu, že již nebylo dalších důkazních návrhů, prohlásil dokazování za skončené. Byť Okresní soud v Břeclavi svůj postup (zamítnutí provedení důkazu navrženého obhajobou) blíže neodůvodnil, není tato vada (s ohledem na zjevnou irelevantnost takového návrhu k předmětu trestního řízení) natolik zásadní, aby zakládala porušení ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces.
V úvodu dovolání obviněný zcela obecně namítl, že výrok o vině je nesprávný, protože nebyly splněny předpoklady vzniku trestní odpovědnosti, resp. pojmové znaky trestného činu. Tato námitka je sice pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelná, obviněný však žádné konkrétní námitky v tomto směru neuvedl a ani nijak nespecifikoval, na jakých právních argumentech postavil tento závěr. Bez konkrétních argumentů však dovolací soud nemá dostatečný podklad k tomu, aby se k takové námitce mohl kvalifikovaně vyjádřit, přičemž úkolem Nejvyššího soudu není dotvářet dovolací argumentaci za obviněného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1506/2018). Proto lze jen obecně konstatovat, že skutková zjištění popsaná ve výroku rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s jeho odůvodněním, doplněným také napadeným usnesením odvolacího soudu, odpovídají zákonným znakům přečinu podvodu, jímž byl obviněný uznán vinným, i když si lze představit výstižnější popis těchto zjištění ve výroku rozsudku.
Z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K dalším námitkám dovolatele stran nedostatečného odůvodnění právních závěrů soudu prvního stupně a jeho odkazu na ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. je možné pouze stručně dodat, že takové výhrady v zásadě nejsou podkladem přezkumné činnosti dovolacího soudu už proto, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že ho lze naplnit ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku podaného proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Podle druhé alternativy lze dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. shledat za situace, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán některý jiný z důvodů dovolání obsažených v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný přitom uplatnil tento dovolací důvod v jeho první alternativě. V té však jde o procesní dovolací důvod, který spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že odvolání obviněného bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení věcně přezkoumáno, nemohl být tento dovolací důvod v jeho první alternativě naplněn. Nejvyšší soud dodává, že pokud měl dovolatel na mysli druhou alternativu tohoto důvodu v návaznosti na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., plyne z logiky věci, že jestliže je ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání zjevně neopodstatněné, stejný závěr platí i z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 10. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu