ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1276.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1276/2019-641
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 11. 2019 o dovolání obviněného J. T. , nar. XY v XY, bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 13 To 86/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 226/2018 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 25. 1. 2019, č. j. 1 T 226/2018-450, byl obviněný J. T. uznán vinným zločinem opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl podle §360 odst. 1 za použití §173 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu bylo uloženo podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému společně a nerozdílně se spoluobviněnými uloženo nahradit poškozenému AAAAA (pseudonym) škodu ve výši 100 Kč a BBBBB (pseudonym) ve výši 150 Kč. Se zbytkem nároku byli poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Tímto rozsudkem byli uznáni vinnými také M. J. a M. Č.
K odvolání obviněného J. T. (kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu) a obviněného M. Č. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 23. 4. 2019, č. j. 13 To 86/2019-528, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. ř. zrušil v celé části týkající se obviněného J. T. (rovněž ve výroku o náhradě škody) a nově jej uznal vinným zločinem opilství podle §360 odst. 1 ve vztahu k §173 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu uložil shodný trest a ochranné léčení jako soud prvního stupně. Poškozené s jejich nároky odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Uvedeného trestného činu se podle zjištění odvolacího soudu dopustil obviněný J. T. v podstatě tím, že ve stavu silné opilosti po požití většího množství alkoholických nápojů, kdy v důsledku těžké intoxikace alkoholem nebyl schopen ovládat své jednání, dne 12. 9. 2018 kolem 21:30 až 21:50 hodin na XY v XY v prostoru pěší zóny u Smetanova domu nejdříve společně s M. Č. a M. J. pokřikovali na poškozené ml. AAAAA, nar. XY, a BBBBB, nar. XY, slovy „kluci, chcete do držky?“, na což poškození nereagovali a urychleně odcházeli kolem Smetanova domu vpravo, přičemž obviněný a spoluobvinění šli za nimi a některý z nich ze vzdálenosti asi 2 m hodil po poškozených plechovku s pivem, kterou trefil BBBBB do zad, následně poškozené obklíčili, bránili jim odejít, nadávali jim, načež M. Č. udeřil BBBBB do obličeje, tento poškozený v obraně udeřil M. J., načež obvinění strhli BBBBB na zem, kde jej obviněný J. T. škrtil tak, že měl jeho krk a hlavu mezi svými stehny, a když se začal poškozený dusit, tak mu jeden z útočníků strčil prsty do úst, aby se neudusil. Když sevření obviněného povolilo, poškozený se vysmekl, utekl se ukrýt a snažil se pomocí SMS přivolat pomoc. M. Č. poté napadl AAAAA, kterému sebral lovecký nůž s čepelí 15 cm, přičemž došlo k řezné ráně na prostředníku levé ruky poškozeného. M. Č. poškozeného dále držel a současně mu hrozil nožem, aby šel najít BBBBB. Obviněný J. T. poškozeného udeřil pěstí do břicha a M. J. do nosu. Potom se objevil BBBBB, za kterým se všichni obvinění vydali, přičemž J. T. za mikinu táhl s sebou poškozeného AAAAA. Na lávce nadchodu ho tlačil na zábradlí, takže měl poškozený dojem, že ho chce shodit, proto si lehl na zem, obviněný jej zaklekl kolenem na hrudník a opakovaně nejméně pětkrát po něm požadoval částku 6 000 Kč. Když se pak objevil kamarád poškozených, obviněný poškozeného pustil a se spoluobviněnými utekl. Poškození utrpěli škody na zdraví, na oblečení a loveckém noži.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu, a odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Po rekapitulaci předchozího řízení namítl, že ve věci je extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. Soudy se totiž nevypořádaly se všemi provedenými důkazy způsobem upraveným v §2 odst. 6 tr. ř. a odůvodnění jejich rozhodnutí neodpovídá požadavkům trestního řádu. Odvolací soud se podle obviněného nevypořádal se všemi jeho námitkami. Popis skutkových zjištění ve výroku rozsudku odvolacího soudu nekoresponduje s jeho právní větou, kde je uvedeno, že se obviněný požitím návykové látky úmyslně přivedl do stavu nepříčetnosti, v němž proti jinému užil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Krajský soud přitom uzavřel, že u obviněného ve vztahu k loupeži absentovala subjektivní stránka. Měla tak být užita formulace „… v němž se dopustil jednání, které má jinak znaky trestného činu loupeže“. I při posuzování kvazideliktu je nutné zjišťovat subjektivní stránku, aby se rozlišilo, zda má být trest ukládán v rámci sazby stanovené na trestný čin úmyslný nebo nedbalostní.
K závěru odvolacího soudu o subjektivní stránce obviněný namítl, že není podepřen žádným důkazem. Ze skutečnosti, že pil soustavně dva týdny, nelze dovodit úmyslnost jeho jednání. Nic podobného se mu v minulosti nestalo, ačkoli je dlouhodobým uživatelem alkoholu. Obviněný nevěděl, jaký stav si požitím alkoholu může způsobit, ani nebyl srozuměn s tím, že se dostane do stavu nepříčetnosti. Všechny důkazy svědčí pro to, že se do stavu nepříčetnosti dostal z nedbalosti. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1274/2012, pak obviněný konstatoval, že pokud se do stavu nepříčetnosti dostal z nedbalosti, pak není možné uznat jej vinným úmyslným trestným činem. Nesouhlasí přitom se závěrem odvolacího soudu, podle něhož právní názor vyjádřený v citovaném rozhodnutí nelze na jeho případ aplikovat, neboť se zde jednalo o nepříčetnost vyvolanou kombinací alkoholu a léků.
Konečně obviněný napadenému rozhodnutí vytkl současné uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody a ochranného léčení v ústavní formě, což podle něj porušuje §97 odst. 2 tr. zákoníku. Jde totiž o sankce obdobné povahy.
Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání připomněla teoretická východiska posuzování trestného činu opilství a zdůraznila, že v daném případě je vyloučeno uvažovat o actio libera in causa (jak ve formě úmyslné, tak nedbalostní), přičemž soudy dospěly ke správnému závěru, že obviněný se dopustil jednání, které má jinak znaky trestného činu loupeže, což jednoznačně vyplývá i ze skutkové věty výroku o vině rozsudku odvolacího soudu. Ten nepochybil ani v závěru, že obviněný se do stavu nepříčetnosti uvedl úmyslně, konkrétně v nepřímém úmyslu. Státní zástupkyně se neztotožnila ani s námitkou nesprávnosti souběžného uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody a ústavního ochranného léčení a připomněla, že odvolací soud vysvětlil, že samostatné uložení ochranného léčení by bylo nedostatečné, a že obviněnému byl uložen trest odnětí svobody pouze v uvedené výměře právě z důvodu současného uložení ochranného léčení. Dovolateli lze podle státní zástupkyně přisvědčit pouze v tom, že tzv. právní věta výroku rozsudku odvolacího soudu nebyla správně pojata, neboť v té bylo třeba uvést, že se obviněný požitím návykové látky úmyslně přivedl do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustil jednání, které má jinak znaky určitého trestného činu. Toto pochybení však nemělo žádný vliv na samotnou právní kvalifikaci.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Na vyjádření státní zástupkyně reagoval obviněný replikou, v níž opět zpochybnil úmyslné přivedení se do stavu nepříčetnosti. Uvedl, že mu není zřejmé, na základě jakých konkrétních skutečností dospělo Nejvyšší státní zastupitelství k závěru, že když pil několik dní po sobě, svědčí to o jeho úmyslu přivodit si stav nepříčetnosti. Uvedená okolnost ani ve spojení s vysokou zjištěnou hladinou alkoholu podle obviněného automaticky neznamená, že se do stavu nepříčetnosti uvedl úmyslně. Takový úmysl by pak musel mít v podstatě každý alkoholik požívající alkohol v několikadenním „tahu“. Obviněný znovu zdůraznil, že do stavu nepříčetnosti se nepřivedl v úmyslu spáchat trestný čin, ale pouze z nedbalosti. V minulosti se mu nikdy nic podobného nestalo, i když je dlouholetým uživatelem alkoholu. Nikdy pod vlivem alkoholu nespáchal násilný trestný čin, nikdy nebyl hospitalizován ani ambulantně léčen na psychiatrii. Obviněný vyjádřil názor, že z uvedených důvodů neměl být odsouzen za úmyslný trestný čin. Navrhl zrušení rozhodnutí obou soudů včetně rozhodnutí navazujících a přikázání Okresnímu soudu ve Svitavách, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
O žádný z těchto případů se však v dané věci nejedná. Obviněný nebyl spokojen se skutkovým závěrem vztahujícím se k subjektivní stránce činu, který krajský soud učinil. S jeho tvrzením, že se odvolací soud nevypořádal řádně s jeho námitkami, se ovšem nelze ztotožnit. Část námitek obviněného je nicméně pod uplatněný dovolací důvod podřaditelná.
Trestného činu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo se požitím nebo aplikací návykové látky přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí činu jinak trestného. Podle §360 odst. 2 tr. zákoníku se ustanovení odstavce 1, jakož i §26 tr. zákoníku (o nepříčetnosti) neužije, přivedl-li se pachatel do stavu nepříčetnosti v úmyslu spáchat trestný čin, nebo spáchal trestný čin z nedbalosti, která spočívá v tom, že se přivedl do stavu nepříčetnosti.
U trestného činu opilství se rozlišuje uvedení se do stavu nepříčetnosti (první „fáze“ jednání – actio praecedens ) a samotné jednání ve stavu nepříčetnosti, tj. spáchání tzv. kvazideliktu – činu jinak trestného ( actio subsequens ). Nepříčetnost je definována v §26 tr. zákoníku (ve spojení s §123 tr. zákoníku). Čin spáchaný v nepříčetnosti nemá všechny znaky trestného činu (čin „jinak trestný“). Chybí příčetnost pachatele a zavinění, protože zavinění se vztahuje pouze na přivedení se do stavu nepříčetnosti, nikoli na spáchání kvazideliktu v tomto stavu (je zde pouze jakési kvazizavinění, dovozované spíše podle objektivního průběhu kvazideliktu, z něhož se určuje, zda byl „kvaziúmyslný“ či „kvazinedbalostní“).
Po subjektivní stránce je u trestného činu opilství (ve vztahu k jeho první fázi) vyžadován úmysl nebo nedbalost („byť i z nedbalosti“). Na kvazidelikt se zavinění nevztahuje – případy, kdy tomu je jinak, jsou popsány ve druhém odstavci §360 tr. zákoníku; v nich by pachatel odpovídal podle zásady actio libera in causa (jednání svobodné ve své příčině). Nicméně i ve vztahu k činu „jinak trestnému“ je třeba zjišťovat a dokazovat subjektivní stránku jednání ve stavu nepříčetnosti, i když nejde o zavinění v pravém slova smyslu.
Ve vztahu k první námitce dovolatele týkající se právního posouzení lze odkázat na odst. 16 odůvodnění napadeného rozsudku, v němž odvolací soud jasně a výstižně danou problematiku vyložil. Obviněnému je třeba přisvědčit, že v právní větě napadeného rozsudku je skutečně ve vztahu k trestnému činu loupeže, který je zde kvazideliktem spáchaným ve stavu nepříčetnosti, zmíněn úmysl. Jak ale odvolací soud v odůvodnění vysvětlil, ve vztahu k loupeži nelze hovořit o úmyslu v pravém slova smyslu vzhledem k úplné absenci ovládací složky a podstatnému snížení složky rozpoznávací. Podstatné je, že ve výroku rozsudku je uvedena správná kvalifikace číselným i jmenovitým označením příslušných skutkových podstat, která zcela odpovídá tzv. skutkové větě. Z obojího přitom vyplývá, že se obviněný dopustil trestného činu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž loupež je zde pouze tzv. kvazideliktem. Právní posouzení jednání obviněného je tedy vyjádřeno dostatečně jasně a nevyvolává pochybnosti, natož aby mělo za následek nesprávnost právního posouzení skutku.
Dále obviněný namítl, že se nepřivedl do stavu nepříčetnosti úmyslně, ale pouze z nedbalosti. Tady lze odkázat na odst. 17 odůvodnění napadeného rozsudku, kde se krajský soud s touto námitkou, kterou obviněný vznesl i v odvolání, přesvědčivě vypořádal. Prokazování subjektivní stránky je při absenci doznání obviněného vždy závislé na posouzení objektivních okolností. V daném případě odvolací soud hodnotil fakt, že obviněný, dlouholetý uživatel alkoholu, pil celý den, kdy ke skutku došlo, navíc pil údajně dva týdny před tím a v podstatě záměrně si navodil a udržoval stav alkoholického opojení. Přivedení se do stavu nepříčetnosti tedy považoval soud za úmyslné. Tomuto závěru nelze nic vytknout. Námitky obviněného spočívající v tom, že nevěděl, jaký stav si požitím alkoholu může přivodit, je třeba odmítnout už proto, že alkohol zneužívá dlouhodobě. Účinky alkoholu jsou navíc ve společnosti obecně známy, včetně možného navození stavu nepříčetnosti. Již ze samotného tak masivního požívání alkoholu (v takovém množství, že to vedlo k těžkému stupni intoxikace – více než 3 promile alkoholu v krvi) vyplývá při obecné znalosti jeho účinků nejen vědomost o možném přivedení se do stavu až vymizení ovládacích, popřípadě rozpoznávacích schopností, ale také srozumění s tímto možným důsledkem pití.
Závěr o tom, zda se obviněný trestného činu opilství dopustil úmyslně či z nedbalosti, však není natolik významný, jak se to obviněný snaží prezentovat. Jednak v případě tohoto činu k jeho trestnosti postačí nedbalost, jednak obviněný mylně vykládá citovanou judikaturu. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1274/2012, je přitom patrné, že Nejvyšší soud v daném případě dal za pravdu soudu prvního stupně, který pachatele uznal vinným trestným činem opilství (spáchaným z nedbalosti) s kvazidelikty výtržnictví a nebezpečného vyhrožování (vyžadujícími úmyslné zavinění), nikoli odvolacímu soudu, který skutek posoudil jako trestné činy výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Z citovaného rozhodnutí tak zjevně nelze dovodit, že by snad obviněný, který se do stavu nepříčetnosti přivede z nedbalosti, mohl být postižen pouze v případě, že se dopustí kvazideliktu spočívajícím v nedbalostním trestném činu, přičemž postih za „úmyslné“ kvazidelikty by byl zcela vyloučen. Takový závěr (který dovolatel patrně dovozuje z jedné ne zcela výstižně formulované, ale hlavně z kontextu vytržené věty citovaného rozhodnutí) by navíc byl absurdní a neodpovídal by potřebám ochrany společnosti.
Obviněný současně zdůraznil, že neměl v úmyslu zmocnit se cizí věci. Tzv. opití se na kuráž, tedy actio libera in causa dolosa podle §360 odst. 2 tr. zákoníku mu ovšem nebylo kladeno za vinu. V případě kvazideliktu spáchaného v nepříčetnosti je nutno posuzovat subjektivní stránku na základě objektivních okolností, konkrétně v daném případě lze z obviněným několikrát opakované zřetelné výzvy k vydání 6 000 Kč směřované na poškozeného a doprovázené fyzickým napadením dovodit onen „kvaziúmysl“, neboť ze samotné podstaty takového jednání se jeví, že není možné je spáchat z nedbalosti.
Obviněným prezentovaný názor pak mohl eventuálně vyplývat také z nepochopení tzv. actio libera in causa culposa vyjádřené také v §360 odst. 2 tr. zákoníku, tedy případu, kdy spáchání nedbalostního trestného činu spočívá v uvedení se do stavu nepříčetnosti (např. pachatel ví, že bude řídit automobil, přesto se opije, a poté způsobí nehodu). Pak je pachatel postižen nikoli za trestný čin opilství, ale za onen nedbalostní trestný čin, přičemž se ke stavu nepříčetnosti nepřihlíží. O takovou situaci se ovšem v případě obviněného nejedná. Navíc je třeba dodat, že ani když se pachatel uvede požitím návykové látky do stavu nepříčetnosti, byť ví, že bude vykonávat činnost, která s sebou nese zvýšené riziko a vyžaduje tak zachování střízlivého stavu, nelze zcela vyloučit jeho trestní odpovědnost také za „úmyslný“ kvazidelikt. Lze si představit situaci, kdy se pachatel v tomtéž stavu nepříčetnosti dopustí ještě dalšího jednání, které má jinak znaky úmyslného trestného činu. Posouzení jednání jako actio libera in causa culposa tak závisí na hodnocení kvazideliktu, tedy zda šlo skutečně o to jednání, kvůli kterému byl pachatel povinen zůstat střízlivý. Jednání, které neslo znaky objektivní stránky úmyslného trestného činu, by však zřejmě rámec actio libera in causa culposa překračovalo a pachatel by musel být postižen podle §360 odst. 1 tr. zákoníku. Z hlediska projednávané věci je pak možné uvést, že ani případné nedbalostní uvedení se do stavu nepříčetnosti požitím návykových látek nevylučuje trestnost obviněného v případě, že se dopustí kvazideliktu, u něhož se vyžaduje za normálních okolností úmyslné zavinění. Tyto úvahy však Nejvyšší soud uvádí jen v zájmu úplnosti reakce na dovolací námitky, přičemž však znovu zdůrazňuje, že obviněný se do stavu nepříčetnosti uvedl úmyslně.
Poslední dovolací námitka obviněného týkající se současného uložení trestu odnětí svobody a ochranného léčení v ústavní formě neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, ale ani dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. h) a písm. j) tr. ř., které jsou k nápravě vad těchto výroků určeny. Nadto lze konstatovat, že již soud prvního stupně při ukládání trestu odnětí svobody současné uložení ochranného opatření zohlednil v jeho délce. Odvolací soud výrok o trestu v podstatě přejal a konstatoval, že právě jen uložení ochranného léčení odůvodnilo výši trestu odnětí svobody těsně nad spodní hranicí zákonné trestní sazby. Závěrům soudů v tomto směru nelze nic vytknout.
Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud dovolání obviněného J. T. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 11. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu