ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1287.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1287/2019-190
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 10. 2019 o dovolání obviněného D. V. , nar. XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 55 To 83/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 2 T 30/2018 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. V. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný D. V. podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 4. 2019, č. j. 55 To 83/2019-156, jímž bylo jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti (všem výrokům) rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 14. 1. 2019, č. j. 2 T 30/2018-136, kterým byl uznán vinným pod bodem 1 přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 2 přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu osmnácti měsíců a byla mu uložena povinnost k náhradě škody poškozeným T. M. a společnosti Cukrářská a pekařská, s. r. o.
Dovolání obviněný zaměřil proti výrokům o vině pod body 1 i 2 a odkázal na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněnými námitkami vyjádřil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, včetně toho, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním dospěly. Vyjádřil názor, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, respektive právním posouzením je extrémní rozpor a že proti sobě stojí jeho verze a tvrzení poškozeného, tj. že jde o situaci „tvrzení proti tvrzení“. Obsáhle poukázal na vybranou judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu k uplatněnému dovolacímu důvodu s tím, že i v řízení o dovolání musí být posuzovány námitky týkající se ústavně zaručených práv dovolatele, zejména práva na spravedlivý proces. Zdůraznil mimo jiné, že rozhodnutí soudů nesmí obsahovat prvky libovůle a musí být přezkoumatelná, dále že řetězec důkazů nesmí vyvolávat důvodné pochybnosti. Poukázal na pravidlo in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného) a na kruciální význam důkazu prezentovaného v trestním řízení. Vyjádřil se k obsahu některých důkazů a vyslovil názor, že není prokázáno, že by se dopustil napadení poškozeného T. M. popsaného pod bodem 1 výroku o vině, ani že by vůbec převzal automobil, který měl podle bodu 2 výroku zpronevěřit. Uzavřel, že odsuzující rozhodnutí je bezprecedentním počinem a zlovůlí státní moci a je zcela v rozporu se zásadami trestního práva, zejména se zásadou ultima ratio, a bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces. Dovoláním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i předcházející rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a aby věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí, nerozhodne-li ve věci sám.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání rozvedla, že obviněný dovolání odůvodnil skutkovými námitkami, které uplatnil už v předchozím řízení a které nespadají pod uplatněný dovolací důvod, a navíc skutkové závěry soudů jsou v souladu s provedenými důkazy a řádně odůvodněné. Státní zástupkyně navrhla dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Záleží ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Jako přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1 výroku o vině odsuzujícího rozsudku) byl posouzen skutek, který podle zjištění nalézacího soudu, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také odvolací soud, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 21. 12. 2017 kolem 8:15 hodin v XY na náměstí XY na autobusové zastávce před H. c. fyzicky napadl poškozeného T. M., nar. XY, úderem do hlavy a několika ranami pěstí do obličeje a horní části těla, poté mu vytrhl z ruky klíče od vozidla, čímž mu zlomil ukazováček levé ruky, ukopl zpětné zrcátko u vozidla, do něhož poškozený před útokem nakládal zboží, snažil se vylomit pravé zadní dveře u vozidla a hozením o zem rozbil mobilní telefon poškozeného, a takto způsobil poškozenému zranění s dobou léčení tři týdny a poškozením telefonu škodu 6 000 Kč a na vozidle škodu 3 150 Kč.
Jako přečin zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2 rozsudku) byl posouzen skutek spočívající v tom, že obviněný ve XY, okres Jablonec nad Nisou, přesně nezjištěného dne v dubnu 2017 převzal od poškozeného T. M. nákladní vozidlo Peugeot Partner k opravě, která podle dohody měla trvat dva dny, avšak do 22. 2. 2018 vozidlo nevrátil, čímž společnosti Cukrářská a pekařská, s. r. o., způsobil škodu nejméně 10 000 Kč.
Dovolání obviněný založil na námitkách, které navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení, založenou na tvrzení, že se uvedeného jednání nedopustil, poškozeného nenapadl a v tu dobu na místě vůbec nebyl, a pokud jde o druhý skutek, poškozený mu vozidlo po sdělení předpokládané ceny opravy vůbec nesvěřil. Uvedené námitky mají vyloženě skutkovou povahu, čímž se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají. Navíc jde o námitky, s nimiž se přesvědčivě a podrobně vypořádaly soudy obou stupňů, na jejichž rozhodnutí lze odkázat.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jimž v napadeném usnesení přisvědčil také Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé není žádný, natož extrémní rozpor. Ten nemůže být založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě odůvodnily. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Ohledně jednání pod bodem 1 výroku rozsudku přitom vycházel zejména ze svědecké výpovědi poškozeného T. M., s níž korespondují výpovědi svědků N. R. a V. M., protokol o ohledání věci, fotodokumentace i lékařská zpráva Nemocnice Frýdlant. Jednání obviněného popsané pod bodem 2 vzal nalézací soud za prokázané rovněž výpovědí poškozeného T. M. a dále svědků K. G. a V. M. Provedenými důkazy se znovu podrobně zabýval i odvolací soud, a to s týmž závěrem, tj. že usvědčující důkazy jsou věrohodné a dostatečné pro závěr o vině obviněného bez rozumných pochybností, zatímco výpovědi obviněného věrohodnost přiznat nelze. Odvolací soud se zabýval rovněž motivem obviněného ke spáchání obou skutků a vypořádal se s jeho námitkou, že poškozený nebyl ošetřen ve zdravotnickém zařízení nejbližším místu činu.
V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a napadeného usnesení odkazuje. Není předmětem dovolacího řízení jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Shrnuto, logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 10. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu