ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1292.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1292/2019-1103
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 11. 12. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání J. K. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 5. 2019, č. j. 4 To 243/2019-1083, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 146/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání J. K. odmítá .
Odůvodnění:
I
1. Usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 28. 3. 2019, sp. zn. 1 T 146/2017, bylo podle §314c odst. 1 písm. a), §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., zastaveno trestní stíhání J. K. pro přečiny ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. b), d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a pomluvy podle §184 odst. 1 tr. zákoníku.
Proti tomuto usnesení podal obviněný J. K. stížnost, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 4 To 243/2019, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
II
3. Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním J. K. s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Prakticky v celém dovolání se pak zabývá námitkami proti znaleckému posudku znaleckého ústavu Fakultní nemocnice Olomouc (tzv. revizní znalecký posudek), ze kterého vyplynulo, že trpí takovou duševní poruchou, která trvale vylučuje jeho postavení před soud. Se závěry tohoto znaleckého posudku však dovolatel nesouhlasí a namítá, že je stižen řadou chyb a vad, je nesprávný, nepravdivý, rozporný a nepřezkoumatelný.
4. Dovolatel rovněž namítl, že soud prvního stupně pominul skutečnosti svědčící v jeho prospěch, zejména znalecký posudek PhDr. V. Fiedlera ze dne 26. 4. 2016, který uvedl, že příznaky nebo přítomnost psychické poruchy s produkcí bludů u něj nezjistil. Okresní soud ale vzal za podklad svého rozhodnutí znalecký posudek znaleckého ústavu a na jeho základě učinil nesprávný závěr o tom, že těžká choroba znemožňuje jeho postavení před soud. Má za to, že neexistuje těžká choroba, když ze dvou předchozích znaleckých posudků (PhDr. V. Fiedlera z roku 2016, a MUDr. L. Zdrůbka a PhDr. Z. Jančuškové z roku 2017) vyplývá, že bludy netrpěl a netrpí. Namítá proto, že okresní soud opomenul některé důkazy, provedené důkazy hodnotil svévolně a jeho závěr, že těžká choroba trvale vylučuje jeho postavení před soud, je v extrémním rozporu s důkazy.
5. Taktéž má za to, že soud druhého stupně se nevypořádal s jeho námitkami ohledně nesplnění podmínek pro přibrání znaleckého ústavu k podání znaleckého posudku, který proto považuje za nepoužitelný, tento znalecký posudek nebyl získán procesně přípustným způsobem a měl být proto vyloučen z předmětu úvah soudu. Považuje jej ale také za věcně vadný a trpící řadou chyb. Ohledně těchto námitek pak v podrobnostech v dovolání odkázal na svoji argumentaci ve stížnosti proti usnesení okresního soudu. Rozhodnutí soudu druhého stupně proto považuje za vadné a nepřezkoumatelné.
6. V dalších částech dovolání pak uvádí další námitky stran věrohodnosti a správnosti znaleckého posudku znaleckého ústavu, v nichž rozporuje personální složení a pracovní zkušenosti jednotlivých zpracovatelů posudku. Na podporu těchto námitek pak uvádí, jak dlouho se znaleckou činností zabývají další znalci, MUDr. L. Zdrůbek, PhDr. Z. Jančušková a PhDr. V. Fiedler.
7. Závěrem shrnul, že jeho psychická porucha neexistuje, žádnou poruchou netrpí, je zdravý a schopný se plnohodnotně účastnit trestního řízení a chápat jeho smysl. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 5. 2019, č. j. 4 To 243/2019-1083, a usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 28. 3. 2019, č. j. 1 T 146/2017-1065.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že dovolatel uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho stížnosti. Jeho námitkami se tak zabýval rovněž soud druhého stupně. Dále podotkla, že se J. K. v dovolání zabývá pouze otázkami skutkovými, kdy soudům vytýká způsob hodnocení provedených důkazů. Svými námitkami se domáhá odlišného hodnocení důkazů, provedené důkazy vykládá jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti. Takto pojaté námitky nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
9. Obviněný repliku k vyjádření státní zástupkyně nevyužil.
III
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a v zákonné lhůtě (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.). Nejvyšší soud ale zjistil, že dovolání je zjevné neopodstatněné.
11. Je vhodné připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci dalšího odvolání nebo stížnosti. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od řádných opravných prostředků (v tomto případě stížnosti) není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí a nikoli k tomu, aby skutková nebo jiná zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
12. Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že J. K. v podaném dovolání uplatňuje stejné námitky, jako v předchozích fázích trestního stíhání, kdy jeho dovolání je z velké části totožné se stížností proti usnesení o zastavení trestního stíhání (č. l. 1069 a násl. trestního spisu). Jeho námitkami se tak zabýval a vypořádal již soud druhého stupně ve svém rozhodnutí ze dne 14. 5. 2019 (č. l. 1083 a násl. trestního spisu). Pokud bylo v dovolání ohledně námitek proti posudku znaleckého ústavu v podrobnostech opakovaně pouze odkazováno na argumentaci uvedenou již ve stížnosti proti usnesení okresního soudu, Nejvyšší soud k tomu nepřihlížel, protože podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumává napadené rozhodnutí „v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání“. Není tedy úkolem Nejvyššího soudu, aby v předchozích podáních dovolatele vyhledával jeho další námitky.
13. Z obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V dané věci ale bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 28. 3. 2019, sp. zn. 1 T 146/2017, podle §314c odst. 1 písm. a), §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., o zastavení trestního stíhání J. K. pro dané přečiny, protože těžká choroba trvale vylučuje jeho postavení před soud. Jedná se tedy o jeden z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených v ustanovení §11 tr. ř., pro které nelze zahájit trestní stíhání, popř. bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Obviněný již ve stížnosti proti usnesení okresního soudu, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 4 To 243/2019, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou, vyjádřil nesouhlas s hodnocením znaleckých posudků soudem a domáhal se zastavení trestního stíhání z důvodu, že se dané skutky nestaly [k tomu viz §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. a §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., ve vztahu k §314c odst. 1 písm. a) tr. ř.].
14. V tomto případě, protože se jedná o zastavení trestního stíhání z obligatorního důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. a nejde o případ, kdy by mělo být podle námitek v dovolání trestní stíhání zastaveno z jiného obligatorního důvodu (§11 odst. 1 tr. ř.), nepřichází v úvahu uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale pro zastavení trestního stíhání zvlášť určeného samostatného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., tedy že bylo rozhodnuto (mimo jiné tam uvedené způsoby rozhodnutí) o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Tento důvod dovolání J. K. přímo neuplatnil, ale Nejvyšší soud dospěl k závěru, že mu obsahově námitky uvedené v dovolání odpovídají a lze jej proto považovat za uplatněný.
15. Uplatněný druhý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. [v tomto případě jde o usnesení o zastavení trestního stíhání uvedené v §265a odst. 2 písm. c) tr. ř.], aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V této věci tak bylo možné tento důvod dovolání uplatnit pouze v jeho druhé alternativě, což dovolatel správně učinil, když v podstatě namítá v předchozím řízení existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
16. Podstata věci tedy spočívá pouze v tom, zda usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 28. 3. 2019, sp. zn. 1 T 146/2017, bylo správně rozhodnuto podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. a §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., o zastavení trestní stíhání J. K. pro přečiny ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. b), d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a pomluvy podle §184 odst. 1 tr. zákoníku a zda jeho stížnost proti tomuto usnesení okresního soudu správně Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 4 To 243/2019, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.
17. Ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. upravuje nepřípustnost trestního stíhání v situaci, kdy pro těžkou chorobu nelze určitou osobu postavit před soud a kdy ani nelze očekávat, že by se její zdravotní stav zlepšil do takové míry, že by byla schopna plnohodnotné účasti v řízení před soudem. V těchto případech musí být trestní stíhání zastaveno podle §172 odst. 1 písm. d) tr. ř. a nebylo-li trestní stíhání ještě zahájeno, může být trestní věc odložena podle ustanovení §159a odst. 2 tr. ř. Rozhodnutím o zastavení trestního stíhání trestní řízení končí. Změní-li se však zdravotní stav dotyčné osoby natolik, že odpadla překážka, která jejímu postavení před soud původně bránila, je možné nařídit obnovu řízení podle §278 odst. 2tr. ř. (in fine).
18. Těžká choroba ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. se může týkat kterékoli složky zdraví dané osoby, ale musí být natolik závažná, aby trvale znemožňovala její účast na řízení před soudem. Zda jde o takovou chorobu musí orgány činné v trestním řízení rozhodnout jako předběžnou otázku podle §9 odst. 1 tr. ř., a to za využití odborných znalostí z příslušného oboru opatřením odborného vyjádření nebo znaleckého posudku. Obdobný účel jako ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. má ustanovení §11 odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v případech, kdy byla až po činu určitá osoba stižena duševní chorobou, která brání tomu, aby chápala smysl trestního řízení. Také v tomto případě lze nařídit obnovu řízení podle §278 odst. 2 tr. ř. (in fine), jestliže se zdravotní stav dané osoby zlepší.
19. Dovolatel založil své dovolání toliko na námitkách týkající se jiného hodnocení ve věci opatřených důkazů, respektive rozporuje závěry, které soudy učinily na základě znaleckých posudků, které byly na jeho osobu vypracovány.
20. Obecně lze konstatovat, že Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a činí tak pouze v případě existence tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěními, která na základě zhodnocení provedených důkazů soud učinil. V této věci nejde o typický případ „skutkových“ zjištění, protože s ohledem na způsob rozhodnutí okresního soudu, tedy zastavení trestního stíhání po podání obžaloby postupem podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. a dalších, nebyla soudem učiněna žádná skutková zjištění ohledně jednání, pro které byla podána obžaloba, když nebylo ohledně něj ani prováděno dokazování. To ostatně uvedl již okresní soud v odůvodnění usnesení o zastavení trestního stíhání J. K., tedy že neřešil otázku, zda je jmenovaný z žalovaného jednání usvědčen a zda jeho jednání naplňuje znaky skutkové podstaty žalovaných trestných činů.
21. V daném případě, vzhledem ke stadiu trestního stíhání, ve kterém samosoudce okresního soudu rozhodl, tedy po podání obžaloby a bez projednání věci v hlavním líčení, nebylo provedeno žádné dokazování a samosoudce, v rámci zjišťování možných překážek konání dalšího řízení, hodnotil opatřené znalecké posudky obdobně, jak je tomu při předběžném projednání obžaloby, které samosoudce ze zákona neprovádí. Pokud dospěl na základě jejich obsahu k závěru, že těžká choroba znemožňuje postavení J. K. před soud a je tak dán důvod nepřípustnosti trestního stíhání podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., nemohl učinit jiné rozhodnutí, než podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. a §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., zastavit jeho trestní stíhání pro dané přečiny. Při zjištění uvedeného důvodu nepřípustnosti trestního stíhání je tento postup obligatorní.
22. Přiměřeně, vzhledem k povaze této věci, lze poznamenat, že obecně podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
23. Žádnou z těchto procesních vad Nejvyšší soud v dané věci neshledal. J. K. spatřuje extrémní nesoulad hned ve dvou rovinách, které však spolu úzce souvisí. Namítá, že soudy svévolně hodnotily důkazy, konkrétně pak vyvodily ze znaleckých posudků nesprávné závěry a navíc považuje celý tzv. revizní znalecký posudek za důkaz, který byl získán procesně nepřípustným způsobem, a proto měl být vyloučen z úvah soudu směřujících ke zjištění, zda trpí nebo netrpí těžkou (duševní) chorobou, která trvale znemožňuje jeho postavení před soud.
24. Pokud jde o námitku nesplnění zákonných podmínek pro přibrání znaleckého ústavu, tyto jsou stanoveny v §110 tr. ř. Vždy je nutné posoudit, zda se jedná o natolik zásadní případ, kdy je přibrání ústavu skutečně třeba. K podání znaleckého posudku státního orgánu, vědeckého ústavu, vysoké školy nebo instituce specializované na znaleckou činnost podle §110 tr. ř. nebo k přezkoumání posudku podaného znalcem, může dojít ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení. Jinak obecně, v případě pochybností o správnosti posudku nebo jeho nejasnosti a neúplnosti, orgán činný v trestním řízení postupuje podle §109 tr. ř. , tj. teprve tehdy, jestliže nejasnosti nebo neúplnosti posudku nebyly odstraněny ani osobním výslechem znalce a vysvětlením, které od něho bylo vyžádáno.
25. V tomto případě ale nelze přehlédnout, že na osobu dovolatele byly v trestním řízení zpracovány dva znalecké posudky z oboru psychiatrie. Předně jde o posudek MUDr. L. Fiedlerové z roku 2017, opatřený Policii ČR (č. l. 330 a násl. trestního spisu), a rovněž znalecký posudek zpracovaný na žádost dovolatele pro účely trestního řízení MUDr. L. Zdrůbkem a PhDr. Z. Jančuškovou z roku 2017 (č. l. 649 a násl. trestního spisu). Jelikož se v těchto posudcích vyskytovaly tak zásadní rozpory, že nebylo možno je odstranit jiným způsobem, byl pro zpracování revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie přibrán znalecký ústav, Fakultní nemocnice Olomouc.
26. Nelze také přehlédnout, že v trestním spise jsou rovněž dva znalecké posudky vypracované pro účely civilního řízení, a to znalecký posudek PhDr. V. Fiedlera z roku 2016 (č. l. 657 a násl. trestního spisu) zpracovaný na žádost J. K., na který také poukazuje v dovolání, a znalecký posudek MUDr. J. Tučka, Ph.D., MUDr. P. Novotné (oba odvětví psychiatrie) a PhDr. R. Chalupové (odvětví psychologie) z roku 2016 (č. l. 666 a násl. trestního spisu), který byl zpracovaný na základě usnesení soudu v civilní věci, konkrétně ve věci svěření nezletilé dcery J. K. do pěstounské péče.
27. Nejvyšší soud považuje za vhodné stručně shrnout závěry znaleckých posudků, které jsou v trestním spise a měly je tak soudy obou stupňů k dispozici. Ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie, zpracovaného v této trestní věci v přípravném řízení znalkyní MUDr. L. Fiedlerovou vyplynulo, že J. K. trpí poruchou s bludy, která se vyznačuje kvalitativními poruchami myšlení, v důsledku které není schopen chápat smysl trestního řízení. V reakci na znalecký posudek MUDr. L. Fiedlerové nechal obhájce J. K. zpracovat a státnímu zástupci doručil dne 26. 6. 2017 znalecký posudek zpracovaný znalcem z oboru psychiatrie MUDr. L. Zdrůbkem a PhDr. Z. Jančuškovou (klinická psychologie), který naopak obsahuje závěr o absenci poruchy s bludy, přičemž tito znalci měli od obhájce k dispozici tři předchozí znalecké posudky z let 2016 až 2017 s rozpornými závěry. Tedy již zmíněný znalecký posudek opatřený v trestním řízení MUDr. L. Fiedlerové se závěrem, že J. K. trpí poruchou s bludy, a dále dva znalecké posudky z civilního řízení (ve věci svěření nezletilé dcery J. K. do pěstounské péče). Jednak znalecký posudek zpracovaný znalci MUDr. J. Tučkem, MUDr. P. Novotnou a PhDr. R. Chalupovou se závěrem v podstatě stejným jako ve znaleckém posudku znalkyně MUDr. L. Fiedlerové, a dále ve stejném civilním řízení na žádost J. K. (v reakci na závěr ve znaleckém posudku MUDr. J. Tučka, MUDr. P. Novotné a PhDr. R. Chalupové) opatřený znalecký posudek PhDr. V. Fiedlera (odvětví psychiatrie), který dospěl k závěru, že jsou sice u J. K. přítomny znaky poruchy osobnosti, avšak poruchu s bludy nezjistil.
28. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že podmínky pro přibrání znaleckého ústavu byly v daném řízení splněny, neboť vzhledem k počtu zpracovaných posudků a rozporům mezi nimi, se jednalo o natolik výjimečný a obtížný případ, že zpracování posudku znaleckým ústavem bylo zcela na místě. Znalecký ústav Fakultní nemocnice Olomouc pak dospěl k jednoznačnému závěru, že J. K. v době páchání trestné činnosti trpěl a dosud trpí duševní poruchou, kdy se konkrétně jedná o trvalou poruchu s bludy, pro kterou byly jeho rozpoznávací i ovládací schopnosti podstatnou měrou ovlivněny a J. K. není schopen chápat smysl trestního řízení. V podstatě tak potvrdil závěry znaleckého posudku z oboru psychiatrie, zpracovaného v této trestní věci v přípravném řízení znalkyní MUDr. L. Fiedlerovou. Na základě tohoto posudku znaleckého ústavu pak bylo v souladu s §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. a §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastaveno trestní stíhání dovolatele usnesením okresního soudu, což potvrdil i soud druhého stupně, který zamítl stížnost dovolatele proti tomuto usnesení.
29. Nejvyšší soud nespatřuje v závěrech, které ze znaleckých posudků soudy vyvodily, žádné znaky svévole, když uzavřely, že J. K. trpěl a trpí těžkou chorobou, která trvale vylučuje jeho postavení před soud a proto je nutné jeho trestní stíhání zastavit z důvodu uvedeného v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř.
30. Lze tak shrnout, že mezi zjištěními Okresního soudu v Jindřichově Hradci, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Českých Budějovicích, a znaleckými posudky obsaženými v trestním spise, není žádný, natož extrémní rozpor. Zjištění soudů ohledně zdravotního stavu dovolatele mají odpovídající obsahový podklad ve znaleckém posudku zpracovaném znaleckým ústavem Fakultní nemocnice Olomouc. Soudy prvního a druhého stupně hodnotily dané znalecké posudky ve shodě s jejich obsahem, odstranily existující rozpory, nedopustily se žádné deformace důkazů ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby tyto důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní závěry ohledně zdravotního stavu dovolatele, který od počátku rozporuje závěry, které soudy v tomto ohledu vyvodily. Jelikož se Nejvyšší soud ztotožňuje se závěry soudu prvního i druhého stupně, v podrobnostech na jejich rozhodnutí odkazuje.
31. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze přisvědčit námitce dovolatele, že nebyly splněny podmínky pro zastavení jeho trestního stíhání ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. a tento ani žádný jiný dovolací důvod není ve věci dán. Proto dovolání J. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl, když soudy správně dospěly k závěru, že byly splněny podmínky pro zastavení trestního stíhání dovolatele.
32. Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 12. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu