ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1337.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1337/2019-209
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2019 o dovolání obviněného T. S. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 14 To 86/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 185/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. S. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19. 10. 2018, č. j. 2 T 185/2017-142, byl obviněný T. S. shledán vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1,
odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a byl za to odsouzen podle §358 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce 12 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovny na náhradu škody.
2. Podle učiněných skutkových zjištění se obviněný dopustil uvedeného přečinu jednáním spočívajícím v tom, že dne 16. 11. 2017 kolem 19:10 hod. v blízkosti autobusové zastávky XY v Chrudimi po předchozí slovní rozepři úmyslně fyzicky napadl svoji přítelkyni B. T., kterou nejméně jednou udeřil rukou do obličeje, aniž by jí tím způsobil zranění s nutností jeho ošetření a následně, když se jí slovně zastala Ž. H., jmenovanou po jejím slovním napadení začal honit, a když ji dostihl, povalil ji na zem a poté opakovaně udeřil do oblasti hlavy a také opakovaně kopl do zad, čímž jí způsobil pohmoždění měkkých tkání na zadní části hlavy a krční páteře bez zjevného traumatu na kostěných strukturách, bez významnějšího omezení na obvyklém způsobu života, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl v minulosti za trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009, odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 1 T 171/2008, k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, který vykonal dne 25. 12. 2009.
3. Tento rozsudek následně napadli obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chrudimi odvoláními, která Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 22. 5. 2019, č. j. 14 To 86/2019-169, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že dovozené skutkové závěry nelze považovat za přesné, úplné a akceptovatelné a proto nejsou správná, zákonná a spravedlivá ani učiněná soudní rozhodnutí. Jednání, pro něž byl shledán vinným, není trestným činem, nýbrž pouze přestupkem. V podrobnostech doplnil, že nemohl kopat poškozenou Ž. H., neboť by měla vzhledem k tvrdosti podrážek jeho bot daleko horší zranění, na zem pak upadla, neboť ji kousl do stehna pes B. T., což dokládá i lékařská zpráva. Poškozená Ž. H. se navíc vmísila do hovoru s jeho přítelkyní B. T., se kterou se obviněný pouze dohadoval a začala oba urážet a obviněnému vulgárně nadávat a vyhrožovat. Její výpověď není pravdivá. Následně poškozené ani nebyla měřena hladina alkoholu v krvi, avšak byla viděna, jak vychází z restaurace. Svědkyně A. V. pak nemohla detailně vidět průběh celé situace, jelikož byla tma, obdobně nelze přijmout výpověď svědka J. M. S ohledem na rozpory ve svědeckých výpovědích a na zranění, které měla poškozená pouze od psa, se mohlo v případě jednání obviněného jednat nanejvýš o přestupek, konkrétně pak přestupek proti občanskému soužití dle §7 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Dále pak obviněný namítl, že ho soudy označily za recidivistu, který se neustále uchyluje k páchání trestné činnosti, přičemž přihlížely k jeho trestné činnosti staré více jak 10 let. S uvedeným hodnocením nesouhlasil, navíc tím byla dokládána skutečnost, že se soud prvního stupně při stanovení trestu snažil najít jakoukoliv přitěžující okolnost. Obviněný také doplnil, že s B. T. pečuje o společnou nezletilou dceru a obě jsou závislé na jeho výdělku.
5. S ohledem na popsané skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích i předcházející rozsudek Okresního soudu v Chrudimi zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
6. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k tomuto dovolání uvedla, že shodné námitky obviněný již uplatňoval v rámci své dřívější obhajoby i v odvolacím řízení a se všemi těmito námitkami se odvolací soud náležitě vypořádal, přičemž na jeho závěry lze plně odkázat. Krom toho byla dovolací argumentace obviněného postavena primárně na skutkových námitkách a soudům obou stupňů byl vytýkán způsob hodnocení důkazů, ovšem takové námitky uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Skutkové závěry soudů navíc byly náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a vymezený děj byl správně posouzen příslušnými ustanoveními hmotného práva.
7. Státní zástupkyně proto navrhla dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, v níž obviněný stručně uvedl, že nesouhlasí se závěrem, že by se v rámci svého dovolání zabýval pouze otázkami skutkovými, nikoliv právními, jelikož jeho hlavním argumentem bylo, že jeho jednání, posouzené jako trestné, je pouze přestupkem, proto by mělo být trestní stíhání zastaveno a věc projednána v přestupkovém řízení.
9. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
10. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
11. Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění.
12. K tomu je potřeba uvést, že v rámci zmíněného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve.
13. V podaném mimořádném opravném prostředku nicméně obviněný primárně napadl správnost skutkových zjištění. Ačkoli namítal, že jeho jednání nelze posuzovat jako přečin výtržnictví, nýbrž pouze jako přestupek proti občanskému soužití, tuto námitku postavil výhradně na vlastní verzi skutkového děje, která je však diametrálně odlišná od skutkových závěrů soudů obou stupňů. Jedná se tedy o námitky, kterými brojí proti způsobu hodnocení důkazů a správnosti skutkových zjištění. Jeho námitky tedy v daném rozsahu směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a rozsahu dokazování, přičemž se obviněný snaží provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději, což s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činit nelze.
14. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je stav extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu, a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
15. Nejvyšší soud konstatuje, že takové pochybení ve věci obviněného T. S. shledat nelze. Bylo totiž provedeno dostatečně široké dokazování, provedené důkazy byly následně v souladu se zákonnými pravidly hodnoceny a na jejich podkladě byl zjištěn průběh skutkového děje. Při jeho dovozování bylo vycházeno z výpovědi poškozené (u níž byla provedena orientační zkouška na přítomnost alkoholu – viz č. l. 1 trestního spisu) a svědků J. M., A. V. a R. Z., což jsou svědci nijak nespojeni jak s poškozenou, tak s obviněným. Tyto osoby v podstatných rysech shodně popsaly, že obviněný fyzicky napadl B. T. a následně i poškozenou, resp. jakým způsobem, a že tohoto jednání zanechal až v důsledku zásahu svědka J. M. Naopak za podklad nebyla vzata výpověď obviněného, ani ji do jisté míry podporující výpověď svědkyně B. T., která byla v této době dle svého vlastního tvrzení poměrně výrazně pod vlivem alkoholu a taktéž s obviněným v partnerském vztahu. Ze závěrů lékařské zprávy MUDr. Marka Jeništy pak vyplynulo, že poškozená utrpěla zranění odpovídající popsanému fyzickému útoku obviněného vůči ní. Námitku ohledně údajně nedostatečné závažnosti zranění poškozené považuje pak Nejvyšší soud za zcela nepřípadnou, když charakter útoku i újmy jinak dostatečně vyplynul z výpovědi poškozené a z lékařských zpráv.
16. V dalším, pokud se jedná o důkazní situaci, hodnocení důkazů a na to navazující skutková zjištění, Nejvyšší soud odkazuje na rozhodnutí soudů obou stupňů, neboť není namístě v rámci dovolacího řízení skutečnosti uvedené v jimi vyhotovených odůvodněních opakovat.
17. Jinak řečeno, pokud soudy obou stupňů po pečlivém hodnocení výpovědi obviněného, poškozené a svědků, za podpory dalších důkazů, dovodily průběh skutkového děje ve shora naznačeném smyslu, tedy že se jednalo o napadení poškozené a B. T. obviněným, nelze jim vytknout žádné porušení stanovených pravidel, jež by mohlo být rozporem, natož extrémním, neboť skutková věta výroku o vině zcela důvodně a logicky navazuje na provedené důkazy, resp. není s nimi v žádném nesouladu. V daném rozsahu se tedy argumentace obviněného s tvrzeným dovolacím důvodem míjí.
18. Pod uplatněný dovolací důvod bylo možné podřadit pouze námitku obviněného ohledně nesouhlasu s postupem soudů, kdy při právním posouzení přihlížely k více jak 10 let starému odsouzení.
19. K tomuto je třeba především uvést, že trestného činu výtržnictví v jeho kvalifikované skutkové podstatě podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí, kdo čin uvedený v odst. 1 spáchá opětovně. Pod pojem opětovně lze pak zahrnout jakýkoli případ opakování určitého trestného činu týmž pachatelem. Z hlediska naplnění tohoto znaku je rovněž irelevantní délka doby, která uplynula od spáchání dřívějšího činu, který pachatel nyní opakoval, popřípadě délka doby, jež uplynula od předchozího odsouzení za něj (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3324 a násl.).
20. Lze i připomenout, že při posuzování otázky, zda byl naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty přečinu výtržnictví podle §358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spočívající v tom, že pachatel spáchal takový čin opětovně, tak nelze přihlížet k okolnosti, že od spáchání předchozího trestného činu výtržnictví uplynula značně dlouhá doba. Tuto okolnost lze zohlednit toliko při stanovení druhu a výměry trestu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 6 Tdo 84/2011).
21. Z uvedených závěrů jak odborné literatury, tak i soudní praxe, je zřejmé, že soudy zmíněnou okolnost kvalifikovaly (jako relevantní) zcela správně. Související námitka obviněného je proto zjevně neopodstatněná.
22. Pokud pak obviněný sdělil, že s B. T. pečuje o společnou nezletilou dceru a obě jsou závislé na jeho výdělku, nemá taková skutečnost pro napadený výrok o vině v podstatě žádný význam, resp. je spíše politováníhodné, že se obviněný dopustil svého jednání navzdory právě takové rodinné situaci.
23. Nakonec je nutno podotknout, že dovolání obviněného bylo založeno na totožných námitkách jako jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž odvolací soud se se všemi námitkami obviněného důsledně vypořádal, své závěry řádně a podrobně odůvodnil, Nejvyšší soud se s jeho závěry v plném rozsahu ztotožňuje a z toho důvodu na rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i řádné odůvodnění okresního soudu, v podrobnostech odkazuje.
24. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud konstatuje, že námitky předložené obviněným v dovolání se v podstatné části míjí s věcným naplněním tvrzeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., v části zbylé jim není možné přisvědčit. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 11. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel