ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1369.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1369/2019-758
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 12. 2019 o dovolání obviněného R. Ž. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 5 To 29/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 14/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2019, č. j. 43 T 14/2018-627, byl obviněný R. Ž. shledán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného L. M. a podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. o nároku poškozeného J. V. na náhradu škody.
2. Zmíněný rozsudek následně napadli oba obvinění odvoláními, z jejichž podnětu Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. 5. 2019, č. j. 5 To 29/2019-708, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), f) tr. ř. v celém rozsahu zrušil. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že obviněného shledal vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil dílem sám (skutek popsaný pod bodem 13.) a dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (body 1. až 12. a 14. až 20.). Za tuto trestnou činnost byl obviněný podle §209 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo opět rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného L. M. a podle §228 odst. 1 tr. ř. o nároku poškozeného J. V. na náhradu škody.
3. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu druhého stupně dopustil obviněný tím, že
v období od 13. 4. 2016 do 24. 8. 2017 společně se spoluobviněným L. M. a dosud neustanovenými osobami, v úmyslu získat neoprávněný finanční prospěch, pod záminkou zhodnocení finančních prostředků prostřednictvím investic do zlata, zlatých mincí, kávy a s tím spojených nákladů, vylákali od poškozeného J. V. po částech společně finanční částku v celkové výši 5 696 000 Kč a obviněný sám pak další částku ve výši 700 000 Kč, přičemž však od počátku jednali s vědomím, že získané peníze investovat ani zhodnocovat nebudou, a peněžní prostředky použili pro svoji potřebu, kdy konkrétně
1. dne 13. 4. 2016 ve Zlíně, pod záminkou výhodného výkupu zlata z nezjištěné zastavárny v Břeclavi, spoluobviněný L. M. a obviněný R. Ž. za účasti dosud neztotožněného muže, který vystupoval jako zastavárník, od poškozeného vylákali 200 000 Kč na hotovosti s tím, že obviněný R. Ž. údajně dodal svých 200 000 Kč a téhož dne v Břeclavi obviněný L. M. údajně předal částku 400 000 Kč zastavárníkovi, zastavárník však zlato nevydal s tím, že převzaté peníze jsou jen záloha,
2. dne 13. 4. 2016 v Břeclavi, pod záminkou výhodného výkupu zlata z nezjištěné zastavárny v Břeclavi, spoluobviněný L. M. a obviněný R. Ž. za účasti údajného zastavárníka od poškozeného vylákali 360 000 Kč v hotovosti tak, že obviněný R. Ž. údajně dodal svých 170 000 Kč a obviněný L. M. na místě údajně předal částku 530 000 Kč zastavárníkovi, zastavárník však zlato nevydal s tím, že zlato je zamčené v trezoru, od kterého má klíče jeho otec, který odjel do Čech,
3. dne 25. 4. 2016 v Modřicích, pod záminkou výhodného výkupu zlata z nezjištěné zastavárny v Břeclavi, spoluobviněný L. M. a obviněný R. Ž. za účasti údajného zastavárníka od poškozeného vylákali 390 000 Kč v hotovosti pod záminkou, že cena zlata k vykoupení je vyšší, neboť obsahuje i sbírku zlatých mincí, poškozený peníze předal spoluobviněnému L. M. a ten je předal zastavárníkovi, který ale uvedl, že zlato nevydá, dokud nebude částka 1 320 000 Kč vložena na účet majitele zastavárny,
4. v přesně nezjištěný den v květnu 2016 v Uherském Hradišti, pod záminkou odblokování účtu majitele zlata, který je do zastavárny zastavil, spoluobviněný L. M. a obviněný R. Ž. vylákali od poškozeného 100 000 Kč v hotovosti s tím, že jde o zálohu k odblokování účtu, na kterou spoluobviněný L. M. údajně dodal svých 80 000 Kč a spoluobviněný R. Ž. údajně dodal svých 100 000 Kč, neboť k odblokování mělo být vloženo 420 000 Kč, aby s ním mohl majitel zlata disponovat, což měla být podmínka vrácení zlata poškozenému, spoluobviněný L. M. od poškozeného peníze převzal s tím, že je předá k odblokování účtu,
5. dne 23. 5. 2016 v Břeclavi, pod záminkou doplatku k odblokování účtu majitele zlata, který je do zastavárny zastavil, spoluobviněný L. M. a obviněný R. Ž. za účasti dosud neztotožněného muže vystupujícího pod jménem B., který měl být majitelem zlata, vylákali od poškozeného 160 000 Kč v hotovosti s tím, že jde o doplatek a výdaje spoluobviněného L. M. na odblokování účtu, neboť k odblokování mělo být vloženo 420 000 Kč, aby s účtem mohl majitel zastavárny disponovat, což měla být podmínka vrácení zlata poškozenému, peníze od poškozeného převzal spoluobviněný L. M. s tím, že je předá B. a do deseti minut přijde se zlatem, ale nepřišel a poškozenému zatelefonoval, že peníze musí zavézt exekutorovi do Prahy,
6. dne 2. 6. 2016 sjednal spoluobviněný L. M. s obviněným R. Ž. schůzku pro poškozeného s B. ve Veselí nad Moravou, na které B. poškozenému nabídl předání 5 kg zlata, které má v držení jeho bratranec, pokud mu vyplatí 418 000 Kč, poškozený se ve stejný den s B. setkal v Kyjově, kde mu předal částku 420 000 Kč v hotovosti s tím, že mu B. zlato přinese, tento se však již nevrátil a telefonoval poškozenému, že jeho bratranec zlato odvezl do Vyškova,
7. dne 17. 6. 2016 ve Vyškově, spoluobviněný L. M. a obviněný R. Ž. vylákali od poškozeného částku 650 000 Kč v hotovosti tak, že mu spoluobviněný L. M. řekl, že zlato B. ze zastavárny, včetně 5 kg zlata, na které si dělá nárok ve Vyškově jeho strýc, bylo předáno právníkovi, který si je nechá a vyplatí poškozenému 10 000 000 Kč, neboť ve zlatě je sbírka zlatých mincí ve vyšší hodnotě, B. a jeho strýci však poškozený musí vyplatit 650 000 Kč, spoluobviněný L. M. s penězi poškozeného odešel s tím, že je právníkovi předá za přítomnosti strýce B. a vrátí se se sdělením právníka, jak poškozenému bude 10 000 000 Kč vyplaceno, již se však nevrátil a namísto toho poškozenému telefonoval, že právník chce, aby na zlato byl certifikát,
8. dne 21. 6. 2016 v Otrokovicích, vylákali spoluobviněný L. M. a obviněný R. Ž. od poškozeného částku 189 000 Kč v hotovosti pod záminkou zaplacení certifikátu na zlato, které má údajně v držení právník, peníze poškozený předal obviněnému R. Ž., který společně se spoluobviněným L. M. odjel zařídit certifikát na uvedené zlato, žádný certifikát však poškozenému nedali,
9. na konci června 2016 sjednal obviněný L. M. schůzku pro poškozeného s B. v Otrokovicích, na které B. uvedl, že požaduje 850 000 Kč za podepsání nabývacího dokladu ke zlatu, na kterém právník trvá, jinak poškozenému nepřevede 10 000 000 Kč, dne 1. 7. 2016 na náměstí ve Vyškově spoluobviněný L. M. od poškozeného převzal 750 000 Kč v hotovosti s tím, že přidá svých 100 000 Kč, celých 850 000 Kč předá u právníka B. a právník poškozenému převede 10 000 000 Kč, k čemuž však nedošlo,
10. v přesně nezjištěný den v červenci 2016 sjednal spoluobviněný L. M. a obviněný R. Ž. schůzku s poškozeným v Uherském Hradišti, na které spoluobviněný L. M. uvedl, že pokud poškozený právníkovi vyplatí 380 000 Kč, právník mu zlato vrátí, neboť s tím již nechce mít nic společného, asi dne 15. 7. 2016 v Otrokovicích spoluobviněný L. M. od poškozeného převzal 100 000 Kč v hotovosti s tím, že sám přidá 100 000 Kč a celých 200 000 Kč vyplatí právníkovi jako zálohu oproti vydání byť i části zlata, žádné zlato však poškozenému nepředal a peníze mu nevrátil s tím, že s právníkem jednal, ale ten vydá zlato, až bude mít celých 380 000 Kč,
11. v přesně nezjištěný den v srpnu 2016 sjednal spoluobviněný L. M. a obviněný R. Ž. schůzku s poškozeným v Uherském Hradišti, na které spoluobviněný L. M. uvedl, že pokud poškozený právníkovi vyplatí zbylých 180 000 Kč, právník mu zlato vrátí v jeho kanceláři v Brně, dne 15. 8. 2016 v Brně spoluobviněný L. M. od poškozeného převzal 180 000 Kč v hotovosti s tím, že jde do kanceláře právníka pro uvedené zlato, namísto vrácení zlata však poškozenému telefonoval údajný právník, že musí jet do Prahy pro doklady, které k tomu potřebuje,
12. dne 5. 9. 2016 spoluobviněný L. M. a obviněný R. Ž. za účasti údajného zastavárníka vylákali od poškozeného 900 000 Kč v hotovosti tak, že v přesně nezjištěný den v srpnu 2016 údajný zastavárník zatelefonoval poškozenému, že převzal zlato od právníka, toto má však vyšší hodnotu a chce doplatit ještě 900 000 Kč, aby poškozenému zlato vydal, dne 5. 9. 2016 přijel poškozený s obviněným R. Ž. do Břeclavi, kde je čekal spoluobviněný L. M. s údajným zastavárníkem a tento uvedl, že peníze musí být zaslány na firemní účet zastavárny, na žádost spoluobviněného L. M. poškozený předal 900 000 Kč, aby je na účet vložil, spoluobviněný L. M. však nechtěl, aby s ním poškozený šel peníze do České spořitelny vložit s tím, že se hned vrátí, údajný zastavárník uvedl, že jakmile budou peníze na účtu zastavárny, zlato poškozenému vydá, namísto toho však jen poškozenému zatelefonoval, že to není možné, neboť mají v zastavárně kontrolu,
13. dne 19. 4. 2017 ve Vsetíně, obviněný R. Ž. od poškozeného vylákal částku 700 000 Kč pod záminkou zaplacení záloh na nákup kávy, kterou následně výhodně prodají, s penězi poškozeného obviněný R. Ž. zašel do budovy hotelu ve Vsetíně, kde je údajně předal prodejci, následně však obviněný R. Ž. telefonoval, údajně s novým kupcem kávy, a poškozenému sdělil, že nový kupec má na kamionu letní gumy, pro nepřízeň počasí nemůže přijet, proto se odkup kávy uskuteční dodatečně, kávu však poškozenému ani dodatečně nepředal a peníze mu nevrátil,
14. v přesně nezjištěný den v září 2016 sjednal spoluobviněný L. M. s obviněným R. Ž. schůzku pro poškozeného v Uherském Hradišti s údajným zastavárníkem, na které zastavárník poškozenému uvedl, že zlato, které má poškozenému vydat, se musí dodanit a daň činí 636 000 Kč, poškozený peníze neměl, zastavárník mu však průběžně telefonoval, kdy bude mít peníze na doplatek daně za zlato, 19. 5. 2017 byly poškozenému vyplaceny peníze za prodej jeho chaty a sám zatelefonoval zastavárníkovi, který sdělil, že mu zlato vydá, ale musí tam přijít sám, dne 23. 5. 2017 poškozený na smluvené místo do XY přijel s obviněným R. Ž., kterého cestou vysadil, aby mohl údajného zastavárníka sledovat, v autě poškozeného
mělo dojít k předání peněz a zlata z ruky do ruky, údajný zastavárník však chtěl peníze předem se sdělením, že zlato přinese ze svého auta, které má za rohem, obviněný R. Ž. poškozenému telefonicky sdělil, aby zastavárníkovi peníze předal, že ho bude sledovat, poškozený údajnému zastavárníkovi částku 636 000 Kč v hotovosti předal, následně obviněný R. Ž. poškozenému uvedl, že mu zastavárník ujel,
15. dne 22. 7. 2017 sjednal spoluobviněný L. M. pro poškozeného s obviněným R. Ž. schůzku v XY, kde poškozenému řekl, že finanční úřad zablokoval bankovní účet B. s částkou 36 000 000 Kč, ze kterého mají být zaslány peníze poškozenému a k odblokování je nutno vyplatit 925 000 Kč, poškozený takovou částku neměl, spoluobviněný L. M. mu uvedl, že ze svých peněz dodá 120 000 Kč, ale aby měl záruku, že poškozený peníze zajistí, musí mu dát jako zálohu 100 000 Kč, dne 30. 7. 2017 v Uherském Hradišti, za účasti obviněného R. Ž. poškozený předal obviněnému L. M. částku 100 000 Kč v hotovosti, z účtu B. mu však žádné peníze zaslány nebyly a částku 100 000 Kč mu spoluobviněný L. M. ani obviněný R. Ž. nevrátili,
16. dne 31. 2017 v Uherském Hradišti obviněný L. M. a obviněný R. Ž. od poškozeného vylákali 240 000 Kč v hotovosti pod záminkou, že jde o další peníze, které je nutno vyplatit, aby finanční úřad odblokoval bankovní účet B. s částkou 36 000 000 Kč, ze kterého mají být zaslány peníze poškozenému, k tomu spoluobviněný L. M. uvedl, že k odblokování účtu přidává svých 120 000 Kč a obviněný R. Ž. poškozenému uvedl, že přidává 400 000 Kč, které si nechal vyplatit za nerealizovaný obchod s kávou z 19. 4. 2017 ve Vsetíně, z účtu B. však poškozenému žádné peníze zaslány nebyly a částku 240 000 Kč mu spoluobviněný L. M. ani obviněný R. Ž. nevrátili,
17. dne 3. 8. 2017 v Uherském Hradišti spoluobviněný L. M. a obviněný R. Ž. od poškozeného vylákali 65 000 Kč v hotovosti pod záminkou, že se jedná o zbylou částku, kterou je třeba vyplatit, aby finanční úřad odblokoval bankovní účet B. s částkou 36 000 000 Kč, ze kterého mají být zaslány peníze poškozenému, spoluobviněný L. M. za přítomnosti obviněného R. Ž. 65 000 Kč od poškozeného převzal s tím, že je předá na finančním úřadu v Brně, to však neučinil, z účtu B. poškozenému žádné peníze zaslány nebyly a částku 65 000 Kč mu spoluobviněný L. M. ani obviněný R. Ž. nevrátili,
18. dne 5. 8. 2017 v Uherském Hradišti, spoluobviněný L. M. a obviněný R. Ž. od poškozeného vylákali 36 000 Kč v hotovosti pod záminkou, že na finančním úřadu naběhl úrok z prodlení, který je třeba uhradit, aby finanční úřad odblokoval bankovní účet B. s částkou 36 000 000 Kč, ze kterého mají být zaslány peníze poškozenému, spoluobviněný L. M. za přítomnosti obviněného R. Ž. 36 000 Kč od poškozeného převzal s tím, že je předá na finančním úřadu v Brně, to však neučinil, z účtu B. poškozenému žádné peníze zaslány nebyly a částku 36 000 Kč mu spoluobviněný L. M. ani obviněný R. Ž. nevrátili,
19. dne 21. 8. 2017 ve Zlíně spoluobviněný L. M. a obviněný R. Ž. od poškozeného vylákali 120 000 Kč v hotovosti pod záminkou, že spoluobviněnému L. M. jeho strýc zabavil doklady k penězům, které mu byly poškozeným vyplaceny a tyto mu vrátí, až dostane 120 000 Kč, které mu spoluobviněný L. M. dluží, za přítomnosti obviněného R. Ž. poškozený 120 000 Kč předal spoluobviněnému L. M., který s penězi odešel a poslal mu SMS zprávu, že mu jeho peníze pošle na jeho účet, což však neučinil,
20. dne 24. 8. 2017 v Uherském Hradišti spoluobviněný L. M. a obviněný R. Ž. od poškozeného vylákali 100 000 Kč v hotovosti pod záminkou, že spoluobviněnému L. M. jeho strýc slíbil vrátit doklady k penězům, které mu byly poškozeným vyplaceny a tyto mu vrátí, až dostane dalších 100 000 Kč, které mu obviněný L. M. dluží, za přítomnosti obviněného R. Ž. poškozený 100 000 Kč předal spoluobviněnému L. M., který s penězi odešel s tím, že poškozenému druhý den převede na jeho účet peníze, což však neučinil.
4. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci napadl obviněný ve všech výrocích bezprostředně se dotýkajících jeho osoby dovoláním, opírajícím se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že hodnocení důkazů soudy obou stupňů je v mnoha ohledech zcela v rozporu se zásadami formální logiky a učiněná skutková zjištění jsou s provedenými důkazy v extrémním nesouladu. Soudy obou stupňů rovněž pominuly v mnoha směrech jeho obhajobu. Uvedené skutečnosti svědčí o nesprávném posouzení skutku, a ačkoliv Nejvyšší soud není příslušný k hodnocení a přezkoumávání důkazů, měl by v souladu s judikaturou Ústavního soudu zasáhnout i v případě extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. K tomuto pak obviněný odkázal na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, týkající se chybějících skutkových okolností ve skutkové větě výroku rozsudku, které by odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu uvedených ve větě právní, což zakládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dále pak obviněný poukázal na nálezovou judikaturu Ústavního soudu, podle níž závěr o zavinění pachatele musí být prokázán výsledky dokazování, což v posuzovaném případě splněno nebylo, a dále podle které nepřihlédnutí Nejvyššího soudu k tomu, zda byl skutek, tak jak je popsán v napadeném rozhodnutí, skutečně prokázán, odporuje smyslu a záměru tohoto mimořádného opravného prostředku. Postupem soudů obou stupňů bylo porušeno ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., neboť nebyl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, když nebyly provedeny obviněným navrhované důkazy, a současně nebylo postupováno v souladu se zásadou in dubio pro reo. Opomenuté důkazy spočívají v neprovedení výslechů svědků M. P., Š. Š., J. K., T. C. a D. B., kteří se mohli vyjádřit zejména k osobě poškozeného, jeho obchodním aktivitám a vztahu s obviněným, dále J. M., T. M., R. V., kteří se mohli vyjádřit k osobě svědkyně L. N. a jejím obchodním aktivitám, I. Š., jež v přípravném řízení uváděla, že poškozený investoval své peníze prostřednictvím L. N., a rovněž Z. J., která měla v předmětném období s poškozeným bližší vztah a je z pohledu obviněného velice důležitou svědkyní. V neprovedení těchto svědeckých výslechů obviněný spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces, k čemuž opět odkázal na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu zabývající se opomenutými důkazy. Dále doplnil, že jediným přímým důkazem byla výpověď poškozeného, ostatní svědci měli pouze zprostředkované informace od poškozeného a mají k němu navíc osobní vztah. Dále se v podrobnostech zabýval průběhem skutkového děje a uvedl, že s ohledem na provedené dokazování nelze pochybovat o tom, že poškozený investoval do různých obchodů, k čemuž docházelo i prostřednictvím L. N. Věrohodnost poškozeného pak snižovalo mnoho nesrovnalostí v jeho výpovědi, a to např. informace o výši investic, výši půjček jiným lidem, dále ji snižovala výpověď jeho manželky o jeho povahových vlastnostech, a taktéž svědek I. B., který sdělil, že u žádného předávání peněz nikdy nebyl a obviněného nikdy neviděl. Vzhledem k tomu, že nikdo třetí údajným schůzkám obviněného s poškozeným ani předávání peněz nebyl přítomen, bylo důležité vyslechnout obviněným navrhované svědky i k dalším okolnostem případu a ve vztahu k věrohodnosti svědkyně L. N. Nyní tak nelze bez pochybnosti tvrdit, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost. Obviněný své dovolání uzavřel tím, že požádal Nejvyšší soud, aby se vyjádřil k tolerování ignorování nálezů Ústavního soudu, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci i přecházející rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil, a to ve všech výrocích bezprostředně se ho dotýkajících, a následně přikázal věc k novému projednání Krajskému soudu v Brně.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného do dne konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
8. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzený důvod odpovídá důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
9. Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumu, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v jeho odůvodnění.
10. K tomu je potřeba zmínit, že v rámci zmíněného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat důkazy provedené již dříve.
11. V podaném mimořádném opravném prostředku ovšem obviněný primárně napadl správnost skutkových zjištění a správnost procesu dokazování, jenž k jejich dovození vedl. Jeho námitky tedy většinově směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a proti rozsahu dokazování, přičemž se obviněný snažil provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději, což s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činit nelze.
12. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, jsou zejména tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Do první skupiny takových vad náleží tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení, tedy dochází k extrémnímu rozporu mezi provedenými důkazy a závěry na jejich podkladě dovozenými.
13. Obviněný v rámci svého dovolání namítal existenci vad ve smyslu opomenutých důkazů a jejich zásadně chybného hodnocení.
14. V návaznosti na to Nejvyšší soud konstatuje následující. Pokud jde o neprovedení některých důkazů, tj. rozsah dokazování, obviněný předložil návrhy na jeho doplnění, které ovšem soudy obou stupňů neopomněly, ale shledaly je nadbytečnými a svůj postoj přiměřeně odůvodnily. S jejich argumentací se Nejvyšší soud ztotožňuje. Stran návrhu na provedení výslechů v dovolání zmiňovaných svědků lze plně odkázat na bod 11. rozsudku krajského soudu (vyjma Z. J.) a bod 27. rozsudku vrchního soudu. Co se pak týče důkazního návrhu ohledně výslechu Z. J., tak tento návrh soud prvního stupně usnesením zamítl přímo u hlavního líčení, co zde také odůvodnil (viz č. l. 614 trestního spisu). K námitce obviněného ohledně důležitosti této svědkyně lze uvést, že ostatně sám obviněný v podaném dovolání uvedl, že do spisu bylo založeno čestné prohlášení Z. J., na základě čehož soud druhého stupně mohl podrobně zvážit, k čemu by tato svědkyně mohla vypovídat a zda je to z hlediska předmětné trestné činnosti relevantní, což také učinil. Ke všem zmíněným návrhům na výslechy svědků je namístě doplnit, že obviněný (jak taktéž sám uvedl) se domáhal slyšení osob, které předmětné trestné činnosti nebyly nijak přítomny a nic o ní nevěděly. Naopak někteří svědci, z jejichž výpovědí soudy obou stupňů vycházely, byli trestné činnosti do jisté míry přítomni, ačkoliv samotné předávky peněz neviděli (což je v podstatě logické, neboť nebylo v zájmu obviněného mít při páchání trestné činnosti jakékoliv svědky; tato skutečnost pak plyne i z více svědeckých výpovědí, podle nichž měl obviněný poškozenému opakovaně sdělovat, aby na schůzku přišel sám), z jejich výpovědí, které korespondují s výpovědí poškozeného, však lze pozorovat hrubé rysy skutkového děje, který v rámci své svědecké výpovědi popsal poškozený.
15. Co se pak týče námitek obviněného ohledně extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, v daném případě taková situace vyžadující zásah Nejvyššího soudu však zjevně nenastala. Mezi provedenými důkazy na straně jedné a skutkovými zjištěními Krajského soudu v Brně, z nichž v napadeném rozsudku vycházel Vrchní soud v Olomouci, na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudu prvního stupně mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které soud prvního stupně odpovídajícím způsobem zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Na uvedeném ničeho nemění, že obviněný svoji vinu, resp. spáchání trestné činnosti, odmítl a podal svoji verzi skutkového děje, v níž veškeré své trestné jednání popřel a nabízel soudům obou stupňů varianty, jak mohl poškozený o své peníze přijít, neboť s jeho tvrzeními se soudy obou stupňů neztotožnily.
16. Pouze obiter dictum je možné k zásadním momentům skutkového děje kvalifikovaného jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, konstatovat, že svědecké výpovědi poškozeného a svědků I. B., K. B., J. D. a L. N. nejsou nevěrohodné, naopak jimi předložený popis celé události byl v podstatných bodech konzistentní a navzájem se shodoval. Výpověď L. N. tedy nestojí osamoceně, ale podporují ji výpovědi dalších svědků. Naopak dovolací argumentaci obviněného ohledně těchto výpovědí lze považovat za zcela účelovou a překrucující reálný průběh děje. Rozhodně totiž nelze souhlasit s tvrzením předloženým v dovolání, podle něhož je výpověď poškozeného nevěrohodná, avšak z důvodu zcela nepodstatných záležitostí, například že se měl lišit odhad manželky poškozeného s tvrzením poškozeného ohledně výše půjček jiným lidem, obdobně pak s tvrzením I. Š. ohledně výše investic, když obě o tomto měly pouze minimální povědomí, či že svědek I. B. uvedl, že u samotného předání peněz nebyl. Poškozeného rovněž nemohla znevěrohodnit výpověď jeho manželky, svědkyně K. B., která uvedla, že je šetrný člověk – obviněný pak ale zcela pominul, že taktéž popisovala, že její manžel byl v předmětnou dobu zkráceně řečeno obchody se zlatem doslova posedlý, stejně tak, že se v předmětné době poškozený s obviněným intenzivně scházel. Nejvyšší soud pak nijak nerozporuje, že obviněný mohl investovat peníze prostřednictvím paní L. N., v předmětném období k tomuto však s ohledem na svědecké výpovědi výše uvedených svědků nedocházelo. Nejsou tak pochybnosti, že „investice“ se v předmětném období děly pouze prostřednictvím obviněného. Lze doplnit, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů jednoznačně vyplývá, proč se ztotožnily se skutkovým dějem, tak jak byl ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku popsán, a proč tedy neuvěřily obhajobě obviněného.
17. V podrobnostech, pokud se jedná o důkazní situaci, hodnocení důkazů a na to navazující zjištění, Nejvyšší soud odkazuje zejména na body 12. až 20. odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně, neboť není nutno v rámci dovolacího řízení skutečnosti uvedené v jimi vyhotovených odůvodněních plně reprodukovat.
18. Rovněž je možné zmínit, že stojí-li proti sobě dvě odlišné výpovědi – obviněného a poškozeného, přičemž další důkazy ve věci nelze provést, je třeba vždy rozhodnout ve prospěch obviněného v souladu se zásadou in dubio pro reo. Uplatnění této zásady je namístě, pokud soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů dospěje k závěru, že není možné se jednoznačně přiklonit k žádné ze dvou rozporných výpovědí nebo k žádné ze skupiny odporujících si důkazů, takže zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení takovéto důkazní situace dospěje k závěru, že jedna z výpovědí nebo jedna ze skupiny výpovědí je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna, a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrne do odůvodnění svého rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady v pochybnostech ve prospěch, neboť soud pochybnosti nemá (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02).
19. Pokud se soudy obou stupňů po pečlivém hodnocení zejména výpovědi poškozeného rozhodly tuto akceptovat jako věrohodnou a na ní založit své skutkové závěry, nelze v jejich postupu shledat jakýkoli selektivní, účelový či záměrný přístup k důkazům, ať již ve prospěch či v neprospěch obviněného. Proto také nemohlo dojít k porušení práva obviněného na spravedlivý proces ani zásady in dubio pro reo.
20. Souhrnně řečeno, logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno, a to ani ve smyslu výkladů provedených nálezy Ústavního soudu, které jsou samozřejmě závazné (srov. čl. 89 odst. 2 Ústavy).
21. S mírou jisté tolerance lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit pouze spíše obecnou námitku obviněného tvrdící absenci skutkových okolností ve skutkové větě výroku o vině, které by odpovídaly znakům aplikované skutkové podstaty. K tomu je namístě uvést, že zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku se dopustí, kdo úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Jak je přitom zcela zřejmé z výše citované skutkové věty výroku o vině rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, obviněný jednal společně se spoluobviněným L. M. a dalšími neustanovenými osobami (údajného zastavárníka, údajného majitele zlata B.) ve zřetelné koordinaci tak, že poškozenému tvrdili nepravdivé okolnosti ohledně možnosti výhodného nákupu či výkupu zejména zlata a zlatých mincí, resp. v jednom případě kávy, k čemuž ovšem bylo potřeba provést určité prvotní investice jak stran hodnoty těchto věcí, tak i souvisejících poplatků (odblokování účtů, poplatek za certifikát apod.), ačkoli ve skutečnosti žádné takové věci (zlato apod.) neexistovaly a smyšlená legenda byla vytvořena pouze pro přesvědčení poškozeného. Poškozený naznačeným tvrzením uvěřil a na jejich podkladě provedl řadu majetkových dispozic, v jejichž rámci obviněnému a dalším spolupachatelům předal peníze, které si tito ponechali pro vlastní potřebu. Současně je zřejmé, že všichni spolupachatelé jednali cíleně a s očividným záměrem se na úkor poškozeného obohatit. Skutkový podklad pro užitou kvalifikaci, včetně zavinění ve formě přímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, je tak ve výroku plně zahrnut.
22. Ani v daném menšinovém rozsahu nelze námitkám obviněného, byť již podřaditelným pod uplatněný dovolací důvod, přisvědčit.
23. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného z větší části neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v §265b tr. ř., v části zbylé je potom zjevně neopodstatněná. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 12. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel