ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1370.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1370/2019-597
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 13. 11. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. K. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 50 To 69/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 2 T 4/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 12. 2018, č. j. 2 T 4/2018-458, byl obviněný uznán vinným v bodě 1) přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a pokusem přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §146 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 2) přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl obviněný podle §175 odst. 1, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedených přečinů a pokusu přečinu dopustil tím, že
ad 1) v Plzni dne 29. 12. 2016 v blíže nezjištěných ranních hodinách v XY ulici vešel do místnosti v prvním patře opuštěného objektu bývalých vojenských kasáren, kterou obývali poškození M. M. a M. Č., postříkal je pepřovým sprejem, poté poškozeného udeřil na místě nalezenou dřevěnou deskou o rozměru nejméně 50 cm x 15 cm do hlavy, čímž mu způsobil na nose drobné oděrky, přičemž reálně hrozil vznik zranění, které by u poškozeného zapříčinilo omezení v konání obvyklých životních úkonů, poškozenou uchopil za ruku a násilím ji se slovy “dělej, pojď“ vytáhl ven z objektu, poškozená se mu vytrhla a utekla na zastávku MHD, kde obviněný vytáhl pepřový sprej, a poté co s ním odmítla odjet, ji dal facku a z místa odjel,
ad 2) v Plzni dne 2. 1. 2017 v blíže nezjištěných ranních hodinách v XY ulici vešel do místnosti v prvním patře objektu bývalých vojenských kasáren, kde se nacházeli poškození M. M. a M. Č., kdy ležícímu poškozenému přiložil ostřím ke krku kuchyňský nůž s čepelí délky cca 20 cm, říkal, že mu uřeže prsty, pohlavní úd a poškozená to bude muset sníst, vyhrožoval, že zabije poškozenou, její děti, že jí bude znásilňovat, přičemž přiložil nůž ke krku i jí, poškozená z obavy o jejich život obviněnému slíbila, že s ním půjde, načež svého jednání zanechal a z místnosti odešel.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 20. 3. 2019, č. j. 50 To 69/2019-495, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že došlo k porušení základních pravidel trestního procesu a porušení jeho práva na spravedlivý proces, neboť výslech poškozené byl proveden mimo hlavní líčení, čímž mu nebylo umožněno klást poškozené otázky. Tato výpověď přitom představuje klíčový důkaz, na základě kterého soud dospěl k odsuzujícímu rozsudku. Poškozená byla v řízení před soudem vyslechnuta mimo hlavní líčení bez jeho přítomnosti pouze z toho důvodu, že nebyl v důsledku úřední chyby eskortován k nařízenému hlavnímu líčení. Tato výpověď byla poté s jeho souhlasem přečtena v průběhu hlavního líčení dne 21. 9. 2018. Postup soudu považuje za nepřípustný, neboť hlavní líčení mělo být odročeno a výslech poškozené měl proběhnout v rámci nového hlavního líčení. Číst protokol o výslechu svědka provedeného mimo hlavní líčení lze pouze tehdy, pokud by soud neshledal výslech takového svědka v rámci hlavního líčení za nutný, eventuelně za podmínek stanovených v §211 tr. ř. V daném případě však zjevně soud považoval výslech poškozené za nutný, jednalo se o klíčovou svědkyni a soud ji k hlavnímu líčení předvolal. K jejímu výslechu mimo hlavní líčení došlo pouze z důvodu její obtížné dostupnosti, a jelikož neproběhla jeho eskorta k hlavnímu líčení. Na tomto nic nemění ani jeho souhlas s takovým postupem, když podle jeho názoru podle §211 tr. ř. čtení protokolu z výše uvedených důvodů není přípustné a jeho souhlas tak byl irelevantní. Nebyl si vědom toho, že pokud udělí souhlas s přečtením její výpovědi, tato již nebude v hlavním líčení vyslýchána a on tak bude zkrácen o právo klást jí otázky. Přestože byl zastoupen obhájcem, z protokolu o hlavním líčení z 21. 9. 2018 je patrné, že v době udělení souhlasu již gradoval spor s jeho obhájcem, jež následně požádal o zproštění povinnosti ho obhajovat, tudíž v tu dobu byl zastoupen obhájcem jen formálně, k poradě a řádnému poučení o důsledcích souhlasu však nedošlo.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že jeho námitky je možné částečně podřadit pod uplatněný dovolací důvod, a to na základě judikatury Ústavního soudu stran získání a použití důkazů v rozporu s procesními předpisy. S touto námitkou se zabýval již odvolací soud a obviněný tak pouze opakuje námitky, se kterými se soudy již dostatečně a správně vypořádaly. V takových situacích jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné. Soud prvního stupně svým postupem, kdy vyslechl svědkyni mimo hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného a protokol o výslechu následně přečetl v hlavním líčení, postupoval podle zákona, neboť se tak stalo se souhlasem obviněného i státního zástupce. Obviněnému nelze přisvědčit ani stran jeho argumentace ohledně nekvalitní obhajoby, neboť soud není oprávněn posuzovat její kvalitu, když vztah mezi obhájcem a obviněným je autonomní a zajištění obhajoby je výhradně na obhájci a jeho dohodě s obviněným. Je vždy věcí obviněného, kdy a koho pověří svou obhajobou, příp. zda svého práva této volby vůbec využije, avšak za tuto volbu nese odpovědnost sám obviněný. Výrok o vině obviněného byl formulován při dodržení pravidel spravedlivého procesu a nedošlo k porušení žádného z práv obviněného vymezujícího kritéria spravedlivého procesu.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Jediná námitka obviněného se týká způsobu provedení důkazu protokolem o výpovědi poškozené M. M. vyslechnuté mimo hlavní líčení. Tato námitka je však čistě procesního charakteru a jako taková se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze ji podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Obviněný tak v dovolání neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedené skutky nevykazovaly znaky přečinů, za které byl odsouzen. Pouze takto koncipovaná námitka by obsahově korespondovala s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ačkoli dovolací argumentaci obviněného nelze pod žádný z dovolacích důvodů podřadit, s ohledem na ústavněprávní rovinu možného porušení základních práv obviněného v případě, že by jeho námitka byla opodstatněná, Nejvyšší soud pokládá za důležité doplnit následující. K výslechu poškozené M. M. mimo hlavní líčení soud prvního stupně přistoupil dne 30. 7. 2018 z toho důvodu, že se poškozená k hlavním líčením opakovaně nedostavovala a to muselo být odročováno. V uvedený den se k hlavnímu líčení dostavila, avšak z důvodu administrativní chyby nebyl k hlavnímu líčení eskortován obviněný. Soud prvního stupně z důvodu špatné dosažitelnosti poškozené rozhodl o jejím výslechu mimo hlavní líčení, a to zcela v souladu s ustanovením §183a tr. ř. Je přitom namístě rovněž připomenout, že obhájce obviněného byl výslechu poškozené mimo hlavní líčení přítomen a poškozené měl možnost klást otázky, přičemž obhajoba tohoto práva rovněž využila (viz protokol o výslechu svědka mimo hlavní líčení na č. l. 373 a násl.). Ke čtení předmětného protokolu poté soud prvního stupně přistoupil v rámci následujícího hlavního líčení v souladu s ustanovením §183a odst. 3 tr. ř., a to za podmínek uvedených v §211 odst. 1 tr. ř., kdy se čtením protokolu souhlasil jak státní zástupce, tak výslovně i obviněný poté, co byl vyzván k poradě s obhájcem (viz protokol o hlavním líčení ze dne 21. 9. 2018, č. l. 394). Postup soudu prvního stupně tak byl zcela v souladu s trestním řádem i zásadami trestního řízení. Za relevantní pak nelze pokládat ani argumentaci obviněného stran neschopnosti jeho obhájce, neboť obecný soud není oprávněn posuzovat "kvalitu" obhajoby či "nečinnost" obhájce, neboť obviněnému nelze upřít právo na volbu procesní taktiky, jíž zamýšlí svůj záměr v řízení před soudem prosadit; opak by totiž znamenal očividný zásah státní moci do ústavně zaručeného základního práva na obhajobu a případně též jistou zřetelně nežádoucí a především ústavně nepřípustnou formu státní kontroly nad jeho výkonem (viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 83/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 688/05, rovněž srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 5 Tdo 305/2014). Dále je namístě zdůraznit, že se s námitkou obviněného stran procesní použitelnosti výpovědi poškozené vypořádal již soud druhého stupně, na jehož argumentaci lze dále pro stručnost odkázat (viz odst. 15 – 17 usnesení odvolacího soudu). Dovolací argumentace obviněného se tak zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., a nelze ji shledat opodstatněnou ani v rovině ústavněprávní.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 20. 3. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 4. 11. 2019 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 11. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu