ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1411.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1411/2019-268
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 27. 11. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. K. , nar. XY v XY, Ukrajina, státní příslušník Ukrajiny, bytem XY, okres Brno-venkov, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 5 To 162/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 38/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2019, č. j. 11 T 38/2019-183, byl obviněný uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle téhož ustanovení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z územní České republiky na pět let.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním státní zástupce v neprospěch obviněného. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 6. 2019, č. j. 5 To 162/2019-211 zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a nově uznal obviněného vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku a odsoudil ho podle téhož ustanovení k trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil obviněnému trest vyhoštění z území České republiky na sedm let.
Podle skutkových závěrů soudu druhého stupně se obviněný uvedeného zločinu dopustil v podstatě tím, že dne 11. 12. 2018 v době od 19:30 hod. do 20:00 hod. v Brně na ulici XY č. XY, na pokoji budovy A. s., po předchozím přemlouvání ke konzumaci alkoholu, fyzicky napadl V. P., nar. XY, který ležel na posteli, tím způsobem, že na něj nalehl, dal mu pět úderů pěstí střední intenzity směrem na hlavu, které se podařilo poškozenému vykrýt rukama, a poté V. P. chytil za zápěstí pravé ruky, rukou mu velkou intenzitou kroutil a páčil ji, čímž mu způsobil tříštivou zlomeninu střední části pravé pažní kosti, tedy zranění minimálně středně těžké, které si vyžádalo operační zákrok s následnou hospitalizací a léčbou s citelným omezením v obvyklém způsobu života spočívajícím v osmidenní hospitalizaci, kdy byl zcela vyřazen z běžného způsobu života a po propuštění z nemocnice fixací dominantní pravé končetiny v sádrovém obvazu a po jeho sejmutí následnou velmi pozvolnou rehabilitací, kdy byl omezen v běžné denní činnosti a doba tohoto citelného omezení v obvyklém způsobu života překročila hranici šesti týdnů.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesouhlasí se závěrem soudu druhého stupně, že měl poškozenému způsobit těžkou újmu na zdraví úmyslně, neboť subjektivní stránka trestného činu absentuje. Naopak správně posoudil jeho jednání soud prvního stupně jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Popsal, z jakého důvodu šel za poškozeným a zdůraznil, že neměl v úmyslu mu způsobit těžkou újmu na zdraví, přičemž k té došlo následkem jeho afektivního jednání v nedbalosti. Ani údery na obličej nebyly provedeny s cílem způsobit poškozenému těžkou újmu, o čemž svědčí to, že po těchto úderech neměl poškozený žádné následky ani otoky. K větší intenzitě než chtěl, došlo pouze u zkroucení ruky poškozeného, kdy špatně odhadl situaci. V této souvislosti odkázal na judikaturu a odbornou literaturu stran zavinění. Několikrát se popral, ale vždy to skončilo jen běžnými oděrkami.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a sám rozhodl rozsudkem v intencích rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2019, č. j. 11 T 38/2019-183.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že námitka obviněného stran absence úmyslu, je podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod, je však zjevně neopodstatněná. S odkazem na teorii týkající se subjektivní stránky v případě zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku poukázal též na judikaturu a uzavřel, že v daném případě pro nedbalostní zavinění svědčí pouze osamocené vyjádření obviněného. Naopak odvolací soud správně uzavřel, že obviněný jednal v nepřímém (eventuálním) úmyslu, což prokazuje znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, výpověď poškozeného V. P. a svědka P. Š. Z těch vyplynulo, že násilí, kterým obviněný působil na ruku poškozeného, bylo velké intenzity a trvalo po delší dobu a obviněný nepřestal ani přesto, že poškozený křičel bolestí. Poukázal rovněž na značný věkový rozdíl mezi obviněným a poškozeným, jakož i na to, že obviněný připustil, že se v dětství věnoval bojovým sportům, a též že poškozenému po útoku neposkytl žádnou pomoc. Z těchto konkrétních okolností je zcela zřejmé, že obviněný musel vědět, že svým jednáním může poškozenému způsobit těžkou újmu na zdraví a pro případ, že takové vážné zranění způsobí, byl s tím srozuměn.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
V podstatě jedinou uplatněnou námitkou je, že nebyla naplněna subjektivní stránka zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný k tomu namítl, že neměl v úmyslu způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví. Tuto námitku lze pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Nelze jí však přisvědčit.
Zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví. Těžkou újmou na zdraví se přitom ve smyslu §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku rozumí vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění, které by omezovalo způsob života poškozeného nejméně po dobu šesti týdnů. Po subjektivní stránce se u zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje úmysl. Trestný čin je podle §15 odst. 1 tr. zákoníku spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (úmysl přímý), nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl eventuální). Ve smyslu §15 odst. 2 tr. zákoníku se srozuměním rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Z hlediska úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví stačí zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit tento těžší následek, a byl s tím srozuměn (úmysl eventuální). Na takové srozumění lze usuzovat, pokud jde o důkazní stránku zejména z povahy použité zbraně, z intenzity útoku, ze způsobu jeho provedení (zejména z toho, proti které části těla útok směřoval) a z pohnutky činu (srov. R II/1965). Dále je třeba hodnotit okolnosti, za kterých se útok stal, jakým způsobem bylo útočeno a jaké nebezpečí pro napadeného z útoku hrozilo (srov. R 16/1964, rovněž také Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1530). V daném případě nelze než uzavřít, že s ohledem na charakter útoku, sílu a intenzitu útoku a fyzickou převahu obviněného danou minimálně velkým věkovým rozdílem mezi poškozeným a obviněným, musel být obviněný přinejmenším srozuměn s tím, že svým útokem může poškozenému způsobit těžkou újmu na zdraví, a pro případ, že takové vážné zranění způsobí, byl s tím srozuměn. Je třeba zdůraznit, že obviněný podle skutkových závěrů soudu druhého stupně svým tělem na o 31 let staršího poškozeného nalehl, čímž mu částečně znemožnil se proti fyzickému útoku bránit či před ním utéct. Je nepochybné, že obviněný, kterému v době útoku bylo 32 let, měl nad 63 letým poškozeným značnou fyzickou převahu, čehož si musel být obviněný vědom. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství vypracovaného MUDr. Michalem Zeleným, Ph.D., vyplývá, že poranění poškozeného vzniklo násilím velké intenzity, přičemž poškozený utrpěl tříštivou zlomeninu střední části pravé pažní kosti s posunem, kdy pažní kost patří k nejsilnějším kostem v těle a láme se pouze při vyšší intenzitě násilí. Je přitom bezpředmětné, jakou intenzitou byly vedeny údery proti obličeji. Nelze opominout ani skutečnost, že násilí ze strany obviněného trvalo delší sobu, asi 2 až 3 minuty, kdy obviněný svého útoku nezanechal ani v reakci na bolestný křik poškozeného. Obviněný kromě toho připustil, že se v dětství věnoval bojovým sportům. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že po ukončení fyzického útoku neposkytl poškozenému žádnou pomoc. Nejvyšší soud se plně ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, na jehož argumentaci plně odkazuje (odst. 4 a násl. rozsudku soudu druhého stupně). S ohledem na shora uvedené nelze tedy dát za pravdu námitce obviněného, že by se těžkého ublížení na zdraví nedopustil úmyslně, nýbrž z nedbalosti ve smyslu §147 odst. 1 tr. zákoníku, jak uzavřel soud prvního stupně. Námitku obviněného tak Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanou vadou, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nad rámec je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 5. 6. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 13. 11. 2019 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 11. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu