ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1419.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1419/2019-336
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 12. 2019 o dovolání obviněného L. K. , nar. XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 12. 2018, sp. zn. 5 To 372/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 3 T 35/2018 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 24. 9. 2018, č. j. 3 T 35/2018-287, byl obviněný L. K. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené obchodní společnosti GasNet, s. r. o., částku 308 297 Kč na náhradu škody.
Uvedeného přečinu se obviněný dopustil v podstatě tím, že nejméně od 1. 5. 2013 do 23. 1. 2017 v objektu bývalé prodejny J., jehož je výlučným vlastníkem, po zásahu do plynové distribuční sítě připojil či zajistil připojení neměřené odbočky plynu, ač neměl uzavřenou smlouvu s dodavatelem plynu, a neoprávněně plyn odebíral do plynového kotle a průtokového ohřívače vody, čímž způsobil poškozené obchodní společnosti škodu ve shora uvedené výši.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 12. 2018, č. j. 5 To 372/2018-300, bylo odvolání obviněného podané do všech výroků rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Obviněný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, které opřel o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces v důsledku pochybení soudů v procesu dokazování. S odkazem na nález Ústavního soudu ve zcela obecné rovině zmínil problematiku tzv. opomenutých důkazů a extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy. Dodal, že některé důkazy soud zcela opominul a některé hodnotil nesprávně v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů. Následně se vyjádřil k hodnocení výpovědi svědkyně Š. N. soudy, přičemž podle jeho názoru bylo přihlédnuto i k obsahu úředního záznamu o podání vysvětlení ze strany Š. N., s jehož čtením nedaly strany souhlas. Úvahu soudu, že pachatelem nemůže být nikdo jiný, nežli vlastník předmětné nemovitosti, označil za zcela lichou, protože zájem na nelegálním odběru plynu mohl mít podle jeho přesvědčení jakýkoli nájemce v uvedeném objektu. Následně se obsáhle vyjádřil k závěrům znaleckého posudku z oboru energetika, odvětví plynárenství, s nimiž nesouhlasil. Zpochybnil především výši škody stanovenou znalcem Ing. Jiřím Kottnauerem mj. s tím, že do celkové výše škody byla nesprávně zahrnuta i daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“).
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem včetně rozhodnutí navazujících a aby přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), je však zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je nesprávná aplikace hmotného práva, především trestního zákoníku, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotněprávního je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Námitky, kterými se dovolatel snaží dosáhnout změny skutkových zjištění soudů, proti nimž staví svou vlastní verzi skutkového stavu, jsou mimo rámec ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takové námitky se týkají aplikace procesního práva, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, a již tím se míjejí s hmotněprávní povahou zmíněného dovolacího důvodu. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
Převážná část námitek dovolatele je však povahy skutkové. Ve vztahu k námitce tzv. opomenutých důkazů neuvedl žádné konkrétní argumenty a ani neupřesnil, které dílčí důkazy soudy údajně zcela opomenuly provést či hodnotit. Vzhledem k tomu, že obviněný svou argumentaci více nerozvedl ani neuvedl žádné další významné okolnosti, na základě kterých by bylo možné dovodit nesprávnost postupu obou soudů v procesu dokazování, dovolací soud nemá žádný adekvátní podklad, na který by mohl reagovat. Stejné závěry je možné vztáhnout i na zcela obecný poukaz obviněného na jedno z dalších možných pochybení v procesu dokazování týkající se situace, kdy jsou skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Vzhledem k obecné povaze takových námitek Nejvyšší soud pouze stručně konstatuje, že mezi skutkovými zjištěními obou soudů na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé žádný extrémní rozpor neshledal. Soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanoveními §2 odst. 5 tr. ř. a §2 odst. 6 tr. ř. a jeho přesvědčivě odůvodněné skutkové závěry logicky vyplývají z obsahu provedených důkazů. Po rozboru obsahu provedených důkazů dostatečně zdůvodnil, z jakých důkazů vzal skutkový stav za prokázaný. Skutková zjištění mají odpovídající podklad ve výpovědích svědků Š. N., J. D. a M. K., které byly v souladu s provedenými listinnými důkazy, a to především se smlouvami o nájmu uzavřenými s nájemníky nemovitosti, kde došlo k zásahu do plynové distribuční sítě, i s protokolem o domovní prohlídce realizované v předmětné nemovitosti. Námitka extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je proto zcela bezpředmětná a nemohlo tak dojít ani k zásahu do práva obviněného na spravedlivý proces.
Skutkové, respektive procesní povahy je i námitka týkající se výslechu svědkyně Š. N. Kromě toho se k této výhradě vyjádřil již odvolací soud v odstavci 9 svého usnesení, na který je možno odkázat. Obviněný označil za lichý závěr odvolacího soudu, že pachatelem jednání nemůže být nikdo jiný než vlastník předmětné nemovitosti. Je však nutno upozornit, že - jak vyplývá z odstavce 13 odůvodnění usnesení - závěr o tom, že předmětnou nelegální přípojku nainstaloval či nechal nainstalovat v daném objektu přímo obviněný (a nikoli některý z nájemců), soudy postavily nejen na okolnosti vlastnictví nemovitosti obviněným, nýbrž i na dalších důkazech, které ve svém souhrnu neumožňují jiný možný logický závěr než ten, že to byl právě obviněný, kdo měl na neoprávněném odběru zemního plynu zájem (okolnost, zda nelegální přípojku zapojil přímo obviněný či někdo jiný na jeho pokyn, je nepodstatná). Je zřejmé, že obviněný ve své argumentaci vytrhl část odůvodnění odvolacího soudu z kontextu a takto koncipovanou výhradou opět pouze nesouhlasil s hodnocením důkazů soudy. Nikoli hmotněprávní, nýbrž skutkové povahy je konečně i většina námitek týkajících se nesouhlasu obviněného se závěry znaleckého posudku z oboru energetika, odvětví plynárenství.
Pod uplatněný dovolací důvod však lze podřadit (byť velmi stručně vyjádřenou) výhradu dovolatele ohledně započtení DPH do celkové výše škody. Z toho plyne, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v tomto směru uplatnil relevantně. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že (jak vyplývá z již ustálené rozhodovací praxe) odvíjí-li se určení výše škody od ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě trestného činu prodává, pak za situace, jestliže je prodej takové věci jako zdanitelné plnění ze zákona zatížen DPH a věc se obvykle prodává se zohledněním této daně, výše škody odpovídá ceně, za kterou obvykle věc kupuje konečný spotřebitel, tedy ceně včetně daně z přidané hodnoty (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 25/2004 Sb. rozh. tr.). Soudy proto při aplikaci §137 tr. zákoníku nijak nepochybily, když za součást způsobené škody považovaly i příslušnou DPH. Z těchto důvodů jde o námitku zjevně neopodstatněnou.
Dovolací námitky obviněného tedy z větší části nejsou pod uplatněný ani jiný důvod dovolání podřaditelné, zatímco posledně zmíněná námitka sice tomuto dovolacímu důvodu odpovídá, je však zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného L. K. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného usnesení dne 4. 12. 2018 Nejvyšší soud upozorňuje, že věc mu byla s dovoláním obviněného L. K. předložena až dne 14. 11. 2019.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 12. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu