ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1532.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1532/2018-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 9. 1. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného S. S. , nar. XY ve XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 9 To 262/2018, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 31/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2018, č. j. 12 T 31/2018-95, byl obviněný uznán vinným přečinem pohrdání soudem podle §336 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle §336 tr. zákoníku k testu odnětí svobody na tři měsíce, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu patnáct měsíců.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil v podstatě tím, že v době od května 2015 do doby doručení návrhu na potrestání dne 28. 3. 2018 v XY se nepodrobil lékařskému vyšetření u soudního znalce v oboru zdravotnictví Mgr. Tomáše Pexy, znalce z Ústavu soudního lékařství, ustanoveného dne 6. 5. 2015 za účelem odběru biologického materiálu a provedení analýzy vzorků DNA ve věci určení otcovství k nezletilému AAAAA (pseudonym), nar. XY a úpravu jeho výchovy a výživy vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 166/2013, tohoto jednání se dopustil, ačkoliv mu povinnost poskytnout součinnost při odběru biologického materiálu vyplývá z ustanovení §127 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, přičemž Městským soudem v Brně mu byly za účelem vynucení splnění této zákonné povinnosti opakovaně ukládány pořádkové pokuty, kdy svým jednáním tak bez závažných důvodů opakovaně mařil jednání soudu.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 8. 2018, č. j. 9 To 262/2018-107, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že nejednal bez závažného důvodu, neboť má za to, že příslušné databáze je možné zneužít. Z toho důvodu nebyl naplněn znak přečinu pohrdání soudem tedy, že by bez dostatečné omluvy neuposlechl výzvu soudu. Poměrně neurčitě namítl porušení zásady subsidiarity trestní represe. V paternitním sporu mohl soud postupovat jinak, kdy nic mu nebránilo ve věci rozhodnout poté, co jednou či dvakrát odepřel podrobit se odběru biologického materiálu. Zdůraznil, že za odepření poskytnout biologický materiál byl postižen pokutami v občanskoprávním řízení.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby jej sám zprostil obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že námitky obviněného lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit, nelze je však považovat za důvodné. Formální znaky uvedeného přečinu byly jednáním obviněného nepochybně naplněny, když jeho nekonkrétní a v podstatě iracionální tvrzení o možném zneužití biologického materiálu nelze považovat za relevantní důvod pro nerespektování příkazu soudu. Neobstojí ani námitky týkající se uplatnění zásady subsidiarity trestní represe, neboť došlo-li ke spáchání trestného činu, jehož skutková podstata byla ve všech znacích naplněna, nemůže stát rezignovat na použití prostředků trestního práva s odkazem na možnost uplatnit vůči pachateli trestného činu sankce podle jiných právních odvětví. Ustanovení §336 písm. c) tr. zákoníku nevyžaduje, aby opakované neuposlechnutí příkazu soudu mělo nějaké kvalifikované dopady na průběh řízení nebo aby vedlo k nemožnosti ve věci rozhodnout. Znalecký posudek měl zásadní význam pro rozhodnutí v paternitním sporu a obviněný jeho zpracování po několik let mařil, pokud soudům nakonec nezbylo nežli rozhodnout bez provedení tohoto důkazu, nemůže mít podle státního zástupce tato skutečnost žádný vliv na trestní odpovědnost obviněného. Nekonkrétní námitku týkající se dvojího postihu by v obecné rovině bylo možno uplatnit jako námitku nepřípustnosti trestního stíhání ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který však obviněný neuplatnil. Není důvodně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť rozhodnutí soudu prvního stupně netrpělo žádnou vadou uvedenou v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitku obviněného směřující k dvojímu postihu za odepření odběru biologického materiálu nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Prvně je nutno uvést, že tuto námitku vznesl obviněný dosti nekonkrétně a s velmi strohým odůvodněním. Navíc však by tuto námitku v obecné rovině bylo možno uplatnit jako námitku nepřípustnosti trestního stíhání pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který však obviněný v dovolání neuplatnil. Nadto je třeba uzavřít, že uložení pořádkových pokut v rámci civilního řízení nevylučuje trestní odpovědnost za trestný čin pohrdání soudem.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitku obviněného, že byla porušena zásada subsidiarity trestní represe. Obviněný namítl, že trestní odpovědnost lze vyvozovat jen za předpokladu, že nepostačuje uplatnění vynucení povinnosti podle jiného předpisu. K této námitce je namístě připomenout, že úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní v případech, v nichž posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1634/2014). Na druhé straně je potřeba uvést, že princip ultima ratio nelze vykládat v tom smyslu, že trestní postih závisí pouze na tom, zda byly či nebyly, příp. jakým způsobem, uplatněny i mimotrestní právní prostředky. Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem, a proto ho obecně nelze považovat za čin, který není společensky škodlivý (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 3 Tdo 883/2015). Jednání obviněného kvalifikované jako přečin pohrdání soudem nijak nevybočuje z běžného rámce trestné činnosti tohoto charakteru a jeho společenská škodlivost není pod tuto úroveň ničím snižována. Naopak je zvyšována skutečností, že obviněný opakovaně neuposlechl pokyn soudu a mařil jednání, když se nepodrobil odběru biologického materiálu, a to ani přes opakované uložení pokut, navíc v delším časovém horizontu. Nejvyšší soud shledal tuto námitku zjevně neopodstatněnou.
Námitku obviněného, že nebyl naplněn znak neuposlechnutí příkazu soudu bez dostatečné omluvy, lze rovněž pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Obviněný však tuto námitku uplatnil ne příliš konkrétně, když v rámci svého dovolání k tomuto pouze uvedl, že závažný důvod k odepření odběru biologického materiálu lze shledat v možnosti zneužití příslušných databází. Takto koncipované odůvodnění nelze shledat relevantním. Vyslovený důvod k odmítnutí podrobení se odběru biologického materiálu pro účely důkazu znaleckým posudkem, kdy tato povinnost mu navíc výslovně vyplývá z ustanovení §127 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, nelze považovat za opodstatněný a nelze jej považovat za podklad pro dostatečnou omluvu neuposlechnutí příkazu soudu. Nadto je nutno uvést, že totožnou námitkou se již zabývaly soudy obou stupňů, přičemž Nejvyšší soud se s jejich závěrem zcela ztotožnil a tuto námitku shledal zjevně neopodstatněnou. Nad rámec výše uvedeného lze shrnout, že námitkou obviněného stran možnosti jiného postupu v paternitním sporu, když se nepodrobil odběru biologického materiálu, se rovněž podrobně zabýval odvolací soud (str. 2 usnesení odvolacího soudu), přičemž se Nejvyšší soud i s tímto jeho závěrem plně ztotožnil a v podrobnostech na něj lze odkázat.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněným i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněný prakticky totožnou argumentaci uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 1. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu