ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1568.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1568/2018-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 9. 1. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. K. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 5 To 210/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 3 T 223/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 5. 2018, č. j. 3 T 223/2017-99, byl obviněný uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za což byl podle §147 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dvacet měsíců.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že dne 17. 7. 2017 v 0:23 hod. na okraji obce XY řídil osobní automobil značky Fiat Stilo a pří jízdě po silnici č. I/49 úsekem označeným výstražným dopravním značením „Chodci“ a v blízkosti konání hudebního festivalu Masters of Rock nesledoval řádně situaci v silničním provozu a rychlost jízdy nepřizpůsobil okolnostem, které je možno předvídat, čímž porušil ustanovení §5 odst. 1 písm. b) a §18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, a v důsledku toho pravou přední částí svého vozidla narazil do chodce J. Š. přecházejícího vozovku z jeho levé strany, přičemž poškozený utrpěl různá poranění s dobou léčení asi 3 měsíce a s citelným omezením v běžném způsobu života po dobu převyšující 6 týdnů.
Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu, a to jen do trestu zákazu činnosti, napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 7. 2018, č. j. 5 To 210/2018-115, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesouhlasí s trestem zákazu řízení motorových vozidel na 20 měsíců. Je velmi nemocný a již před nehodou trpěl depresemi. Nyní se léčí pro úzkostně depresivní stavy. Svědčí mu polehčující okolnost, že se přičinil o odstranění škodlivých následků přečinu a současně přispěl k záchraně poškozeného. Před spácháním přečinu se deset let nedopustil žádného dopravního přestupku.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a sám ve věci rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
V podstatě jedinou námitkou, kterou obviněný ve svém dovolání uvedl, bylo, že nesouhlasí s trestem zákazu činnosti, neboť mu svědčí polehčující okolnost podle §41 písm. j) tr. zákoníku. Tuto námitku však nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit, stejně tak ji nelze podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Vzhledem k tomu, že trest uložený obviněnému není trestem, který zákon nepřipouští, Nejvyšší soud shledal, že námitka obviněného nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., natož uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. Je třeba zdůraznit, že obviněnému byl mimo jiné podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 20 měsíců, přičemž trestní sazba trestu zákazu činnosti činí jeden až deset let. Trest uložený obviněnému je tedy ještě blíže dolní hranice zákonné sazby a nelze ho pokládat za trest nepřiměřený, či dokonce nezákonný. Nad rámec uvedeného lze dodat, že uložený druh i výši trestu ve svém rozsudku řádně odůvodnil soud prvního stupně (odst. 6 rozsudku soudu prvního stupně) a obviněný následně totožnou námitku uplatnil ve svém odvolání, přičemž odvolací soud se s ní dostatečně vypořádal (str. 3 usnesení soudu druhého stupně).
Námitky obviněného se zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 1. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu