ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1593.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1593/2018-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2019 o dovoláních obviněných Z. M., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, a P. B., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 3 To 157/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 67/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných Z. M. a P. B. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 1. 2018, č. j. 1 T 67/2017-330, byli obvinění Z. M. a P. B. uznáni vinnými spácháním přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a byl jim shodně uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Dále bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody poškozené Revírní bratrské pokladny.
Krajský soud v Ostravě odvolání obviněných usnesením ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 3 To 157/2018, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
Uvedeného trestného činu se obvinění dopustili tím, že (zkráceně uvedeno) v období ode dne 13. 11. 2016 do 30. 11. 2016, v rekreační chatě a v rodinném domě v XY, v rozporu s ustanovením §858 občanského zákoníku, jako rodiče nezajistili řádnou péči o zdraví a vývoj novorozeného syna AAAAA (pseudonym), přivedeného na svět domácím porodem dne XY s rodiči udanou váhou 3500 g, kterému následně nejpozději od 19. 11. 2016 neposkytovali dostatečnou stravu, nezajistili dostatečný přísun tekutin, neposkytli mu nezbytnou péči, v okamžiku zjištění, že dítě řádně neprospívá včas nekontaktovali dětského lékaře, v důsledku čehož byl nezletilý dne 30. 11. 2016 přijat ve velmi vážném stavu s metabolickým rozvratem organismu na oddělení neonatologie Fakultní nemocnice Ostrava, kdy při přijetí vážil 2500 g, byl apatický, slabě plakal, grimasoval, dýchal spontánně nízkou frekvencí, měl sníženou srdeční aktivitu, vpadlé bříško, byl výrazně dystrofický, stařeckého vzhledu, těžce dehydratovaný, měl těstovité tuhé podkoží se stojící a velmi zvolna se upravující kožní řasou, kůži měl mramorovanou, vrásčitou, bledšího zbarvení, sliznice suché s bělavými povlaky na jazyku a tvrdém patře, oschlé rty, ragády v koutcích úst, nemočil, byly zjištěny známky postižení ledvin, počínající otok mozku, proběhlé krvácení kortikálně temporálně vlevo do mozkové kůry spánkového laloku, kdy takové poškození mozku může mít negativní dopad na psychický vývoj nezletilého a může být příčinou záchvatového onemocnění, tedy nezletilému způsobili svým jednáním vážnou poruchu zdraví.
II.
Proti usnesení odvolacího soudu podali obvinění prostřednictvím obhájce společně odůvodněné dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedli, že se poškozenému snažili nalézt pediatra a ve chvíli, kdy se jim jevilo, že potřebuje lékařskou pomoc, snažili se ji aktivně vyhledat. Podle výpovědi lékařky K. J. z Nemocnice Frýdek-Místek, mělo být dítě po přijetí do nemocnice umístěno nikoliv do inkubátoru, ale nejprve předcházelo vyšetření a bylo uloženo pod normální přikrývku na normální pokoj. Teplota se měřila až následně. Pro závěr znalkyně MUDr. H. Podešvové, že by oni způsobili podchlazení dítěte, tak podle obviněných nejsou žádné relevantní důkazy.
Jako listinný důkaz byly provedeny fotografie dítěte, které však nebyly nijak odborně popsány a postrádaly přesné časové určení, kdy došlo k jejich pořízení. Zároveň nebylo provedeno srovnání s dětmi, které měly rovněž hypernatremickou dehydrataci. Tento důkaz je tak nepřezkoumatelný a neměl být v řízení použit. K odmítnutí jejich návrhu okresním soudem, na opatření dalšího znaleckého posudku nebo výslechu pediatra, vysokoškolského pedagoga na lékařské fakultě a spoluautora odborného článku k hypernatremické dehydrataci, poukázali na to, že hypernatremická dehydratace není u plně kojených dětí nijak neobvyklá a problémy s rozpoznáním takového stavu mají i lékaři. Doplnili, že soudy nepřihlédly k důkazům, které svědčí v jejich prospěch, odmítly nechat vypracovat další znalecký posudek a tímto postupem bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces.
Podle obviněných jsou také rozpory ve výpovědích jednotlivých lékařů, kdy znalkyně v trestním řízení uváděla, že dítě bylo ohroženo na životě a mohlo zemřít v řádu hodin, ale ošetřující lékařka z Fakultní nemocnice Ostrava (pozn. W.), podle rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 12. 2016, č. j. 0 Nc 19/2016-9, v tomto řízení ve svém vyjádření uvedla, že pokud by se dítě nedostalo k lékaři, k úmrtí by mohlo dojít do dvou dnů. S ohledem na tyto rozpory podle obviněných nelze nade vší pochybnost uzavřít, že jako rodiče zanedbali stav a přišli k lékaři pozdě, když znalkyně dítě předmětného dne sama nevyšetřovala a relevantnější je tak vyjádření lékařky z Fakultní nemocnice.
Uzavřeli, že v řízení byly opomenuty důkazy podstatné pro posouzení viny, že existuje rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními a soud přihlížel pouze k vyjádřením znalkyně. Pokud odvolací soud konstatoval, že dítě bylo jejich vinou bezprostředně ohroženo na životě, tak tento závěr je v rozporu s tvrzením ošetřující lékařky a nelze uzavřít, že dítě ohrozili na životě a neposkytli mu včasnou péči. Pokud odvolací soud vyslýchal znalkyni, měl vyslechnout i ošetřující lékařku W. a v postupu soudu tak spatřují zásadní procesní pochybení.
S ohledem na výše uvedené pak obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněných uvedla, že obvinění ve svém dovolání uplatnili argumentaci známou z jejich dosavadní obhajoby i z jejich odvolání. V dané věci soudy vycházely primárně ze znaleckého posudku MUDr. H. Podešvové, která velmi podrobně rozebrala stav poškozeného a specifikovala, jakým způsobem mohlo být ze strany obviněných zabráněno způsobení tohoto stavu. Dále rozebrala stav poškozeného na základě výpovědi MUDr. H. Podešvové. Státní zástupkyně dodala, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je do značné míry formalizovaný a jeho účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, ale prověření důvodnosti tvrzení dovolatelů o existenci jimi uplatněného dovolacího důvodu. Námitkami obviněných se zabýval již soud druhého stupně, který své závěry dostatečně odůvodnil a lze na ně tak bez výhrad odkázat.
Obvinění se ve svém dovolání zabývají prakticky výlučně otázkami skutkovými a soudům vytýkají způsob, jakým hodnotily provedené důkazy. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, ale proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
Státní zástupkyně uzavřela, že výhrady, které obvinění uplatnili, není možno mít za důvodné a napadené rozhodnutí není zatíženo vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná (§265a tr. ř.), byla podána osobami k tomu oprávněnými, tj. obviněnými prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a v zákonné lhůtě (§265e tr. ř.), splňují náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci dalšího odvolání. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že v dovolání jsou uplatněny shodné námitky, jak je obvinění uváděli po celou dobu trestního stíhání, v řízení před okresním soudem i ve svém odvolání (č. l. 346 trestního spisu). S jejich námitkami opakovanými i v dovolání, se tak vypořádal již odvolací soud na str. 4-9 svého rozhodnutí, přičemž se pečlivě zabýval všemi rozhodnými námitkami obviněných a své rozhodnutí podrobně odůvodnil. Stejně pečlivě věc objasnil již okresní soud v hlavním líčení a rovněž jeho podrobné a pečlivě zpracované odůvodnění rozsudku svědčí o odpovědném přístupu k objasnění věci, a to i z hlediska obhajoby obviněných. Nejvyšší soud se s argumentací okresního i krajského soudu plně ztotožnil, a proto v podrobnostech odkazuje na odůvodnění jejich rozhodnutí, když by bylo zcela nadbytečné opakovat stejné argumenty ke stejným námitkám obviněných.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 (základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci) a čl. 90 (soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům) Ústavy České republiky.
Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
Žádnou z těchto vad důkazního řízení Nejvyšší soud v dané věci neshledal. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Frýdku-Místku, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Ostravě, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor. Obvinění v dovolání přímo neuvedli, že ve věci spatřují „extrémní rozpor“ mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu. Toliko rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu shledávají v odlišné výpovědi, resp. vyjádření lékařů ohledně možného podchlazení dítěte a délky doby, za kterou hrozilo možné fatální zhoršení jeho zdravotního stavu. Z toho dovozují pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku a nutnost opatření znaleckého posudku nového.
Pro posouzení věci je nepodstatná, a tedy bez významu námitka obviněných, že soudy vycházely pouze ze znaleckého posudku MUDr. H. Podešvové, ač její závěr o možném podchlazení dítěte neodpovídá výpovědi svědkyně K. J. z Nemocnice ve Frýdku-Místku, že dítě mělo být po přijetí do nemocnice umístěno nikoliv do inkubátoru, ale nejprve předcházelo vyšetření a bylo uloženo pod normální přikrývku na normální pokoj. Obvinění se touto námitkou snaží zpochybnit, že by oni zavinili jeho podchlazení. Otázka existence podchlazení není ale pro posouzení věci významná. Podstatná jsou závažná zjištění o zdravotním stavu poškozeného, jak byla zjištěna poté, co se s ním obvinění dne 30. 11. 2016 dostavili k jeho vyšetření do Nemocnice ve Frýdku-Místku a jak jsou podrobně uvedena ve výroku o vině. Znalkyně ostatně připustila, že na podchlazení dítěte při jeho přijetí dne 30. 11. 2016 v Nemocnici ve Frýdku-Místku mohla mít vliv vnější teplota. Za podstatný ale pro vznik podchlazení označila špatný krevní oběh, v jehož důsledku poškozený nebyl schopen udržet dostatečnou tělesnou teplotu.
Totéž platí i ohledně obviněnými namítané odlišnosti mezi závěrem znalkyně o hrozící smrti poškozeného v řádu hodin a vyjádřením W. („do dvou dnů“) z Fakultní nemocnice v Ostravě, které podala v jiném řízení. Jmenovaná jako svědek nebyla v trestním řízení vyslechnuta a soud řádně odmítnutí provedení jejího výslechu odůvodnil. Nejvyšší soud správnost skutkového stavu posuzuje pouze z hlediska soudy provedených důkazů, a nikoliv i ve vztahu k důkazním návrhům obviněných, jimž nebylo soudem vyhověno. Okresní soud přitom provedl důkaz jak obviněnými zmíněným rozhodnutím Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 12. 2016, č. j. 0 Nc 19/2016-9 (pozn. předběžné opatření o svěření poškozeného do pěstounské péče), tak i opatrovnickým spisem tohoto soudu sp. zn. 0 P 78/2017, takže měl dostatečné informace také z těchto řízení.
Obvinění v dovolání odůvodnili návrh na vypracování dalšího znaleckého posudku, v jehož odmítnutí soudem spatřují opomenutý důkaz, zájmem na objasnění stavu poškozeného bez jakýchkoliv pochybností a zejména, aby byla objasněna správnost závěru znaleckého posudku ohledně posouzení včasnosti poskytnuté péče z jejich strany jako rodičů. Podle zjištění soudů ale ani tak nejde o to, zda péči zajistili poškozenému včas, ale že mu řádnou péči nezajistili vůbec, když mu neposkytovali dostatečnou stravu, dostatečný přísun tekutin, neposkytli mu nezbytnou péči a urychleně nekontaktovali dětského lékaře, ani když zjistili, že poškozený řádně neprospívá. V důsledku tohoto jejich jednání byl poškozený dne 30. 11. 2016 přijat ve velmi vážném zdravotním stavu ve Fakultní nemocnici Ostrava. Obvinění jistě určitou péči poškozenému věnovali, tato ale byla zcela nedostatečná a nereagovali ani na zhoršující se stav jejich novorozeného dítěte, který byl zjištěn pouze v souvislosti s tím, že k vyřízení jeho rodného listu potřebovali potvrzení od gynekoložky a dětského lékaře. To byl důvod, proč obviněná dne 29. 11. 2016 telefonicky kontaktovala M. H. s tím, že chce objednat provedení povinného vyšetření dítěte a z podnětu této dětské lékařky objednala a dostavila se dne 30. 11. 2016 s dítětem na vyšetření do Nemocnice ve Frýdku-Místku, kde lékařka K. J. zjistila jeho velmi závažný zdravotní stav. Dítě bylo pak přeneseno na JIP (jednotku intenzivní péče) a poté převezeno do Fakultní nemocnice Ostrava na specializované centrum pro léčbu novorozenců. Vyplývá to z výpovědi obviněné, citované okresním soudem na str. 3 rozsudku, jakož i z výpovědí svědkyň K. J., M. H. a M. M. O tomto zjištění soudů nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti, protože je zcela v souladu s provedenými důkazy.
K námitkám o tzv. opomenutých důkazech Nejvyšší soud uvádí, že není povinností soudu provést všechny důkazy, které strany navrhnou, avšak musí zamítnutí návrhu řádně odůvodnit, a to se v dané věci stalo. Okresní soud ve Frýdku-Místku na straně 15 svého rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč považoval provedení dalších důkazu za nadbytečné, když neměl pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku MUDr. H. Podešvové. Tato znalkyně se také ve své výpovědi podrobně vyjádřila k obsahu odborných článků lékařů, na které obvinění opět poukazují v dovolání. Pokud jde o navrhovaný výslech W., tak k tomu se podrobně vyjádřil odvolací soud na straně 10 svého rozhodnutí, kde uvedl, že výslech považuje za nadbytečný, jelikož bylo bez pochyb prokázáno, že stav poškozeného v době přijetí k hospitalizaci byl kritický. V postupu soudů tak Nejvyšší soud nespatřuje nic, co by bylo v rozporu se zákonem a ve věci nejde o opomenuté důkazy.
Své dovolání, stejně jako odvolání, postavili obvinění na nesouhlasu se skutkovými závěry soudů, rozporují, že by ve vztahu k poškozenému cokoli zanedbali a dle jejich názoru přišli k lékaři včas. Argumentace obviněných, že se poškozenému snažili zajistit pediatra, se ale nezakládá na pravdě, protože k tomu měli dostatek možností, ale neučinili tak. Bylo prokázáno, že M. M. jim nabídla, že jej zaregistruje u sebe v ordinaci, což ale odmítli. Pokud se obvinění rozhodli dítě přivést na svět tzv. domácím porodem a připravovali se na něj (jak sami uvedli, že nakoupili nástroje a s porodem doma počítali), tak museli vědět, že dítě po porodu doma musí absolvovat potřebná lékařská vyšetření. O tom je ostatně také uvedená lékařka informovala a sami ji uvedli, že již byli poučeni. Kdyby jako rodiče svým povinnostem dostáli, poškozený by byl pod pravidelnou lékařskou kontrolou a na nedostatečný příjem mateřského mléka nebo jiné zdravotní problémy by se přišlo včas. Tím, že toto obvinění neučinili, na sebe vzali odpovědnost za stav poškozeného, protože věděli, jaké jsou jejich povinnosti a svým jednáním z nedbalosti způsobili poškozenému těžkou újmu na zdraví, kdy jen včasným a správným zásahem lékařů nedošlo k fatálnímu následku.
Lze tak bez dalšího shrnout, že zjištění soudů mají v provedených důkazech odpovídající obsahový podklad. Soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, vypořádaly se s rozpory v důkazech, nedopustily se žádné deformace důkazů ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Soudy se přesvědčivě vypořádaly s obhajobou obviněných. Protože v dovolání obvinění tuto obhajobu opakují, lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, které se přehledně a výstižně vypořádaly s jednotlivými aspekty jejich obhajoby.
Závěry soudů jsou podepřeny dokazováním, které prokázalo, že události proběhly tak, jak je uvedeno ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Nejvyšší soud uzavírá, že obvinění tak sice formálně deklarovali dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale uplatnili pouze námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají. Předmětem právního posouzení, jehož nesprávnost lze v rámci tohoto dovolacího důvodu namítat, je skutek tak, jak ho zjistily soudy a nikoliv, jak si jej představují obvinění.
Právo obviněných na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno tím, že na podkladě provedených důkazů soudy učinily závěr, že jsou pachateli předmětného trestného činu. To, že obvinění nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňují se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitky obviněných uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tomuto důvodu neodpovídaly. Když ve věci nebyl shledán ani rozpor (natož extrémní) mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, bylo rozhodnuto, že se dovolání obviněných odmítají podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 2. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu