ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1611.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1611/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 1. 2019 o dovolání obviněného J. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2018, sp. zn. 7 To 424/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 24 T 90/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. 9. 2017, č. j. 24 T 90/2016-707, byl obviněný J. K. uznán vinným přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku (body 1-5 výroku), porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (body 2, 3 a 5 výroku), poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (body 3b, 4 a 5 výroku) a v bodě 6 výroku přečiny neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za které byl mu uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to částky 19 358 Kč. Dále mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit škodu vyjmenovaným poškozeným.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2018, č. j. 7 To 424/2018-793, byl podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a obviněný byl uznán vinným přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit škodu vyjmenovaným poškozeným. Podle §259 odst. 1 tr. zákoníku byla věc ohledně jednání pod body 2 a 5-6 výroku o vině napadeného rozsudku vrácena soudu prvního stupně.
Trestných činů, jimiž byl uznán vinným, se podle zjištění soudů dopustil v podstatě tím, že v XY
1) v době od 6. 11. 2014 do 31. 5. 2015 v ulici XY z domu č. p. XY poškozené H. B., kde bydlel v pronajatém pokoji, odcizil nejméně několik dámských kabelek a kuchařské knihy, čímž poškozené způsobil škodu ve výši 17 500 Kč,
2)
a) v době od 14:00 hod. dne 26. 5. 2015 do 14:00 hod. dne 28. 5. 2015 v ulici XY č. p. XY vnikl po překonání oplocení na pozemek domu, kde z přiléhající zahrady a kůlny odcizil hliníkový žebřík a elektrickou sekačku, čímž poškozenému O. K. způsobil škodu ve výši 3 390 Kč,
b) v době od 14:00 hod. dne 26. 5. 2015 do 14:00 hod. dne 28. 5. 2015 v ulici XY č. p. XY vnikl po překonání oplocení, u kterého poškodil čtyři střešní tašky, na pozemek a z neuzamčeného zahradního domku odcizil dvě dětská jízdní kola, čímž poškozené P. Z. způsobil škodu výši 2 183 Kč, poškozením škodu ve výši 400 Kč,
c) v době od 17:00 hod. dne 27. 5. 2015 do 12:00 hod. dne 28. 5. 2015 na třídě XY č. p. XY vnikl přes oplocení na pozemek, kde z neuzamčeného vozidla odcizil dva brzdové kotouče a dvě sady brzdových destiček, čímž poškozené Marcin, s. r. o., způsobil škodu ve výši 3 355 Kč,
d) v době od 19:30 hod. dne 27. 5. 2015 do 17:45 hod. dne 28. 5. 2015 na třídě XY č. p. XY vnikl přes oplocení na pozemek, kde z neuzamčeného vozidla odcizil peněženku s doklady a 500 Kč, a další doklady, ocelový řetízek s přívěskem a snubní prsten, čímž poškozenému M. M. způsobil škodu ve výši 3 700 Kč a odcizením dokladů škodu ve výši 1 050 Kč a poškozené R. M. škodu odcizením dokladů ve výši 500 Kč,
3)
a) v době od 18:30 hodin dne 15. 7. 2015 do 1:00 hodin dne 16. 7. 2015 v ulici XY, v blízkosti domu č. p. XY, po rozbití skleněné výplně okna předních dveří vnikl do zaparkovaného vozidla zn. Mercedes Benz, ze kterého odcizil 5 ks CD setů „České duety“, čímž způsobil poškozenému J. B. škodu ve výši 250 Kč a škodu poškozením vozidla ve výši 6 000 Kč,
b) na stejném místě a v téže době po rozbití skleněné výplně okna předních dveří vnikl do zaparkovaného vozidla zn. Peugeot 206, ze kterého odcizil 11 ks CD, čímž způsobil poškozené M. H. škodu ve výši 110 Kč a poškozením vozidla škodu ve výši 3 000 Kč,
a těchto jednání se dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. 7. 2011, sp. zn. 6 T 338/2007, odsouzen mimo jiné pro trestné činy krádeže k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 32 měsíců, který vykonal dne 20. 3. 2014.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný dovolání s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Převážnou část jeho podání tvoří citace ustanovení různých právních předpisů doplněná konstatováním, že se jimi odvolací soud neřídil a tím porušil jeho právo na spravedlivý proces. Dále namítl, že mu neměl být uložen úhrnný, ale souhrnný trest, a to v souvislosti s jeho odsouzením rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 24 T 32/2015. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku o trestu a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který poukázal na nepřiléhavost námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu a její stručnost. Dále vysvětlil, že rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. 24 T 32/2015, byl rovněž uložen souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. 4. 2015 sp. zn. 24 T 241/2014. Za dobu spáchání nyní projednávané trestné činnosti je přitom třeba považovat datum 16. 7. 2015. Uložení souhrnného trestu tak v projednávané věci nepřichází v úvahu. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
Převážná část dovolání obviněného složená z citace právních předpisů včetně těch nejvyšší právní síly žádnou konkrétní argumentaci neobsahuje. Za námitku způsobilou dovolacího přezkumu přitom nelze považovat jeho tvrzení, že tato ustanovení nebyla respektována odvolacím soudem, čímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces, neboť takové tvrzení je zcela nekonkrétní a nelze na něj prakticky nijak reagovat. Nejvyšší soud se proto zabýval pouze námitkou obviněného, podle které mu měl být napadeným rozhodnutím uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. 24 T 32/2015.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nejvyšší soud připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tj. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. S poukazem na citovaný dovolací důvod se nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení trestního zákoníku stanovící obecné zásady pro jeho ukládání. Námitky týkající se nepřiměřenosti trestu nezakládají ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Z tohoto výkladu je patrné, že svou námitku obviněný uplatnil v rámci citovaného dovolacího důvodu nesprávně. Nejde však o námitku, kterou by se v dovolacím řízení nebylo možno vůbec zabývat. Nejvyšší soud proto neshledal důvody k odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Námitka obviněného je však zjevně neopodstatněná.
Podle ustálené judikatury byl-li obviněnému uložen souhrnný trest ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku a později byl dalším rozsudkem uznán vinným trestným činem, spáchaným po vyhlášení prvého rozsudku a před vyhlášením rozsudku, jímž mu byl uložen souhrnný trest, nejde v případě posledního odsouzení o souběh trestných činů, který je nutným předpokladem uložení souhrnného trestu, nýbrž o recidivu, takže je nutno uložit samostatný trest (č. 34/1965 Sb. rozh. tr.).
Dovolatel byl nejprve odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. 4. 2015 sp. zn. 24 T 241/2014. Zde uložený trest byl následně zrušen rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. 24 T 32/2015, kterým mu byl uložen trest souhrnný. Nyní projednávané trestné činnosti se obviněný dopustil dne 16. 7. 2015 (kdy byla trestná činnost ukončena), což je sice před vyhlášením rozsudku ze dne 13. 10. 2015, avšak až po vyhlášení předchozího rozhodnutí (pro trestnou činnost spáchanou v souběhu s trestnou činností z rozsudku ze dne 13. 10. 2015). Před datem vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku spáchal obviněný pouze část nyní projednávané trestné činnosti popsané pod bodem 1 výroku napadeného rozsudku, což ovšem nemá význam, neboť se jednalo o útoky pokračujícího trestného činu ve smyslu §116 tr. zákoníku. Za dobu spáchání nyní projednávané trestné činnosti je tedy třeba považovat datum 16. 7. 2015, jak již bylo uvedeno. Proto jde ve smyslu výše uvedené judikatury o recidivu a nebylo namístě uložení souhrnného trestu.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného J. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 1. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu