ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.183.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 183/2019-293
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 6. 3. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. D. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. 7 To 217/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 1 T 55/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 28. 3. 2018, č. j. 1 T 55/2017-231, byl obviněný uznán vinným v bodě 1) zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c), e) tr. zákoníku a v bodě 2) přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §173 odst. 1, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 10. 2017, č. j. 24 T 102/2017-173, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 1. 2018, č. j. 7 To 459/2017-240, kterým byl odsouzen za zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jakož i všechna rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §99 odst. 2 písm. a), b), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ústavní ochranné psychiatrické, protitoxikomanické a protialkoholní léčení.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených trestních činů v podstatě tím, že:
v bodě 1) dne 14. 7. 2017 v XY v pozdních odpoledních hodinách přišel do sklepa polorozbořeného domu za poškozeným P. K., v ruce držel kuchyňský nůž o délce cca 30 cm a požadoval po něm změnu svědecké výpovědi, kterou proti němu učinil v trestní věci vedené Službou kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Litoměřice pod č. j. KRPU-139929/TČ-2017-040672. Když to odmítl, přiložil mu nůž ke krku a znovu se ho ptal, jestli změní nebo nezmění výpověď s tím, že „už jednou píchnul a klidně píchne podruhé“. Když to přesto odmítl, tak obviněný šel zpět k ohništi, kde nadával poškozeným F. H., P. K. a P. K., který tam též přišel, že jsou všichni „bonzáci“, protože proti němu vypovídali v uvedené trestní věci. Následně si nožem přejížděl po holém břiše a všem vyhrožoval, že je „rozpárá“ a „vykuchá“, pokud nezmění své výpovědi, čímž v poškozených vzbudil strach, že by výhružky mohl uskutečnit a ohrozit je na zdraví a životě,
v bodě 2) dne 3. 7. 2017 okolo 24:00 hod. nezjištěným způsobem vnikl do obytného domu č. XY v ulici XY, kde ve 3. patře vniknul odemčenými dveřmi do úklidové místnosti, která je příslušenstvím bytu, a odcizil celkem 12 ks plechovek piva v hodnotě 216 Kč, přičemž byl na schodech domu přistižen poškozenou O. R., která mu sdělila, že zavolá policii, načež položil pivo na zem v chodbě a utekl z domu.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 7. 8. 2018, č. j. 7 To 217/2018-264, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), j) a l) tr. ř. Namítl uložení nepřiměřeně vysokého trestu odnětí svobody, neboť soud nevzal v úvahu závěr znalkyně o tom, že v době spáchání trestného činu vydírání se u něj vyskytovaly psychotické příznaky v podobě halucinací, a tedy se měl nacházet ve stavu zmenšené příčetnosti. Dostatečně nebyly zohledněny jeho osobní poměry a zdravotní stav. Nebylo prokázáno, že by zneužíval návykové látky, natož, že by pod jejich vlivem nebo v souvislosti s jejich užíváním spáchal některý z trestných činů kladených mu za vinu. Proto nepřichází v úvahu uložení ochranného protitoxikomanického léčení a soudy nesprávně aplikovaly ustanovení §99 odst. 2 tr. zákoníku.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že obviněný uplatnil argumentaci známou z jeho obhajoby i odvolání. Souhrnný trest mu byl uložen v trestní sazbě zvlášť závažného zločinu loupeže, který spáchal dne 8. 7. 2017, a za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 10. 2017, č. j. 24 T 102/2017-173, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 7 To 459/2017. Trest byl uložený správně při zohlednění všech zákonných kritérií, a tudíž není naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ve vztahu k námitkám uplatněným pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. poukázal na znalecký posudek MUDr. Evy Vítkové, podle kterého byly ovládací a rozpoznávací schopnosti obviněného podstatně sníženy, a to zejména vlivem užívání alkoholu a vysazením medikamentů, které měl obviněný předepsány v rámci ambulantního protitoxikomanického léčení. S přihlédnutím k dalším zjištěním bylo namístě uložení ústavního ochranného léčení, neboť pobyt obviněného na svobodě je pro společnost nebezpečný a v případě ambulantní formy by neužíval předepsané léky a naopak by požíval alkohol. Byla u něj zjištěna reziduální psychotická porucha a dlouhodobá polymorfní závislost na psychoaktivních látkách.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v§265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Obviněný k tomuto namítl, že uložený trest považuje za nepřiměřeně přísný, přičemž podle něj byly nedostatečně zohledněny jeho rodinné a osobní poměry. Je třeba zdůraznit, že obviněnému byl ukládán souhrnný trest za přečin porušování domovní svobody, zločin vydírání a zvlášť závažný zločin loupeže, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 10. 2017, č. j. 24 T 102/2017-173. Trest odnětí svobody na šest let byl obviněnému uložen v rámci zákonné trestní sazby trestu odnětí svobody od dvou do deseti let, kterou stanovuje §173 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž soud prvního stupně ukládal trest jako souhrnný za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku. Navýšení trestu o dva roky oproti předešlému trestu ve sbíhající se trestní věci lze shledat zcela adekvátním. Vzhledem k tomu, že trest uložený obviněnému není trestem, který zákon nepřipouští, ani trestem uloženým ve výměře mimo trestní sazbu, Nejvyšší soud shledal, že námitka obviněného nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nad rámec výše uvedeného je třeba doplnit, že odvolací soud se s obdobnou námitkou zabýval a dostatečně vypořádal (odst. 17 usnesení odvolacího soudu), stejně tak výši uloženého trestu obšírně odůvodnil i soud prvního stupně (str. 9 rozsudku soudu prvního stupně).
Podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Obviněný k tomuto namítl, že soud prvního stupně nesprávně uložil ochranné protitoxikomanické léčení v souvislosti s tím, že nedostatečně posoudil jeho osobní poměry a zdravotní stav, když již řadu let nezneužívá návykové látky. Uplatněná námitka je v tomto případě skutkového charakteru. V případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. se zkoumá, zda byly splněny zákonné podmínky pro uložení ochranného opatření při těch skutkových zjištěních, která soudy učinily, a nikoli při jiné verzi skutkového děje, který se snaží prosadit obviněný. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že při soudem učiněných skutkových zjištěních nebyly splněny zákonné (hmotně právní) podmínky pro uložení příslušného druhu ochranného opatření . S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou vazbu na důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1567/2010). V projednávané věci však nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. K uložení protitoxikomanického ochranného léčení soud přistoupil na podkladě provedených důkazů, zejména znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie znalkyně MUDr. Evy Vítkové, a své závěry řádně odůvodnil (str. 8 rozsudku soudu prvního stupně). Totožnou námitkou se zabýval i odvolací soud (odst. 18 usnesení odvolacího soudu), s jehož závěrem se Nejvyšší soud ztotožnil. Nelze tudíž přisvědčit ani námitce obviněného, že by se soudy nedostatečně zabývaly jeho osobními poměry a zdravotním stavem. S odkazem na výše uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se námitka obviněného s uplatněným dovolacím důvodem míjí, a proto ji pod tento dovolací důvod nelze podřadit.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož námitky obviněného nenaplnily dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a j) tr. ř., nemohly naplnit ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 3. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu