ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.231.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 231/2019-241
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 3. 2019 o dovolání obviněného F. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 44 To 499/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 57/2018 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný F. S. podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2018, č. j. 44 To 499/2018-201, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 9. 2018, č. j. 4 T 57/2018-168. Usnesení Městského soudu v Praze napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině, přičemž odkázal na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněnými námitkami vyjádřil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem napadeného výroku o vině, dále s tím, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním dospěly.
Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze a příslušnému soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, eventuálně aby ve věci sám rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření poukázal na to, že obviněný uplatnil v dovolání pouze námitky skutkové, které neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu. V rozhodnutí soudů nedošlo k extrémním vadám či rozporům a tato rozhodnutí nepředstavují ani porušení principu presumpce neviny či zásady in dubio pro reo. Státní zástupce proto navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud připomíná, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jen za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů ani k rozsahu dokazování. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Obviněný byl odsouzen pro přečin zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil skutkem, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 4, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také odvolací soud, spočíval v podstatě v tom, že dne 4. 3. 2018 v XY, v ulici XY, jako strážný garáží neoprávněně odnesl z místa svého pracoviště služební telefon v hodnotě 1 000 Kč a svazek klíčů v hodnotě 500 Kč, které mu byly poskytnuty zaměstnavatelem k výkonu jeho pracovní činnosti, a finanční hotovost ve výši 13 981 Kč, kterou vyňal z jemu předané pokladny sloužící k vybírání parkovného, uvedené věci si ponechal pro vlastní potřebu, čímž způsobil zaměstnavateli škodu v celkové výši 15 481 Kč.
V dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by takto zjištěný skutek nenaplňoval znaky přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze takové námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání obviněný založil na námitkách, které navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení a které byly založeny zejména na tvrzení, že neodcizil uvedenou finanční hotovost. Tyto námitky obviněného mají vyloženě skutkovou povahu (včetně námitky odvolávající se na zásadu in dubio pro reo), a tím se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 4, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Městský soud v Praze, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé není extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad především ve svědeckých výpovědích J. K., J. Ř. a V. V., přičemž – jak konstatoval soud prvního stupně v bodě 9 odůvodnění rozsudku i odvolací soud v bodě 6 odůvodnění usnesení – tyto výpovědi jsou ve vzájemné shodě, navzájem se doplňují a logicky na sebe navazují. Dále soud prvního stupně v bodě 8 odůvodnění rozsudku podrobně rozvedl, na základě jakých skutečností dospěl k závěru o nevěrohodnosti výpovědi obviněného a proč jeho obhajobě neuvěřil. Důvodně soudy nepřisvědčily skutkové námitce dovolatele, že nebyla prokazatelně zjištěna výše odcizené hotovosti. Jednak skutečnou výši hotovosti nacházející se v pokladně bylo možno dovodit ze záznamů elektronické evidence v porovnání s finančním obnosem, který v pokladně po odchodu obviněného zůstal (tj. částka ve výši 13 981 Kč). Kromě toho byla stejná částka uvedena v zápise do tzv. knihy ostrahy s datem od 3. 3. 2018 do 4. 3. 2018 (viz bod 7 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Argumentace obou soudů i jejich závěry o skutkovém stavu věci logicky vyplývají z provedeného dokazování.
Pokud jde o dovolatelem zmiňované záznamy z bezpečnostních kamer, ty neměly na zpochybňovaná zjištění soudů přímý vliv. Jestliže dále obviněný v dovolání opětovně namítl, že se přepis výpovědí svědků v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně neshoduje se záznamem z hlavního líčení, je třeba uvést, že obviněný dostatečně nespecifikoval, o jaké konkrétní nesrovnalosti by se mělo jednat. S výhradami týkajícími se zpronevěření pouze části finančních prostředků obsažených v pokladně a údajné nelogičnosti ve vztahu k ponechání bankovek větší nominální hodnoty se vypořádal odvolací soud v bodě 7 odůvodnění napadeného usnesení, na které lze i v dalších podrobnostech odkázat.
Logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 3. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu