ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.270.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 270/2019-521
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 12. 6. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné H. M. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 3 To 401/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 81 T 28/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
I
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 6. 2018, č. j. 81 T 28/2017-378, byla obviněná H. M. uznána vinnou spácháním přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2, písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (jednání v rozsudku pod bodem 1) a přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku (jednání v rozsudku pod bodem 2). Za tuto trestnou činnost jí byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 2 let. Dále bylo rozhodnuto, že je podle §228 odst. 1 tr. ř. povinna poškozenému R. M. zaplatit částku 55 000 Kč.
2. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání obviněná H. M. a Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 9. 2018, č. j. 3 To 401/2018-451, toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
3. Trestné činnosti se obviněná H. M. dopustila tím, že (zkráceně uvedeno): 1) dne 11. 6. 2016 ve XY, na XY, v bytě užívaném R. M., při znalosti přístupových kódů k účtu číslo XY vedenému u Equa bank, a. s., majitele R. M., bez jeho souhlasu a vědomí převedla prostřednictvím svého notebooku na svůj účet číslo XY vedený u Equa bank, a. s., finanční částku ve výši 48 000 Kč a způsobila tak škodu v uvedené výši R. M., a 2) dne 12. 6. 2016 v době od 17.00 hodin do 17:20 hodin ve XY, v domě č. p. XY na XY, při návštěvě R. M. v jeho přízemním bytě tomuto po vzájemné rozepři odcizila z plátěné tašky pánskou peněženku vínové barvy s finanční hotovostí ve výši 7 000 Kč, platební kartou společnosti Equa bank, občanským průkazem, řidičským průkazem, kartičkou zdravotní pojišťovny VZP a kartou na MHD, vše na jméno R. M., s touto pak byt opustila kuchyňským oknem a způsobila R. M., škodu ve výši 7 000 Kč.
II
4. Rozhodnutí soudu druhého stupně napadla obviněná H. M. následně dovoláním, v němž uplatnila důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V jeho úvodu shrnula dosavadní řízení, načež uvedla, že se skutků, pro něž byla odsouzena, nedopustila. Ke skutku pod bodem 1) pak uvedla, že odmítá, že by platbu ze dne 11. 6. 2016 učinila bez vědomí a souhlasu poškozeného, s nímž v předmětnou dobu žila v partnerském vztahu, nebo že mu cokoli odcizila. Soudy se nevypořádaly se zásadními rozpory ve výpovědi poškozeného, především nevěnovaly náležitou pozornost prověření jeho věrohodnosti. Poté uvedla úryvky z výpovědí poškozeného, ve kterých poukázala na to, že poškozený vypovídá nekonzistentně a rozporně.
5. Dále uvedla, že od roku 2015 byla s poškozeným v intimním vztahu a kvůli jeho zdravotním problémům se o něj starala, pomáhala mu osobně, materiálně i finančně. Pomáhala mu řešit jeho zdravotní stav a doprovázela jej k lékařům. Poukázala na to, že v době, kdy mělo dojít ke spáchání předmětných skutků, jejich partnerský vztah pokračoval a poškozenému byl s ohledem na její osobní péči o něj přiznán příspěvek na péči, kdy byla uvedena jako osoba, poskytující pomoc.
6. Tvrzení poškozeného, že s ní neměl bližší vztah, pak odporuje prokázaným skutečnostem a jeví se zjevně účelově rovněž s ohledem na SMS komunikaci založenou ve spise. Po ukončení vztahu ji pak neprávem nařkl z domněle neoprávněného převodu částky 60 000 Kč, která však byla převedena na jeho spořící účet dne 25. 7. 2016, což již objektivně nemohla učinit ona.
7. V další části dovolání obviněná namítla, že bylo prokázáno, že má poškozený problémy s pamětí, jeho věrohodnost je snížena a jeho paměťové funkce a schopnost reprodukovat prožité bez zkreslení je narušena. Jeho výpověď, zda věděl či nevěděl o převodu peněz je tak s ohledem na tyto potíže nespolehlivá a jakékoli pochybnosti by měly být hodnoceny v její prospěch.
8. Shrnula, že poškozený jí dobrovolně poskytl údaje k internetovému bankovnictví, aby mu jej spravovala, připustil, že si inkriminované platby byl vědom a tudíž se nemohlo jednat o krádež ale nejvýše o trestný čin zpronevěry s ohledem na sporný účel platby, čímž se soudy nijak nevypořádaly.
9. K druhému skutku pak uvedla, že zde existují ve výpovědi poškozeného významné rozpory. Poškozený a jeho matka udávali různé částky, které měly být v peněžence, přičemž nebylo vůbec zjištěno, zda vůbec byla peněženka v hádce odcizena a zda v ní byla platební karta. Skutková věta rozsudku tak nemá oporu v provedeném dokazování.
10. Závěrem svého dovolání obviněná namítla, že v předchozích fázích řízení byl porušen princip in dubio pro reo a v souvislosti s tím její právo na spravedlivý proces. Protože obvinění ze strany poškozeného je důsledkem partnerských nedorozumění, má celá věc podle obviněné soukromoprávní rozměr. S ohledem na výše uvedené pak obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud přezkoumal a následně zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2018, č.j. 3 To 401/2018-451 i jemu předcházející vadné řízení.
11. K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která úvodem shrnula dosavadní průběh řízení a dovolání obviněné a následně podotkla, že obviněná ve svém dovolání opakuje svá tvrzení z obhajoby v předchozích fázích řízení, že se skutků nedopustila a finanční prostředky neodcizila. Dále uvedla, že prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obecně nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění a domáhat se tak přezkoumání správnosti provedeného dokazování a úpravy skutkových zjištění. Při rozhodování o dovolání je třeba vycházet ze skutkového stavu zjištěného v průběhu trestního řízení a vyjádřeného ve výroku rozsudku. Přezkum skutkových zjištění je možný pouze mimořádně, pokud jsou zjištěny kardinální procesní nedostatky nebo libovůle při hodnocení a provádění důkazů.
12. Po přezkoumání námitek obviněné dospěla státní zástupkyně k závěru, že většinu jich nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit. Obviněná nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale učiněná skutková zjištění. Napadá nesprávné hodnocení důkazů, a tudíž se její argumentace míjí s uplatněným dovolacím důvodem. Pokud tak obviněná vznáší námitku o libovolném hodnocení důkazů, vytýká pouze soudům, že nehodnotily důkazy v souladu s její obhajobou. Obviněná selektivně uvádí pouze skutečnosti, které podporují její obhajobu, a vyhýbá se těm, které ji zjevně vyvracejí. O poškozeném bylo zjištěno, že jde o člověka sociálně naivního, snadno manipulovatelného, s narušenou schopností logické úvahy, důvěřivého a ve vztazích pasivně závislého. Obviněné tak bezmezně důvěřoval, a to až do té míry, že ztratil přehled a kontrolu nad svojí finanční situací, čehož obviněná využila. Poškozený měl několik zdrojů finančních prostředků, přičemž neměl přehled o tom, co se na jeho účtu děje. Poté, co o něj obviněná přestala pečovat, se ve finanční situaci zorientoval. V době, kdy byli ve vztahu, byl evidentně pod vlivem obviněné, o čemž vypovídá to, že na ni převedl motorové vozidlo a v době, kdy mu pomáhala, ji v podstatě živil, jelikož obviněná byla v té době prakticky bez příjmu a jemu naopak tvrdila, že veškeré prostředky využívá v jeho prospěch. To, jakým způsobem se obviněná chovala ke zdravotně znevýhodněnému člověku, vyplývá ze znaleckého posudku, který byl proveden jako listinný důkaz, podle kterého má osobnost obviněné významně narušené sociální cítění a jde o osobu egocentrickou a narcistní, přičemž tyto vlastnosti vyplývají z mnohačetné poruchy její osobnosti.
13. Dále státní zástupkyně uvedla, že soudům nelze vytýkat, že došly k názoru o věrohodnosti výpovědi poškozeného, neboť věrohodnost svědka je otázkou právní, nikoli znaleckou. Soudy jeho výpověď hodnotily ve světle ostatních důkazů a zdůvodnily, proč jeho výpověď považují za věrohodnou. To, že obviněná nesouhlasí s hodnocením důkazů, není dovolacím důvodem.
14. Státní zástupkyně dodala, že v mezích uplatněného dovolacího důvodu obviněná zpochybnila kvalifikaci skutku jako trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku s tím, že by jednání pod bodem 1) bylo třeba právně posoudit jako trestný čin zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku. V dané věci tato možnost ale nepřipadala v úvahu, neboť obviněné v žádném ohledu nebyla svěřena správa majetku nebo finančních prostředků poškozeného. Poškozený pouze v důsledku manipulace ze strany obviněné dočasně ztratil kontrolu nad svými finančními prostředky, čehož obviněná využila, jeho finanční prostředky si přisvojila a poškozenému bránila v kontrole jeho financí tím, že mazala jednotlivé SMS zprávy, kterými byl poškozený vyrozumíván o uskutečněných platbách.
15. Za zjevně neopodstatněnou označila státní zástupkyně i námitku týkající se subsidiarity trestní represe s tím, že by záležitost měla být řešena prostředky civilního práva. Obviněná se dopustila dvou krádeží, zneužila přitom data z internetového bankovnictví poškozeného a odcizila mu platební kartu. Těchto skutků se dopustila na nemocném člověku, čehož cíleně využila a zneužila. Z hlediska závažnosti skutků tak její jednání překročilo rámec možného řešení věci v rámci občanského řízení.
16. Se zřetelem k výše rekapitulovaným důvodům tedy státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.
17. Na vyjádření státní zástupkyně reagovala obviněná prostřednictvím obhájce následně replikou, kde uvedla, že státní zástupkyně ve svém vyjádření svou argumentaci staví na prezentaci závěrů, které jsou nad rámec již tak rozporovaných zjištění učiněných soudem prvního a druhého stupně. Znovu rozporuje věrohodnost poškozeného a namítá, že státní zástupkyně přejímá značně zavádějící způsob interpretace hodnocení výpovědí poškozeného. Obviněná opět hodnotí výpověď poškozeného, kterou považuje za nekonzistentní a protichůdnou. Dodala, že sám poškozený měl přístup k internetu, dle své výpovědi uměl s internetovým bankovnictvím zacházet a každý měsíc si na pobočce banky vyzvedával výpisy z účtu. Měl rovněž k dispozici mobilní telefon, na který mu chodily potvrzovací zprávy o jednotlivých platbách. Za hrubě zavádějící pak považuje hodnocení finanční situace poškozeného i jí samé. Dohodli se na kompenzaci jejích výdajů spojených s péčí o poškozeného a vzhledem k okolnostem ukončení jejich vztahu, spatřuje v jednání poškozeného jistou vypočítavost.
18. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) opět poukázala na rozpory ve výpovědi poškozeného stran výše částky, kterou měl postrádat.
19. Dále znovu podotkla, že jí správu internetového bankovnictví svěřil, a proto by právní kvalifikace skutku jako trestného činu zpronevěry nebyla nepřípadná.
20. Za zavádějící považuje obviněná citace ze znaleckého posudku na její osobu, který byl v řízení proveden jako listinný důkaz. Tento posudek nemá v dané věci žádnou vypovídací hodnotu a pro posouzení viny k němu nelze přihlížet. Posudek byl vypracován s odstupem více než dvou let od posuzovaných skutků a za zásadně odlišné životní i psychické situace její osoby.
21. Závěrem svého vyjádření uvedla, že posouzení skutku nekoresponduje s provedeným dokazováním, čímž byly porušeny zásady trestního řízení, zásada in dubio pro reo vyplývající z presumpce neviny a její právo na spravedlivý proces.
III
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
23. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
24. Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákoníku, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
25. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze tedy namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.). Není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
26. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
27. Nejvyšší soud především shledal, že v podaném dovolání uplatnila obviněná některé námitky, které vtělila i do svého řádného opravného prostředku (č. l. 396 a násl. trestního spisu) a vypořádal se s nimi tedy odvolací soud (usnesení č. l. 451 a násl. trestního spisu). Jedná se o námitky, které se týkají skutečnosti, že poškozený dal souhlas k převodům peněz a o veškerém pohybu na jeho účtu věděl. Jelikož se Nejvyšší soud ztotožnil se závěry odvolacího soudu, odkazuje v podrobnostech na odůvodnění jeho rozhodnutí.
28. V podaném dovolání uplatnila obviněná několik námitek, které nelze pod uplatněný dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit.
29. Jedná se o námitky týkající se hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, kdy obviněná napadá způsob hodnocení důkazů a předkládá vlastní verzi skutkového děje, podle které jí poškozený veškeré finance poskytoval dobrovolně, o všech pohybech na svém bankovním účtu věděl a ohledně druhého skutku uvedla, že peněženku poškozenému neodcizila.
30. Ke skutku pod bodem 1) obviněná od počátku trestního řízení uvádí, že se obvinění nezakládá na pravdě. Opakuje, že s poškozeným žila v partnerském vztahu, kvůli jeho zdravotním problémům o něj pečovala a k tomu vynakládala značné finanční prostředky, které jí následně měl poškozený pouze dobrovolně kompenzovat. Napadá věrohodnost poškozeného a obšírně rozebírá údajné rozpory v jeho výpovědích. Na podporu svých tvrzení argumentuje přiznáním příspěvku na péči, přičemž nárok si osobuje s tím, že se předpokládá svěření příspěvku pečující osobě, v tomto případě právě jí. Všechny tyto námitky uplatnila obviněná v předchozích fázích trestního řízení, tudíž se jimi zabýval a vypořádal jak nalézací, tak odvolací soud. Obviněná svou argumentaci založila toliko na důkazech, které podporují její obhajobu, a záměrně se vyhýbá těm, které její tvrzení vyvracejí.
31. Provedeným dokazováním bylo totiž zjištěno, že obviněná měla s poškozeným nějakou dobu vztah. Trávili spolu čas, poškozený obviněnou vozil do zaměstnání i ze zaměstnání. Společně nakupovali a obviněná jej doprovázela k lékařům, avšak poškozený v tu dobu odmítal s lékaři spolupracovat. Věděla o jeho zdravotních problémech, potížích s pamětí a těchto skutečností využila ve svůj prospěch, zmanipulovala poškozeného, který jí poskytoval finanční prostředky a dokonce na ni přepsal svůj automobil. Tvrzení obviněné, že poškozeného nepodporovala rodina a nikdo se o něj nestaral, byla vyvrácena jak výpovědí poškozeného a jeho matky, tak výpisy z účtu poškozeného, ze kterých vyplynulo, že jej rodina podporovala rovněž finančně.
32. Poškozený je osobou zdravotně znevýhodněnou, zmanipulovatelnou, sociálně neobratnou a ve vztahu pasivně závislou. Oproti tomu podle znaleckého posudku, který byl na osobu obviněné vypracován v jiném trestním řízení a v tomto řízení byl proveden jako listinný důkaz, trpí obviněná mnohačetnou poruchou osobnosti s rysy egocentrismu, narcismu a impulzivity. V její osobnosti jsou přítomné znaky patologicky zvýšené agresivity a absentuje jakákoli kritičnost vůči vlastní osobě a sebereflexe. Obviněná se rovněž stylizuje do role oběti a její specifická věrohodnost je snižována projevy sebedramatizace. Lze tak souhlasit se závěry soudů, které na základě provedeného dokazování výpověď poškozeného považovaly za věrohodnou.
33. Ke skutku pod bodem 2) pak obviněná namítá, že se soudy nevypořádaly s rozpory stran výše způsobené škody, respektive odcizené částky a rovněž nebylo prokázáno, že v peněžence byla uložena platební karta. Závěr o její vině se tak opírá pouze o tvrzení poškozeného, které je rozporné a neexistuje žádný přímý důkaz, který by její vinu prokazoval. I tato tvrzení obviněné však směřují do hodnocení důkazů a jako taková nemohou být pod uplatněný dovolací důvod rovněž podřazena. Soudy jasně uvedly, z čeho vyvodily závěry o vině obviněné a lze tak odkázat na odůvodnění soudů obou stupňů. Pouze na doplnění Nejvyšší soud uvádí, že výpověď poškozeného je důkazem přímým a její pravdivost potvrzuje i skutečnost, že po odcizení peněženky zablokoval platební kartu, k čemuž by v případě, že by k jejímu odcizení nedošlo, neměl důvod.
34. Ve vztahu k oběma skutkům pak obviněná namítla, že její vina nebyla bez pochybností prokázána, a proto došlo k porušení zásady in dubio pro reo a v souvislosti s tím k porušení jejího práva na spravedlivý proces. K tomuto Nejvyšší soud uvádí, že ani tato námitka obsahově nenaplňuje zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani jiný zákonný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny (§2 odst. 2 tr. ř.), znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Z uvedeného vymezení vyplývá, že tato zásada se vztahuje výlučně k otázce hodnocení důkazů a zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku, jak má na mysli §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této věci však pochybnosti o vině obviněné nevznikly.
35. Ostatní námitky, které v podaném dovolání obviněná uplatnila pod deklarovaný dovolací důvod podřadit lze, avšak Nejvyšší soud je shledal zjevně neopodstatněnými.
36. Jedná se o námitky, že jednání pod bodem 1) mělo být posouzeno jako trestný čin zpronevěry ve smyslu §206 tr. zákoníku a námitku, že předmětná obvinění jsou pouze důsledkem partnerských nedorozumění a mají tak toliko soukromoprávní rozměr.
37. K první námitce stran jiné právní kvalifikace jednání pod bodem 1) považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že trestného činu zpronevěry ve smyslu §206 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena a na cizím majetku tak způsobí škodu nikoli nepatrnou. Tato právní kvalifikace však v dané věci nepřipadala v úvahu, jelikož poškozený obviněné nikdy nesvěřil žádné finanční prostředky, pouze ji požádal o pomoc při správě internetového bankovnictví. Nikdy jí nedal svolení k tomu, aby peníze spravovala sama, bez jeho vědomí a souhlasu. Pouze za takových okolností by bylo možné považovat její jednání za zpronevěru, avšak v daném případě byla užita zcela přiléhavá právní kvalifikace jejího jednání jako trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
38. Námitkou, že obvinění je pouze důsledkem partnerských neshod a má soukromoprávní charakter, obviněná v podstatě namítá porušení zásady subsidiarity trestní represe, vyplývající z ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku. Uvedenou zásadu, s kterou je spjatý princip ultima ratio, který obviněná výslovně zmiňuje, v daném případě nelze aplikovat, neboť jde o trestní věc, kdy je nutné ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku v návaznosti na §13 odst. 1 tr. zákoníku trestní odpovědnost obviněné a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatnit, protože jde o případ společensky vysoce škodlivého jednání, ve kterém nepostačuje uplatnění odpovědnosti pouze podle jiného právního předpisu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní v případech, v nichž posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). O takový případ však v této věci nejde, protože obviněná dokázala získat důvěru zdravotně znevýhodněného člověka a následně se vůči němu dopustila jednání, jímž byla uznána vinnou.
39. Nejvyšší soud uzavírá, že mezi skutkovými zjištěními okresního soudu, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také krajský soud, a provedenými důkazy, neshledal žádný rozpor, natož extrémní (existenci takového rozporu obviněná ostatně ani nenamítala). Neshledal takové okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o postupu soudů v souladu se zákonem. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily. V odůvodnění svých rozhodnutí soudy jasně uvedly, které důkazy shledaly věrohodnými a které nevěrohodnými, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy opřely svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, jak se vypořádaly s obhajobou obviněné a jak právně hodnotily prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení trestního zákoníku v otázce viny a trestu. Na základě provedeného dokazování soudy zcela důvodně shledaly vyvrácenou obhajobu obviněné a naopak uzavřely, že obviněná se dopustila trestné činnosti tak, jak je uvedeno ve výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně.
40. Je tedy zřejmé, že soudy provedly celou řadu důkazů, které jim umožnily zjistit skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 tr. ř.
41. Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitky obviněné uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tomuto důvodu z podstatné části neodpovídaly. Tomuto dovolacímu důvodu odpovídající námitky byly shledány zjevně neopodstatněnými, a proto není ve věci dán ani druhý uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Když ve věci nebyl shledán ani nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, bylo dovolání posouzeno jako zjevně neopodstatněné a podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. bylo odmítnuto.
42. Nejvyšší soud takto rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 6. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu