ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.311.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 311/2019-2996
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. 3. 2019 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného J. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 2 To 91/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 3/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 11. 2018, sp. zn. 3 T 3/2015, byl podle §283 písm. d) tr. ř. zamítnut návrh obviněného J. S. na povolení obnovy řízení, které pravomocně skončilo rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 2 To 33/2016.
Stížnost obviněného, podaná proti uvedenému usnesení krajského soudu, byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 2 To 91/2018, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce včas dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 2 To 91/2018, z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle něj napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V dovolání obviněný v podstatě podal podrobný popis obsahu jeho návrhu na povolení obnovy řízení (týkající se zejména údajných rozporů ve vyúčtování zdravotní péče za poškozeného M. V.) a popis průběhu řízení o tomto jeho návrhu. Obviněný nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů vyplývajících z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 11. 2018, sp. zn. 3 T 3/2015, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 2 To 91/2018. Má za to, že se soudy vůbec nezabývaly rozpory mezi vyúčtováním jednotlivých úkonů a potažmo vypracovanými znaleckými posudky. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 2 To 91/2018, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné, neboť přestože je napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 2 To 91/2018, rozhodnutím soudu druhého stupně, nejde o rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je nepřípustné. Vycházel z následujících skutečností.
Přípustnost dovolání je upravena v §265a tr. ř. Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle §265a odst. 2 tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Z těchto ustanovení je zřejmé proti jakým rozhodnutím a za jakých podmínek zákon připouští dovolání. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek proto nelze podat proti jakýmkoliv pravomocným rozhodnutím a z jakýchkoliv důvodů. Rozhodnutí soudu o návrhu na povolení obnovy řízení není uvedeno v taxativním výčtu rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 tr. ř. Dovolání je nepřípustné, jestliže je jím napadeno jiné rozhodnutí, než je rozhodnutí soudu ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání není přípustné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 3. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu