ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.332.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 332/2019-388
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 3. 2019 o dovolání, které podal obviněný N. S. D. , nar. XY v XY, Vietnam, občan Vietnamské socialistické republiky, trvale bytem XY, stíhaný jako uprchlý, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 67 To 403/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 25/2018 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání, které podal obviněný N. S. D., odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 9. 2018, č. j. 9 T 25/2018-315, byl obviněný N. S. D. uznán vinným pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci. Dále bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. o uplatněném nároku na náhradu škody.
Uvedených trestných činů se obviněný dopustil v podstatě tím, že
1. v době od 22:00 hodin dne 23. 2. 2017 do 7:30 hodin dne 24. 2. 2017 v XY, XY, veden záměrem zmocnit se uložených věcí vypáčil vstupní dveře do restaurace L.-X., do které vnikl, prohledal ji a odcizil 2 000 Kč uložených v krabici na baru a v peněžence uschované v myčce, dvě lahve whisky v hodnotě 1 198 Kč a dioptrické brýle v hodnotě 465 Kč, čímž způsobil poškozenému J. Ch. odcizením škodu ve výši 3 663 Kč a poškozením ve výši 4 310 Kč, a dále odcizil nářadí, které měl v uvedené době zapůjčené H. W. W. za účelem oprav v obchodě, čímž způsobil škodu ve výši 1 449 Kč,
2. v době od 0:01 do 7:00 hodin dne 25. 2. 2017 v XY, XY, veden záměrem zmocnit se uložených věcí v prodejně M. m. m. p., prošel vraty z ulice XY k zadním uzamčeným dveřím vedoucím do prostor prodejny, které vypáčil, prohledal prodejnu a odcizil pokladnu v hodnotě 2 500 Kč s hotovostí 20 000 Kč a 1 700 € a další věci, doklady a platební kartu Visa Komerční banky, čímž poškozenému A. T. H. způsobil škodu odcizením v celkové výši 97 144 Kč a poškozením 1 970 Kč,
a uvedeného jednání se dopustil, ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 1 T 143/2016, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen mimo jiné pro zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let.
Odvolání obviněného bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, č. j. 67 To 403/2018-360, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný dovolání s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že odvolací soud neodstranil vady rozsudku soudu prvního stupně, zejména extrémní nesoulad právních a skutkových závěrů a provedeného dokazování, pokud jde o výši škody. V případě škody způsobené J. Ch. nebylo známo, jaká značka whisky byla odcizena. U dioptrických brýlí není zřejmé, proč byla jejich hodnota stanovena na 465 Kč, když brýle na čtení lze v obchodech pořídit za 150 až 300 Kč. V případě škody způsobené A. T. H. není zřejmé, jak byla stanovena hodnota pokladny. O obsažené hotovosti neexistuje objektivní důkaz, pouze výpověď poškozeného. Nebyla také prokázána cena cigaret. Soud prvního stupně vystavěl rozsudek na jediném nepřímém důkazu, a to biologické stopě. Obviněný proto odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 910/07. Na základě takového důkazu je možno dospět pouze k závěru, že se určitá osoba v blíže neurčené době na určitém místě nacházela. Nelze však tvrdit, že se dopustila trestného činu. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
Svůj mimořádný opravný prostředek založil obviněný na námitkách, které jsou mimo rámec citovaného dovolacího důvodu, neboť směřují proti skutkovým zjištěním soudů, resp. hodnocení provedeného dokazování.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
O žádný z těchto případů se však v projednávané věci nejedná. Jak je patrné již ze samotného obsahu dovolání, námitky směřující do oblasti dokazování obviněný zakládá na své vlastní, od soudu prvního stupně odlišné interpretaci jeho výsledků. Soudy přitom logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak k daným skutkovým závěrům dospěly, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Dovolací námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho obhajoby, s níž se již soudy v předchozím řízení vypořádaly, a na odůvodnění jejich rozhodnutí lze odkázat. V případě stanovení škody vycházely soudy z údajů pro obviněného nejpříznivějších (minimální cena cigaret i whisky). Argumentace obviněného ohledně dioptrických brýlí je naprosto lichá, neboť je zřejmé, že se nejednalo o náhražku prodávanou běžně např. v drogeriích, ale skutečnou zdravotní pomůcku. Hotovost obsažená v pokladně byla prokázána, jak ostatně vyplývá i ze samotného dovolání, výpovědí poškozeného, přičemž jak konstatoval odvolací soud v odst. 11 svého rozhodnutí, jde o částku zcela odpovídající běžným tržbám v podobných prodejnách a poškozený se ani nepřipojil s nárokem na náhradu škody, tedy by nepravdivou výpovědí nic nezískal a nebyl tak žádný důvod mu nevěřit.
Pokud jde o zajištěné biologické stopy, kterými byla prokázána přítomnost obviněného na obou místech činu, nejedná se o důkazy osamocené. Předně tyto stopy byly zajištěny dvě, sice na dvou různých místech činu, avšak, jak konstatoval i odvolací soud (odst. 10 rozsudku), obě tato místa spojuje stejný způsob provedení činu i blízká časová a místní souvislost. V obou případech se předměty nesoucí biologickou stopu na místě před vykradením nenacházely, resp. plechovka s nápojem Red Bull se podle výpovědi poškozeného nenacházela na barovém pultu, ale tyto nápoje se v restauraci prodávaly, z čehož lze usuzovat, že to musel být právě pachatel, kdo si zde nápoj během činu vzal, otevřel a konzumoval, neboť je velmi nepravděpodobné, že by si plechovku do restaurace přinesl. Ve druhém případě byla stopa nalezena na páčidle, tedy nástroji určeném právě k násilnému vniknutí do prodejny. Právě z těchto souvislostí lze s jistotou bez rozumných pochybností dovodit, že pachatelem obou útoků byl obviněný, kterému biologické stopy náležely. Z tohoto důvodu není odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu přiléhavý, neboť zde šlo o zcela jinou situaci, kdy odsouzení bylo založeno pouze na jediné svědecké výpovědi, která vyvolávala určité pochybnosti.
Lze tak shrnout, že logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Jestliže dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo podáno z jiného než zákonného důvodu, plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného N. S. D. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 3. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu