ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.59.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 59/2019-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 2. 2019 o dovolání obviněného L. D. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 4 To 404/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 37/2018 takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 4 To 404/2018, a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 4. 6. 2018, sp. zn. 1 T 37/2018.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 4. 6. 2018, č. j. 1 T 37/2018-59, byl obviněný L. D. uznán vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Skutek spočíval podle zjištění soudu prvního stupně v tom, že obviněný u hlavního líčení dne 20. 11. 2017 v trestní věci V. K., vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 112/2017, po zákonném poučení o povinnosti podat svědeckou výpověď zejména podle §100 a 101 odst. 1 tr. ř. neoprávněně odepřel podání svědecké výpovědi i přesto, že byl soudem na následky takového odepření opakovaně upozorněn, přičemž jeho svědecká výpověď byla podstatná pro rozhodnutí soudu o vině a trestu ve shora uvedené trestní věci.
Odvolání obviněného směřující proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 8. 2018, č. j. 4 To 404/2018-73, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že při své výpovědi u hlavního líčení odkázal (mj. z důvodu špatného zdravotního stavu) v plném rozsahu na svou dřívější výpověď učiněnou před policejním orgánem, ve které sdělil veškeré jemu známé skutečnosti. Domníval se, že jeho předešlou výpověď lze pro účely trestního řízení použít. Zdůraznil, že jeho jednání nemohlo naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, jelikož neměl v úmyslu před soudem některé jemu známé okolnosti zamlčet, jestliže dal souhlas ke čtení této výpovědi. Rovněž nebylo prokázáno, že by skutečně došlo k zamlčení nějaké podstatné skutečnosti. Soud měl zvážit, zda důvody, pro které obviněný nechtěl svou výpověď rekapitulovat, jsou akceptovatelné, případně přistoupit k uložení pořádkové pokuty. Zvolený postup soudu tak je v rozporu se základními zásadami trestního řízení, zejména zásadou subsidiarity trestní represe, i s vybranou judikaturou Ústavního soudu. Obviněný dodal, že jeho jednání nelze hodnotit jako společensky škodlivé, jelikož nemělo žádný negativní dopad na probíhající trestní řízení. Byl proveden „důkaz jeho výpovědí“ a k odsouzení pachatele nakonec došlo.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil v podání ze dne 29. 1. 2019, ve kterém konstatoval, že podstata dovolání, tj. že předmětné jednání nenaplnilo znaky přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu. Výše uvedenou námitku lze zároveň podle jeho názoru považovat za opodstatněnou. Obviněnému je kladeno za vinu jednání spočívající zjednodušeně řečeno v tom, že jako svědek u hlavního líčení po zákonném poučení podle §100 a §101 odst. 1 tr. ř. odepřel podání svědecké výpovědi. Aby však bylo možno jednání svědka postihnout, musí být splněny dva předpoklady. Prvním je, že svědek po zákonném poučení před orgánem činným v trestním řízení vypovídá. Druhým je předpoklad založený na zjištění, že podstatné okolnosti prezentuje nepravdivě, nebo je naopak v rámci své výpovědi zamlčuje. Pokud tedy obviněný podání svědecké výpovědi odepřel, není namístě dovozovat – ačkoli tak činil bezdůvodně – že jeho výpověď je lživá, případně že zamlčel některé podstatné okolnosti. Takové jednání proto nemohlo naplnit znaky skutkové podstaty uvedeného přečinu.
Státní zástupce dále zdůraznil, že takový postoj svědka se nedá považovat za legitimní. Důvody uvedené obviněným v hlavním líčení konaném dne 20. 11. 2017 neodpovídají důvodům předvídaným v ustanovení §100 tr. ř., jež upravuje možnost odepření výpovědi svědkem. V takovém případě však měl soud povinnost svědčit vynucovat postupem podle §66 odst. 1, 2 tr. ř., tj. prostřednictvím uložení pořádkové pokuty nebo hrozby přenechání obviněného řediteli věznice k uložení pořádkového opatření nebo ke kázeňskému potrestání. Ze spisového materiálu však nevyplývá, že by soud prvního stupně zvolil takový postup.
Nad rámec uvedeného doplnil, že za splnění zákonných podmínek není vyloučeno posoudit opakované bezdůvodné odepření povinnosti vypovídat např. jako přečin pohrdání soudem podle §336 písm. b) nebo c) tr. zákoníku. Takovou právní kvalifikací se však ani jeden ze soudů nezabýval.
Státní zástupce proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, jakož i všechna rozhodnutí na ně obsahově navazující, a aby přikázal Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
Důvody k odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud neshledal. Přezkoumal proto podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení, a to včetně rozsudku soudu prvního stupně, přičemž shledal, že dovolání je důvodné.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Spočívá tudíž ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Pod uplatněný důvod dovolání jsou podřaditelné výše uvedené podstatné námitky dovolatele, jež směřují do absence objektivní a subjektivní stránky předmětného přečinu a nedodržení zásady subsidiarity trestní represe.
Trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 tr. zákoníku (tj. druhá ze základních samostatných skutkových podstat tohoto trestného činu) spáchá mj. ten, kdo jako svědek před soudem uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo takovou okolnost zamlčí. Jednání, kterým lze naplnit tuto skutkovou podstatu, tak může mít jak aktivní formu, tj. úmyslné uvedení nepravdy podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tak formu pasivní, tj. úmyslné zamlčení podle §346 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud upozorňuje na skutečnost, že u posouzení, zda došlo k naplnění objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 tr. zákoníku, je nezbytné rozlišovat mezi dvěma situacemi. Zaprvé může dojít k tomu, že svědek vypovídá, přičemž pokud při této výpovědi uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí, nebo takovou okolnost zamlčí, může se dopustit uvedeného trestného činu. Na druhou stranu však může dojít k situaci, že svědek vypovídat odmítne, ať už tak učiní oprávněně, například proto, že mu svědčí právo odepřít výpověď a on tohoto práva využije (§100 odst. 1, 2 tr. ř.), či neoprávněně. Pokud však svědek a priori odmítne vypovídat, nemůže se dopustit trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, jelikož nedojde k jednání (aktivnímu či pasivnímu), jež zákon pro takový trestný čin předpokládá (tj. uvedení nepravdy o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo zamlčení takové okolnosti).
Zásadní v této věci je, že obviněný v procesním postavení svědka v hlavním líčení konaném dne 20. 11. 2017 u Okresního soudu v Jindřichově Hradci vůbec nevypovídal. V souladu s tímto závěrem je i znění tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, ve které je řečeno, že „ … obviněný … neoprávněně odepřel podání svědecké výpovědi“. Jeho jednání tak nemohlo být kvalifikováno jako trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku [a ovšem ani podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku], protože vůbec nedošlo k trestnému jednání předpokládaném zákonem a nemohla tak být naplněna objektivní stránka zmiňovaného přečinu. Dovolací námitka obviněného je proto opodstatněná.
Nad rámec své přezkumné povinnosti Nejvyšší soud dodává, že pokud soud prvního stupně v bodě 8 odůvodnění rozsudku zmiňoval, že po přečtení úředního záznamu obviněný Dovalil uvedl „je pravda jen to, že jsem mu poskytl trávu, pervitin ne“, jedná se o zřejmou nesprávnost. V trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 112/2017 byl obviněným (příp. v tomto stadiu trestního řízení obžalovaným ) V. K.; L. D. zde vystupoval v procesním postavení svědka. Pokud tedy v protokolu o hlavním líčení (viz č. l. 28 trestního spisu) konaném dne 20. 11. 2017 je uvedeno, že „ obžalovaný k tomu uvádí: Je pravda jen to, že jsem mu poskytl trávu, pervitin ne“, jedná se logicky o komentář V. K., nikoli L. D.
V tomto případě je zřejmé, že obviněný u hlavního líčení konaného dne 20. 11. 2017 neuvedl žádné důvody, pro které by mu svědčilo právo odepřít výpověď ve smyslu §100 odst. 1, 2 tr. ř. Šlo tak bezesporu o situaci, kdy obviněný v procesním postavení svědka bez oprávnění odmítl vypovídat, na což ho i správně upozornil Okresní soud v Jindřichově Hradci, jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení (viz č. l. 27 – 28 ). Pokud ho však soud poučil, že se vystavuje riziku, že „bude stíhán pro bezdůvodné odepření výpovědi“, není ze zvolené formulace zřejmé, jaký trestný čin měl Okresní soud v Jindřichově Hradci na mysli. Za těchto podmínek se však nemohlo jednat o trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku.
V případě, že dojde k takové situaci, jaká nastala v posuzovaném případě (tj. svědek bez oprávnění odmítne vypovídat), trestní řád dává soudu přiměřené nástroje k prosazení a udržení autority (např. postup podle §66 tr. ř.) a je na soudu, aby v případě potřeby tyto prostředky použil. Dále je možné připomenout, že opakované bezdůvodné odepření výpovědi může podle okolností naplňovat znaky trestného činu pohrdání soudem podle §336 písm. b), popřípadě §336 písm. c) tr. zákoníku (viz rozh. č. 54/1994 Sb. rozh. tr.). Z trestního spisu však vyplývá, že donucovacích prostředků podle §66 odst. 1, 2 tr. ř. jakožto přiměřeného nástroje pro zjednaní nápravy Okresní soud v Jindřichově Hradci nevyužil a následovalo trestní stíhání pro přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku.
Je třeba dodat, že absenci zákonného znaku trestného činu nelze nahradit ani poukazem (jinak důvodným) na okolnost zvyšující závažnost činu, jako je fakt, že pokud by nebyl dán souhlas obviněného V. K. a státního zástupce k přečtení úředního záznamu o podaném vysvětlení svědka L. D., nalézací soud by nemohl náležitě zjistit skutkový stav věci (viz strana 2 usnesení odvolacího soudu). Tato okolnost nemá vliv na naplnění zmíněného absentujícího znaku skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Z výše uvedených důvodů spočívá výrok o vině v odsuzujícím rozsudku na nesprávném právním posouzení zjištěného skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích je vadné, neboť jím přesto bylo zamítnuto odvolání obviněného.
Nejvyšší soud proto zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, tak rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení. Zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Soud prvního stupně tak bude muset znovu vyhodnotit, zda spáchaný skutek naplňuje znaky některého z trestných činů uvedených v trestním zákoníku (například trestného činu pohrdání soudem podle §336 tr. zákoníku). Právním posouzením skutku v obžalobě není soud vázán (§220 odst. 3 tr. ř.). V případě, že soud dospěje k závěru, že posuzované jednání obviněného naplňuje znaky jiného trestného činu, než jak je kvalifikován v obžalobě, bude nezbytné posoudit i společenskou škodlivost posuzovaného jednání a odůvodnit, zda je či není na místě aplikovat ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku o subsidiaritě trestní represe.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 2. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu