ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.643.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 643/2019-289
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 25. 6. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného L.G. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2018, č. j. 7 To 258/2018-225, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 104 T 30/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 26. 7. 2018, sp. zn. 104 T 30/2018, byl obviněný L. G. spolu s M. B., uznán vinným spácháním přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečinem porušováním domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Za to byl podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal obviněný odvolání směřující proti všem výrokům rozsudku, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 11. 2018, č. j. 7 To 258/2018-225, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
3. Obviněný se uvedených přečinů podle rozsudku okresního soudu dopustil (společně s již pravomocně odsouzenou M. B.) tím, že v době od 23:41 hodin dne 15. 3. 2018 do 02:54 hodin dne 16. 3. 2018 v XY, okres Karviná, na ulici XY čp. XY, v bytě č. 51 Z. P. a E. P., po předchozí společné domluvě se záměrem získat věci vhodné ke zpeněžení, v průběhu návštěvy odcizili klíče od bytu a poté využili spánku Z. P., kdy se k bytu vrátili a pomocí odcizených klíčů do bytu bez jakéhokoli právního důvodu vnikli, odkud odcizili ke škodě Z. P. obraz Rozbouřené moře v hodnotě 7 800 Kč a ke škodě E. P. po vypáčení zámku cestovního kufru krém značky Loreal Revitalift Laser X3 v hodnotě 250 Kč, šampon značky Loreal 3v1 v hodnotě 91 Kč, 2 ks barvy na vlasy značky Syoss, obě v hodnotě 210 Kč, sprej na vlasy značky Loreal v hodnotě 135 Kč, krém značky Revitalift Eyer Lash v hodnotě 898 Kč, manikúru značky Kellermann v hodnotě 536 Kč, digitální teploměr značky Dr. Max v hodnotě 99 Kč, mobilní telefon značky Samsung Keystone 2, typ XY, IMEI XY, v hodnotě 136 Kč, SIM kartu O2 s kreditem v hodnotě 200 Kč, přehrávač MP3 značky Hyundai, včetně paměťové karty značky Kingstone 16 GB v hodnotě 480 Kč, sluchátka značky Sony, typ XY v hodnotě 278 Kč, elektronickou čtečku knih značky PocketBook 614 v hodnotě 965 Kč a ze skříně v obývacím pokoji 2 ks krokoměru značky Vitaland, oba v hodnotě 531 Kč, epilátor značky Remington v hodnotě 2 500 Kč, epilátor značky Remington v hodnotě 300 Kč, dioptrické brýle značky Titan Flex v hodnotě 14 005 Kč, dioptrické brýle značky Versace v hodnotě 15 402 Kč, sadu na brýle v hodnotě 44 Kč, kapesní hodinky tzv. cibule v hodnotě 3 690 Kč, krabičku na šperky v hodnotě 153 Kč, kovový notýsek v hodnotě 30 Kč, modlitební knížku Nebeské konvalinky v hodnotě 200 Kč, modlitební knížku Do vlasti nebeské v hodnotě 200 Kč, 2 ks ozdobných háčků na kabelky, oba v hodnotě 350 Kč, žehličku na vlasy značky Rowenta, typ Elite, v hodnotě 405 Kč, osobní doklady a bižuterii v hodnotě 393 Kč, čímž způsobili Z. P. škodu odcizením ve výši 7 800 Kč a E. P. škodu odcizením ve výši 42 481 Kč a poškozením ve výši 1 200 Kč.
II
4. Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním obviněný L. G. s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Úvodem konstatoval, že si je vědom, že na podkladě deklarovaného dovolacího důvodu nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu a odkázal na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu týkající se námitek, podřaditelných pod uvedený důvod dovolání.
5. Dále uvedl, že do bytu poškozeného byl dobrovolně pozván, následně uzavřel s poškozeným dohodu o tom, že si může z jeho bytu odnést všechno, co chce, což v protokolu o zadržení potvrdila i druhá obviněná M. B. Je tak otázkou, zda mohla být naplněna skutková podstata přečinu krádeže, když se domníval, že věci, které odnáší, mu poškozený daroval. Jen s obtížemi si pak lze představit, že mohl čin spáchat vloupáním a spáchat rovněž přečin porušování domovní svobody, když neexistovala žádná překážka, která by mu bránila ve zmocnění se cizí věci, jelikož do bytu byl vpuštěn. Nalézací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí nijak nevypořádal s otázkou věrohodnosti poškozeného, který uvedl, že si hodně věcí nepamatuje, nicméně jeho popis skutkového děje posloužil jako zdroj skutkové věty a soud jeho popis přijal za jediný možný. Jako absurdní se mu jeví skutečnost, že měl spolu s M. B. záměr získat věci vhodné ke zpeněžení, avšak nevyužili možnosti zpeněžit mobilní telefon poškozeného, který šli vrátit a namísto toho z bytu odnesli osobní doklady, modlitební knížky, kosmetické pomůcky. Za pozoruhodnou pak označuje skutečnost, že poškozený do svého bytu vpustil dvě naprosto neznámé osoby, které mu pak nepozorovaně vzaly klíče a vrátily se do bytu, když spal.
6. Další námitkou obviněného je pak skutečnost, že se soudy nezabývaly existencí darovací listiny, kterou zmiňuje protokol o vydání věci. Upozornil, že neexistuje záznam o vrácení této listiny a přesto není součástí spisu, což je zásadní zásah do důkazní situace celé věci.
7. Dodal, že nejspíš nebude možné zjistit skutkový děj jednoznačně tak, jak se odehrál. Podle jeho názoru nebyly dostatečně zjištěny a prokázány motivace a účel jeho návštěvy u poškozeného, nebylo prokázáno, co se v bytě odehrávalo, zda bylo či nebylo něco sjednáno, kde byl poškozený v době, kdy měl věci odcizit, jakou roli v celé věci hrála M. B. a proč bylo odcizení věcí zjištěno až poškozenou E. P.
8. Následně shrnul, že nebylo prokázáno, že by naplnil skutkové podstaty trestných činů, jimiž byl uznán vinným, kdy závěr o jeho vině byl vystavěn pouze na základě selektivního výběru tvrzení uvedených v přípravném řízení M. B. a poškozeným Z. P. Má za to, že jeho námitky nezpůsobují pouhý marginální nedostatek, ale jedná se o stěžejní podklady pro právní posouzení jeho jednání. Soudy nedůvodně vybočily ze zákonných standardů dokazování, hodnotily důkazy a přijaly takové závěry, jež jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu. V daném řízení existuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, čímž bylo dotčeno jeho právo na spravedlivý proces. Navrhl proto, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se nebude k věci věcně vyjadřovat.
III
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a v zákonné lhůtě (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
11. Je vhodné připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
12. Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že obviněný v podaném dovolání uplatňuje stejné námitky, jako v předchozích fázích trestního řízení, kdy jeho dovolání je z velké části totožné s odvoláním proti rozsudku nalézacího soudu (č. l. 219 a násl. trestního spisu) a jeho námitkami se tak zabýval a vypořádal odvolací soud ve svém rozhodnutí ze dne 27. 11. 2018 (č. l. 225 a násl. trestního spisu).
13. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy.
14. Obviněný založil svoji obhajobu v průběhu celého trestního stíhání na tom, že se s poškozeným dohodl, že si z bytu může odnést co chce a sepsali o tom listinu, kterou poškozený podepsal. Žádná taková listina se ve spise nenachází, pouze v protokole o výslechu osoby zadržené uvádí obviněný její znění (č. l. 27 trestního spisu) a je zmíněna rovněž v protokole o vydání věci ze dne 27. 3. 2018 (č. l. 29 trestního spisu). Fakticky však ve spise není a její znění tak, jak uvedl obviněný ve svém výslechu, je nic neříkající změť slov bez jakéhokoli významu (Dne 16. 3. 2018 Z. P., L. G. spolu prodej obraz slovem cena dar člověk z bytu daruje historie co si vybere dědic daruje předova L. G. historické památky a jiná věc spolu Z. P. L. podpisem).
15. V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, proč by uvedený skutek (blíže popsaný v rozsudku soudu prvního stupně) nevykazoval znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil své dovolání toliko na námitkách týkajících se jiného hodnocení důkazů, respektive předkládá svou verzi skutkového děje a zpochybňuje hodnocení důkazů provedené soudy. Obviněný tak sice ve svém dovolání formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají.
16. Obviněný ve svém dovolání rovněž namítl, že nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že byla naplněna skutková podstata trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a trestného činu porušování domovní svobody ve smyslu §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Tímto tak v podstatě namítá nerespektování zásady in dubio pro reo (pozn. v pochybnostech ve prospěch obviněného). Tato námitka obsahově nenaplňuje zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani jiný zákonný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny (§2 odst. 2 tr. ř.), znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Z uvedeného vymezení vyplývá, že tato zásada se vztahuje výlučně k otázce hodnocení důkazů a zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku, jak má na mysli §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této věci však pochybnosti o vině obviněného nevznikly. Naopak bylo jednoznačně prokázáno, že původně poškozený vpustil oba obviněné do bytu, avšak když se mu náhle začalo chtít spát, přiměl je k odchodu. Na záznamech z kamerového systému z výtahu lze vidět, že odjíždějí výtahem v 23:37:37 hodin (na záznamu je čas 00:37:37, avšak z úředního záznamu ze dne 22. 3. 2018 plyne, že čas na záznamech je posunut o hodinu dopředu, č. l. 68 trestního spisu). V tu dobu nic nenesou. Z dalších záznamů pak plyne, že se do domu vrátili po více než dvou hodinách a v čase 02:51 hodin až 02:55 (na záznamech je čas 03:51 až 03:55) hodin jde vidět, jak opouštějí dům s odcizenými věcmi. Zámek poškozen nebyl, avšak poškozený uvedl, že klíče byly ráno na háčku, kam je nedává a měl nestandardně rozestláno. Z takto provedeného dokazování pak nalézací soud uzavřel, že poškozenému při odchodu sebrali klíče a do bytu se vrátili v době, kdy spal a věci odcizili.
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění podklad v ustanoveních čl. 4 (základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci) a čl. 90 (soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům) Ústavy České republiky.
18. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
19. Žádnou z těchto vad důkazního řízení Nejvyšší soud v dané věci neshledal. Obviněný sice ve svém dovolání extrémní nesoulad namítl, nicméně nespecifikoval přesně, v čem jej spatřuje. Uvedl, že závěr soudu o jeho vině byl založen toliko na výpovědi poškozeného, která byla označena jako věrohodná, ačkoli v ní byly značné rozpory. Na jedné straně tak stojí výpověď obviněného, která je konstantní a na druhé pak rozporná výpověď poškozeného. Toto je však velmi subjektivní hodnocení provedeného dokazování, jelikož není pravdou, že by okresní soud odsoudil obviněného pouze na základě výpovědi poškozeného, přesto, že tento měl vypovídat rozporně a sám obviněný vypovídal konstantně. Okresní soud naopak pečlivě zdůvodnil své rozhodnutí o vině, kdy poukázal především na to, že výpověď obviněného se různě měnila, poněvadž nejdříve uváděl, že mu poškozený řekl, že si může vzít všechno, co bude chtít a prý bral pouze věci na viditelném místě. Následně svou výpověď upravil, že bral i věci v zavřeném kufru. Bez povšimnutí nelze ponechat ani doznání druhé obviněné M. B., která potvrdila, že ke skutku došlo tak, jak je uvedeno ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku. I když to z hlediska rozhodnutí o vině není významné, obviněný je osobou s velmi rozsáhlou trestnou minulostí, v opisu rejstříku trestů má celkem 20 záznamů pro různorodou trestnou činnost, kdy trestné činnosti se dopouští konstantně již od svých 15 let. Tři záznamy má pak ze zahraničí.
20. Lze tak shrnout, že mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Ostravě na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají v provedených důkazech odpovídající obsahový podklad. Soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, vypořádaly se s rozpory v důkazech, nedopustily se žádné deformace důkazů ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Soudy se přesvědčivě vypořádaly s obhajobou obviněného. Jestliže v dovolání obviněný tuto obhajobu opakuje, kdy podané dovolání je z části totožné s podaným odvoláním, lze odkázat na odůvodnění soudů obou stupňů, které se s jednotlivými jednotlivými aspekty obhajoby obviněného jasně a srozumitelně vypořádaly.
21. Právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno tím, že na podkladě provedených důkazů soudy učinily závěr, že je pachatelem předmětných trestných činů. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
22. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud, když nebyl ve věci zjištěn ani extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
23. Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 6. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu