ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.745.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 745/2019-479
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 7. 2019 o dovolání obviněného A. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 8. 2018, sp. zn. 7 To 256/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 3 T 60/2009 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 31. 3. 2017, č. j. 3 T 60/2009-423, byl obviněný A. V. uznán vinným trestnými činy týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, odst. 2 písm. b) a týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků.
Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že od měsíce dubna roku 2006 do 11. 7. 2008 ve svém bydlišti v rodinném domě, kde žil se svou družkou A. K., nar. XY, a její dcerou AAAAA (pseudonym), nar. XY, nezletilou opakovaně i několikrát týdně ponižoval, křičel na ni, sprostě jí nadával, že je debil, blbá a idiot, posílal ji k psychiatrovi a do zvláštní školy, zastrašoval ji, neúměrně ji trestal ukládáním pracovních povinností v domě, nutil ji vykonávat těžké a jejímu věku nepřiměřené práce na zahradě za nevhodných klimatických podmínek a nevhodným způsobem se choval i k její matce, takže nezletilá měla o matku strach. Své družce opakovaně vyčítal, že je špatná matka, urážel ji, že je „blbá kráva a pipina“, vyhrožoval, že jí „dá bombu“, vyčítal jí, že nezvládá domácnost, že je neschopná a málo vydělává, kontroloval po ní úklid v domě, zakazoval jí styk s rodinou a přáteli a říkal jí, ať klidně odjede, ale jejich dcera BBBBB (pseudonym), nar. XY, zůstane s ním, a dne 11. 7. 2008, když zjistil, že družka chce odejít, jí dceru BBBBB vytrhl a předal ji do péče své matky.
Odvolání obviněného (kterým rozsudek soudu prvního stupně napadl v celém rozsahu) Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 9. 8. 2018, sp. zn. 7 To 256/2017-457, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu, a odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné a v podstatě není nijak odůvodněno. Jeho výpověď je soudy hodnocena jako nevěrohodná a jeho tvrzením a důkazům nebyla věnována žádná pozornost, soudy je bagatelizovaly a zejména je vůbec neprovedly. Obviněný chápe dosah svého jednání, ale toto nebylo možno hodnotit jako úmyslně protiprávní. Ve vztahu k subjektivní stránce byly zcela opačně interpretovány závěry znaleckého posudku vypracovaného na jeho osobu. Obviněný má za to, že bylo zasaženo jeho právo na obhajobu a právo na spravedlivý proces. Došlo podle něj k nesprávnému hodnocení objektivní stránky, subjektivní stránky, porušení procesních pravidel a k jinému nesprávnému právnímu posouzení danému extrémním nesouladem mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi. Za nelogické, nepřiléhavé a nevhodné považuje hodnocení v bodech 7, 12 a 17 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde jsou uváděny skutečnosti, které žádná z označených svědkyň nikdy nevyslovila. Odvolací soud se podle obviněného nevypořádal s některými požadavky předchozího senátu odvolacího soudu. Nevěnoval se také roli a postavení OSPOD Roudnice nad Labem, jehož protokoly neodpovídají realitě a odkazují na osoby, které se jednání neúčastnily. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že to se k dovolání nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
Obviněný založil dovolání na námitkách, které jsou mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, neboť směřují proti skutkovým zjištěním soudů, resp. rozsahu a hodnocení provedeného dokazování.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
O žádný z těchto případů se však v projednávané věci nejedná a obviněný žádný konkrétní případ porušení svého práva na spravedlivý proces de facto ani neuvádí. Jeho námitky jsou formulovány velmi obecně, ba univerzálně. Ačkoli dovolatel užívá i právní pojmy jako „subjektivní stránka“ a „objektivní stránka“, tvrdí v souvislosti s nimi jen to, že mu nebyly prokázány. Některé pojmy jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ a výše vysvětlený extrémní nesoulad rovněž nekonkretizuje, stejně jako údajné porušení procesních pravidel spočívající v odepření procesních práv.
Uplatněnému dovolacímu důvodu nelze podřadit ani námitky napadající kvalitu odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, tedy směřující do oblasti procesní, s nimiž se navíc nelze ani ztotožnit. Naopak lze konstatovat, že odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je podrobné a přesvědčivé. Odvolací soud již tak přesvědčivou argumentaci soudu prvního stupně ještě doplnil. Veškeré námitky obviněného vycházejí z jeho nesouhlasu s odsouzením, soudy zjištěné skutkové závěry však nemohou nijak zpochybnit. Soudy své skutkové závěry přesvědčivě a logicky opřely o obsah řádně provedených důkazů, přičemž nevybočily z mezí daných zejména §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud dovolání obviněného A. V. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného usnesení dne 9. 8. 2018 pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného A. V. předložena dne 11. 6. 2019.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 7. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu