ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.795.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 795/2019-1124
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 7. 2019 o dovolání obviněného S. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 4 To 394/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 8/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31. 10. 2018, č. j. 3 T 8/2018-963, byl obviněný S. M. shledán vinným v bodu 1. přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, v bodu 2. zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, v bodu 3. až 5. a 7. zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a v bodě 6. přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za to byl obviněný odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, se zařazením k jeho výkonu podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl současně obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to věcí konkretizovaných ve výroku rozsudku. Týmž rozhodnutím bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných A. D. a I. D. a podle §228 odst. 1 tr. ř. o nároku poškozeného M. H. na náhradu škody.
Obviněný napadl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 1. 2019, č. j. 4 To 394/2018-1026, spolu s odvoláním spoluobviněného A. D., podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho odůvodnění souhlasil s tím, že podvodně vylákal na poškozeném určité částky, avšak odmítá, že by se dopustil jednání, jež by mohlo být posouzeno jako zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, resp. vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Obviněný tvrdil, že výpověď poškozeného je nevěrohodná a jsou v ní rozpory, tedy jeho vina nebyla prokázána bez jakýchkoli pochybností. Poškozený totiž nebyl schopen řádně odpovědět na otázky obhájce, popřípadě odpovídal neurčitě, nesrozumitelně a nelogicky. Proto také obviněný v průběhu řízení navrhl doplnit dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví k tomu, zda poškozený nemá sklony k uvádění nepravdivých údajů, což se však nestalo. V návaznosti na to potom obviněný dovodil, že nemohl naplnit skutkovou podstatu zmíněných zločinů.
Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i přecházející rozsudek Okresního soudu v Hodoníně a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl ve věci sám.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že se k dovolání obviněného nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) následně shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzený důvod odpovídá důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění.
K tomu je potřeba zmínit, že v rámci zmíněného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve.
V podaném mimořádném opravném prostředku ovšem obviněný nezpochybnil právní kvalifikaci soudy učiněných skutkových zjištění, ale primárně napadl správnost těchto zjištění a správnost procesu dokazování, jenž k jejich dovození vedl. Jeho námitky tedy směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a rozsahu dokazování, přičemž se obviněný snaží provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději, což s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činit nelze.
Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
Nejvyšší soud konstatuje, že takové pochybení ve věci obviněného S. M. shledat nelze. Učiněná skutková zjištění totiž mají v provedeném, dostatečně širokém dokazování svůj zjevný obsahový podklad, přičemž jejich dovození ze strany soudů činných ve věci, zejména ze strany soudu prvního stupně, bylo logickým způsobem popsáno a vysvětleno v odůvodnění rozhodnutí. Není tak namístě dovodit žádný, natož extrémní rozpor.
Obiter dictum Nejvyšší soud doplňuje, že při formulování skutkového stavu věci bylo skutečně vycházeno zejména z výpovědi poškozeného M. H., ovšem nezatížené žádnými zřetelnými rozpory, a to ani vzniklých při odpovědích obhájci obviněného. Nelze přitom přehlédnout, že osoba poškozeného byla soudem prvního stupně posouzena jako obyčejná až jednoduchá, čemuž také jeho vyjadřování odpovídalo, a rovněž také jako osoba se zachovalou minulostí, která je, s přihlédnutím k okolnostem věci, zjevně obětí a nikoli snad útočníkem, jenž by měl zájem o obchody s drogami a obviněnému a spoluobviněným, osobám opakovaně trestaným, by hrozil odplatou mafiánů (jak obviněný uvedl ve své obhajobě v průběhu řízení).
Jeho výpověď (poškozeného) je navíc v dílčích momentech v souladu s řadou důkazů dalších. Bylo pozorováno divné chování poškozeného v době útoků (svědkyně I. H.), resp. poškozený byl pod tlakem a sháněl peníze (svědek T. H.), svěřil se i s útoky spáchanými vůči němu (svědkyně R. B.). Dále bylo prokázáno odcizení věcí ze stavby, kde pracoval poškozený, obviněným a jejich následný prodej (svědek M. Š.), chování poškozeného v České spořitelně, a.s. (svědkyně A. B.), spolu s nahrávkou telefonického předjednání na Call centru obviněným a vůbec pořízení úvěru a předání takto získané částky obviněnému a dalším spoluobviněným. Byly také ověřeny půjčky poškozeného u dalších osob k uspokojení postupných nároků obviněného a spoluobviněných, když při časově posledním dílčím útoku byl obviněný zadržen Policií České republiky.
Lze doplnit, že rozpory byly naopak ve výpovědích obviněného a spoluobviněných. Obviněný totiž ve své výpovědi akceptoval podvodné jednání popsané v bodu 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, jehož podstatou byla poškozenému předložená nabídka prodeje nafty za nízkou cenu, na kterou jim poškozený předal peníze, které mu nevrátili a žádné pohonné hmoty nezaopatřili, jak ani neměli v úmyslu. Dále obviněný tvrdil, že následné jednání bylo rovněž motivováno získat od poškozeného nějaké peníze, což činili nabídkou investice do obchodu s drogami. Toto měl poškozený akceptovat a peníze jim dobrovolně dát, resp. jim současně dokonce údajně vyhrožoval mafiány. Spoluobviněný A. D. naproti tomu uvedl, že žádný prodej nafty poškozenému nabízen nebyl, připustil pouze, že si poškozený sjednal úvěr ve výši 200 000 Kč. Získaný finanční obnos mu následně poškozený poskytl, údajně na slušné auto. Spoluobviněného I. D. potom A. D. vůbec nezná. Jmenovaný spoluobviněný I. D. sdělil, že se, společně i se spoluobviněným A. D., účastnil předání peněz z úvěru poškozeným, na což byl jimi sjednán (jako kurýr), aby převzal od poškozeného 300 000 Kč s tím, že třetinu si může nechat jako odměnu za službu. Peníze mu poškozený měl předat dobrovolně.
Z naznačených stručných výňatků je zřejmé, že výpovědi všech spoluobviněných jsou vzájemně rozporné, každý tvrdí jiný průběh skutkového děje, když navíc každou z výpovědí lze jen obtížně přijmout jako věrohodnou.
Ve věci provedené dokazování bylo současně dostatečné a nebylo důvodu je doplňovat o znalecký posudek zaměřený na zkoumání věrohodnosti poškozeného, neboť tato skutečnost již byla prokázána souladem jeho tvrzení s dalšími důkazy. Absence zmíněného důkazu potom nemůže být ani posouzena jako důkaz opomenutý, protože soudy návrh obviněného neopomněly a svůj závěr o nadbytečnosti odůvodnily (srov. bod 7. usnesení krajského soudu).
V dalším, pokud se jedná o důkazní situaci, hodnocení důkazů a na to navazující zjištění, Nejvyšší soud odkazuje na rozhodnutí soudů obou stupňů, neboť není namístě v rámci dovolacího řízení skutečnosti uvedené v jimi vyhotovených odůvodněních reprodukovat.
Je rovněž možné doplnit, že dovolací argumentace obviněného je toliko opakováním jeho obhajoby uplatněné v průběhu předchozího řízení a zejména v odvolání, s níž se oba soudy činné ve věci dostatečným způsobem vypořádaly.
S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v §265b tr. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 7. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel