ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.813.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 813/2019-265
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 7. 2019 o dovolání obviněného R. Č. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 9 To 444/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 107/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 11. 2018, č. j. 2 T 107/2018-155, byl obviněný R. Č. uznán vinným přečinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu bylo podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uloženo ochranné protialkoholní ústavní léčení. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.
Uvedeného přečinu se obviněný podle zjištění soudu prvního stupně dopustil v podstatě tím, že dne 24. 8. 2018 od 15:05 do 15:10 hodin na Mezinárodním letišti Václava Havla v Praze poté, co byl službu konajícím strážníkem Městské policie Hlavního města Prahy V. V. vyzván, aby vrátil láhev, kterou vytáhl z odpadkového koše, reagoval tak, že láhví praštil o koš, ta se rozbila, další službu konající strážník K. B. mu řekl, co to dělá, a obviněný s vědomím, že se jedná o strážníky Městské policie hl. m. Prahy, neboť byli oblečeni ve služebních uniformách, nejdříve verbálně napadl posléze jmenovaného vulgárním výrokem „ty kurvo měšťácká“, poté ho udeřil pěstí do oblasti spánku a dvakrát do oblasti zátylku, v dalším napadení strážníka K. B. obviněnému zabránil strážník V. V. tím způsobem, že vůči obviněnému použil donucovacího prostředku, při tomto zákroku oba spadli a poškozený V. V. se udeřil do pravého lokte, čímž došlo k jeho pohmoždění, jež si vyžádalo pracovní neschopnost do 9. 9. 2018 a vedlo k omezení v obvyklém způsobu života po dobu pěti až šesti dnů, poškozený K. B. utrpěl kontuzi lbi s nutností lékařského ošetření bez pracovní neschopnosti.
Odvolání obviněného R. Č. směřované pouze proti výroku o trestu a ochranném opatření bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019, č. j. 9 To 444/2018-197, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byly v předcházejícím řízení dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) a j) tr. ř. Namítl, že trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců je nepřiměřený, čímž došlo k porušení ústavněprávních hledisek proporcionality. Obviněný nebyl za násilný trestný čin na území České republiky nikdy trestán, není agresivní člověk, tento incident byl ojedinělým excesem. Trest měl být proto podmíněně odložen na zkušební dobu v souladu s ustanovením §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku. Dále namítl, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení ochranného opatření podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jelikož účelu ochranného léčení vzhledem k jeho osobě nelze dosáhnout. Opakovaně uvedl, že s ochranným léčením nesouhlasí, neboť je přesvědčen, že je nepotřebuje. Soudy měly pečlivě zvážit povahu nemoci a léčebné možnosti, stejně jako povahu a závažnost nebezpečí, které hrozilo ze strany léčené osoby. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v napadených částech zrušil usnesení odvolacímu soudu včetně rozhodnutí navazujících a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání písemně vyjádřila v tom smyslu, že námitka nepřiměřenosti trestu nespadá pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani žádný jiný z dovolacích důvodů. Nad rámec toho uvedla, že vzhledem k recidivě obviněného není uložený nepodmíněný trest odnětí svobody nepřiměřený. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. poukázala na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, s tím, že podmínky pro uložení ústavního ochranného léčení protialkoholního ve smyslu §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku splněny byly, přičemž odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 4 Tdo 559/2017, pojednávající o tom, že pachateli lze uložit ochranné léčení podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku i tehdy, pokud výslovně deklaruje nesouhlas s jeho výkonem. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze tudíž namítat vady týkající se trestu pouze z toho hlediska, zda byl uložen přípustný druh trestu v rámci zákonné trestní sazby.
Samotná nepřiměřenost trestu není dovolacím důvodem a zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu jen zcela výjimečně, pokud by uložený trest byl v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. O takový případ se zde nejedná, neboť obviněnému byl uložen trest odpovídající zákonným kritériím a soudy svá rozhodnutí i v tomto směru odůvodnily (viz odstavec 13 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a odstavec 12 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
Ve vztahu k argumentaci obviněného týkající se nepřiměřenosti trestu lze uzavřít, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Dovolatel zdůraznil, že je přesvědčen, že protialkoholní ústavní léčení nepotřebuje. Vzhledem k jeho osobnímu negativnímu postoji k léčbě tak podle něj nelze dosáhnout účelu ochranného léčení [viz §99 odst. 2 písm. b) věta za středníkem tr. zákoníku], neboť náležitá motivace léčené osoby je pro úspěšné absolvování protialkoholního ústavního léčení stěžejní. Tento důvod dovolání tak uplatnil relevantně, neboť v dovolání zpochybnil existenci zákonných podmínek pro uložení ochranného léčení. Jedná se však o námitky zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud připomíná, že soud prvního stupně uložil ochranné léčení z důvodu uvedeného v §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, přičemž toto ustanovení upravuje fakultativní ukládání ochranného léčení. Soud tak může uložit ochranné léčení, jestliže pachatel, který zneužívá návykovou látku, spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním; ochranné léčení se však neuloží, je-li vzhledem k osobě pachatele zřejmé, že jeho účelu nelze dosáhnout. Z uvedeného je patrné, že podmínka pro uložení ochranného léčení shledávaná ve zneužívání návykové látky musí být trvalého rázu, nestačí např. ojedinělá opilost, ani pouhé zjištění sklonů např. k požívání alkoholických nápojů, ale musí jít o takové požívání, které má povahu chorobného návyku (srov. rozhodnutí č. 50/1983 Sb. rozh. tr.). U osoby, u níž má být rozhodnuto o uložení ochranného léčení protialkoholního, je k posouzení stadia vývoje a stavu alkoholismu třeba odborných znalostí, a proto se vyžadují k posouzení této otázky znalecké posudky nebo odborná vyjádření lékaře – alkohologa nebo od zdravotnického zařízení zabývajícího se protialkoholní léčbou (srov. zpráva trestního kolegia Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 8. 6. 1977, sp. zn. Tpjf 70/76, uveřejněná pod č. 46/1977 Sb. rozh. tr., s. 206). Ve znaleckém posudku nebo v odborném lékařském vyjádření je třeba také zaujmout stanovisko, zda vzhledem k osobě pachatele, jeho zdravotnímu stavu (včetně psychiky), jeho poměru k ochrannému léčení a příp. dosud realizovaným ochranným léčbám je předpoklad, že lze dosáhnout účelu ochranného léčení.
Co se týče první z podmínek pro uložení ochranného léčení stanovené v §99 odst. 2 písm. b) věta před středníkem tr. ř., tj. že pachatel, který zneužívá návykovou látku, spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním, ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplynulo, že obviněný se dopustil předmětného skutku pod vlivem alkoholu, přičemž z dechové zkoušky bylo zjištěno, že inkriminovaného dne měl v 15:20 hodin v dechu 2,26 promile alkoholu. Obvodní soud pro Prahu 6 nechal ve věci vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a rovněž u hlavního líčení provedl výslech znalkyně MUDr. Gabriely Leblové. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že u obviněného je přítomna vada osobnosti s prvky depravace, závislost na alkoholu a škodlivé užívání marihuany. Pobyt obviněného na svobodě je z psychiatrického hlediska nebezpečný, znalkyně navrhla uložení ochranného ústavního léčení. Soudy nepochybily, jestliže postavily svůj závěr o splnění podmínek pro uložení ochranného léčení protialkoholního ve smyslu §99 odst. 2 písm. b) věta před středníkem tr. ř. na závěrech znaleckého posudku a skutečnostech, jež vyplynuly z výslechu znalkyně.
K negativní podmínce uvedené v §99 odst. 2 písm. b) věta za středníkem tr. ř., na kterou odkázal obviněný v dovolání s námitkou, že vzhledem k jeho osobnímu negativnímu postoji k protialkoholní léčbě je zřejmé, že účelu ochranného léčení nelze dosáhnout, je možné opět odkázat na závěry znalkyně, že není jednoznačně zjištěno, že nelze účelu ochranného léčení dosáhnout, protože obviněný dosud žádné léčení nevykonával. Ve vztahu k této námitce je možné rovněž odkázat na zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 4 Tdo 559/2017, ze kterého plyne, že v případě shledání ostatních zákonných důvodů vedoucích k nutnosti uložení ochranného léčení podle §99 odst. 2 písm. b) tr. ř. nelze na jeho uložení bez dalšího rezignovat jenom proto, že dotyčná osoba prezentuje svůj nesouhlas s jeho výkonem a případný odpor k němu. Je tedy možno konstatovat, že zákonné předpoklady pro uložení protialkoholního ochranného léčení obviněnému podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byly soudy nižších stupňů správně aplikovány.
Soudy nepochybily ani při aplikaci ustanovení §99 odst. 4 týkajícího se formy ukládaného ochranného léčení, i když nalézací soud ve výroku rozsudku toto ustanovení opomněl uvést. Znalkyně psychiatrička uvedla (a ostatně i z laického pohledu je to zřejmé), že s ohledem na způsob života obviněného ambulantní forma léčení nepřichází v úvahu, jelikož by zřejmě nesplnila svůj účel. Obviněnému bylo ochranné protialkoholní léčení v souladu se zákonem uloženo ve formě ústavní.
Nejvyšší soud dodává, že námitka obviněného, že soudy nezvážily povahu a závažnost nebezpečí, které z jeho strany hrozilo, je v tomto případě ve vztahu k podmínkám uložení ochranného léčení zjevně nepodstatná. Jak totiž vyplývá ze zákonného znění ustanovení §99 tr. ř., okolnost, že pobyt pachatele činu na svobodě je nebezpečný, je podmínkou pro uložení ochranného léčení pouze v případech podle §99 odst. 1 tr. ř. a §99 odst. 2 písm. a) tr. ř., nejedná se tedy o obligatorní podmínku ve vztahu k ustanovení §99 odst. 2 písm. b) tr. ř. Navíc je v tomto případě (ze znaleckého posudku) nepochybné, že pobyt obviněného na svobodě je z psychiatrického hlediska nebezpečný.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v obviněným uplatněné alternativě je vázán na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a j) tr. ř. Jestliže je však dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. zjevně neopodstatněné a ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo podáno z jiného než zákonného důvodu, plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného R. Č. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 7. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu