ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.900.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 900/2019-331
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 8. 2019 o dovolání obviněného V. P. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 8. 3. 2019, sp. zn. 55 To 20/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 145/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 12. 2018, č. j. 5 T 145/2018-173, byl obviněný V. P. shledán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a pokusem přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §146 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, se zařazením k jeho výkonu podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl současně obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to nože konkretizovaného ve výroku rozsudku.
Zmíněných trestných činů, resp. v jednom případě pokusu o něj, se měl obviněný dopustit v jednočinném souběhu zjednodušeně tím, že přestože byl rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 1. 8. 2017, č. j. 1 T 95/2017-144, který nabyl právní moci dne 21. 9. 2017, odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, který vykonal dne 29. 5. 2018, v době od 12.30 hod. do 12.49 hod. dne 5. 9. 2018 v samoobslužné prodejně Penny Market v XY odcizil zboží v hodnotě 2 199 Kč tak, že je ukryl pod oblečením a pronesl bez zaplacení pokladnou, za podkladnou byl zastaven pracovníkem ostrahy poškozeným D. N., který jej vyzval k následování do kanceláře prodejny za účelem vyšetření krádeže a vrácení zboží, avšak obviněný začal poškozenému vyhrožovat napadením nožem a způsobením zranění. V průběhu těchto výhružek obviněný odcizené zboží vyskládal na blízkou paletu a pokoušel se odejít z prodejny, poškozený se mu v tom snažil zabránit, což vedlo k pronesení výhružek dalších, přičemž poté, co se obviněný snažil utéct a poškozený proto uzamkl dveře prodejny, obviněný vytáhl zavírací nůž o celkové délce 19 cm, namířil na břicho poškozeného a udělal směrem k břichu poškozeného pohyb, před kterým musel poškozený uskočit, jinak by došlo k jeho poranění. Následně poškozený utekl z prodejny bočním vchodem, kde poškozenému opět vyhrožoval napadením nožem, přičemž při následném útěku byl zadržen policejní hlídkou.
Obviněný napadl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, směřujícím do výroku o vině i trestu, které Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 8. 3. 2019, č. j. 55 To 20/2019-246, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci podal obviněný dovolání, opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění uvedl, že jeho výhrady se netýkají pouze nesprávného právního posouzení skutku, ale také nesprávných skutkových zjištění, což je s odkazem na uplatněný dovolací důvod výjimečně možné. Tvrdil totiž, že nebylo prokázáno, že by poškozenému vyhrožoval se zbraní ve smyslu §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a že by se dopustil jednání směřujícího k ublížení na zdraví ve smyslu §21 odst. 1, §146 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy v daném ohledu vycházely z nedostatečně objasněného skutkového stavu, opírajícího se o výpověď poškozeného D. N., která je však nepřesná. Poškozený uvedl, že při vyhrožování se zbraní obviněný držel nůž v levé ruce, ač je pravák, teprve následně tento rozpor vysvětlil tím, že vnímal nůž ze své pozice, kdy stál proti němu. Obviněný měl zato, že by si poškozený musel jistě danou okolnost vybavit. Dodal, že neměl důvod k užití zbraně, když zboží dobrovolně vrátil. Dále se soudy opřely o výpovědi svědkyň M. P. a Z. Ch., které ale útok přímo neviděly a opakovaly pouze slova poškozeného. Obviněný vyjádřil názor, že výpověď poškozeného byla motivována snahou zajistit mu vyšší trest, neboť se poškozený domníval, že mu obviněný odcizil v prodejně zboží vícekrát. Proto si užití nože vymyslel, aby jej řádně potrestal. Obviněný doplnil, že skutkový stav považuje za neprokázaný, navrhoval proto i rekonstrukci (což nebylo akceptováno), a to proto, že podle jeho názoru by poškozený neměl možnost bodnutí uhnout.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci zrušil a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že obviněný v dovolání opakuje svoji obhajobu uplatněnou zejména v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, když nadále popírá, že by vůči poškozenému užil nože a pokusil se ho zranit. S těmito námitkami se však již vypořádaly oba soudy činné dříve ve věci a státní zástupce se s jejich argumentací ztotožňuje. Současně státní zástupce dodal, že obviněný v podstatě namítl porušení zásady in dubio pro reo, což neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu.
Proto státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzený důvod odpovídá důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumu, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v jeho odůvodnění.
K tomu je potřeba zmínit, že v rámci zmíněného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat důkazy provedené již dříve.
V podaném mimořádném opravném prostředku ovšem obviněný nezpochybnil právní kvalifikaci soudy učiněných skutkových zjištění, ale primárně napadl správnost těchto zjištění a správnost procesu dokazování, jenž k jejich dovození vedl. Jeho námitky tedy směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a rozsahu dokazování, přičemž se obviněný snaží provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději, což s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činit nelze.
Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
Nejvyšší soud konstatuje, že takové pochybení ve věci obviněného V. P. shledat nelze. Učiněná skutková zjištění totiž mají v provedeném, dostatečně širokém dokazování svůj zjevný obsahový podklad, přičemž jejich dovození ze strany soudů činných ve věci, zejména ze strany soudu prvního stupně, bylo logickým způsobem popsáno a vysvětleno v odůvodnění rozhodnutí. Není tak namístě dovodit žádný, natož extrémní rozpor.
Obiter dictum Nejvyšší soud doplňuje, že soud prvního stupně se soustředil i na obviněným zpochybňovaný moment skutkového děje, tedy jestli užil při vyhrožování a útoku na poškozeného nůž, a to zejména v návaznosti na právní názory a úkony, uložené mu doplnit Krajským soudem v Ostravě – pobočky v Olomouci v jeho usnesení ze dne 20. 11. 2018, č. j. 55 To 270/2018-120, kterým byl podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen první ve věci vydaný rozsudek okresního soudu ze dne 2. 10. 2018, č. j. 5 T 145/2018-85 a věc mu byla vrácena podle §259 odst. 1 tr. ř. k novému projednání a rozhodnutí.
Následně bylo při formulování skutkového stavu věci skutečně vycházeno zejména z výpovědi poškozeného D. N., ovšem nezatížené žádnými zřetelnými rozpory, ale pouze drobnými, nepodstatnými a uspokojivě vysvětlenými nepřesnostmi (kterou rukou obviněný držel nůž). Rovněž poškozený dostatečně vyložil možnost uskočení před útokem nožem – poškozený byl profesionálním pracovníkem ostrahy, navíc bývalým boxerem s vypracovanými reflexy, když nelze ani přehlédnout přehlednost celé situace za denního světla a řadu výhružek pronesených obviněným, kterými svůj útok v podstatě avizoval, což vše mohlo poskytnout poškozenému možnost rychlé obranné reakce.
Výpověď poškozeného je současně v dílčích momentech v souladu s důkazy dalšími. Zejména se jednalo o výpovědi svědkyně Z. Ch., která slyšela výhružku obviněného, obsahující užití nože a viděla úhybný manévr poškozeného, a dále svědkyně M. P., jež slyšela ohrazení se poškozeného vůči vytažení nože obviněným. Do celého skutkového děje potom zapadá zvukový záznam telefonátu poškozeného na linku 158, oznamující naznačený útok se zbraní. Je přitom zjevně vyloučeno, že by mohl být takto bezprostředně a všemi jmenovanými vymyšlen.
Není možné akceptovat tvrzení obviněného, podle něhož neměl k užití nože motiv, neboť zboží již před tím vrátil. Cílem obviněného, který byl jen o málo více než tři měsíce po propuštění z posledního výkonu trestu, totiž zřetelně bylo především uniknout z místa činu, v důsledku čehož se jednak zbavil odcizených šesti lahví destilátu, ale poté ještě musel uniknout poškozenému, který se ho jako člen ostrahy prodejny snažil aktivně zadržet, na což obviněný reagoval shora popsaným způsobem.
V podrobnostech, pokud se jedná o důkazní situaci, hodnocení důkazů a na to navazující zjištění, Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, zejména body 9. až 13. rozsudku Okresního soudu v Olomouci a body 18. až 20. rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, neboť není nutno v rámci dovolacího řízení skutečnosti uvedené v jimi vyhotovených odůvodněních reprodukovat. Dovolací námitky obviněného ostatně jsou v zásadě opakováním jeho obhajoby uplatněné v průběhu předchozího řízení a zejména v odvolání, s níž se oba soudy činné ve věci dostatečným způsobem vypořádaly.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v §265b tr. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 8. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel