ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.959.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 959/2019-225
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 9. 2019 o dovolání obviněného R. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 5 To 29/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 43 T 55/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. 12. 2018, č. j. 43 T 55/2018-183, byl obviněný R. K. shledán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a byl za to a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2018, č. j. 12 T 91/2018-62, podle §337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 48 měsíců a podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu, týkající se sbíhající se trestné činnosti, a rovněž i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle učiněných skutkových závěrů se obviněný dopustil uvedeného přečinu tím, že dne 4. 6. 2017 ve 20.00 hodin na ulici XY v obci XY, okres Brno-venkov, řídil po předchozím požití drogy metamfetamin a pod jejím vlivem osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, reg. zn. XY, přičemž požití drogy před jízdou bylo zjištěno po jeho zadržení orientační zkouškou soupravou DrugWipe 5S a potvrzeno znaleckým posudkem, vypracovaným na základě rozboru odebraného vzorku jeho krve, kdy byla zjištěna hladina metamfetaminu v krvi obviněného v době odběru v hodnotě 187 ng/ml, přičemž koncentrační mez ovlivnění návykovou látkou činí pro metamfetamin 25 ng/ml, nerespektoval znamení policejní hlídky k zastavení, z místa začal ujíždět a při následném pronásledování služebními vozidly Policie ČR ujížděl vysokou rychlostí, místy až okolo 150 km/hod, po pozemních komunikacích na trase XY – XY – XY – XY – XY – XY – XY – XY – XY a dále až do obce XY, kde na křižovatce na ulici XY ve 20.15 hodin havaroval a byl zadržen za použití donucovacího prostředku, kdy tímto jednáním porušil zejména ustanovení §5 odst. 2 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
Tento rozsudek obviněný napadl odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 2. 2019, č. j. 5 To 29/2019-203, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti zmíněnému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že nesprávné právní posouzení spatřuje v části dokazování, neboť byl shledán vinným ze spáchání trestného činu na základě důkazu, a to odebraného vzorku krve, získaného procesně nepřípustným způsobem. Spisový materiál totiž neobsahuje žádný důkaz o tom, že by dal k odběru krve souhlas. Přitom podle literatury je vyloučeno u odběru krve překonat odpor podezřelého či obviněného a tento úkon tak provést bez souhlasu dotčené osoby. Obviněný souhlas nedal a nebyl ani poučen, tedy krevní vzorek byl odebrán proti jeho vůli a získán nezákonně. Zmíněné procesní pochybení mohl odvolací soud napravit, pokud by akceptoval návrh obhajoby na provedení výslechu obviněného k jeho souhlasu či nesouhlasu s odběrem vzorku, což však bylo odmítnuto s tím, že si obviněný na událost nepamatuje. Obviněný ovšem sice dříve uvedl, že si nevzpomíná na posuzovaný skutek, nikoli ale na to, co následovalo.
S ohledem na popsané skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i předcházející rozsudek Okresního soudu Brno-venkov a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se k podanému dovolání nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) následně shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění.
K tomu je potřeba uvést, že v rámci zmíněného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve.
V podaném mimořádném opravném prostředku ovšem obviněný nezpochybnil právní kvalifikaci soudy učiněných skutkových zjištění, ale napadl primárně správnost těchto zjištění, resp. správnost procesu dokazování, jenž k jejich dovození vedl. Jeho námitky tedy směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a rozsahu dokazování, což s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činit nelze.
Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, jsou zejména tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Do první skupiny takových vad náleží tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
Nejvyšší soud konstatuje, že takové pochybení ve věci obviněného R. K. shledat nelze.
K obviněným konkrétně napadenému momentu spočívajícímu v odběru krevního vzorku a souvisejícím zjištěním je potom namístě uvést následující. Obviněný byl po spáchání činu zadržen, a to 4. 6. 2017 v 20.15 hodin (č. l. 24), přičemž se dobrovolně podrobil dechové zkoušce stran zjištění požitého alkoholu a testu na přítomnost drog (viz úřední záznam o podání vysvětlení policisty R. K., čtený podle §211 odst. 6 tr. ř., č. l. 88 a 180). Následně mu byl v rámci bezprostředně navazující hospitalizace ve Fakultní nemocnici Brno-Bohunice, pro zranění utrpěné při nehodě, popsané ve výroku o vině, proveden dne 4. 6. 2017 ve 21.50 hodin odběr krve (č. l. 143). Poté dne 6. 6. 2017 bylo vydáno a obviněnému doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. (č. l. 1). Jeho výslech jako obviněného nebyl ihned na to proveden, a to ze zdravotních důvodů, když obviněný byl pro úraz (úraz hlavy a krční páteře) nadále hospitalizován ve zmíněné nemocnici. Dne 6. 6. 2017 při výslechu ještě jako osoby zadržené sdělil, že si na události dne 4. 6. 2017 (v protokolu zjevně omylem 4. 1. 2017) vůbec nepamatuje (č. l. 26). V průběhu dalšího řízení byl konán výslech obviněného (č. l. 28, 57), nicméně obviněný nejprve sdělil, že není schopen vypovídat a poté, že si nic nepamatuje a nemůže se proto k ničemu vyjádřit. Po nařízení hlavního líčení obviněný zaslal okresnímu soudu přípis, v němž žádá o provedení úkonu v jeho nepřítomnosti, když na svoji obhajobu dodal, že si „po nehodě, před ní“ vůbec na nic nevzpomíná (č. l. 175). Lze dodat, že po nařízení veřejného zasedání k projednání odvolání obviněný rovněž požádal o konání jednání v jeho nepřítomnosti. Návrh na doplnění dokazování jeho výslechem potom odvolací soud zamítl, neboť pro nezapamatování událostí dne 4. 6. 2017 k tomu nebyl důvod.
Podle §114 odst. 2 tr. ř., je-li k důkazu třeba provést zkoušku krve nebo jiný obdobný úkon, je osoba, o kterou jde, povinna strpět, aby jí lékař nebo odborný zdravotnický pracovník odebral krev nebo u ní provedl jiný potřebný úkon, není-li spojen s nebezpečím pro její zdraví. Podle §89 odst. 3 tr. ř. nelze v řízení užít důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení.
S ohledem na popsané skutečnosti je zřejmé, že procesnímu postupu soudů obou stupňů nelze ničeho vytknout. Bylo jimi totiž správně vycházeno mimo jiné z hodnoty (množství) metamfetaminu v krvi obviněného, získané rozborem krevního vzorku, jehož odběr byl obviněný povinen strpět a který mu nebyl odebrán za pomoci donucení. Žádný takový či jiný procesně vadný způsob uplatněný při odběru totiž z provedeného dokazování nevyplývá, a to ani z výpovědi obviněného, jenž výslovně uvedl, že si na nic z daného časového úseku (tedy nejenom pokud jde o posuzovaný skutek, ale ani stran navazujících okamžiků) nepamatuje. Obviněný přitom měl opakovanou možnost cokoli k tomuto sdělit, což však z právě uvedeného důvodu (absence vzpomínek) neučinil. Současně byl odběr realizovaný kvalifikovanou osobou (lékařem) a po předchozím dobrovolném podrobení se dechové zkoušce stran přítomnosti alkoholu a testu na přítomnost drogy, k jejichž bezvadnosti ani obviněný ničeho nenamítá.
Lze doplnit, že spíše nepřehledně potom působí návrh obhájce uplatněný ve veřejném zasedání na doplnění dokazování právě výslechem obviněného, jenž, vedle neuchování si příslušných informací v paměti, sdělil, že se tohoto zasedání, aniž by k tomu měl zvláštní důvod, účastnit nechce a také u něj proto přítomen nebyl a tedy by ani jeho výslech proveden být nemohl.
S ohledem na uvedené skutečnosti je třeba konstatovat, že odběr krve nebyl proveden v rozporu s §89 odst. 3 tr. ř. a naopak byl v souladu s §114 odst. 2 tr. ř.
Jestliže tedy soudy činné dříve ve věci vyhodnotily odběr krve jako úkon procesně bezvadný a použitelný pro navazující kroky, zejména pro znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie a psychiatrie, nedopustily se žádného pochybení, a tedy ve věci nebylo vycházeno z nezákonného důkazu. Stejně tak bylo dostatečně a akceptovatelně odůvodněno neprovedení výše zmíněného doplnění dokazování, tudíž není možné dovodit ani existenci opomenutého důkazu.
S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v §265b tr. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 9. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel