ECLI:CZ:NS:2019:7.TZ.21.2019.1
sp. zn. 7 Tz 21/2019- 54
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. 3. 2019 v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Petra Angyalossy, Ph. D., stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného J. L. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 12. 2016, sp. zn. 3 T 74/2016, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 12. 2016, sp. zn. 3 T 74/2016,
byl porušen zákon
v ustanovení §314e odst. 6 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného J. L.
Tento trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 7 se zrušuje .
Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 7 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 12. 2016, sp. zn. 3 T 74/2016, byl obviněný uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu čtyř roků. Obviněnému byla podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložena povinnost nahradit během zkušební doby podle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 5. 3. 2017.
Ministr spravedlnosti podal dne 25. 1. 2019 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti uvedenému trestnímu příkazu. Namítl, že rozhodnout ve věci tohoto obviněného trestním příkazem nebylo podle §314e odst. 6 písm. a) tr. ř. možné, protože obviněný je osobou, jejíž svéprávnost byla omezena. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného v ustanovení §314e odst. 6 písm. a) tr. ř. ve znění účinném do 17. 3. 2017, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz i další obsahově navazující rozhodnutí a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Obviněný J. L. je osobou, jejíž způsobilost k právním úkonům (nyní svéprávnost) byla omezena. Tuto skutečnost Obvodní soud pro Prahu 7 nevzal v úvahu, ačkoli z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 29. 11. 1990, sp. zn. Nc 346/90 (č. l. 43 spisu) vyplývalo, že tímto rozsudkem byl obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům. Z toho měl Obvodní soud pro Prahu 7 dovodit, že ve věci nelze vydat trestní příkaz, případně si měl opatřit další podklady k posouzení této otázky.
Nejvyšší soud vyžádal i další podklady a ve veřejném zasedání k důkazu přečetl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 9 P 22/2000, jímž byl obviněný omezen ve svéprávnosti tak, že není schopen činit žádná právní jednání kromě nakládání s částkou 1 000 Kč týdně rozdělenou do dvou dávek kapesného ve výši 500 Kč. Opatrovníkem byla ponechána Městská část Praha 7. Z rozsudku vyplývá, že navázal na předchozí rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům z roku 1990, přičemž řízení bylo vedeno z důvodu obligatorního přezkoumání svéprávnosti. V řízení bylo ze znaleckého posudku MUDr. Ilony Divácké ze dne 17. 1. 2017 (jímž Nejvyšší soud ve veřejném zasedání na žádost obhájce provedl důkaz) zjištěno, že obviněný stále trpí duševní chorobou, jeho duševní stav nedoznal změn k lepšímu. Předchozí rozsudek o zbavení způsobilosti k právním úkonům byl změněn s ohledem na to, že nový občanský zákoník (účinný od 1. 1. 2014) již neumožňuje člověka zcela zbavit svéprávnosti. Opatrovnický soud dospěl k závěru, že nelze očekávat zlepšení stavu obviněného, jehož duševní porucha byla konstatována již v roce 1990 a od té doby je neměnná.
Důsledkem zbavení, respektive omezení způsobilosti obviněného k právním úkonům (nyní svéprávnosti) bylo to, že nepřicházelo v úvahu rozhodnout v jeho věci trestním příkazem. Výslovně to bylo vyloučeno ustanovením §314e odst. 6 písm. a) tr. ř i v tehdy účinném znění. Toto ustanovení Obvodní soud pro Prahu 7 nerespektoval a vydal ve věci obviněného trestní příkaz.
Napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 6 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného J. L., jak důvodně vytkl ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil zjištěné porušení zákona, podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která zrušením trestního příkazu ztratila podklad, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 7, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K návrhu obhájce, aby Nejvyšší soud uložil nalézacímu soudu provedení dokazování ohledně trestní odpovědnosti obviněného, lze dodat, že tato otázka nebyla předmětem řízení o stížnosti pro porušení zákona, nicméně je zřejmé, že nalézací soud bude povinen se i touto otázkou náležitě zabývat a provést k ní odpovídající dokazování.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 3. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu