ECLI:CZ:NS:2019:7.TZ.44.2019.1
sp. zn. 7 Tz 44/2019-199
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2019 v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Petra Angyalossy, Ph. D., a JUDr. Radka Doležela stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného J. F. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, Švédsko, proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 9 To 171/2017, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 9 To 171/2017,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného J. F. v ustanovení §253 odst. 1 tr. ř.
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 9 To 171/2017, se zrušuje .
Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Plzni se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 10. 2016, č. j. 6 T 226/2015-79, byl obviněný J. F. uznán vinným přečiny výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a pomluvy podle §184 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let, a rovněž podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věcí specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku.
Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2017, č. j. 9 To 171/2017-119, jako opožděně podané podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto.
Proti uvedenému pravomocnému usnesení Krajského soudu v Plzni podal ministr spravedlnosti dne 18. 3. 2019 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona s tím, že zákon byl podle jeho názoru porušen v ustanovení §253 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného.
V odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku připomněl, že Krajský soud v Plzni vycházel z údajů ve spisovém materiálu, zejména z potvrzení Rady správního okresu Stockholm jako centrálního orgánu pro mezinárodní doručování dokumentů, v němž bylo uvedeno, že rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích byl obviněnému doručen dne 7. 2. 2017. Odvolání obviněného bylo přitom podáno dne 13. 3. 2017. Obviněný po zamítavém usnesení Krajského soudu v Plzni přípisem ze dne 14. 10. 2018 adresovaném Ministerstvu spravedlnosti ČR upozornil na to, že při potvrzení přijetí písemnosti omylem antedatoval převzetí rozsudku 7. 2. 2017, zatímco ve skutečnosti písemnost převzal o měsíc později, tj. 7. 3. 2017. Následně i švédský justiční orgán v přípise ze dne 12. 1. 2018 s omluvou konstatoval, že správné datum doručení rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích bylo skutečně 7. 3. 2017. O správnosti takového závěru svědčí potom i skutečnost, že rozsudek byl švédskému policejnímu orgánu předán k doručení teprve dne 9. 2. 2017, a proto nemohl být obviněným převzat o dva dny dříve, tj. již 7. 2. 2017. Kromě toho bylo i k podpisu osoby předávající písemnosti obviněnému za švédskou stranu připojeno datum 7. 3. 2017.
Krajský soud v Plzni zamítl opravný prostředek obviněného podaný dne 13. 3. 2017 jako opožděný, ač byl podán ještě v průběhu zákonné lhůty, která počala běžet až ode dne 7. 3. 2017, a byl tak porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §253 odst. 1 tr. ř.
Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 9 To 171/2017, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §253 odst. 1 tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení i veškerá další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství intervenující ve veřejném zasedání se ke stížnosti pro porušení zákona připojil a učinil shodný návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Podle §248 odst. 1 tr. ř. se odvolání podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku.
Podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích byl obviněnému skutečně doručen dne 7. 3. 2017. Nejvyšší soud má tuto skutečnost za prokázanou především na základě přípisu Rady správního okresu Stockholm jako centrálního orgánu pro mezinárodní doručování dokumentů ze dne 12. 1. 2018 adresovaného Okresnímu soudu v Českých Budějovicích (viz č. l. 152 trestního spisu), ve kterém tento orgán konstatoval, že na doručence mělo být uvedeno jako správné datum doručení 7. 3. 2017, nikoli 7. 2. 2017. To jednak odpovídá datu, kdy byl ověřen podpis J. F., a kromě toho byla žádost o doručení zaslána policejnímu orgánu dne 9. 2. 2017, tedy dva dny po datu, které J. F. uvedl u svého podpisu, což není reálně možné. Nejvyšší soud dodává, že o správnosti takového závěru svědčí i podpis zástupce doručujícího orgánu na doručence, ke kterému bylo připojeno datum 7. 3. 2017 (č. l. 95). Lhůta pro podání odvolání tudíž obviněnému se zřetelem k §248 odst. 1 tr. ř. ve spojení s §60 odst. 1 tr. ř. uplynula dne 15. 3. 2017. Obviněný přitom odvolání podal dne 13. 3. 2017 (č. l. 93); odvolání tedy bylo podáno včas.
Důvodem odlišného závěru soudu druhého stupně stran včasnosti podání odvolání obviněným byla skutečnost, že vycházel z původní nesprávné zprávy Rady správního okresu Stockholm jako centrálního orgánu pro mezinárodní doručování dokumentů ze dne 22. 3. 2017, ve které byl jako den doručení uveden 7. 2. 2017 (č. l. 115, 116). Proto odvolací soud dospěl k objektivně nesprávnému závěru o opožděném podání odvolání obviněného, v důsledku čehož odvolání obviněného zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. Tím došlo k porušení zákona v ustanovení §253 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 9 To 171/2017, byl porušen zákon v ustanovení §253 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Plzni přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 10. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu