ECLI:CZ:NS:2019:7.TZ.93.2019.1
sp. zn. 7 Tz 93/2019-129
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2019 v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Petra Angyalossy, Ph. D., a JUDr. Radka Doležela stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného M. S., nar. XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 3 T 139/2018, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2018, sp. zn.
3 T 139/2018,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného M. S. v ustanovení §350 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku.
Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 3 T 139/2018,
se zrušuje.
Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2018, č. j. 3 T
139/2018-102, byl obviněný M. S. uznán vinným přečinem padělání a vystavení
nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle §350 odst. 1 alinea 2 tr.
zákoníku a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců
s podmíněným odkladem na zkušební dobu třiceti měsíců. Obviněnému byla současně
uložena povinnost v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradit ve výroku
blíže specifikované dlužné platby. Tento souhrnný trest mu byl uložen rovněž za
přečin neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobné povinné
platby podle §241 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem
Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 7. 2017, sp. zn. 2 T 8/2017, ve spojení
s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 9 To 374/2017.
Obvodní soud pro Prahu 4 zároveň zrušil výrok o trestu uloženém v této
předchozí trestní věci včetně rozhodnutí obsahově navazujících.
Přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu se
obviněný dopustil v podstatě tím, že dne 9. 6. 2017 na Oddělení evidence řidičů
a odbavování občanů, Odboru dopravněprávních činností Magistrátu hlavního města
Prahy podal žádost o vrácení pozbytého řidičského oprávnění po uplynutí zákazu
řízení motorových vozidel, ke které přiložil posudek nazvaný „Výsledek dopravně
psychologického vyšetření“ datovaný dnem 14. 2. 2017, který měl být vyhotoven
J. L., jednalo se však o posudek padělaný.
Po vyhlášení rozsudku se oprávněné osoby výslovně vzdaly práva na odvolání a
obviněný uvedl, že si nepřeje, aby za něho podaly odvolání jiné oprávněné osoby
(viz protokol o hlavním líčení ze dne 31. 10. 2018, č. l. 100 trestního spisu),
rozsudek tak nabyl právní moci dne 31. 10. 2018.
Proti uvedenému pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 podala
ministryně spravedlnosti dne 13. 11. 2019 u Nejvyššího soudu ve prospěch
obviněného stížnost pro porušení zákona s tím, že zákon byl porušen v
ustanovení §350 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného.
V odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku nejprve připomněla znění
ustanovení §84 (a §87a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon
o silničním provozu). Z ustanovení tohoto zákona mj. vyplývá, že zdravotní
způsobilost řidiče k řízení motorového vozidla osvědčuje lékař, zatímco
způsobilost psychickou osvědčuje akreditovaný psycholog. Obviněný kromě
potvrzení o zdravotní způsobilosti vydaným lékařkou A. R. doložil i posudek
nazvaný „Výsledek dopravně psychologického vyšetření“, který měl být údajně
vyhotoven psychologem J. L. Jak však bylo později prokázáno, tento posudek byl
padělaný. Z jazykového výkladu ustanovení §350 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku
vyplývá, že skutkovou podstatu trestného činu padělání a vystavení nepravdivé
lékařské zprávy, posudku a nálezu lze naplnit pouze ve vztahu k dokumentu,
který vydal lékař. Ačkoliv bylo dopravně psychologické vyšetření v tomto
případě nezbytnou podmínkou pro vrácení řidičského průkazu a padělání posudku o
výsledku tohoto vyšetření tak bylo pro chráněný zájem stejně škodlivé jako
příp. padělání potvrzení o zdravotní způsobilosti, obviněný se předmětného
trestného činu dopustit nemohl, neboť předmětný posudek vydal akreditovaný
psycholog, nikoliv lékař.
Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř.
vyslovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2018, sp. zn.
3 T 139/2018, byl v neprospěch obviněného M. S. porušen zákon v ustanovení §
350 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil
napadený rozsudek a dále podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu
pro Prahu 4 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve veřejném zasedání
konaném před Nejvyšším soudem ztotožnil se stížností pro porušení zákona i s
jejími důvody. Upozornil pouze na nepřesnost v citaci ustanovení zákona č.
361/2000 Sb., kde došlo k částečné záměně §84 s §87a. Učinil shodný návrh
jako ministryně spravedlnosti s tím, že je nezbytné přikázat nalézacímu soudu
nové projednání věci za účelem zvážení, zda jednání obviněného nenaplnilo znaky
skutkové podstaty jiného trestného činu, například přečinu padělání a pozměnění
veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost
napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení
zákona, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru,
že zákon byl porušen.
Přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle
§350 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo padělá lékařskou zprávu, posudek
nebo nález nebo podstatně změní jejich obsah v úmyslu užít je v řízení před
orgánem sociálního zabezpečení anebo před jiným orgánem veřejné moci, v
trestním, občanském nebo jiném soudním řízení (alinea 1), nebo kdo užije v
řízení před orgánem sociálního zabezpečení nebo před jiným orgánem veřejné
moci, v trestním, občanském nebo jiném soudním řízení takové zprávy, posudku
nebo nálezu jako pravého (alinea 2).
Paděláním lékařské zprávy, posudku nebo nálezu se rozumí úplné vyhotovení
nepravé lékařské zprávy, posudku nebo nálezu, které mají vyvolat dojem listiny
vydané příslušným lékařem nebo jinou způsobilou zdravotnickou osobou
předepsaným způsobem. Lékařem je fyzická osoba, která získala vysokoškolské
lékařské vzdělání a vykonává lékařskou praxi, zejména poskytuje léčebně
preventivní péči (zdravotní péči) včetně posudkové činnosti, odborně usměrňuje
péči o vytváření a ochranu zdravých životních podmínek včetně opatření proti
vzniku a šíření přenosných nemocí, podílí se na zdravotní výchově obyvatelstva,
popřípadě na plnění pedagogických a výzkumných úkolů ve zdravotnictví. Jiná
způsobilá zdravotnická osoba je zdravotnický pracovník, tj. osoba, která
získala způsobilost k výkonu zdravotnického povolání a je na základě
příslušných předpisů oprávněna vydávat lékařské zprávy, posudky, nálezy (viz
Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha:
C. H. Beck, 2012, s. 3268 až 3270).
Pojem zdravotnický pracovník vymezuje §2 zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských
zdravotnických povoláních, a §2 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání
a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu
zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Podle prvně
jmenovaného zákona č. 96/2004 Sb. (ve znění zákona č. 126/2016 Sb. účinného do
30. 6. 2017) se podle §2 písm. b) zdravotnickým pracovníkem rozumí fyzická
osoba, která vykonává zdravotnické povolání podle tohoto zákona. Podle §2
písm. a) tohoto zákona je zdravotnickým povoláním souhrn činností při
poskytování zdravotní péče podle tohoto zákona, zejména ošetřovatelské péče,
péče v porodní asistenci, preventivní péče, diagnostické péče, léčebné péče,
léčebně rehabilitační péče, neodkladné péče, anesteziologicko-resuscitační
péče, posudkové péče a dispenzární péče. Podle §2 písm. b) zákona č. 95/2004
Sb. (ve znění zákona č. 126/2016 Sb. účinného do 30. 6. 2017) je zdravotnickým
pracovníkem fyzická osoba, která vykonává zdravotnické povolání lékaře, zubního
lékaře nebo farmaceuta podle tohoto zákona.
V posuzovaném případě obviněný M. S. přiložil k žádosti o vrácení pozbytého
řidičského oprávnění po uplynutí zákazu řízení motorových vozidel padělaný
posudek nazvaný „Výsledek dopravně psychologického vyšetření“. Podle §87a
odst. 4 zákona o silničním provozu předmětné dopravně psychologické vyšetření
provádí psycholog, kterému ministerstvo udělilo akreditaci. Podle odstavce 5
téhož ustanovení ministerstvo udělí akreditaci k provádění dopravně
psychologického vyšetření na žádost fyzické osobě, která absolvovala
akreditované magisterské studium v oboru psychologie, absolvovala postgraduální
studium v oboru dopravní psychologie akreditovaného studijního programu nebo
programu celoživotního vzdělávání prováděného vysokou školou, má alespoň tři
roky praxe v oblasti dopravní psychologie a má k dispozici vybavení nezbytné
pro řádné provádění dopravně psychologického vyšetření.
Z výše uvedeného je zřejmé, že objektivní stránku skutkové podstaty přečinu
padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle §350
odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku je možné naplnit pouze ve vztahu k takové zprávě,
posudku a nálezu, které vydává lékař či jiná způsobilá zdravotnická osoba. V
tomto případě však předmětný posudek vydal psycholog J. L., tedy osoba, kterou
není možno subsumovat ani pod pojem lékař, ani pojem jiná způsobilá
zdravotnická osoba (viz vysvětlení těchto pojmů v předchozích odstavcích
Odůvodnění:tohoto rozsudku). Byť – jak správně uvedla ministryně spravedlnosti
v odůvodnění stížnosti pro porušení zákona – dopravně psychologické vyšetření
představovalo nezbytnou podmínku pro vrácení řidičského průkazu a jednání
obviněného M. S. tak bylo pro chráněný zájem stejně škodlivé jako případné
padělání potvrzení o zdravotní způsobilosti, není možné rozšiřovat podmínky
trestní odpovědnosti obviněného nad rámec trestního zákona, respektive znění
příslušné trestněprávní normy.
Jestliže Obvodní soud pro Prahu 4 uznal obviněného vinným uvedeným přečinem,
postupoval v rozporu se zásadou nullum crimen sine lege stricta (která v
podstatě znamená zákaz analogie v neprospěch pachatele v trestním právu
hmotném) a porušil zákon v ustanovení §350 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že
pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2018, sp. zn.
3 T 139/2018, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. S. v ustanovení §
350 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek
zrušil a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na tento rozsudek
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikázal,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nalézací soud se bude znovu zabývat tím, zda jednání obviněného nenaplnilo
znaky skutkové podstaty jiného trestného činu nebo přestupku. Po případném
doplnění dokazování posoudí význam předmětného „Výsledku psychologického
vyšetření“ (č. l. 17) ze dne 14. 2. 2017 jako součásti či nutného podkladu
(podmínky) pro podání „Lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k řízení
motorových vozidel“ (č. l. 13) ze dne 10. 5. 2017, v němž A. R. (zjevně na
základě listiny předložené obviněným) uvedla, že dopravně psychologické
vyšetření bylo provedeno, a to v roce 2017. Šlo o údaj nepravdivý, o jehož
nepravdivosti nevěděla jmenovaná lékařka, ale věděl o ní obviněný. Ten pak
lékařský posudek s tímto částečně nepravdivým obsahem přiložil dne 9. 6. 2017
ke své žádosti o vrácení řidičského průkazu. To by mohlo být významné pro
posouzení otázky, zda se tím zmíněný lékařský posudek stal nepravdivým či hrubě
zkresleným ve smyslu §350 odst. 2 tr. zákoníku.
Nad rámec zákonem vymezené přezkumné povinnosti Nejvyšší soud dodává, že k
pochybení mohlo dojít napadeným rozsudkem i ve výroku o trestu. Není zatím
zcela jasné, zda byl správně uložen souhrnný trest pouze ve vztahu k rozsudku
Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 7. 2017, sp. zn. 2 T 8/2017, a proč
nalézací soud nepřihlédl i ke třetímu rozsudku významnému pro tuto otázku, a to
k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 1. 2018, sp. zn. 37 T 22/2017
(potvrzený usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 7 To
120/2018) , jímž byl (rovněž) uložen souhrnný trest k rozsudku Obvodního soudu
pro Prahu 10 ze dne 13. 7. 2017, sp. zn. 2 T 8/2017. Pokud se jednalo o první
odsuzující rozsudky ve věci (a nic z obsahu spisu nenasvědčuje, že by tomu tak
nebylo), byly všechny rozhodné trestné činy spáchány v tzv. vícečinném souběhu,
tj. existuje mezi nimi vztah souhrnnosti. Konkrétně trestný čin podvodu podle §
209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným ve
věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 37 T 22/2017, byl spáchán v době od 4.
1. 2014 do 5. 3. 2014. Trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociálním
zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 tr. zákoníku, kterým
byl uznán vinným ve věci Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 2 T 8/2017, byl
spáchán od července 2010 do dubna 2014. A nyní posuzovaný skutek měl být
spáchán dne 9. 6. 2017. Teprve poté došlo k vyhlášení prvního ze tří zmíněných
odsuzujících rozsudků, a to rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 7.
2017, sp. zn. 2 T 8/2017. Poté byl dne 18. 1. 2018 vyhlášen rozsudek Obvodního
soudu pro Prahu 4 sp. zn. 37 T 22/2017 a nakonec dne 31. 10. 2018 byl vyhlášen
napadený rozsudek ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 3 T 139/2018.
Nejvyšší soud však nepřezkoumával výrok o trestu podle §267 odst. 4 tr. ř.,
neboť nebyla splněna podmínka návaznosti vytýkaných vad a přitom výrok o trestu
byl samozřejmě rovněž zrušen jako výrok navazující na výrok o vině a součást
napadeného rozsudku, který byl zrušen celý. Nejvyšší soud proto výše uvedenou
úvahu o nesprávnosti uložení trestu zmínil pouze jako obiter dictum a porušení
zákona v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku nevyslovil (a protože neměl k
dispozici přílohové spisy, nemohl k této otázce ani vyslovit závazný právní
názor).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 12. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu